Existuje zlo

[clovek]

Ahoj lidičky.Suny Jestliže pojmenuji věci pravým jménem, tak to neznamená, že odsuzuji.Ale záleží jak to pojmenuješ a co při tom cítíš,jak to vnímáš.
Toora napsala:jednou ze základních podmínek pokročení na cestě, je naučit se bdělému rozlišování, tj. vidět věci takové jaké jsou,TO ZNAMENÁ NEDÁVAT JIM JMÉNA Z POZICE NAŠICH ZKUŠENOSTÍ,NAŠICH VĚDOMOSTÍ.
Tvrdit v jisté fázi, že vše je dobré, tudíž je všechno „jedno“ je předčasné.
To hlavně z toho důvodu, že je toto tvrzení v přímém rozporu s tím co dotyčný žije. Vzniká tím jen schíza „dvou v jednom“, kdy jeden tvrdí, že vše je dobré a zlo že neexistuje, a ten druhý zase, že vesmír, člověk a kdovíco ještě, jsou nedokonalé. Tedy je to asi jako sedět jedním zadkem na dvou protiběžných koních.NE V TOMTO PŘÍPADĚ JE TO PŘÍBĚH DVOU LIDÍ,DVOU KONÍ PROTI SOBĚ BĚŽÍCÍCH,KDYŽ ŽIJU CO TVRDÍM TAK NESEDÍM NA DVOU KONÍCH.
Je to ten příběh fetujícího mého syna.Já mu můžu a musím říci,že je to škodlivé,že ho to zabije.Pumůžu mu překonat závislost,neboť vím,že v určité fázi už nemá vlastní vůli,ale vždy jen v případě,že s tím bude na počátku souhlasit.Pak už se ho nemusím ptát.Ale chce-li se zabít,tak je jedno,jaký způsob si vybere,zapomínáme,že třeba zemřít na cukrovku ve 30 letech je vlastně ze strany pacienta vlastně svým způsobem sebevražda,kterou si sám zvolil.A né tam nahoře ale tady na zemi jako důsledek svých zkušeností,zážitků.Tak i můj syn-feták-si má právo zvolit svůj odchod ze světa.A JÁ TO POJMENUJI.NENÍ TO ZLO,JE TO JEHO CESTA.JMÉNO JE JEHO CESTA,JEHO SVOBODNÁ VOLBA.
Víte indiáni sedí v kruhu a povídají si příběhy,na kterých se učí,poukazují co je správné ve smyslu vyšších principů samozřejmně v uvozovkách ale hlavně se učí na těch nestandartních,vybočujících ale nakonci vždy řeknou,že je to dobrý příběh.Každý má právo řící si svůj příběh a nikdo nemá právo jeho příběh kritizovat a nebo ho nazývat,že to byl zlý příběh.Každý má právo řici si svůj život a my mu máme a třeba i tomu fetákovi zatleskat a říci byl to krásný život.Kdo ví,co si vybral za život tady na zemi.A že je to zrovna moje dítě je ospravedlitelné jen na úrovni nižších energií,ve světle našeho ,mého poznání je to člověk,který si mne vybral,abych ho něco naučil,živl ho dokud nedispěje ale nepatří mi.Není to MOJE dítě.Nepatří mi,nevlastním ho.Může to bolet,je to vrozený pud,ale musím to chápat a nastavit znovu tvář bez emocí,a čekat další ránu.Proto jsem tady.
A tak - jestliže je tu ještě nějaký záměr, jakékoli chtění, třebas jen uvařit dobrou polívku, nebudu tvrdit, že v ledové vodě se ten hovězí vývar udělá stejně dobře, jako v té, co ji přivedu k varu. A jestli ano, tak si pak jen koleduju o to, že mi „někdo“ z čistě praktických důvodů bude chtít ten rozdíl ukázat, a v tom vařícím mi pěkně smočí čumáček. A není to tím,že to tvrdím jen proto,že jsem nepostoupil dost daleko abych to duchovně pochopil a tudíž mi život dá fyzickou lekci o skutečnosti tohoto děje.Ale to zárověň svěčí o nižší duchovní úrovni toho,kdo mi tam namočí čumáček.Ale je to správné jednání,oba dva to potřebovali,aby se dovtípily pravdy a nebo poznání.
V příštím příspěvku se vám pokusím vysvětlit svoji pozici nadheldu jak se dívam na dění kolem sebe já.Šaman

[clovek]

Velice se vám všem omlouvám.Je to můj příběh,moje poznání určené mně,ale cítím,že ho můžu sdílet s vámi.Nic lepšího jsem nenašel,jak bych vystihl mé pochopení co je a není zlo.
Asi před sedmi lety jsem při dynamických meditacích po mnoha týdnech začal vnímat v břiše,že tam mám močál.V oblasti hary jsem to vnímal jako černé,mazlavé bahno,smradlavý konec světa.Bez jediného paprsku světla.Hádová říše.Trvalo to několik týdnů,než jsem přijal klid tohoto místa.Jeho jedinečnost.Pak najednou jsem začal vnímat své předky,šamanské průvodce..Proto se cítím být spíše šamanem..a jednou se mi stalo po pár týdnech,že jsem se začal do toho bahna propadat. Pomalu jsem klesal ke dnu.Beze strachu jsem jen stál,na nic nemyslel,jen jsem stoprocentně cítil důvěru,že ať přijde co přijde,bude to správné.Mám to poznat.V tu chvíli jsem už celý ponořený najednou ucítil pod nohama pevnou půdu,dno.Uvízl jsem v močálu a ten se zavřel nad mojí hlavou a já jen stál.Nic necítil a v tom jsem vnímal,že to není bahno,ale výkaly.Jak jsem si tohle uvědomil a nezareagoval,prostě jsem tu myšlenku nechal odeznít v takovém možná až blaženém stavu,tak jsem si uvědomil,že to jsou lidské výkaly.Strašně mne toto poznání potěšilo,nevím kde se vzala tato radost.Taky jsem si uvědomil,že jestli je to můj konec,tak jsem byl štastný,že vlastně ty lidské výkaly jsou ten nejlepší humus pro rostliny,pro Zemi a já vlastně budu hnojivo pro přírodu a mněl jsem z toho radost.Najednou s tímto poznáním jsem citil,jak rostu nahoru.V bažině zůstali jen mé kořeny a nahoru se vypínal můj kmen s krásnou zelenou a košatou korunou.Takový strom muže vyrůst jen na kvalitní půdě.Vnímal jsem svítání nádherný klid teplo slunce a v tom přilétl pták a začal zpívat.( já nevidím,neslyším při svých cestách ale jen vnímám)Vnímal jsem jeho zpěv a najednou jsem věděl,že mne mí předkové zkoušely,jak přijmu tuto zkoušku a že ten ptáček je Mirka,se kterou jsem začal chodit a bydlel jsem ještě 200 km daleko.Ona přilétla aby mne svým zpěvem,ze kterého jsem vnímal silný cit,přivítala pro mne v novém začátku.
PS.Když jsem pak telefonicky mluvil s Mirkou,tam mi řekla,že ráno,brzo ráno(meditoval jsem od čtvrt na pět) se probudila s myšlenkou na mne.Že jsem ji moc chyběl a že prý cítila silnou lásku.Nedovedla to posat.
Konec příběhu.
Prostě to trvalo zase několik let,než jsem pochopil,že věc není taková jak vypadá z pohledu celku.Mohu se dívat na tu bažinu,jako na sračky,nebo přírodní člověk ji bude vnímat neutrálně a když do toho by třeba šlápl,tak si nohu otře o trávu aby nesmrděla a v okamžiku na to zapomene.My kdybychom do toho šláply tak podle nátury se bud vyzvracíme a nebo oklepeme hnusem.A nebo se na to díváme z nadhledu,je to humus,hnojivo a je nezbytné pro další růst rostli.
Když vidím zlo,bud jako domorodec se ho zůčastním a nebo netečně projdu kolem a okamžitě na to zapomenu,protože je to tak v přírodě správné.Děje se to stále dokola tak proč o tom přemýšlet.A nebo my to zlo uvidíme a pozvracíme se z něj,nebo se oklepeme hnusem a nebo se na něj podíváme z nadhledu,je to humus který je nezbytný pro náš další duchovní vývoj.Kdybychom byli v ráji,nic by jsme se nenaučili a byla by to nuda.Bud jsou to sračky a nebo je to humus.Bud je to zlo a nebo je to cesta poznání.
Neumím to lépe napsat co cítím.Je to jen moje poznání můj příběh.Ale nikde není napsáno,že časem,léty dospěji k jinému příběhu.Šaman

[castb]

Ahoj člověče, myslím, že tě chápu, dovedu pochopit i Katku a Mirka.
Jsem rád,že člověk se alespoň pokusil vyjádřit něco ze sebe a co rozvířilo debatu, která je ovšem jen pro motivaci.

Všichni jsme na žebříku, někdy zažijeme podstatu souvislostí v klidu, při snažení, při meditaci, tedy výstoupáme na chvíli o šprušlě výše, ale to není náš normální život, ten je o pár schodů níže (tam v mlze). Pak to potřebujeme probrat - třeba tady na foru.

Kéž bych žil stoprocentně v mých vymeditovaných souvislostí,
že není možnost volby,
že jsme tu na zemi jen pro prožitek mlhy.

Pak souhlasím s člověkem že zlo není, a není zlo když dám dceři pohlazení za herák, - kež bych, ale neměl u toho mlhu.

Člověk musí být tím nějvětší sobcem ve vesmíru, musí SÁM zpět dojít do zdroje.

[clovek]

Děkuji a máš úplmou pravdu.Všem se musíme zdát jak sobci a jen my víme že to není pravda.Snad chi,chi..šaman

[toora]

[toora]

[clovek]

Tooro děkuji,máš pravdu.Budu meditovat.šaman

[Edy]

Člověče, ty máš super styl psaní. Tak krásně písemnou formou vyjadřuješ ty nejniternější pocity. Našla jsem inspiraci v tom dlouhém textu o tom humusu a výkalech. Nezáleží na tom jak to pojmenuji nebo zda to pojmenuji, ale je to ono. Podvědomě to vlastně víme, jen se nad tím pozastavit, uvědomit si to a procítit. Uvítat tu lekci (ať už v meditaci nebo v životě) abychom se nepropadali níže nebo tam nezůstali. I za tuto lekci mohu poděkovat. Tak a teď vzhůru.

[sunnyi]

"Když vidím zlo,bud jako domorodec se ho zůčastním a nebo netečně projdu kolem a okamžitě na to zapomenu,protože je to tak v přírodě správné.Děje se to stále dokola tak proč o tom přemýšlet."

"Všem se musíme zdát jak sobci a jen my víme že to není pravda.Snad chi,chi.."


Myslím, že z Japonska vychází princip: "neviď žádné zlo, neslyš žádné zlo, nemluv žádné zlo", ztělesněný třemi tzv. moudrými opicemi, z nichž jedna si zakrývá oči, druhá uši a ta třetí ústa.

S tím třetí souhlasím. Ti druzí dva jsou pro mne ztělesněním zbabělosti a alibismu.

Vážím si lidí, kteří mají odvahu se dle svých schopností a možností postavit nepravostem. Disidentů, investigativních novinářů, poctivých kriminalistů a policistů, chlapce, který se zastane slabšího spolužáka před násilníkem, člověka, který přispěchá na pomoc jinému, jehož se někdo na ulici snaží oloupit.

Když ve vlaku jednoho staršího Roma začal obtěžovat mladý Rom, který měl v jiném kupé kamarády, bránil jsem ho pěstmi i přesto, že byli v přesile a bylo to pro mě nebezpečné.

Když se nějaký chlap začal ve vlaku navážet do mojí bývalé přítelkyně, tak jsem mu ji natáhl, že spadl do uličky na záda.

A nestydím se za to.

Věřím, že člověk by měl v rámci svých možností a schopností hájit to, co na své úrovni chápání považuje za správné. A vůbec to nemusí být spojené s nějakou záští, pomstychtivostí, odsuzováním.

Jsem rád, že žiji ve světě, kde existují stateční lidé, kteří nezavírají oči a nezacpávají si uši s tím, že jim do toho nic není. Nebo s tím, že to tak je v pořádku. I přesto, že stádo je okřikuje: "Neviřte vodu! My se chceme v klidu pást. A poplácávat se přitom vzájemně po zádech, jak jsme dobří."

Ve světě, plném lidí jako jsi Ty, šamane, bych opravdu žít nechtěl. Tedy v případě, že jsem Tě správně pochopil. V tom opačném se Ti omlouvám.

Mirek

[clovek]

Děkuji Sunyi.Kdo mne zná ví,že vždy přemýšlím o tom,co mi kdo říká.A tvůj příběh byl krásný.
Já jako už dítě jsem se nechal třeba od holek ve třídě zbít.Nastavil jsme jim tvář,jsme takový splachovací.Je ale zajímavý,že jsem byl obrovský nervák.Třeba ve třetí třídě o dva roky starší spolužačka a rváč horší než kluci,tak začala být mého kamaráda,takový mouchy sněste si mně.Bránil se jen tím,že říkal co to děláš,nech mně.A v tu chvíli mám rudo před očima.Učitelka mne od ní nemohla odtrhnout tak zavolala ředitele.On nás odtrhl.V tu chvíli jsem vzal od stolku židličku a chtěl jsem ho zabít,nemohli mne udržet a furt jsem šel na toho ředitele.Holt jsem po matce.Vždy mne nenechá chladným nespravedlnost páchána na druhých.
Já ty tři opice chápu, že to,že zavřu oči před zlem neznamená zavřít oči,je to jen symbolické vyjádření nevidět zlo v tom smyslu,jak to chápu já,že vlastně zlo není,tak ho ani nemůžu vidět,nemůžu o něm ani mluvit ani ho nemůžu slyšet.Protože co není,nemůžu vidět.
Napadlo vás někdy jak je křestanství agresivní náboženství.Podívejte se na obrazy světců-I ti nejsvětější jsou znázornovány z meči,se vztyčeným hrozícím prstem, proti dáblu se musí bojovat.vyhání se dabel z těla.Nemá cenu pokračovat.A přesto Ježíš nic takového nedělal, nekázal,nežil.I když vykopal smněnárníky,obchodníky z chrámu a rozkopal jim stolky se zbožím,učinil tak se slovy,že znesvěcují chrám jeho otce.Nekázal o zlu,že je něco špatného.Jen říkal pravdu a bránil pravdu i za cenu agrese.
A my jsme vychování křestanským světem od mala slýcháme o zlu a dobru.A když mistr uhodí holí svého žáka za neposlušnost nebo nepochopení co řekl,tak to není nic jiného jenom učební lekce,jen mu názorně pomůže vypnout na chvíli mozek,který jede ve vyjetých kolejích. V okamžiku vnímámí bolesti musí zapomenout na to,o čem přemýšlel před tím.A donutí ho přemýšlet sebekriticky a ne jak byl zvyklý přemýšlet před tím.Agrese nemusí znamenat něco špatného.Může být ve vývoji ducha i pozitivní.Člověk který má strach se lépe ovládá dokud sám nepochopí,že je vládce.Děkuji Vám všem.Jen když diskutujeme se mnohému naučíme.Teprve když to řeknu nebo napíšu si to vlastně definitivně uvědomím a srovnám v hlavě.Něco mi docvakne.Mám vás rád lidičky.šaman

[sunnyi]

Já nevím Jožko,

oba souhlasíme s tím, že všechno má nějaký smysl, a že všechno podléhá vyššímu Řádu. To je asi to podstatné.

Diskutovat o tom, zda existuje nebo neexistuje zlo asi nikam nevede. Je to prostě relativní pojem.

Víš, já mám zkušenosti z terapií s vynikajícími médii. A moje bývalá kolegyně se dokázala napojit na Zdroj a vnímala, i vizuálně, Boha v jeho aspektu Otce Stvořitele. A vnímala i bytosti Temnoty, které parazitují na lidském utrpení, na lidské nesnášenlivosti, zlobě, pochybnostech, strachu... Čím silnější jsou tyto emoce, tím větší sílu tyto bytosti mají.

Také se tam ale velice jasně ukazovalo to, že když dojde k pochopení, k přijetí, ke smíření na úrovni duše člověka, tak ti zástupci Temnoty musí prostě odejít. Buď za pomoci například andělů nebo se prostě samy již neudrží, protože ten člověk vyzařuje již něco úplně jiného.

Nejednou jsme byli svědky toho, že když došlo na straně duše klienta k pochopení, temná entita, která na něj do té doby negativně působila, byla na naši prosbu odvedena například andělskými bytostmi na hranici říše Temna, kde si ji převzal zástupce Temnoty.

A co mi na tom velice imponovalo, že při tom předávání byl z obou stran cítit vzájemný respekt. Nebylo tam žádné vyvyšování se ze strany bytostí Světla, ani odmítání či jakákoliv jiná negace ze strany zástupců Temna. Ale vzájemná úcta, pocit vyváženosti. Oboustranné vědomí si nezastupitelné úlohy obou polarit.

I s Lenkou pracujeme podobným způsobem a ještě na vyšší úrovni, protože ona nemá jen ty schopnosti, ale též zralost a hluboké pochopení podstaty toho, co dělá.

Chtěl jsem jen více přiblížit, co mě vede k tomu, že to vnímám tak, jak to vnímám. Je to něco, co mám léty prožité a tak to prostě cítím. Nemám však již pocit, že bychom se nějak zásadně rozcházeli.

Dík za diskusi.

Mirek

[Lendulka]

Sunnyi, hezký příklad s těmi opicemi.

Vím, že se budu opakovat, že je každý člověk jiný, na jiné úrovni inteligence, na jiné úrovni emocí, každého z nás ovlivňuje na jeho cestě něco jiného atd. A každá ta cesta je prostě dobře. Každá je tak, jak to každý z nás potřebuje. Kam je schopen dosáhnout, dojít.

Já ty tři opice vidím jinak. Nevidět zlo, neslyšet zlo, nemluvit zlo nemusí nutně znamenat, že nebudu vidět bezpráví, které je pácháno ať už na mě nebo na někom jiném, že budu něčinně přihlížet, ale chápu to tak, že si to zlo nepustím do srdce, do duše, do mysli, aby tam mohlo páchat škody.

Tak to chápu já. A pro mě je to dobře. Také si vážím lidí, kteří se staví nepravostem. Ale to se přece nevylučuje.

A ještě k tomu, že bys nechtěl žít ve světě plném lidí, takových jako je Šaman.............Kvůli čemu, jestli se můžu zeptat? Kvůli tomu, že neumí pravopis? Nebo kvůli tomu, že jeho vyjadřování je sice nedokonalé, ale je upřímné? Nebo kvůli tomu, že něco vidí jinak než ty? V čem je Šaman horší než ty?

Ach jo........

[toora]

[toora]

K těm opičkám...koukám, že každý to máme nějak jinak.

Pro mne jsou tyto tři opičky symbolem Nauky, tj. „uzavření hlavních bran“ lidských smyslů (neztotožnění se).

Jakousi upomínkou, mementem, na jedinou Pravdu, která je mimo tento pomíjivý sen vezdejší – tedy tento, smysly poznatelný svět.

...ale to jen aby řeč nestála, jak se řká

[clovek]

Ahoj Toora citovala:
„Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“
(Izajáš 5:20)
Zároveň odpovím Sunyimu.
Já také vnímal Boha,světlo poznání.Několikrát .A taky temnotu.Dobře si napsal,že ji nelze odeslat do světla.Ona sama odejde ale neopustí zemi.Už jsem to tady psal,že když jsem se ho zeptal,jak se jmenuje,tak mi řekl,že pokušitel,že to ho vystihuje nejlépe.On jen pokouší naše slabiny,naše slabůstky.On neútočí jen dokáže odhalit to co ještě není zpracované ve shodě s vybracemi světla.Psal jsem zrovna včera jedné z nás co se mi přihodilo předevčírem a pěkně jsem se bavil.V pondělí večer jsem (důvod nebudu komentovat) se otevřel,nebo spíše jsem dovolil,aby ke mně přišli andělé někdy.Neurčil jsem přesně kdy a jak,jen jsem se otevřel aby MOHL NĚKDO PŘIJÍT.A najednou jsem cítil tak silný tok energie,že jsem byl natolik nabitý,že jsem nemohl spát.Asi hodinu jsem usínal.Normálně zaspím okamžitě.Druhý den jsem byl na internetových stránkách mý mistrový a ona tam má točící sluníčko na odvádění přivtěláčků.Nikdy jsem to nepotřebaval a tidíž nepoužíval.No a v ůterý jsem se na něj zadíval a ucítil za sebou pohyb.Jen jsem se ho zeptal kdo je,at se mi ukáže.A viděl jsem bílého andílka.Zapracoval můj mozek a hned jsem uviděl jak mu zezadu vykukují křídla.Tak jsem mu řekl,at se otočí,at se mi ukáže ze všech stran.Taky by jste se smáli,vidět krásnýho bílího andílka s křidly a kudrnatýma vlasama a růžky.Tak jsem jen vypnul mozek a viděl tmu.Ta nemá tvar.Už ho znám z dřívějška,je to můj známý a tak jsem mu řekl,at mne pozoruje přes okno,že tady v bytě se mnou nemůže být nikdo jiný než já.Že i Ježíš musel přijít s prosbou,jestli může vejít.Oni musí uposlechnout náš příkaz,čistý příkaz ze srdce,z lásky.Tak oděšel za okno,ale za chvíli odletěl.Už mne nemněl co učit aspon v tuto chvíli.JÁ JSEM DOVOLIL,OTEVŘEL JSEM SE ABY NĚKDO PŘIŠEL.A ON JEN CHTĚL VIDĚT BUD PŘÍCHOD ONDĚLŮ A NEBO JEN MNE ZASE UČIL BÝT NA STRÁŽI CO CHCI.CO CHCI JÁ NEMUSÍ BÝT TAM NAHOŘE ÚPLNĚ JASNÉ A TAK MI DAJÍ TO CO NEJVÍCE POTŘEBUJI.
On tu není,aby nám škodil,na nás agresivně útočil,dokud mu to já sám svými skutky svým podvědomím nedovolím.Když někomu ublížím a v podvědomí to odsuzuji,tak přijde.A skutečně při styku s ním necítím negativní energii.Pouze když ji začnu vysílat,on mi ji jen vrátí dvojnásob. Pro mne je to známý,někdo kdo tu musí být na stráži abych řečeno básníkem nepoklesl.A tím že proti němu nic nemám,necítím tak stejně i on.Ted mi vlastně došlo,že on je to vtělené naše zlo.Ale já ho tam necítím.Když pochopíte jeho důvody jako já poprvé při styku s nim,tak zjistíte,že je to jenom naše temné zrcadlo.A zrcadlo nemůže za to co já v něm vidím.Hary Poter v tom zrcadle viděl to,co chtěl.A my vlastně taky.
A jak jsem psal,křestanství je agresivní náboženství a je otázkou,zda Izajáš toto skutečně řekl a nebo zda to řekl zámněrně.Když dovolíš strachu ovládnout mysl lidí,tak je lehčeji ovládneš.Ale pak za ten strach nemůže temnota ale mi lidé sami ,mezi sebou.Tak vám děkuji.Zase jste mi pomohli pochopit kousek skládačky.Šaman