Feng-Shui

[Annaka]

[fdh]

[fdh]

[fdh]

[fdh]

[Annaka]

[polgara1]

ale jinak máš moje souznění s tím, že by se podle mě neměli věci shovávat na to, že jednou budou potřeba a přichystat si ke stáru haraburdí, který stejně akorát vyhodíš... pokud to teda stihneš a nepřichystáš tak svým potomkům pěknou práci...

Hele, co ty víš? Třeba když to budu schraňovat dlouho - tak jednou budou mít mí potomci velkou radost. Prodají to na aukru jako starožitnosti )) hi, hi.

Je zajímavé, že může mít i význam, kde máš potřebu, touhu zrovna uklízet.
Jednou jsme se o tom bavili na semináři a dost se to schodovalo. Někdo uklízel půdu (hlavu), někdo sklep (kořeny).

[jc]

umělé květiny nejsou sice ty krásné, čerstvé a voňavé, ale i tak nám přinášejí příjemnou a svěží energii. důležité je ale o ně také pečovat. hlavně z nich je nutné utírat plach, ten zpomaluje energii, umrtvuje ji. takže i umělé kytky pomáhají, nemusíme se jich bát

[Evik]

[samanka]

Evik: tedy jsem také krysa, ale odolná.
Moje sběratelská máti se občas mě i sestře pokouší vnutit, taky takové tutové špeky a vždycky se ohromně diví, proč odmítáme. Kdysi jsem si občas nechala něco vnutit, pak mi to bylo líto vyhodit, protože by mě hryzalo svědomí. Až jsem se neučila říkat ne, není to můj vkus. Máti sice cosi brble, ale už se to naučila brát jako realitu.
S těma knížkama bych řekla, že to je tak: jsou stálice, ke kterým se člověk někdy vrátí nebo se opravdu jednou hodí (naučná literatura, slovníky, knihy, které máme rádi...). Pak jsou knihy darované, zvláště ty, co jsou úplně mimo naše zájmy nebo něco, co už nás dávno neoslovuje. A těch by se to mělo týkat...
Ono nemůžeš zase brát všechno i to vyhazování tak dogmaticky. Je lepší pracovat s pocity.
Umělé květiny jsou divné a v prostoru mi připomínají dávné časy. Tváří se jako něco, co nejsou, připadají mi falešné. Živé květiny nikdy nenahradí.

šamanka
PS: nejtěžší je sahnout po první věci, pak už je to mnohem lehčí!!!!

[fdh]

nj, je to tak.. ale moc netrpím shromažďováním... ale fakt je, že jsem měl a asi ještě mám takový ty věci, který naprosto k ničemu nepotřebuju a zabírají jenom místo... jsou to věci z minulosti a s tím se člověk někdy loučí nesnadno...

[Edy]

Jsem narozená ve znamení Tygra. Téma Feng-Shui mě zajímá jen okrajově. Ale dnes ráno mi přišla odpověď na otázku, jestli se zbavovat starých věcí.
"Nevyhazujte věci jenom proto, že jsou staré, ale protože je už nepotřebujete nebo vám nevyhovují. Čas neexistuje. I ve staré věci najdete inspiraci nebo ve vás něco vyvolává (má vám co říct). Co je staré: křeslo po babičce nebo 1 rok nepoužívaná kniha.
Věci kolem nás jsou jen nástroji. Třeba auto, satelit, televize, počítač, .... Máte je a nemáte. Jsou to jen pomíjivé věci, pomůcky, nástroje pro ulehčení či zlepšení života.
A co fotky, knihy, ...? Mají nám co říct? Ano, vyvolávají vzpomínky a emoce. Ty které nám nemají co říct, pryč s nimi. Sami dobře víme, jestli je potřebujeme."
Př.: Mám fotky pejska, který mi před rokem umřel. Je mi těžce, když se na ně dívám. Právě proto je "mám". Uvědomuji si, že jsem se s faktem jeho smrti pořádně nevyrovnala. Proto je mám. Chci té minulosti, mrtvému pejskovi a jeho duši poslat lásku. Přijmout to a vyrovnat se s tím. Pak budu vědět, že jsem to zvládla. Jsou ale i hezké fotky vyvolávající úsměv nebo smích. Proč se nezasmát?
Občas při tom vyhazování je třeba zapojit rozum. Jako to udělala Evík (viz.brusle). Když vím, že něco nebudu potřebovat, tak se toho prostě zbavím. Evíku, ten příspěvek byl nádherný.
Slovo staré bych tedy zaměnila za nepotřebné či nevyhovující.
Ještě jednou: co je staré? Až budete číst tento příspěvek, bude vlastně pro mě starý. Až to dočtete, bude pro vás minulostí.
Ahojky a s láskou Edy.

[Narya]

Já to dělám vždycky z jara, ale občas i prostě když cítím potřebu, mám čas a chuť, uklízecí odpoledne, den. Prostě čas na to, abych si sedla, probrala kupu věcí, zavzpomínala si a ideálně i něco dala pryč. Mám ten čas na to, si lecos připomenout, s věcma se rozloučit, nebo je dočasně odložit a vyhodit až příště. Beru to jako takovou duševní hygienu. Nejde jen o vyhození, ale i o zjištění kde co mám, co zanedbávám, nebo čemu jsem se dlouho nevěnovala. Velmi osvěžující.

Stejně tak má ale smysl i ta prevence, neshromaždovat. Dáváte tu úžasné příklady jak se nám dostávají různé danajské dárečky prostě proto, že neumíme říct ne. Já si systematicky cvičím své příbuzné v tom, aby věděli co potřebujem, čeho naopak máme dost, co rozhodně nechceme. Rozsévám informace mezi řečí během celého roku, aby se nám při dárkových situacích dostávaly opravdu věci co chceme nebo potřebujeme. Docela se to daří až na letošní vánoce, kdy nám udělala přítelova babička dva velké péřové polštáře. Loni to byla deka, přesně jsme si řekli jak ji chceme (výborný dárek), ale polštáře vážně neeee, velký nesnáším, leta mi stačí malý pohankový,nebo maximálně o něco větší ... no a co s nima...necete někdo polštáře?

Už nevím jak se ten pán z Anglie jmenoval, ale Feng šuej pojal velmi jednoduše a prakticky, i bez poetického čínského jazyka. Řekl moudrou věc, že různé rituální pomůcky na zlepšení prostoru jsou sice fajn, ale že mnohem důležitější je to základní urovnání věcí a hodně mluvil právě o tom hromadění a skládání věcí, to, že je základ, poskládat si opravdu to, co mě těší a umět se zbavit toho co už vážně neslouží. Dodnes s přítelem používáme naši oblíbenou hlášku při uklidu "to mi nech, k tomu mám ještě citový vztah".

Ps: Jinak chlapům říkám krysáci. A nejhorší jsou v tomhle hromadícím ohledu potkanice. Mrkněte sem, jak lidi:) http://www.monsieur.estranky.cz/clanky/proc-potkani-kradou/proc-potkani-kradou

Ps: A znám jednoho člověka co má na zahradě malé železářství a pomalu stavebniny s tím, "že to se ještě bude hodit". No a světe div se, ten člověk to umí vážně dokonale zužitkovat a využít. Neskutečná kreativita:)

[Edy]

I tak se to dá říct. Jen snad nezaměnit citový vztah s nostalgií. Mám malou truhličku s bezcenými tretkami po zesnulé babičce. K té truhličce mám citový vztah. Hrála jsem si v předškolním věku s ní. Je však opravdu nyní pro mne nepotřebná a nedůležitá. Babičku mám v srdci, a ta truhlička? Na tu se jen chytá prach. Kdykoliv truhličku otevřu, vybaví se mi ten krásný pocit bezprostřednosti a děcké přirozenosti. I tento pocit si umím už vybavit jen při vizualizaci té truhličky. Je čas, posunout se dál.
Kolega mi vyprávěl příběh o starém pánovi. Byl to intelektuál s mnoha překrásnými zájmy. Sbíral také staré rukopisy (origináli) a vlastnil sbírku jakých si i originálních hudebních děl starých mistrů. Prý to byl moc hodný a milý pán. Když zemřel, jeho dědicové vyrabovali celý jeho dům a brali vše, co "má nějakou cenu". Když kolega vstoupil po čase do tohoto domu zavzpomínat si na starého pána, uviděl spoušť. Dům vyrabovaný. Nezbylo v něm skoro nic. Jen po zemi se váleli ty staré rukopisy, které měl ten starý pán tak rád. Mezi nimi se nacházeli cáry pošlapaných popsaných papírů na kterých byli jeho myšlenky. Asi chtěl napsat knihu. Pán nežije a z hmotných věcí po něm nic nezůstalo. Vše materiální je tak pomíjivé............... Edy

[jc]