Hubnutí - zdraví

[smart]

půlku rohlíku??? to je ale fakt málo, ne?? na druhou stranu je fakt, že když se říká musli snídaně, je správné množství 50g (zkuste si to odvážit...)
a tohle je přesně důvod, proč takový rytmus pro mě není, já bych jen podráždila žaludek a celý tři hodiny myslela jen na to, kdy bude druhá půlka.
vlastně bych se celý den musela soustředit na hodinky, kdy si můžu kousnout. Ale to jsme asi my střelci, kteří potřebujeme pocit svobody a volnosti.
Tohle nepíšu jako kritiku jen jako zpětnou vazbu, že ne všichni tohle dokáží zvládnout....

[JANAA]

Smart, při mé sedavé práci a absenci jakéhokoli pohybu (jen zahrádka) si myslím, že je půlka rohlíku s máslem a medem dostatečná. A medem já nešetřím. Jsem též střelec, tříhodinové pauzy mi problém nedělají.
I když, ani si to člověk neuvědomí, včera jsem v šest večer povečeřela, ale pak šla zalévat a otrhat jahody, a snědla jsem asi 3 jahody, až jsem si uvědomila, že je to chyba a porušení tříhodinové pauzy. Nu což... Právě mám na stole snídani, je 7.05, káva a bebe dobré ráno....

[Renata]

Milá Eviku:

rozumím, že jsi otevřela jiné vlákno o zdraví. Ale nelze oddělit to jak přijímáš sebe od svého těla. Psalo se o štítce, cukrovce a td a klidně se mohlo psát i o něčem jiném.
Jakmile se na sebe podívá někdo do zrcadla , na jakoukoli část sebe a vyvolává to vněm nepříjemný pocit, znamená to, že s tou částí není smířen, má tam někde něco zašťouraného, něco, co se týká toho , že se někde v něčem za sebe stydí, chce to zamaskovat, nedovede se přijmout tak jak je protože někde někomu uvěřil že když není takový či makový tak je prostě špatný. Někde někomu uvěřil, že aby byl hoden lásky, musí být dokonalý. A tak se honí a snaží, všechno za to ěby ho měli rádi. Bay byl dokonalý. Sám je netolernatní k pochybení druhých, na všechno musí mít nějakou přípomínku, nějaké ale. Nekouká se na to že i v nedokonalosti může být nějaká krása, zkrátka se trestá za to že nějaký není. A aby to holt v okolí nepoznali, tak to v některých těžších případech velice dobře maskuje. Ty krajní případy jsou bulimie a anorexie. To jsou fakt krajnosti. Ale milé dámy a někde i pánové, kdo máte svoje špeky jako bod programu č.1. kde jste si sami v sobě odporní, nenávidíte se , neodpouštíte si, je jedno víc nebo míň.....Ta část těla, ke které máte výhrady a většinou to souvisí s pociten nejsem dokonalý, dokonalá takový - taková jaký -jak jsem, tak ta část těla se začne samozřejmě bránit, a většinou to je tím, že se schová za špek. Brání se. Nechce být viděna. jako dítě které se schová za svoje dlaně a říká: Nevidíš mě.

Když pak náhodou člověk povolí té své kontrole a ujede na kousku dobroty, po které tak touží, tak se pak ještě trestá pocitem viny. A je to furt dokola. Místo aby člověk jedl střídmě a s chutí, jako když svému tělu dává dárek, taky očím a chuti, čichu tak místo toho jídlo rychle zhltne, asi že má dojem že když to rychle sní, že to jen tělem profrčí, a nebo když si dá něco, co by tyhle části našeho já chtěly, tak se pak trestá pocitem viny. A když je něco s pocitem viny, tak si z toho nemůžeme vzít užitek.
Myslím si, že se to týká i různých stravovacích diet, byť zdravotních., SAma jsem taky držela MB a opravu mi pomohla moc a velice rychle. Jenže jsem zjistila, že všechno se začlo točit kolem jídla, co sním, co ne, co není a co je MB a to či ono, zas nějaké výtky a pomínky a pocity viny.
Jako bychom si zakazovali někde prožít radost, svoji přirozenost, hravost, protože jsme někdysi kdysi někomu uvěřili, nějaké autoritě, že to je špatně. Abychom něco mohli plně prožít a nejenom z části, tak musíme sami sebe přijmout. A ať si budete namlouvat co chcete, dokud se budete zaměřovat na svoji nedokonalost a nedostatky na těle s tím že to musí jít pryč, že se to musí radikálně řešit, tak někde nedokážete stejně tak přijmout , zpracovat, strávit to co je uvnitř dušičky a za co se styydíte, co vás bolí, trápí a co je bez lásky. To souvisí nejen se špekem ale s orgány. Tělo nejde oddělit od duše. Proto je dobře taky pátrat po psychických příčinách toho, kde si neodpouštíme svou nedokonalost. (je jedno jestli jsme to získali sami, nebo máme odpor k tomu jak vypadali naši rodiče, matka, máme strach abychom nebyli jako oni, přetahujeme si mindráky a přesvědčení z generace na generaci.)
Sami před sebou se neschováme, i když se o to velice rafinovaně snažíme

[Evik]

[rendyy]

Renatin příspěvek zdá se mi poněkud prudký. Určitě je v tomto tématu důležitý aspekt sebelásky a přijetí sebe sama, ale ono to hubnutí není jenom o tom, že by se člověk neměl rád, nebo nesnášel nějaké svoje části... Je to určitě i právě o tom, že se máme rádi, že jsme převzali zodpovědnost za svůj život, a že se vědomě snažíme přiblížit tomu ideálu, abychom byli zdraví, cítili se opravdu dobře a byli fit. Je to cesta, která je velmi naplňující, když člověk ví, že i on to může dokázat, a když vidí, že se pomalých krůčcích blíží tomu, co si předsevzal.

A upřímně, i kdyby se měl obézní člověk sebevíc rád, možná i přes to se nebude cítit na stopro dobře. Přeci jen ono se s těmi kilogramy nadváhy těžko chodí do kopce a nesvědčí o tělesné kondici.... Projev sebelásky je právě to, že se o sebe a své tělo dobře staráme, pečujeme a dopřáváme si jen to nejlepší. Na některých lidičkách je vyloženě znát, že je tohle téma zajímá, baví a rádi se dělí o své zkušenosti.... a navíc pro někoho to může být velmi motivující, když může sdílet tohle téma, které je pro něho zrovna aktuální, s druhými.

Pak jsou lidé, kteří s těmi kroky ke zdravé životosprávě začali včas a nenechali to zajít až tak daleko. Jejich zkušenost nebo cesta k nápravě není jen proto o něco méně hodnotná, než toho, kdo se začal zbavovat až extrému.
Takový pocit mám někdy já, když se mě lidičky ptají, kolik jsem zhubla. Říkám, že skoro 10kg, cítím se fajn a ráda bych ještě trošku. Občas mávnou rukou, že to jsem ani přece nebyla tlustá. Nj, možná podle ostatních nebyla, ale taková "pěknější" už prý ano, to ale nic není, je to přeci "normální"... Jen jsem funěla do kopce, praskaly mi kalhoty a co to je aktivní pohyb, to jsem vůbec neznala. Asi se s obezitou nikdo nenarodil, vždycky cesta vedla nejprve skrze to, že byl "pěknější". Uvědomila jsem si snad dostatečně brzy, že můj životní styl tak, jak jsem ho žila, ke zdraví příliš nevedl a změnila jsem to.

Teď jsem strávila víkend v pizzerii a i naprosto štíhlí lidé koukali, jak si s chutí dopřávám tři chody. A nevadí mi to. Je to jednou za čas, jinak se držím těch svých návodů a jsem s nimi spokojená stejně, jako občas u tchýně na kachně a knedlících.

Tak všem, kdo se snaží v tomto směru se sebou něco dělat, držím palečky a přeji dostatek pevné vůle. Výsledky stojí za to.

[Psychedelic]

Ahoj Evi,
jasné, i nevědecké poznatky jsou důležité poznatky. Vždy se z nich něco dozvím. Třeba to, že za tři hodiny si tělo ukládá
Jsem rád, že jsem reagoval a dozvěděl se jak jsi to myslela.
Díky.

[Evik]

[smart]

Ahoj Renato,
tobě se vždycky tak pěkně podaří napsat, jak to také cítím ale nedokážu tak jasně zformulovat.

Podle mě to je vždy otázkou míry nadváhy a osobních dispozic, z kterého konce začít. Když má někdo 150kilo a zdravotní problémy, tak je třeba začít okamžitě s přísnějším režimem, lehkým pohybem a psychoterapií. V ostatních případech už to může být mix těchto věcí v intenzitě, jaká je dotyčnému snesitelná.
Cest k úspěchu je mnoho a nikdy není dobré zaměřit se jen na jedno, třeba jen na nejedení nebo jen na psychiku, to může vést třeba k bulimii/anorexii anebo k nevýsledkům, které nejen že člověka odradí ale většinou shodí ještě do většího bahna.

Chtěla bych nějaký to kilčo shodit ale ještě víc mě potěší, když dokážu svoje tělo opravdu bezvýhradně přijmout takové, jaké je, protože mi funguje bezvadně a spolehlivě a to je velký dar.

[Evik]

Sacharidy a intervaly mezi jídlem

Nejdůležitější zásadou je , aby tělo přijímalo každé tři hodiny nějaké sacharidy. Pokud je nedostane, tzn. pokud se budeš stravovat pouze masem a zeleninou nebo bílými jogurty, sice shodíš třeba 7 kilo, ale za chvilku je zase nabereš. Pokud dopřeješ tělu sacharidy v podobě pečiva nebo sušenky v pravidelných intervalech, tělo si nebude vytvářet zásoby na horší časy a naopak se přebytečných zásob zbaví.

Pokud dostanu hlad mezi jídly, klidně si vezmu kousek pečiva a k tomu rajče třeba každou hodinu. Psala jsem, že nejím 2 hodiny před spaním. Ale někdy hlad dostanu. To znamená, že mám nízký obsah cukru v krvi. Prostě to nehrotím a vezmu si např.jogurt s ovocem, několik jahod nebo kousek jablka.

Dnes jsem také zkusila snídat v 7 hodin. Dříve to bylo v 6 hodin. Myslím, že ta sedmá mi vyhovuje lépe. Ale to záleží na pocitu každého.



Jenom pro zajímavost napíšu mojí dnešní snídani. Je důležité se nasnídat, i když nemáš pocit hladu :

1 krajíček lámankového chleba ( tj, asi 30 - 40 g )

10 g drůbeží šunky ( tj. 1 - 2 kolečka )

100g Cottage Cheese light ( tvarohový sýr )

50 g rajčete ( to je jedno střední rajče )

Sváču jsem měla mít v 10 hodin. Ale skoro jsem na ní zapomněla, protože jsem neměla hlad .

[Psychedelic]

Evik :

A určitě se na tebe obrátím o radu. Nemám pořád jasno, kam zařadit určité potraviny z hlediska chutí. Vlastně nevím, jestli tohle zrovna makrobiotika řeší. Ale to asi až později


Ahoj Evi,
rád poradím, ale moc velkej odborník na makrobiotiku nejsem. Určitě by Ti poradili lépe na makrobiotickém fóru http://www.makrobiotika.info/
Chutě pokud vím, souvisí s hvězdicí pěti proměn (na druhou stranu - co s ní nesouvisí? ). Slaná - element voda (ledviny), kyselá - element dřevo (játra), hořká - element oheň (srdce), sladká - element země (slezina), kyselá až ostrá - kov (plíce). Jelikož u sebe nemám knihu paní Průchové Řád vesmíru, čerpal jsem z následující stránky:
http://www.4yougratis.cz/cinsky_horoskop/5_cinskych_elementu.htm
Co se týče jin a jang, jediné co mě napadá v souvistlosti s chutěmi je staré známé čím slanější tím víc jang, sladké naopak jin. Ostatní bych střílel. Nějako snad citrón v menším množství uvolňuje játra, ve větším působí již jangově - svírá (alespoň myslím, že to tak v jeho případě je. Moc tomuto nerozumím.). Třeba hořké kořeny pampelišky a kořeny obecně jsou více jang, jsou tuhé a plné minerálů.
To je asi vše co mě napadá Určitě Ti na makrobiotické fóru odpoví lidé fundovanější než já

[jc]

[jc]

[jc]

[jc]

[quote="Evik"]

[jc]