zamyšlení...

[fdh]

Proč lidé ak ustavičně přemýšlejí a analyzují? Máte pocit, že je to pouze dobou, výchovou nebo že to snad dneska ani jinak nejde? Proč se člověk pitvá ve svý minulosti, bojí se budoucnosti místo toho, aby se radoval z přítomnosti a žil teď a tady? Někdy mě štve, jak jsou tady děti vychovávány... už od malička je rodiče nutí přemýšlet analyzovat, bát se... samozřejmě, že každý dělá tak jak nejlíp umí... ale stejně... přijde mi, že když pak člověk dojde k rozcestí, kde si zvolí duchovní cestu životem, musí na sobě hodně moc pracovat, aby začal měnit to co se doposud naučil... změnil to, co si v dětství do sebe vryl.... to je pak těžká práce, které by se dalo určitě předejít... jen by stačilo vychovávat naše děti aspoň s nějakou představou o tomhle směru a ne jenom technicky, myšlenkově, analyticky...

[sanaya]

no ano, ale to, ako vychovavame nase deti, je vysledkom toho, ako vychovali nas a ako sa chopime svojho zivota sami - uz ako dospeli...dve svetove vojny, krizy a katastrofy - to vsetko v ludoch vyvolalo strach...neboli sme si isti tym, co bude...cela tato atmosfera ovplyvnovala nas a hlavne nasich rodicov...(teda ja mam 25:))...je to karma, ktora sa s nami vlecie, preto sa stale viac ludi zaujima o duchovny rast, pretoze citia, ze treba iny smer...lenze...aj schopnost mysliet, analyzovat, je dolezita...bez toho by sme boli len zvieratka, ktore sa spravaju instinktivne...treba asi najst rovnovahu...netreba podla mna ani prehnanu "duchovnost", lebo to je tiez extrem...a ziadne extremy nie su dobre, podla mna...

je to tazka doba, v ktorej zijeme, ale vybrali sme si ju sami...a vytvorili sme si ju takto, tak to teraz musime zvladnut...a ver, ze zvladneme

[fdh]

[Evik]

[fdh]

děkuji krásnou reakci Eviku

jj, nezáleží jenom na rodičích... to máš pravdu a to jsem opomenul zmínit... není to jenom od nich ... na dítě má vliv mimo rodičů jeho okolí a dost i škola... ale kdyby se na to šlo aspoň o trochu jinak, myslím, že by celá společnost na tom byla o mnoho líp...

a přesně s tebou souhlasím co jsi napsala! dítě by mělo pociťovat lásku na každém kroku... protože jinak se v něm uhnízďuje strach, který ho bude trápit až dospěje a bude se s ním muset vyrovnat.... někdy si říkám, že jak je to hrozný, když slyším, jak se někteří rodiče hádají před svými dětmi a ještě si připadají dobře, že to té své drahé polovičce dneska pěkně nandali... to jsou tak úplně tupý...?! to si to vůbec, ale ani trošku neuvědomují, co tím způsobují a že si to to jejich milované dítě ukládá jako vzorec do budoucna... a že je to jen další gram váhy na stranu strachu... pak se není co divit, že je spoustu takových, kteří mají pocity méněcennosti, pocity, že je nikdo nemá rád, pocity osamění, takových pocitů viny, jen díky bezohlednému přístupu rodičů (a dalšího okolí dítěte)... je to škoda...

ale na druhou stranu je fajn, že se s tím dá něco dělat!! a tak hlavu vzhůru a mnoho odvahy a lásky těm, kteří se rozhodli, že se vydají touto cestou a něco se sebou udělají! ono, nic jinýho než makat na sobě se stejně nedá... můžeme měnit sami sebe a buďme rádi, že tuto možnost máme... !

[sanaya]

jj, ono to je aj tak, ze to "zle " dieta, ktore nas vecne hneva, je dar zhora...bohuzial, aj vela rodicov je este stale zranenym dietatom a nevie, co so sebou...casto to potom vyzera tak, ze ich dieta je vlastne akymsi prostriedkom, na ktorom sa rodic realizuje...

ja napriklad dufam, ze sa mi raz podari viest svoje deti (ked raz budu) k vacsej samostatnosti a zodpovednosti - uz odmalicka...mna vychovavali pomerne uzkostlivo, lebo som bola "vymodlene" dieta, co zase rodicom nezazlievam...robili, co sa dalo...

ani ku mne sa nespravali ako k rovnocennemu partnerovi, tak sa to teraz ucim:) napriklad dnes som mala moznost precistit vztah s mojim ockom...bolo to u mna v byte (kde sa neciti byt panom situacie:)) a prisla rec na jeho pitie...uplne v pohode som mu povedala, co si o tom myslim - bez odsudzovania a zlosti, v klude...vypocul si ma a priznal, ze mam pravdu...vidim, ze je velmi chory, zrazu som pochopila, ze vsetko co robi, robi v najlepsej voli alebo v ramci pudu sebazachovy...takze sa teraz citim silnejsia a dokonca som bola schopna prijat aj jeho myslienku, ze by som predsa mohla uvazovat o inej praci...ukazal mi, ze predsa uz mam jednu vysoku skolu a mohla by som to skusit...zrazu sa priestor vycistil...myslim, ze nase duse su "zatazene" minulymi skutkami, ktore sa daju prave takymto sposobom "vycistit"...preto nam Boh posiela "zle" deti, "uzasne" deti...preto mame "otrasnych" rodicov, atd...oni su presne taki, aki maju byt a je naozaj na nasej schopnosti pochopit suvislosti a vediet sa poucit...

no, uvidime, ako sa svet bude dalej vyvijat, ale ja som presvedcena o tom, ze dokazeme aj CITIT...a rozumom potom tie pocity pochopit a dat im iny vyznam, ktory nas posunie dalej, viac do svetla...

fdh...rozumieme si:wink:

[Evik]

Ještě jsem zapomněla říct, že nemůžeme soudit, jak nás rodiče vychovali. Prostě jinak to neuměli, ať se nám to líbí, nebo ne. Když to přijmeme, když tohle pochopíme, možná, že změníme i pohled na naše ,,vychovatele " .

Pa E.

[Damao]

[toora]

[Dzarmi]

Já bych tomu rozuměla tak,že si vybíráme naše rodiče a protože si po nich a našem rodu přebíráme a vybíráme 90% jejich nástrojů k žití,víme do čeho do tohoto života vstupujeme.Jací budeme,naše mentální vzorce.
Zvláštní,jak málo nás formuje výchova,přitom to vypadá jako ten největší podíl na zformování naší osobnosti.Pak asi tedy záleží,jak jsme schopní zkombinovat naše nástroje s kterými jsme se narodili a vliv společnosti a následně to použít.Můžeme mít stejné nástroje jako naše rodina,ale můžeme je používat zcela odlišně.To je zajímavé.
Asi je všude nějaká jakoby hmatatelná návaznost,která se dá dohledat a jít po ní jako niti,aby jsme mohli pojmenovat a určit počátek nás samých ,takových,jací jsme právě teď.Takže hurá,poznejme své rodiče a rod.

Džarmí

[Damao]

[Annaka]

Pěkně řečeno, Damao.

Já, když slyším že si děti vybírají rodiče, tak se nestačím divit,
jaká hloupost to kolem koluje.
Ale v Tvém podání to má hlavu a patu.

Právě ta jedinečnost o které Damao píše je zásadní.

Respektovat jedinečnost dítěte je nejen možnost,
ale spíše nutnost, pokud chceme mít zdravé, sebevědomé, láskyplné a snad i duchovně vyvinuté děti.

[Dzarmi]

[toora]

[Tazz]