Reikiwebík - Pìší pouť poutníka Hrocha do Vatikánu 2007

"Svatý Václave, vévodo české země, dej, ať příkladný život Tvůj posílí mne v konání každodenním. Není jistě nutné vladařem býti, bych pomáhati mohl potřebným. A ochraňuj milou vlast naši ode všeho nepokoje, moru, hladu, válek a lidí nedobrých. Amen." (http://www.putovanihrocha.cz/vaclavmodlitba.jpg)

To je modlitba, kterou bude každý den opakovat poutník Hroch na své pěší cestě do Vatikánu. Pro její větší účinnost se mohou i další lidé k této motlitbě připojit. Pouť začíná 30. dubna 2007 na Horním Hradě a bude trvat, dokud poutník neujde plánovaných cca. 1600 km do Říma.

Jaký je důvod cesty? Kromě důvodu osobního, tedy očisty vlastních hříchů, přímluvy za vlastní rodinu a své známé, koná tuto pouť i za nemocné a týrané děti, za rodiny s dětmi zrakově či kombinovaně postiženými, dále pak i za lidi, kteří nemohou (z různých důvodů) takovou pouť absolvovat a v neposlední řadě za všechny oběti dopravních nehod.

Jak se vlastně stane obyčejný člověk poutníkem? Začalo to dost prozaicky. V době, kdy ještě Hroch nebyl poutníkem, ale obyčejným turistou, dorazil na zříceninu hradu Hauenštejn (Horní Hrad) (http://www.hornihrad.cz/). Do hradu a lidí kolem něho soustředěných se zamiloval. A protože hrad byl v žalostném stavu rozhodl se vykonati pouť v středověkém oděvu z Prahy na Horní Hrad a o této pouti napsat knížku. Jak si usmyslel, tak i udělal. V knížce popisuje setkání s lidmi, kteří ho nechali přespat u sebe doma, dojmy z cesty. Tuhle knížku pak vydal vlastním nákladem, zaplatil tiskárnu a rozdával ji lidem, kteří přispěli na obnovu hradu. Těchto knížek se podařilo rozdat již přes 5.000 a za každou odvedl 200,- korun na obnovu hradu nehledě na to, že mnohdy za ní dostal od lidí méně.

Postupně si uvědomoval, že by mohl svůj projekt rozšířit a získat peníze i na jiné projekty. Proto napsal druhou knížku z cyklu Putování Hrocha s podtitulem "... můj život s mámou" a výtěžek z ní poputuje na pomoc při budování hospicu ve Veprtech, Středisku rané péče a Dětské odborné léčebně Bukovany. (http://www.putovanihrocha.cz/knizkyph.html)

Získání nějakých peněz, které budou použity na dobré účely je jistě pěkné. To nejdůležitější ale na svém putování vidí Hroch v setkávání se s lidmi, v tom, že s nimi může promluvit, že jim naslouchá, věnuje trochu svého času a oni zase věnují trochu svého času jemu. Že se lide dokáží v této uspěchané době ještě zastavit, zamyslet se, svěřovat se se svými problémy i radostmi.

Pro mně osobně bylo setkání obrovskou vzpruhou, že se na světě najdou takoví lidé, jako je poutník Hroch, že dokáží něco vymyslet a zrealizovat, o čem si myslí všichní ostatní, že se to zrealizovat nedá. A proto věřím tomu, že poutník Hroch svou dlouhou pouť (kterou koná i za mne a třeba i za vás, budete-li chtít) úspěšně dokončí, přestože je netrénovaný, o vánocích absolvoval operaci křečových žil a svými 130 kg se trochu podobá i své přezdívce, hrochovi skutečnému.

Motlitbu ke Svatému Václavu na začátku článku bude poutník Hroch odříkávat vždy v šest hodin ráno a večer, takže najde-li se zde někdo, koho samotná motlitba či myšlenka poutníka Hrocha zaujme může se přidat.

Více o poutníkovi Hrochovi, o pouti do Vatikánu a až vyrazí i o aktuální jeho poloze můžete najít na jeho stránkách (http://www.putovanihrocha.cz/)

ZBULTRAN