Léčíte a jíte maso?

[Tazz]

Pročítal jsem si diskuzi a tak mě napadlo, kolik z vás, kteří aktivně léčíte a uvědomujete si jedinečnost života, jíte maso? Myslím si, že je to poměrně ožehavé téma. Podle většiny lidí je to tak, že nějaké to maso sem tam, nevadí. Pro někoho je to mnohem osobnější téma a považuje všechny, kdo maso nejedí za nebezpečné blázny. Pomineme-li nesporné zdravotní výhody, které sebou nese konzumace neživočišné stravy, je tu ještě jedna pro mě mnohem důležitější otázka, kterou jsem si už dávno zodpověděl. Ale přemýšleli jste vy nad tou možností, že byla kvůli někomu z vás zabita cítící (a to zdůrazňuji) bytost?

Zdá se to jako čirá fabulace. Ale myslím, že není. Tím, že si koupím maso v obchodě, jsem si vlastně objednal smrt prasete, krávy, kuřete, klokana, husy, pštrosa... Není možné si myslet, že když si koupím jen půl kila, že to zvíře to přežilo.

[sanaya]

myslim si, ze pokial ide o nas "modernych" ludi, je to citliva tema...maso ma svoje klady a ma aj zapory...podobne, ako len cisto rastlinna strava...keby nas na svete bolo "tak akurat" a maso by sa ziskavalo lovom - vtedy, keby sme to potrebovali a nie zamernym vykrmom...asi by to bolo ok...vykrm myslim velkovyrobne...

nevidim dovod, preco niekoho odsudzovat, ze si da maso...je to divne...ale masko uzemnuje...pokial niekto velmi "lieta", moze mu prospiet...ja bez neho vydrzim, ale povacsine to dopadne tak, ze moje telo si masko vypyta same...nie casto, ale pomahalo mi to na chudokrvnost, pretoze zelezo je dobre vyuzitelne prave z masa...no neviem, sama v tom nemam celkom jasno...

[jc]

víte, když slyším hlasy kříčící a dělající z člověka nemilosrdného zabijáka živých tvorů, tak cítím, jak ten povyk je úzkoprsý. je-li člověk vrah proto, že jí maso a zabil kvůli tomu živého tvora, pak bychom museli na doživotí odsoudit všechny predátory, protože ti dělají to samé. nechci řešit otázku kvality či nekvality chovu zvířat a jatečného zpracování. jsou náboženství, která považují za živé vše, rostliny, kameny,.... co bychom tedy potom jedli v tomto případě. žili bychom z podstaty? víte, kolik živých bytostí zabijete denně při jízdě autem? a ne proto, abyste neumřeli hlady, ale jen proto, že si vezete zadek z místa A do místa B. mysím, že povyk kolem masa je úplně mimo. ten, kdo ho nejí, ať ho nejí. ten, kdo ho chce jít, ať ho jí. chovejme se ke zvířatům s úctou a při chování zvířat ke konzumaci je chovejme tak, abychom neznehodnocovali jejich život ale neříkejme, že jsme vrazi proto, že jíme maso. protože daleko více bytostí zabijeme úplně jinými činnostmi.

[Tazz]

[Damao]

Jsem vegetarián, ale nikdy bych takto léčení (léčitele) a jezení či nejezení masa nespojoval. Každý nechť se zařídí, jak to cítí. Nejím masoi, protože mi to tak najednou jednoho dne přišlo. Nemyslím si, že bych pouzr pro tohle byl lepším léčitelem či duchovnějším člověkem.

[Zbultran]

Takovéto téma je vždy velmi emotivní .

Nějak jsem si nevšiml, že by TAZZ označil ty, kteří jedí maso za vrahy .

A teď odpovím na otázku.

Maso nejím. Ale jsem tzv. lakto-vegetarián, takže kromě zeleniny jím i mléčné výrobky. Občas i nějaké to vejce, když je v pečivu. Jím i takové pečivo, které jsem si nepekl sám.

Maso jsem přestal jíst z důvodů ideologických a až po nějaké době jsem si uvědomil i ty další důvody. Jakoby mi to jezení masa nějak "zatemňovalo" mysl.

[Kwisatz_Haderach]

[Annaka]

[Silenec]

Jak už tady JC napsal nemyslím si, že jenom zvířata jsou živé a cítící. Proto i rostliná strava je složená z mrtvol, které jsme museli zabít, abychom mohli mi žít. Proto argument, že nejím maso aby kvuli mě netrpěli zvířata mi přijde trošku scestný. Zdravotní účinky asi jak u koho (např.: Dalajláma ) a s tím "zatemňováním" mysli. Myslím, že každá strava má svou určitou kvalitu a je proto vhodná pro určité situace/činnosti.
Takže všechno podle situace

[Narya]

No já to mám tak, že od doby, co se zabývám Reiki nebo nějakým energetických léčitelstvím a řekněme duchovními činnostmi, tak se moje spotřeba masa výrazně snížila, ne kvůli nějaké víře, že bych to měla, protože, ale změnily se moje vnitřní potřeby těla. Jíme víc masa a objednáváme si víc smrti, než je zdrávo, víc než potřebujeme a v tom vidím daleko větší problém. V zájmu podniků co chtějí vydělat, což znamená více lépe, nestarají se o potřeby civilizace, ale o zisk a civilizaci to ostatní vnutí.

Jsou různě naladění lidé (pořád mluvím spíše o tělesné konstituci), nekteří mají už od počátku větší potřebu živočišné stravy než jiní (pomiňme stravovací návyky rodiny, to je sám o sobě dost výrazný vliv). Můj přítel třeba je už od mala výrazně zaměřený na zeleniku a rostlinné produkty. Dej mu mísu salátu a má na den vystaráno. Mě to množství co jí on vyloženě nedělá dobře, tělo tolik nechce a říká si o to dost nahlas.

Takže můj závěr je, jíst maso pro svoji osobní potřebu je naprosto v pořádku. Problém je v tom že málokdo tu potřebu jen tak cítí a u jiných jde doslova o závislost (stejnou jako je na sladkém - ta potravina přináší nějakou kvalitu, kterou zoufale potřebuju, nebo mi dělá ohromně dobře). Smrt k životu patří, stejně tak, bychom mohli říci, že trpí rostliny. Vícero pokusy bylo prokázáno, že umí reagovat na bolestivé stimuly, nebo jen myšlenku že se něco bude dít. Takže jedinou možnost asi vidím v tom se zbavit těla, abychom náhodou někoho nemuseli skonzumovat, protože holt takovéhle tělo nám bylo dáno a nějak ho prostě živit musíme. Tenhle život na téhle planetě byl vždycky krušný a přežili ti, co si uměli poradit.

Problém naší civilizace je v tom, že už nemáme pořádná rizika, máme se vlastně sakra dobře, pohodlníme, žereme a konzumujeme, ztrácíme cit a úctu k věcem okolo nás, ale taky schopnost rozlišovat co je důležité a co už ne a co je naše vyložená mentální konstrukce. Zvíře je pro nás úhledně zabalený balíček masa.
Já vyrostla na vesnici, měli jsme zvířata, jedli jsme zvířata, sama jsem se jako malá účastnila, táta mě učil stahovat králíka. A možná v tom všem bylo daleko více duchovnosti, rozloučili jsme se se zvířátkem, poděkovali za tu dobu co s náma bylo a řezník tak jak nejlépe uměl ho připravil o život a my z něj pak měli kvalitní výživu, protože na vesnici nebyl prostor pro duchovní sezení doma v bytě, tam byla duchovnost venku, v akitivitě a aktivita taky vyžadovala hodně i fyzické energie. Průmyslové maso už v podstatě nejím, jeho kvalita je uplně jinde, než toho domácího, i energetická. Dává to co potřebujeme, ale zároveň v něm není chemie, není v něm utrpení, stres, jen prostá čístá smrt, která opět dává život.

Asi mluvím málo duchovně, ale pořád mám pocit, že jsme možná bytosti co přišly z nebes sem, ale také jsme bytosti co se zde vyvíjí, někam rostou a vše je součástí jednoho a nelze to od sebe odpojovat. Takže stejně jsme všichni jedno a jen iluzorně jsme odpojeni a věříme tomu, že když jedna energie do sebe zahrne druhou, jde o vraždu a utrpení. Já bych raději chtěla věřit tomu, že je to součástí koloběhu života, pokud si udržíme čistou mysl a cit pro to co je důležité a co ne.

[jc]

[Psychedelic]

Makrobiotika se na to dívá podobně jak říká Šílenec - "Myslím, že každá strava má svou určitou kvalitu a je proto vhodná pro určité situace/činnosti. " Poukazuje například na eskymáky, kteří jedli ryby - díky obrovské zimě (z hlediska makrobiotiky silný Jin) jim ryby prospívaly (silný Jang) - tedy vyrovnávaly jejich kondice. Nic asi není černobílé.
Jak říkají ostatní - s duchovním úsilím se potřeba zvířat u mě snížila a někdy k nim mám vyloženě nechuť. Často po jejich konzumaci cítím otupení, podivné emotivní vrtochy, neklid, sevření, zvláštní fantazie, někdy pocity, že si "beru věci víc osobně". Obecně ztráta klidu, nadhledu a jakési "životní poezie"...
Stanislav Grof ve své knize Krize duchovního vývoje pojednává o tom, že pokud se člověk dostane do mimořádných stavů vědomí, které neumí zvládat a potřebuje je dočasně tlumit je dobré jíst sýry a maso. Obecně těžší stravu. Snad i takto se tedy dá v duchovním úsilí využít maso, byť to možná zní podivně. Stanislav Grof, však zároveň upozorňuje na to, že cesta tlumení je jen cesta dočasná a je dobré se k ní uchylovat tedy jen dočasně a pokud nelze momentálně jinak.
Sám jsem dříve stravě v duchovnu nedával žádné místo, neboť duchovní
učitel Jiří Vacek vegetariánem nebyl a Poznání dosáhl. Stejně jako například Míla Tomášová, v jedné knize říká, že nezná nikoho kdo by se zcela Prozřel a zároveň se věnoval úzkostlivě stravování. Ať chci či ne, ať tomu věřím či nevěřím, ať dělám co dělám, stále na sobě pozoruji, že strava má na mé tělo a psychiku vliv tak MIMOŘÁDNÝ, že si nemohu dovolit ji flákat.

[jc]

[Hyter]

Prispevky i nazory jsou zajimave.
Kdyz se zamyslim, musim rict ze se u me take snizila spotreba masa. Ale uplne se ho zrici nechci a ani do budoucna o tom neuvazuji. Jsou dny kdy na maso chut nemam a dny kdy si ho proste rad dam.
Myslim ze i v otazce stravy plati zlata stredni cesta.
Diky teto diskuzi ve me zacaly hlodat otazky typu...pokud byl clovek puvodne vegetarian, cim doslo ke zmene jeho jidelnicku....a take proc? Myslim tim zda to neni prirozeny vyvoj....a nema to tak byt.

[Annaka]