Žít přítomným okamžikem

[Evik]

MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU je název knihy E. Toola, o které se píše v ,,KNIHOVNĚ". Moc mě zaujaly příspěvky Sunyyho a Punkta a proto zakládám toto vlákno. Nechci, aby to téma zaniklo mezi novými knihami.

Chci se naučit žít svůj obyčejný život přítomným okamžikem. Přestala jsem se obávat budoucnosti, ale nejde mi vypořádat se z minulostí. Týká se to především lpění . Velmi mě to zraňuje a trpím. Chci se aspoň trochu přiblížit svému učiteli, který tak žije. TADY A TEĎ.
Cituji Petra:
,,Pokud se nebudeme trápit minulostí a nebudeme se obávat budoucnosti, tak si můžeme šťastně prožít každý přítomný okamžik".

Cituji Mirka:
,,Chceme-li se v přítomném okamžiku opravdu naučit žít, musíme meditovat".

,,Meditace je podle mě především o rozvoji čistoty srdce".

V té knize chci najít pro sebe odpovědi, ale zajímají mě i vaše zkušenosti.Daří se vám žít přítomným okamžikem váš běžný život ?
( Neumím sem vložit celé příspěvky Mirka a Petra - mrzí mě to )

[Renata]

Eviku, možná tě zklamu ale užívat si opravdu a vědomě Teď a Tady začínám až v poslední době (tímto zdravím Mirka a Míšu , kteří byli v pátek nedílnou součástí toho prožívání a děkuji za fajn společnost).
Já jsem to dokázala až tehdy, když jsem pochopila kdo jsem, jaká jsem a že jsem ok.taková jaká jsem. Bez prohrabání minulosti bych to nikdy nedokázala. Nějak jsem žila, podle nějakých přesvědčení, které se ukazovaly jako ne moc vhodné, měla jsem strach z budoucnosti,od toho co jsem prožila jsem utíkala a nerozumněla ničemu. Když jsem se poprvé zastavila a vrátila se do dětství, kde jsem našla první souvislost s tehdejší přítomností a dovedla ji vidět a zpracovat znovu a s odstupem, o něco málo se zmenšil strach z budoucnosti. Tak jsem tedy začla dělat pořádek ve svém životě....Ten první výsledek mě tak nadchnul, že jsem veškeré své snažení zaměřila na to, abych takto zpracovala co nejvíc....Pochopila jsem postupem času, že bohužel, jak by se mi líbilo, to najednou nejde...10 let cesty a práce na sobě.....Určitě nemám zpracované všechno, ale už netáhnu takovou spoustu kačerů na šńůrách jako na začátku, tak mám energii i na to koukat se kolem sebe a radovat se, prožívat, opravdu radovat z každé prkotiny a dokonce i nepodařené věci....Vím, že to tady zní jako prázdná fráze, neumím to duchaplněji napsat. A přesto mám potřebu se k tomu vyjádřit. Objevila jsem, že krása se ukrývá v čemkoli na co se díváme, v každém okamžiku který žijeme, tedy pokud si dovolíme dívat se na tu pozitivní stránku věci, bez očekávání....Jeden si nedovede ani uvědomit, co všechno začne vnímat, užívat si, když přestane něco očekávat......

Můj poznaetk - v tu dobu, kdy jsem TeD´a tady se totálně změní moje vnímání času, jakoby se zpomalí....všechno se stíhá a klape.....úplně samozřejmě...Nádhera

Eviku, je moc a moc mouder, knih, spisovatelů a mistrů, kteří tento jev popisují.Nádherně, Jeden to poslouchá nebo čte a chápe ten význam, tu nádheru. Ale pořád to je jen přejatá zkušenost a ne prožitá. Člověk musí sám hledat jak se dostat k tomu, aby mohl říct "už vím jaké to je, prožil jsem to".Nebo "Nic jiného ani nedělám" .
Někomu třeba bude stačit, že se naučí nějakým tréninkem nebýt myšlenkami někde v době co bude za chvilku a nebo co bylo včera ale v tom,co je teď....Což mě jako vodnáři dělá nesmírnou obtíž....Teď mne napadlo, že TeD´a tady žijí lidé, kteří nepřemýšlejí nad - promiňte mi ten výraz -nesmrtelností chrousta, filozofické otázky a stejně tak duchovní, politika a i například podobná debata jako tato, apod, to všechno jde okolo nich, protože se musejí soustředit v každém okamžiku plně na to co dělají, to co dělají berou jako samozřejmost,vědí proč to dělají a že to je jejich úkol...hlavou mi prolétla celá řada zaměstnání a nebo i některé způsoby života (v pustině, na farmách, v horách, zkrátka všude tam, kde se musí člověk tvrdě starat o své přežití a nebo kde na něm je závislý svým přežitím někdo jiný). Ten samý přístup přinese do života náhlá změna, většinou zásadní událost jako těžký úraz, nemoc, mnohdy úmrtí někoho blízkého, nějaká pohroma, to všechno, co dovede člověka k přehodnocení žebříčku životních hodnot....Jo, a napadla mne útlounká knížka "Muž který sázel stromy...".

Tož pohled bude asi různý...
(Míšo, jestli čteš tenhle příspěvek - kdybychom se soustředily na to, že jsme nestihly tu plánovanou galerii, tak bychom si neužily tu zácpu v ulicích, bloudění, setkávní se s opravdu zajímavými typy lidí, kteří nám měli snahu poradit a navíc ten skot s dredama u metra...... a uznej, taky hodně smíchu )

[Dzarmi]

Jééé to je hezký Renčo........
Knížku Muž,který sázel stromy miluju.Byl i natočen animovaný impresionistický film dle knižní předlohy.Velmi povedený.

Já v tuto chvilku,to znamená půl páté ráno,hihihihi, objevuji spokojenost bytí v tom,být já a ne reakce na ostatní lidi či nebýt tím,kdo jsem očekáván být mým okolím a světem.A přesto ,že to ještě nemam zmáknutý,tak si to móc užívám.

A je to jinde,viď Eviku.V jednu dobu mě to velmi nebavilo,ale už jsem to přijala jako nezvratný proces.Navazování tématu na téma a neustále dokola.Hihihihihih.Ale i tak je v tom to prvotní téma stále obsaženo...
JSEM SPOKOJENÁ.



papáček Džarmi

[samanka]

Ano souhlasím s Renatou, člověk se hlavně musí vyrovnat, pochopit a vřešit minulost a pomalu rozšířovat prociťování tady a teď. Ono to jde krásně samo v přírodě, zvlášť při něčem náročnějším (jako pochody s Hrochem, když se moc nemluví?), fyzické práci apod.
Vyjasnit si, kdo jsem, co chci a relizovat to, taky důležité.
Jde to, jen má každý svoje tempo.

šamanka

[Evik]

Přesně, Šamanko !!!

Na ty moje pochody jsem taky myslela a někde to popisuju, přesně si to vybavuju, protože pro mě to byl neopakovatelný zážitek. Popisuju ten pocit svobody, nespoutanosti, přítomnosti, kdy nám bylo jedno jestli zmokneme, jestli dojdeme a zda vůbec dojdeme. Tak jsem to cítila a VÍM, že to tak cítila i Blankas, Zbultran, ale i všichni ostatní.
Čišela z toho taková sounáležitost se vším a se všemi. Těžko to umím popsat. Byla to nádhera !!!

[punkt]

Včera mě rozesmála replika z filmu Tetovaný.

Funès: A kdy už tam budeme?
Gabin: Nevím. Nejsem pánem svého času.

[Lomikamen]

Zdravím všechny,
Renato
tak čistý vzduch cítím z tvých slov
dobře se mi u něj dýchá.
Jsou jako voda, i jak kov
prosta témat - strach,bol,pýcha.

JAK NADĚJE CO VOLNĚ PLYNE,
TVÁ PŘÍTOMNOST DLÍ NA ŘÁDKU,
TVÉ TEXTY VOLNÉ JSOU A JINÉ,
DUŠE JE U NICH V POŘÁDKU.

A tak si čtu Tvé mimo jiné,
řádek mne hladí po řádku,
a v tom nádherném svobodnění
je pevný boží-lidský řád.

JE HLUBOKO TAK,
ŽE UŽ VLASTNĚ NENÍ
TAK TOMU ŘÍKÁM ZRCADLENÍ
KDYŽ CHODÍŠ S BOHEM V SOBĚ SPÁT.

S láskou Tobě - Lomikámen

[Renata]

jé, dík básničku - oprava: Báseň jsem ještě nikdy nedostala

[Lomikamen]

Cesta pro tady a teď je výzva,
když jsme na tomto tématu začali pracovat,
jako první jsme místo neustálé snahy v tady a teď být, pracovali na označování momentů, kde v tady a teď nejsme.
Ono totiž to tady a teď, pokud jej chceme začít zpracovávat je zatím jen taková představa, co by to asi mohlo být, a ona se značí dost jednoduchá, myslím na první pohled. Ale nejde jen o to,zda jsme plně přítomni ve své práci, nebo při své činnosti. Znám takové lidi, ale vidím za tu dobu, že jejich tady a teď má jen jednostrukturové zaměření, to znamená, že jsou celým svým já u práce, ale s tím, že tomuto tady a teď obětovali emoce a city.
Pak je jasné, že tím pádem i vztahy a partnery.
V důsledku svého jakéhosi citového okleštění SEBE obětovali SEBE.

Tady a teď, jaké už po troškách znám já, je plné a to nejen v tahu, ale i v radosti, hojnosti, hlubokosti procítění, emocí a něčeho, čemu říkám stálá přítomnost Jasnosti.

Takže jde o to, čím vším z našeho výbavového kufříku člověka můžeme být přítomni tady a teď. Zda do akce máme vloženy síly, soustředěnost, emoce,city,schopnosti laskavosti, nadšení, zájmu - nu co si budeme říkat, cokoli,co má své bolístky od tady a teď kvalitně odvede.

V tady a teď už nejsou systémy méněcennosti, ty jsou buď vyčištěny nebo transformovány do průběhových činění s jasným cílem a vědomím schopnosti svého uskutečňování, tahu k tomuto a takovou jakousi ukotveností v sobě samém, kdy jste plně zakceptovali slovo SÁM a našli v něm nejen radost, ale i jistotu. Má však návazové paprsky na celý systém kolem Vás, takže to není slovo Sám, které by Vás izolovalo, ale naopak uzemňuje a centralizuje Vás do Vás samých.

Pro tady a teď jsme udělali čištění, která odsekala vnitřní a vnější táhla systémů v nás a na nás navázaných.
Já vždy musím mít ve věcech a slovech systém, proto také stvářím techniky, se kterými můj kruh potom pracuje, a tím si ověřujeme,zda jsou platné jen pro mne, nebo i pro ostatní.

K čistění emočních bloků patří i ty regrese, o kterých jsme se tolik rozepisovali jinde, ale pouze tam, kam patří. Hold co vzniklo v minulosti musí se tam oddělat.To se prostě nevokecá.

Když byste ale chtěli vědět, co jsme museli jako první a nejvíce, tak čistit slova. Z tohoto čištění vznikla technika slovní kineze, která je pro rozepisování tady složitější, ale očista slov samotných je jednodušší.
Vzali jsme si klíčové slovo a vnímali pocity, které u něj máme.Slovo samo o sobě je čisté, můžete namítat, že obsahuje už samo o sobě děj, ale z programovacího hlediska ne, a to je místo, kam se chceme dostat. Například slovo válka, něco označuje, ale v nás samotných nese to, co do něj navazují naše emoční a citové sféry.
Pro program je to slovo, jako každé jiné jako 0l00lll00 například. Jsou to jen nuly a jedničky, náboje do slov přidáváme my.
Ne každý u tohoto slova bude mít stejný náboj, člověk co válku prošel jiný než ten kdo ne ,ten kdo nebyl raněn fyzicky jinak než ten, kdo byl těžce raněn fyzicky,atd...
když toto slovo zazní je to jakýsi restimulant pro vyvolání všeho na emočně citovém poli, co nás zavede všude tam, kde to vznikalo, ať už do min.životů,tak například tam, kde slovo válka jsme cítili jako připodobnění něčeho co se dělo, hádka mezi maminkou a otcem atd.....
Uvědomnění, že slovo je čisté a co mi které slovo nese, je vlastně zrcadlo pro svůj vlastní vývojový postup. S touto technikou můžete být úplně sami a přesto potřebujete jen sami sebe na svoji práci,což je super. Terapeuti jsou na těžší kalibry.

A tak Vás pocit nebo emoce patřící k danému slovu, které si volíte vy, donese k příběhu, nebo úseku Vašeho života, který je třeba rozebrat.
Téma na celičký život, ale stojí to za to.
Za čas čištění se stane to, že Vás méně a méně slova restimulují, a ty jsou hlavními nosiči zprávy,- slovo a tělo.

Pokud chceme restimulanty ztumit jinak, to jako aby nebyly, Hi, protože to je vážně blbina taková snaha, buď se ztáhneme do ústraní sami, ale začnou fungovat vnitřní restimulanty, takže to nevyjde. Hi a zase makat.
Nebo začneme utahovat projevení v sobě tomu, co restimulanty nese - tudíž slovu, tudíž přestáváme komunikovat - zas špatně - takové nemluvící mrtvůlky. Vztahy máme založeny na komunikaci.Takoví lidé moc nesvítí.
Nebo z nekomunikace vznikne to, že uletíte do dušičky a tam žijete.sice svítíte, ale život nějak neladí do celku, a zas ty vztahy, prostě tam co nevykomunikujete není.

Další způsob jak zastavit restimulanty je to, že si lidičky usekávají emoční sféru - prostě zlobí se na ni, obtěžuje je, tak ji ucvaknou místo jejího léčení a hotovo! Hotovo? omyl!!!!!!
doslova mrtvolky - živí zombies.
To neříkám jen jako připodobnění. Jako malá jsem měla problém s tím, když se mi někdy přepl zrak na alfické vidění a já měla kolem sebe, zvlášť ve městě proudy chodících mrtvol, bylo mi z toho hodně zle než jsem si zvykla a než jsem byla schopna sama si přepínat oči.
Teď toto vidění používám k tomu, abych se podívala ať už na sebe nebo druhého v jakém místečku ještě nejsem živá.

Od té doby je pro mne vstání z mrtvých na trochu jiném základě než běžně a doslova. Je to pro mne to, kdy se ta naše alfická mumijka začně obalovat masem radosti, šatem laskavosti, světlem vděčnosti za život, a tak.

Takže zpět - restimulantů se nezbavíte žádným byť vinikajícně vymyšleným uhýbacím manévrem. Restimulanty prostě jsou, vy je cítíte ve své mysli i na svém těle.

Tak,jak vtipně podotýká můj partner cituji - Lásko, když mi něco říkáš a mně to naštve jednoznačně vím, že to bude pravda. Čím víc mne to sere tím větší pravda to BUDE. Pak strhávám své ego do hlubiny, a tak jsem to zase já.- konec citace

Miluju toho chlapa.

Restimulantů se zbavíte pouze prací s nimi.Jsou od toho, aby vám ukazovali cestu, tak to prostě nejde zasklít.
A pak?
Jupí - tady a teď - pořád hlubší a hlubší. To není jedna rovina, to není smrsknutí života do jednoho bodu.
TO JE OTEVŘENÍ ŽIVOTA V JEDNOM BODĚ.
Proto jak píše Renata se v něm mění čas a dokonce i prostor.

Tak moc, tak moc Vám přeji, abyste všichni co čtete tyto řádky podle svých temp a možností došli k této opravdové svoboděnce, a moc to přeju i sobě a všem mým miláčkům z kruhu jdoucích za svým zmrtvýchvstáním.
s LÁSKOU A HLUBOKOU ÚCTOU VŠEM- LOMIKÁMEN

[rendyy]

Lomikaménku, nešlo by, pěkně prosím, napsat o metodě slovní kineze něco víc?

Děkuji Ti velice, Rendy

[Evik]

Rendyy, jistě vše souvisí se vším, ale nemoho by se založit nové vlákno na jinak zajímavé téma slovní kineze ?

Dík

[rendyy]

Evíku, založit by se mohlo. Jen já k tomu asi nebudu moc kompetentní, takže: "Lomikaménku, pokud chceš něco více říci k tématu slovní kineze, prosím, založme na to nové téma... "

[blankas]

Mě přitom pomohla prac.kniha Moc přít.okamžiku, protože tam autor uvádí meditační cvičení, které pro mě byly nepostradatelným vodítkem, jak se sebou pracovat.

Jinak jak píše Renata, Šamanka, a taky Lomikámen - já to teď napíšu jinými slovy: je to o odkrývání, přijímání všech aspektů mého Já, tím se Já stává celistvější, integrovanější.
Tím pak umí prožívat život doopravdy, uvědomovat si v každé chvíli, že má možnost volby a ne startovat svými programy(čili bez jakékoliv volby).
Čili používám mysl jako svůj nástroj a nikoliv že mysl používá mě jako svůj nástroj Tahle věta z té prac.knihy pro mě byla úplně nejdůležitější.
Super je uvědomovat a prožívat si okamžiky přítomnosti: když jdu krajinou, hlava se vyčistí, člověk je v jiných místech, než se běžně vyskytuje, to vše dohromady působí. Tím se člověk dostane jakoby do mezery myšlenek a tak najednou začne vnímat všechno kolem sebe jinýma očima - těma přítomnýma.
Také když člověk dělá fyzickou práci-např. obrací posekanou trávu/seno na louce. Při sekání dřeva se mi nestává, tam jsem hoooodně soustředěna na své prsty, abych si je zachovala, nejsem zas až tak manuálně zručná
Také jsem cvičila postupně se začít na sebe při činnosti "dívat" z hlediska pozorovatele, tím si uvědomím, že jsem tady a teď, a co dělám.

Ve všedním životě-zaměstnání - já potřebuji být soustředěna na to co dělám. Když přitom něco řeším s druhýma, a je potřeba obhájit svůj názor a především dostat od nich to, co potřebuju k práci, pak jsem se naučila už trvat na svém a hádat se o to. Od časů, kdy mi to bylo hodně nepříjemné to dnes cítím jinak-když podle prac.postupů to jsou druzí, kdo nesplnili termín, na který navazuji já, říkám to již pěkně nahlas a jasně, hádka se strhne, já zůstávám uvnitř klidná, při té hádce se na sebe dívám stále jako pozorovatel. Tenhle vývoj ale trval docela dlouho, a vyvíjelo se to postupně.
Pokud ovšem něco zvořu já, tak v klidu moc nejsem a koukám to rychle napravit, to jinak asi ani nejde.
Stále se to učím, automatických programů a filtrů mám pořád hodně, o kterých vím, a těch, o kterých nevím...

[blankas]

K té technice slovní kineze, jak o ní píše Lomikámen:
nedávno jsem pro syna fotila knihu "Úvod do NLP" (normálně není k sehnání, vyšlo snad jen jedno vydání) a i když jsem ji jen zběžně listovala, tak mě přitom o dost poznatků ohledně komunikace obohatila. Každý má svoji mapu světa avšak je to pouze mapa, není to realita. S tím souvisí slova a jejich obsahy.
Proto bych byla moc ráda, kdybys Lomikamenku slovní kinezi popsala, jde-li to. A také bych se přimluvila za samostat.téma-určitě to zajímá víc lidiček.

[Evik]

Základem je tedy meditace...já nechci žádné extrémy a ani si nedovedu představit, že by někdo tomu svému TADY A TEĎ obětoval úplně své emoce a city.

Ale umět je udržet v nějaké harmonii. Nechci si pěstovat negativní emoce. Proč ? Ale umět si prožít trochu i ten strach, nebo se umět zdravě naštvat. Pohádat se v práci, ale správným způsobem, se správným člověkem, kvůli správné věci a umět tu hádku ve správný čas ukončit a už se k tomu nevracet. Umět radovat se z maličkostí ( to už umím ). Když píšu příspěvek do diskuze, nevařit u toho brambory a neposlouchat při tom rádio. Nemám dobrý pocit ze psaní, protože myslím na brambory, které nakonec stejně spálím, vyhodím a půl hodiny drhnu kastrol, jsem naštvaná a nakonec nemám nic ani z toho rádia.
Kdybych se soustředila na práci, neudělala bych minulý týden průšvih a dneska bych měla čistou hlavu . Místo toho na to myslím a tím si zadělávám na další průšvih, tělo je ve stresu a můžu např.očekávat nějakou nemoc.

Pořád si myslím, že to snad nemůže být tak složité...mluvím o běžném životě.