prosím o radu

[Lightworker]

Pepo taky ti přeju hezké Vánoce a nádherné zasloužené volno se vším všudy

[Aroha]

Katrin
Ty by ses teď mohla trošičku uklidnit.
Jestli jsem to dobře pochopila, tak jsi v takovéhle situaci:
- máš nebo jsi měla nějaké zkušenosti s duchovníma bytostma (nečetla jsem toho moc, ale takhle tomu rozumím), a to pozitivní (nějaký učitel) i negativní (strašejí nebo strašili tě).
- zároveň se ale vrháš nebo chceš vrhnout po hlavě do nějaké telekineze nebo co
- potom tu máš problém s nějakým klukem asi dost drsný
- jsi na to sama, protože neznáš příliš lidí s podobnou strukturou zájmů a věkem, co by s tebou byli

Co bych na to řekla
- že se bavíš s duchovními bytostmi je na člověka, který se zabývá duchovními věcmi "běžné". Spíš jde o to, koho k sobě pustit a do jaké míry a jak vůbec se od nich nechat ovlivnit - jako příklad: poslechla bys nějakého "dokonalého" učitele, kdyby tě nabádal, ať jsi zlá na lidi? Nebo ať si něco uděláš? Ty víš všechno líp než kdovíjak působivá a pěkně vyzařující bytost!! Ale jinak prima, hodně štěstí do toho.
- když něco chceš, tak sis asi už všimla, že se ti to vrátí - asi jsi chtěla s těmi bytostmi komunikovat, chtěla sis na některé věci vzpomenout - a už teď toho máš do určité míry příliš. Dělej si, co chceš, ale zároveň mysli na to, co dovedeš udržet. Nemyslím tím třeba věk nebo že bys nebyla silná, ale to, že když máš problémy třeba s tím klukem, tak máš míň energie na řešení jiných problémů, které mohou nastat. Tohle je třeba zvážit
- s tím klukem ještě pár měsíců budeš chodit do školy a jinak tě to hodně naučí, ber to pozitivně. Třeba najít si "lepší", nebo prostě vhodnější přátele. Nebo že v životě to není vždy fér... Pak to jednou nebude k zahození a (otřepaná fráze, ale stejně) jednou, až ti to třeba zachrání krk za to můžeš být vděčná
- no Tak to nevím, myslím, že ti ty lidi tady do určitý míry dost rozumějí. Jenomže jestli sis nevšimla, tak tady je většina věcí v duchu vzájemnýho škádlení, jsi jedna z mála, kdo to bere vážně. Ty neškádlíš (teda většinu doby) druhé a potom ani nepochopíš, že tě popichujou . A víš proč to dělají? Oni tě popichujou jako jednu ze sebe, protože tě berou jako sobě rovnou
Tak snad si to všechno nějak vyřešíš, hodně štěstí do toho

[Martyn]

Ahoj Katrin,
pokud máš zájem řešit tento tvůj problém napiš mě na ICQ 397489192.
Možná že bych věděl co s tím.

Martyn.

[Alwen]

[samanka]

Možná to chce spíš osobní pohovor nebo spíš hovory s někým blízkým (myslím myšlenkově), kdo toho nezneužije. Tady je to takové nahoru dolů: miluju vás - nenávidím vás, chápete mě - nikdo mě nechápe.
A psaní zkresluje osobnost a to co se děje v reálu. Nebude to lehký a bude to na dlouho. Samozřejmě pokud vlastně je zájem něco změnit a ne jen "být za zvláštní". Já vím sama ze své zkušenosti, jak je těžký rozdýchat, když si přijdete pro radu a místo potvrzení svých pravd najednou dostanete něco, co se vám ani trochu nelíbí: třeba úplně jiný úhel pohledu na problém nebo cosi jako prosvícení růžové mlhy našich iluzí ostrým reflektorem reality. Bolí to.

šamanka

[Katrin]

Šamanka hmm něco na tom možná bude

[Katrin]

Máte pravdu , ale co s tím můžu asi tak udělat. Prostě já už na nic nemám sílu. Všechno mi vadí a všechno je mi líto. Mám pocit že ještě chvíli a ze všeho se úplně zblázním. Ani doma už mě nikdo nepodpoří. Naučila sem se točit alobalem na jehle v modelíně. Chtěla jsem se doma pochlubit a mamka mi akorát řekla , že to je tím že je ten papírek na jedný straně delší nebo že na něj foukám a podobně a že já se tohle prostě nikdy nenaučím a tak se to učím ještě víc , abych mohla všem dokázat , že to zvládnu . Že nejsem taková za kterou mě mají. Prostě všichni mi říkaj že tohle nezvládnu , tam se nedostanu , místo , aby mi pomohli a podpořili mě. Nic se mi těd nedaří , opustili mě kvůli tomu případu kamarádi. Rodiče mi už moc nedůvěřujou , protože jsem se bála a zatajila jim asi tři známky , učitelé si na mě zasedli , na koně kvůli škole nezbývá čas můj pes má rád mamku a odemě se pomalu nenechá ani pochovat a můj potkan , kterej mi jedinej zbývá je strašná mrška.Mám ještě strašilky , ale ty mají tak malej mozeček , že je asi nenapadne se jít ke mě přitulit. S rodičema moc mluvit nemůžu , protože to nakonec stejně obrátěj ve svůj prospěch nebo neutrálně a nikdy s nimi nevyřeším to co chci. Lžu jim , protože POKAŽDÉ když řeknu pravdu tak mi vynadají. Nekouřím , nepiju, neberu drogy , nemluvím sprostě a přesto si myslej že nejsem bůh ví jak zlá , když občas něco provědu. Dřív jsem byla úplně jiná! Strašně v pohodě , pořád jsem se jenom smála , byla jsem neskutečnej optimista milovala jsem všechno okolo sebe a te´d cítím jenom smutek a nenávist. Dřív by mě nikdy nepřišlo na mysl slovo sebevražda , smrt a te´d se mi to pořád honí v hlavě , všechno je pochmurný a nespravedlivý. To ani nejde říct co všechno cítím ! je toho strašně moc a táhne mě to ke dnu jako kámen , každý den víc....Ale vy mi pomoct nemůžete. Někdy jsem na vás rozzloběná neprávem.já si to uvědomuju , ale prostě nedokážu mlčet.Už v sobě dusím všechno moc dlouho. NIKDY jsem před žádným člověkem nebrečela , když nepočítám , když jsem byla malé dítě. Zásadně o samotě a nic se mnou jen tak nehnula.Dokonce i na pohřbu dědy a babičky , kteří mě tolik milovali , ale došlo mi to až příliš pozdě jsem neuronila ani slzu , abych vypadala silná a rodiče si myslely , že jsem je neměla ráda.Ale já brečela pokaždé když jsem byla sama a moc mě to bolelo , ale nechtěla jsem vypadat slabá. A teď brečím skoro pořád a dokonce jednou i ve škole což bych si nikdy nedovolila. Strašně se na všechny urážíma nenávidím celý lidstvo.nejradši bych na někoho šila woodoo a píchala do nich pomalu jehlou , aby trpěli jako jsem trpěla já. Ale pak mi někdo řekně , at mu pošlu lásku a já nad tím začnu uvažovat. A druhej den mě zase něco udělá a pak pryč s láskou! To je válka ! Někdy to prostě nejde. Už končím , tohle nejspíš nemá ani žádný smysl. Mě prostě nikdo nedokáže pochopit. Všichni říkají : Ale já tě chápu , ale nikdo nic nechápe. Nikdo mě nezná takovou jaká jsem , protože nedávám najevo své pocity , protože dokážu s nějakými lidmi manipulovat , protože jsem prostě jednou někomu napsala že mě zajímá magie. Protože jsem prostě jiná , jsem vyjímka a nechovám se normálně a já už zkrátka nevim co mám dělat a co se po mě vlastně chce.

Přeju hezký večer.

[Martyn]

Katrin, zkus se vratit do doby kdy jsi byla optimista a milovala všechno okolo sebe. Zkus si vybavit co tě od toho odvedlo. Nějakej zlom. Měla by jsi to tak cítit, jako zlom.

Dále pokud chceš brečet najdi si nějaký to svý místo a udělej to.
Vše co potlačuješ, bude muset jednou stejně na povrch.

[zeto]

Asi to nemáš jednoduchý, ale můžu ti říci že si to děláš jenom ty sama a jenom ty sama si to tvoříš. Možná tě to někde uspokojuje, možná ti dělá dobře být litovaná, opěvovaná, hledáš pozornost jinde když ti jí doma nedávají.

Jsi mladá holka a máš svůj život ve svých rukou. Můžeš se donekonečna zranovat a nebo říci DOST. Je to jen a jen tvoje rozhodnutí o tvém životě.

Pokus se pro sebe být ten nejdůležitější člověk. Možná si pak přestaneš ubližovat, možná tě to i přestane bavit.

[Katrin]

.....................

[Lightworker]

Kačko
někdy to musí být horší, aby to pak mohlo být o to lepší. Určitě ti to všechno dobře dopadne a vše se vyřeší. Popřemýšlej o tom, co ti tu všichni radí a nenech se strhávat negativními vibracemi. Teď je prostě období, kdy vše špatné musí odejít, aby se udělalo místo tomu novému, co ted přijde!

[samanka]

Ono to je těžký období: člověk už není dítě a ještě není dospělý, ani neví přesně co bude v životě dělat, kam směřuje, nezná moc sám sebe (což někteří nezvládají celý život) ani svoje místo v životě. K tomu se musí vyrovnat se svým dětstvím - podle vyprávění taky ne příliš láskyplného.
Takové věci se zpracovávají léta. A není univerzální řešení takhle od boku tady na netu.
Určitě je ale fajn se moct vypovídat a mít lidi, kteří poslouchají.

šamanka

[doa]

No teda.... jak jsem četla tu její poslední odpověď... Kátinu.... ještě než jem to celý dočetla, jak tam popisovala to, že jí nemá rád snad ani potkan, pes atd...

Je to blbý, ale já tý holce fakt rozumím... já jsem totiž pro hodně lidí taky strašně divná a hodně lidí mi nerozumí, ale nevím proč, většinou mě mají rádi....

Ale v období, kdy jsem nevěřila, že mě má někdo rád, dokonce jsem stejným způsobem jako Káťa nadávala na mámu, že mě nemá ráda atd (přitom měla, jen samam měla problémy ) jsem měla naprosto stejné pocity a i takto přepjaté vyjadřování... a vím, že to co mi chybělo doopravdy nejvíc byl pocit, že mě má někdo rád!!

(když mám nějákou depku, tak se mi ty pocity vracejí, ale už vím, že to není pravda,... ale musím s tím pořád bojovat - nejhorší je složit ruce do klína a vzdát to, že? )


Myslím, že v tom je hlavní a naprosto jedinej problém toho všeho!! Ikdyž to vypadá, že problémů u Káti jsou mrtě... tak prostě ten problém je jen jeden a ty ostatní z toho tak něják přímo či nepřímo vznikly. Prostě KÁTĚ CHYBÍ LÁSKA!

Možná je taky blbý, že nedává najevo city,... možná kdyby dala najevo, že je citlivá, že by se hodně věcí změnilo.... já jsem zase taková, že to dávám najevo až moc, což taky není dobrý podle mě....


No, teď už začínám být v poho, protože věřím, že mě mají lidi rádi, ale po pravdě,.... přepjatě někdy reaguji na lidi, který mám ráda a oni mě ne!! Naposledy včera večer, ale už fakt naposledy - jednomu klukovi jsem vyčetla, že je naprostý totální ignorant a napsala jsem mu, že odvolávám všechno, co hezkého jsem mu kdy řekla (například že je hodnej atd) Vím, že to nebylo pěkný a že to bylo přepjatý a že si asi myslí, že jsem utekla z Bohnic, ale taky už jsem to nemohla v sobě dusit a měla jsem dojem, že si zaslouží tohle slyšet... protože jsem ho poslední půl rok furt jen chválila.... no ale to není důležitý - odbočila jsem...


Prostě chci říct, že ta holka to napsala v tom dopise a co nenapsala z toho vyplynulo!!

ONA POTŘEBUJE LÁSKU!! Všichni jí tu píšou, že to musí nejdřív najít v sobě a začít mít ráda sama sebe - ale upřímně? byla jsem v její kůži a když tu lásku nedostanete v dětství od rodičů, sami ji pak těžko hledáte a ona ji asi nedostala nebo ne tolik--- taky vím o čem mluvím --- myslím, že podpora někoho kdo by na jednu stranu jí měl rád a snažil se jí pomoct a na druhou stranu ji i péroval a radil.... asi by to potřebovala... možná by jí neuškodilo si třeba podat inzerát a navazovat přátelství s lidmi úúúúplně odjinud.... s lidmi co neznají ani jí ani její okolí...a před nimi "začít znovu s čistým štítem"

a druhá věc: taky věc, kterou jsem sama zažila.... ona sama si asi moc nevěří, myslí si že je špatná! že není v ničem dobrá a lidi jí v tom mínění podporují (nebo bych spíš myslela, že jí třeba jeden den někdo pochválí a pak další někdo vynadá a ona z přecitlivělosti spíš si veme k srdci to negativní - taky můj případ nedávno - není to tak Káťo i u tebe náhodou?)

Ona si teda za prvé nevěří a za druhý NEVÍ SI RADY! to dokonce sama napsala.... jsem si tenkrát taky přála mít vedle sebe osobu, nebo osobu za kterou bych mohla třeba každý den chodit a kontzultovat problémy... někoho, kdo by to všechno viděl z nezkresleného pohledua přitom vděl, o co přesně jde a dokázal mi poradit...


Je teda trochu zajímavý, co má nařízeno od soudu, že má toho kluka ignorovat - je to zvláštní, by mě zajímalo o co přesně šlo, no ale taky vím, že soudit člověka, když ho někdo nezná, je pěkně na H**** ... já taky nejsem špatná holka mám kolem sebe 50 lidí, co mě maj rádi a berou to, že se trochu liším.... a maj mě rádi!! a přitom je x lidí, co mám ráda, ale oni si o mě myslej, že sem divná, psychopat, dětinská - prostě kráva... a kdybych vám měla tady zveřejnit ten můj mail, co jsem včera napsala jednomu klukovi a to už byl fakt vrchol toho našeho vztahu nevztahu! tak bych tu taky slízla podobnou smetanu co Katrin...


No nic méně, třeba by mě to i zajímalo a neurazila bych se - vím, že takový výlevy mají puberťáci a psychicky labilní osoby! Ale ti lidi si už o mě nic dobrýho nemyslej, tak sem sem si zanadávala.... a je to porpvý, co jsem někomu napsala něco tak hnusnýho, ale poprvý mě za to nežere černý svědomí... jinak jsem jsem vždycky byla taková ta hodná, se kterou každej mával a byla jsem všem dobrá jen, když mě potřebovali a pak se na mě vykašlali--- a ještě jsem za to obviňovala jen sama sebe... tak tentokrát už ne

1) NO TAKŽE VZKAZ PRO KATRIN: Nevěš hlavu - ten kluk je teda hustej!! nic méně, když jset byli kamarádi a ty ho nabonzovala na policii.... bral to jako podraz od kamarádky i navzdory tomu, že to co udělal bylo třeba špatný... asi přecenil tvoje kamarádství no a ty zase jeho charakter.... tak se teďka na tebe hrozně zlobí (a nezajímá ho, že třeba neprávem---- v podstatě se na tebe zlobí právem i neprávem) takže myslím, že by jste si neměli nic vyčítat - ale taky o tom nic nevím, třeba se taky teď pletu...

Další věc je že nejhorší srážka je srážka s blbcem a pokud ten kluk je neuvědomělej a asi trochu hloupej, tak si neuvědomí, proč jsi to udělala... no a pokud ti dělá takový problémy,....asi ho mrzí ztráta přátelství víc než to, že jsi ho někdo udal... třeba by neuškodilo vyjádřit lítost - třeba napsat, že tě mrzí, že jste byli takoví kamarádi a že se to mezi vámi tak pokazilo.... že tě mrzí sice na jednu stranu to, že on tě hrozně zklamal tím svým činem, ale že si uvědomuješ, že tím, že jsi ho udala a udělala v podstatě to, co by udělal každý, že víš že jako od kamarádky to od tebe byl podraz (p.s.: ale neříkám, že jsi špatná jo!!) no a že ikdyž už to mezi vámi nikdy nebude takový jako dřív, tak mu napsat, že ti jeho chování ubližuje ještě víc a že ty už mu taky nechceš ubližovat... tak prostě jestli by jste nemohli udělat tlustou čáru, říct si, že co bylo to bylo a začít znova se k sobě chovat jako slušný lidi?


On se ti podle mě mstí proto, že tě měl hodně rád jako kamarádku a je známo, že k lásce má nenávist hodně blízko a stává se, že když zraní někdo, koho milujeme, že pak ho nějáký čas taky nejvíc nenávidíme... dokud to nepřebolí...

Vem si - třeba ten kluk potřebuje to samý co ty - lásku... třeba si taky nevěří a to že jsi ho zranila, tak se teď mstí a taky nedává nejevo city stejně jako ty!

No ale dělala jsem stejný chyby...

2) VZKAZ PRO OSTATNÍ: Tu holku neznáte, je jednoduchý někoho odsoudit a ta holka to třeba ani jinak napsat neumí - prostě tohle jak ty problémy svoje tu podala, je její slohový vyjadřování - třeba je jen poněkud dramatičtější - tak si hned nemyslete, že chce být zajímavá... třeba zajímavý chce být většina z nás - i já budu ráda zajímavá pro lidi, co mám ráda atd... no ale podle mě kromě toho sem opravdu přišla pro radu.... no a někdy člověk potřebuje od někoho ránu, aby se probudil a začal vidět věcio jinak, ale někdy je lepší spíš citlivější přístup.... takže jí tu prosím, ještě více nesrážejte, pokud jí nechcete povzbudit nebo citlivě poradit....

3) no a na to co jsem teď napsala ve "2)" mě napadá ještě jedna rada pro Káťu - Káťo nelituj se!! já se taky litovala a hrozně, ale jedinej kdo mě litoval jsem byla nakonec zase jen já a nic se nezměnilo.... dávej najevo, že tě něco mrzí, na tom není nic šptanýho, ale nelituj se... asi je těžký nejít mezi tím hle rozdíl,... ale tím, že se člověk zastaví a začne se litovat, přestane jít dál a život mu začíná utíkat pod rukama...

Zeptám se tě takhle.... co máš za koníčky?? Co děláš ráda....? nebo co je tvůj životní cíl??

Děláš tu samou chybu co já - tvůj svět se teď asi točí okolo lidí a rozebíráš jejich sympatie antipatie myšlení a chování vůči tobě a zapomínáš na sebe... zkus si něčím udělat radost... snaž se na lidi být hodná - tedy slušná SLUŠNÁ! ale netoč se kolem nich a neopovrhuj jimi, protože lidi jsou citliví, když se jich osobně něco týká a opovržení ti vrátěj---- a poznají to na tobě....


Vím, že se cítíš asi teď hrozně zraněná a možná právem, ale zkus stím něco začít dělat....


Třeba začni tím, že si uděláš něčím radost!

A věř mi, že nikdo není na světě jen tak!! Každej má nějákej úkol a každej je v něčem dobrej jen to člověk musí objevit!! A jestli ty máš dar být citlivější a vnímavější k energiím, určitě je můžeš i lépe ovládat než ti, co se to pracně učí pomocí reiky a dalších metod.... co takhle zkusit pozitivní myšlení (k tomu se váže i víra, což je docela těžký, ale pokus se o to...)


No, nevím, zda nelítám z tématu do tématu, zda tento můj příspěvek dával smysl..... jen se svým názorem snažím trochu pomoct někomu, kdo to evidentně potřebuje - každý tu pomoc někdy potřebuje a ne vždy si každý umí sám pomoci...

A když si někdo neumí pomoci, musí si o tu pomoct alespoň umět říct ne?


No tak Káťa si o ní řekla... tak se te´d snažme no ale nakonec stejně bude záležet na kátě jak se k těm našim radám postaví....

Tak zatím papa, ještě sem určo přijdu

[toora]

Katrin,

přečetla jsem si tohle vlákno. Tvoje reakce z 23.12.mne oslovila nejvíc, protože z ní cítím větší otevřenost.
Ta je nezbytná, pokud si máme být opravdu nějak nápomocni.
Není to snadná práce. Dost věcí si nepřiznáme ani sami sobě, natož druhým.

Je to takový začarovaný kruh. Čím víc se snažíme před něčím se ochránit (vysleduj to třeba až od dětství) tím méně jsme otevření a opravdoví.
Čím méně se otevřeme, tím přibývá našich negací, neřešených problémů, vnitřního neklidu.
Když se to nahromadí tak, jak je tomu nyní u tebe, promítne se náš emocionální neklid i navenek. Napětí budí agresi. Podle toho jaké je naše vnitřní založení, tak tuto agresi projevujeme. Někdo ji ihned obrátí proti svému okolí, druhý se začne zabývat nějakým druhem úniku a mohou se objevit třeba, jak zmiňuješ, myšlenky na sebe-destrukci.

Čím víc se chováme tzv. "nenormálně" tím stoupá i to neporozumění,
nepřijetí a zpětné reakce našeho okolí na naše chování. Proto je tak důležité vyznat se sám v sobě. Zkoumat svoje myšlenky, pocity a následné reakce.
Zjistíš tak, že veškeré negace mají jeden jediný pramen,je to strach a nejistota. Z čehokoliv-z nepřijetí, nemilovanosti, nepochopení a tzv. neobstání, třebas jen sám před sebou.

Strach nemůže nikdy vést k něčemu pěknému, hlubšímu, nedovolí ti tu tvoji "studnu osamění" naplnit láskou, pochopením a klidnou seberealizací. Dokonale nás paralyzuje, dokud neobjevíme jeho podstatu, tedy neskutečnost.
Otevřít se, pozorovat se, co to s tebou dělá, když se, (třeba zde
na Reikiwebu - anonymně) otevřeš. Pomůže ti to si vše uvnitř
srovnávat, dokud to nezvládneš sama i bez toho.
Cítíš, Katrin, po tom vypsání nějakou úlevu? Myslím si, že ano.

Takže, jediná cesta jak z toho začarovaného kruhu ven je upřímnost, především sama k sobě. Ta otevřená pozornost dovnitř. Ta navenek ji bude následovat, jen si ty svoje "úhybné" musíš ošéfovat, tedy být k nim pozorná. Mysl se ráda navrací do bezpečí svých zaběhlých, zatuchlých vzorců. Nemá ráda neznámé novoty. Ta ti také může odhalit, že ty i ten kluk prožíváte podobné pocity. Jen naše reakce odpovídají našemu osobnímu založení, ovlivněností prostředí, prostě různé výchově a naturelu.

Katrin, nečekej nic, jen se otevírej a nechraň se případnému zranění.
Odhoď ochranný štít. Výsledky se dostaví, čím méně je budeš očekávat, tím budou uspokojivější.
Pomalu, krok za krokem si tenhle otevřený terén osahej. Pokud se ti něco podaří, raduj se z toho, ale nepropadni euforii, která by tě vynesla někam, odkud se budeš jen propadat v opačný pól - tedy v depresi.

Jestliže se nebudeš pravdivě a poctivě snažit porozumět sama sobě,nemůže to přijít ani zvenčí. To co prožíváš tě (a to dosti důrazně) upozorňuje na skutečnost, že je potřeba,
abys něco ve svém životě, v sobě, změnila.

Bez změny tvého pohledu a potřebného vhledu se vůbec nic nestane.
Když budeš opravdu chtít, objevíš tu lásku a bezpečí, které se ti nedostává nejdřív sama v sobě. To ostatní se dostaví samo od sebe.
V opačném případě můžeš v tom "nepřijetí" a "nepochopení" a křivdách ztratit spoustu cenného času, třebas i celý život. Je to jen na tobě.

Držím ti palce.
Ahoj toora

[doa]

Jeje teď koukám, že jsi taky z HK, no tak to máš v poho hk je dost velké město na to, aby sis tu našla spoustu nových akamarádů, kteří nebudou znát a můžeš se před nimi zapsat s čistým štítem