Fórum - Zobrazit téma - Prosba o radu, pomoc... Pseudohyperfunkce štítný žlázy... - Reikiwebík

Vítej človíčku na Reikiwebík!
  Vítej   Anonyme

     Menu
· Domů
· Archív článků
· Diskuzní fórum
· Hledání
· Ke stažení
· Manuály
· Témata článků
· Top 10
· Kalendář akcí

· Reiki Seznam
· Reiki kluby
· Kalendář Reiki kurzů


· ReikiWeb - starý 1
· ReikiWeb - starý 2

Diskuzní fórum

Reikiwebík :: Zobrazit téma - Prosba o radu, pomoc... Pseudohyperfunkce štítný žlázy...
 FAQFAQ   HledatHledat   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   Osobní nastaveníOsobní nastavení   PřihlášeníPřihlášení 

Prosba o radu, pomoc... Pseudohyperfunkce štítný žlázy...
Přejít na stránku 1, 2, 3  Další
 
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Prosby o pomoc
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Theresie
Nováček
Nováček


Registrace: 1.8. 2008
Příspěvky: 3

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 9:08 am    Předmět: Prosba o radu, pomoc... Pseudohyperfunkce štítný žlázy... Citovat

Zdravím vás všechny, jsem na tomto webu dnes po druhé v životě: nejsem zcela zasvěcena do věcí, které se týkají Reiki a podobných náhledů na svět, přesto bych se ráda na vás obrátila s prosbou o radu ohledně mé štítné žlázy... (jinak: všechny komentáře, které se týkaly právě hypofunkce Š. Ž., které jsou na tomto webu, jsem četla). Mým problémem je to, že jsem zbytečně (na lehký podnět doktorky, která mne vůbec neznala) jedla 3 měsíce pilule s jódem... To zapůsobilo na latentní zánět (zděděný po tetičce) v mé štítné žláze. Ta začala produkovat, jak látku, co tu štítnici požírá, tak na druhou stranu produkuje i nadbytečně hormony(?), že pak vlastně funguje silněji... Doktorka mi nejdřív řekla, ať jim 4 kouzelné prášky na snížení funkce Š.Ž., pak mi jiná řekla, ať jich jim 8!!!, a ta samá mi pak řekla, ať jim 3 prášky... A mezi tím, ať to prokládám léky na snížení tlaku. Tak jsem si to interně zkrouhla na 1ks prášku denně... A piju hodně čaje s kozlíkem a karbincem... Ale stejnak se necítím fit, hodně se potím, špatně spím, tloustnu, jsem rychle unavená, mám zničený vlasy a hlavně (!) stává se ze mě klasický HYPOCHONDR - kdy ulpívám jen na svém zdravotním nesouladu! Chtěla jsem se tedy zeptat, zda-li neexistují nějaká homeopatika či jiné způsoby, jak Š.Ž. "srovnat".... Možná s ptám příliš materialisticky... Předem moc děkuju za jakýkoliv náhled... Hezké dny všem. Tereza
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
rendyy
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 21.12. 2007
Příspěvky: 383

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 9:38 am    Předmět: Citovat

Velice inspirativní knížka od R. S. Morseho - Zázračná detoxikace. Doporučuji k přečtení, je výborná...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
okenko
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 19.4. 2005
Příspěvky: 372

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 10:03 am    Předmět: Citovat

Terezko, zdravím. Onemocnění štítné žlázy je nepříjemné ve střídání - hubnutí, tloustnutí, hyperaktivita, netečnost atd. Jako první bych vnímala svoji pátou čakru. Vše souvisí se vším, to znamená, ani ostatní místa v těle nejsou bez návaznosti.Např. ledviny. Ale kolem páté to bývá nejsilnější. Na zjištění příčiny - kinezku či Cestu - fyzickou, cholodynamiku. Reiki jako podpůrný prostředek.
Objímám Tě a přeju TI, abys naprosto uvěřila ve svojí schopnost být ve svém půvoním zdravém stavu - uzdravení není zázrak, ale vrácení se tam, kam patřím. M.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
smart
Doslova spisovatel
Doslova spisovatel


Registrace: 17.5. 2008
Příspěvky: 288

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 10:07 am    Předmět: Citovat

Mila Theresie,
nedokazu Ti poradit, jak presne s Tvou chorobou, ale napada me: nech se zasvetit do R1 a davej ho sobe, vydej se na cestu a drive ci pozdeji to zvladnes Very Happy .
Mozna to je pro Tebe je moc obecna rada, ale osobne verim, ze by Ti pomohla v mnohem Wink
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Zbultran
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 21.9. 2004
Příspěvky: 1274

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 10:17 am    Předmět: Re: Prosba o radu, pomoc... Pseudohyperfunkce štítný žlázy.. Citovat

Theresie napsal:
Chtěla jsem se tedy zeptat, zda-li neexistují nějaká homeopatika či jiné způsoby, jak Š.Ž. "srovnat"....


Homeopatii se zabyva MUDr.Miroslav Ilgner, tady jsou jeho stranky:

http://www.volny.cz/homeopatie/index.htm
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
Renata
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.2. 2005
Příspěvky: 796

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 1:28 pm    Předmět: Citovat

Hmm, když se rozhodí štítná žláza, tak to trvá hodně dlouho než se zase dá aspoň trochu do normálu. A protže má v těle hodně důležitý postavení, no tak taky s tím svým rozhozením rozhodí spoustu dalšího...Proto si možná právem můžeš připadat jak hypochondr....
Možná by ti pomohlo podívat se na knížky od Janči, možná tam najdeš nějaký to doporučení ohledně svého případu. Pak bych se dál soustředila spíš na bylinky, zkus vyhledat bylináře Váňu (Nový Bydžov) nebo nějakou bylinářskou "kapacitu" někde u vás. Taky vím o jednom v Hajnici na Trutnovsku, ten dával dokupy Zagorovou a jezdí k němu moje známá se synem,( kterýho lékaři tak nějak spíš odstavili) a to s velice dobrým úspěchem.
Netroufám si tu něco diagnostikovat, ale kinezka tu asi moc nepomůže, nebo ne zásadním způsobem, stejně tak to vnímám u homeopatie. Určitě bych doporučila zkusit akupunkturu, pak na energetické vyladění a vyčištění SRT nebo LSVJ, což je jedno a totéž ale myslím že to bude na delší lokte a podpůrně Reiki.
Jinak problémy se štítnou žlázou mají mimo jiného lidi kteří mají pocit že nestíhají, nezvládají, nabírají si na sebe víc než v ten daný moment nebo období mohou unést a ještě se trestají výčitkami svědomí, že to fakt nestíhají....Napadá mě písnička z večerníčku Včelí medvídci: "chvátám, chvátám, nemám vůbec čas, odpusťe, vážení, mám veliké zpoždění..."


Naposledy upravil Renata dne pá srpen 01, 2008 1:42 pm, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Krabas
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 23.3. 2004
Příspěvky: 1066

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 1:40 pm    Předmět: Citovat

odkud jsi Terezí? A je na tebe nějaký email?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Theresie
Nováček
Nováček


Registrace: 1.8. 2008
Příspěvky: 3

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 2:12 pm    Předmět: Citovat

Já moc děkuju... Průběžně to od Vás čtu a jsem moc za to ráda... 99% věci, které píšete jsou pro mě nyni absolutní novum, ale těším se na to, až se tomu budu moci věnovat a tím si prospět. Děkuju.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Damao
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.1. 2003
Příspěvky: 2137

PříspěvekZaslal: pá srpen 01, 2008 11:05 pm    Předmět: Citovat

Štítná žláza je jakýmsi lakmusovým papírkem naší jedinečnosti a sebeúcty. Jakmile je sebeúcta narušena - může jít o záležitost týraného dítěte, nebo šikany ve škole, nebo zneužívání - nejen sexuální, ale i stavění dětí do situace které nemohou řešit, nemají na to sílu ani schopnosti - projeví se to poruchami činnosti štítné žlázy.
Jakmile odevzdáme svoji moc moci jiné osoby nebo autority, ať už skutečné, ovšem mnohem častěji pouze domnělé, trpí štítná žláza. Jakmile na duchovní cestě začneme na místo Boha stavět na piedestal svého duchovního počínání nějaký symbol, nebo osobu - a může to být i skutečný duchovní guru - projeví se to dysfunkcí štítné žlázy.
Je třeba dodat, že mnohdy se obracíme proti sobě sama prostě proto, že jsme si to tak zdědili po někom z rodu, poruchy štítné žlázy nás pak mají zastavit a vrátit k uchopení své moci do svých rukou a tím i odpovědnosti za svůj život.
Žádný guru, když nemáme srovnaný svůj vztah k otci; žádná Svatá Matka, když vůči ní se snažíme prožívat to, co jsme si měli prožít vůči své vlastní matce, nemůžou přinést uzdravení.
Dá se říci, že štítná žláza nás učí:
Každý z nás má jen jednu matku a jednoho otce. A také jednoho Boha, abychom se neklaněli "zlatému teleti". Potřebujeme převzít odpovědnost za svůj život, za to, že jsme se narodili do té rodiny, do které jsme se narodili, za to, že když upadnem, najdeme sílu znovu se zvednout z bláta.
To znamená žít svůj životní příběh.
....k tomu nám dopomáhej Bůh. Very Happy
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
rendyy
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 21.12. 2007
Příspěvky: 383

PříspěvekZaslal: so srpen 02, 2008 6:52 pm    Předmět: Citovat

Děkuji, Damao, za Tvůj příspěvek. Přesně takto se mi samovolně odvíjí tato témata, jako příčina mé dysfunkce...

Nedávno jsem byla u lékaře, který mě diagnostikoval podle pulsu. K tomuto mi ještě zjistil oslabená játra. Zahájila jsem nejen zevní kúru, ale i pravidelné reikování. Dnes ráno mi stačilo na játra přiložit ruce a byl to fofr...
Tolik hněvu, záště, potlačené zloby... Právě na ty situace, které popisuješ, na mé rodiče, nejvíce na to, že jsem musela čelit tomu, co jsem nemohla zvládnout ale nakonec zvládla, díky Bohu...

Dokonce jsem udělala i to, že jsem napsala dopis. Co a jak jsem prožívala, jak jsem co vnímala a spoustu dalšího, co by nebylo možné jim říci osobně, protože by neposlouchali... a ač se s nimi nestýkám, doručila jsem ho osobně. Jenže nejvíc ze všeho mě na tom mrzí to, že oni nic nechápou. Oni měli v dětství problémy a nějak žili život, někdy né moc šťastně a proto to považují za normální. Naprosto normální, protože oni také nějak žili a přežili... Jinak mi řekli, že se s nimi o svých pocitech nemám co bavit, pouze o počasí. Tak to mě dostává a když to slyším, tak zírám s otevřenou pusou a připadám si jako v nějakém divném snu... Možná se s tím někdy člověk musí smířit, že s někým fungující vztah není možný... Já se učím odpouštět, ale to, že se někdo dokáže chovat takhle, mě vždycky moc mrzí.

Jinak to, co píšeš o duchovním životě, sedí přesně. Toto se mi otevřelo v rámci těch mnou popisovaných problémů s církvemi, ty konflikty odrážely nevyřešené vztahy k rodičům... Není nad to si dovolit být sám sebou.

Přeji mnoho štěstí všem, co se rozhodnou vzít život, zdraví a zodpovědnost do svých rukou... Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Krabas
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 23.3. 2004
Příspěvky: 1066

PříspěvekZaslal: so srpen 02, 2008 11:51 pm    Předmět: Citovat

já jsem si štítnou žlázu a tlak léčil několik let, s různě proměnou intenzitou. Jistou dobu trvalo, než jsem přišel na to, co mi zabírá.

Ale tím, že to máme jako rodovou (tedy v DNA) nemoc, tak to bylo asi složitější. Přesto se daří. Jednalo se o kombinace metod, na různých úrovních, nejen tedy těla, ale i psychiky.

Má zkušensot je přibližná tomu, co psala Renata. Ze své skušenosti můžu říct, že je to delší cesta a musí se postupně a poctivě. Žádná tabletka nezajistí trvalé vyřešení, práce je jenom na nás samotných.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
rendyy
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 21.12. 2007
Příspěvky: 383

PříspěvekZaslal: ne srpen 03, 2008 5:40 am    Předmět: Citovat

Renata napsal:
Jinak problémy se štítnou žlázou mají mimo jiného lidi kteří mají pocit že nestíhají, nezvládají, nabírají si na sebe víc než v ten daný moment nebo období mohou unést a ještě se trestají výčitkami svědomí, že to fakt nestíhají....Napadá mě písnička z večerníčku Včelí medvídci: "chvátám, chvátám, nemám vůbec čas, odpusťe, vážení, mám veliké zpoždění..."


Krásná pravda, také děkuji, Renato. U mě to bylo tak, že když toho bylo na mě v dětství naloženo opravdu mnoho a vzhledem k tomu, že jsem neměla od nikoho zpětnou vazbu a všem to připadalo asi normální, tak jsem si vyčítala, že nejsem natolik schopná, abych to už tehdy dokázala dokonale zvládnout, zpracovat, unést. A když pak přišly zdravotní problémy, vnímala jsem to na jednu stranu jako obrovské selhání mé iluze a na druhou stranu jako osvobození od toho břímě dokonalosti. Svoji citlivost jsem totiž schovala za ocelový nezničitelný pancíř, který je naprosto neporušitelný. Proto na něj může nakládat kdokoliv cokoliv a já žila v domnění, že to unesu... Též ve stylu: "Odpusťe, vážení, že jsem tak nedokonalá a pomalá, abych v rámci toho, co musím řešit, ještě stihla naplnit Vaše představy o mém životě..." Pak se to změnilo na: "Odpusťe, vážení, že jsem tak nedokonalá a pomalá, ale dovoluji si nyní v být v některých věcech tak pomalá, jak jen budu chtít, abych zjistila, jestli Vaše představy odpovídají i těm mým, protože se mi tu cosi nezdá..."


Jinak jsem chtěla říct, že mě hodně pomáhá též ajurvéda. V ajurvédě se používá dělení dle konstitučního typu - váta, kapha a pitta. Většinou se pak mimo jiné i upravuje jídelníček podle toho, co je pro daný typ vhodné jíst. Když typ určí odborník, tak určí nejen typ, který máme vrozený, ale i přesnou diagnostiku, jak jsme na tom právě teď. Já jsem třeba původní typ váta - kapha, přičemž mám momentálně dost vychýlenou vátu, což má údajně neblahý vliv i právě na moji štítnou žlázu.
Dřív, když jsem jedla nějaké jídlo, tak mi bývala velká zima. Zimomřivost je jeden z průvodních znaků rozhozené štítné žlázy, tak jsem to přičítala vždy právě tomu. Jenže pak jsem zjistila, že všechna ta jídla jsou právě z té kategorie, které podporují vátu v těle. Od té doby, co jsem je vyloučila z jídelníčku, tak se cítím mnohem lépe a zatím jsem nezažila ani jeden zimnicový stav, což je na podporu léčby výborné. Vřele doporučuji... Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Renata
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.2. 2005
Příspěvky: 796

PříspěvekZaslal: ne srpen 03, 2008 11:54 am    Předmět: Citovat

Myslím, že kámen úrazu je právě v tom, že uvěříme druhým "pravdám" o nás samých a nějak ani nemáme zájem enbo máme strach hledat odpovědi samiv sobě. Protože bychom třeba objevili, že jsme "jen" obyčejní lidé co se bojí říct "mě se tohle nelíbí, s tím nesouhlasím, tohle dělat nebudu". Najedeme na programy druhých, ty převzeme,protože jako rodiče a další lidé zodpovědní za nás a náš vývoj přece musejí mít pravdu, myslí to s námi nejlíp a halvně oni v našich očích možná určují z titulu významu, kterým jsme jim dali my,jestli do toho společenství zvaného "rodina" a pod. budeme právoplatně patřit. jako děti se setkáváme s členy rodiny, o kterých se nemluví, je totabu, nebo se mluví zkresleně, jsou postaveni do role hrdinů, bezchybných tvorů a ty , dítě , si vezmi z nich příklad. Rodina je oslavuje a uznává, ale je otázkou, zda v rámci Celku je co oslavovat. A jiné zavrhuje, protže nějak nesplnili očekávání těch uznávaných autorit. Ten kdo se nepodřídí řádu rodiny a jejím pravidlům je vyřazen...Vyhoštění z pospolitosti vyvolává strach a tak se podřizuejeme....Přejmeme všechno co se o nás tvrdí za naše vlstní vidění sebe sama....Když dospějeme do věku, kdy nám něco neladí, neštymuje, tak pak záleží na naší vnitřní odvaze, jestli máme sílu se postavit sami za sebe a za to, čemu věříme my i za cenu, že v rodině budeme na černé listině....A je zajímavé, že to, co nám je v rodiěn vyčítáno, jsou postoje, které by ti, kteří hudrují, v hloubi srdce zastávali nejraději taky ale neměli dost odvahy a síly se k tomu přihlásit. Popření bylo jednodušší, protože přineslo pocit že nějaký celek, rodina mne přijímá. ......Asi hodně složité. Ale právě ta snaha dítěte začlenit se do rodiny, mezi své nejbližší je důvodem, proč se začne snažit, víc a víc, nakládá si na sebe starosti druhých jen za trochu uznání, povšimnutí někde dokonce i za cenu že nebude muest vyslechnout něco prot sobě, že je nemožné, hloupé....Dítě neví, že jeho rodiče vyrostli v tom samém prostředí, že je to taky bolelo ale že to převzali jako platný zákoník i do vého života....Tak se učíme žít životy druhých, jejich trápení ale nežijeme sebe...
Když dostaneme tu odvahu se vzepřít, tak stojíme před dost vážným zodpovědným rozhodnutím. Buď se "vzbouřím proti starým pořádkům a půjdu svou cestou a budu žít svůj života získám svobodu. Ale v ten moment si taky musím říct."tím moho velice rychle ztratit pocit, že patřím někam, rozejdu se na dlouho dobu nebo i na celý život s rodiči, nebo s někým kdo mi je blízký. Budu se setkávat v mojí komunitě s nepochopením a odmítáním...Počítám s tím? beru to?" Jestli se rozhodnu i přesto ke změně, pak je to ok. a jsem na leccos nepříjemného připraven.Počítám s tím. Jestliže se katastrofický scénář nekoná až natolik, je to bonus, příjemné zjištění.
Pokud dojdu na tu hranici, kde se mám rozhodout jestli jít vlastní cestou nebo se podřídit komunitě, pak to musí být tedy hodně těžké rozhodnutí "Teď popřu všechny svoje zájmy a vnímání ve prospěch komunity, protže nemám tak silnou motivaci nebo sílu se vzepřít, odejít...."myslím, že podku se někdo takto v ědomě rozhodně k něčemu a uvědomí si co tím získáa co tím ztrácí, je obdobné situaci jako v prvním příkaldě. Nemá ho co překvapit. maximálně příjemně....Ale ono to nejčastěji bývá tak, že se člověk vzepře, ale rád by aby mu zůstaly všechny výhody skýtající pocit že náležím do nějaké komunity...Je rohozen, kdy žho nepleskají po ramenou, snaží se přesvědčovat a je najednou mezi dvěma mlýnskými kameny....Nechce si to rozházet ani s jedním člověkem, z mnoha důvodů, když se postaví za svoje práva, v tu ránu má pocit viny, nemilovanosti, nepřijetí,odloučení....No a aby získal ve vým očích nějakoucenu, tak se trestá tím, že si zakazuje mít se rád, zakazuje si odpočinek, prohru, radost ze čehokoli, vztah s někým...Dokáže se možná ocenit jen když hodně trpí, nebo když se přetěžuje, dře jak vůl...Nejde říct univerzální vzorec, protože kadžý máme ty svoje šmodrchance jiné a jinak zamotané.....
Ale základme je to, že se nedovedeme akceptovat takoví jací jsme. TeDˇještě vložím malou poznámečku - třeba nechceme přiznat že bychom v hloubi duše rádi někoho někam poslali, ale abychom nevypadali blbě, jako nemilující, jako neduchovní, tak to spolkneme a alibisticky se z toho vykroutíme, hledáme únikové cesty a sami sebe přesvědčujeme že jsme to tak vlastně nemysleli.....Ale naše opravdové vnímání too člověka, situace to nezmění....v buněčné paměti se uloží negativní emoce. Rozumem můžeme okecávat co chceme ale popřený stres, byť pidimalý zůstává jako uložené trauma blokující někde naši energii.V poměru k Celku je to možná jako smítko ve velké popelnici...nestojí to za řeč...Ale jednoho dne se popelnice naplní.....
Proto je důležité přestat věřit cizím a začít věřit sobě....Ano, je těžké obstát ve zkouškách, které jsou představovány konfrontacemi s okolím...Kde mne budou cpát do poice že ničemu nerozumím, že jsem taková či maková.....A kolotoč sebemrskačství začne nanovo...Ale nic není zadarmo... Wink Ale většinou se to zlepšuje Smile))))
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
rendyy
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 21.12. 2007
Příspěvky: 383

PříspěvekZaslal: po srpen 04, 2008 7:23 am    Předmět: Citovat

Velmi pěkné, Renato. Díky.

Ještě by mě zajímalo, jak se postavit vůči rodině, která vyčítá, že se o ně nestaráš, o jejich problémy se nezajímáš a tak se nemáš co divit, že se oni nestarají o Tebe. Jenže oni nevidí, že rodiče jsou oni, ne já a oni už nějak žili svůj život, leccos už si prožili, něco dokázali a já jsem neměla ještě ani možnost ten svůj život začít opravdu žít.
Říkají, že jsem mladá, mám celý život před sebou, tak si nemám na co stěžovat. Nevidí, že mám plno starostí, které si musím řešit, místo dětství jsem měla plno starostí, které jsem si musela řešit a když jsem tedy mladá a měla bych žít svůj život, tak se musím s tím vším nejprve vypořádat a uzdravit se. S ničím mi oni nepomůžou, protože jsem dospělá a dle nich jsem v dětství ani žádné problémy neměla a jestli jo, tak si vymýšlím a přeháním. Každopádně moje problémy nejsou vůbec důležité, protože problémy má prostě každý a přesto žije.

Jsem pak špatná proto, že se s nimi nestýkám?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Renata
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.2. 2005
Příspěvky: 796

PříspěvekZaslal: po srpen 04, 2008 10:03 am    Předmět: Citovat

Rendyy,
pokud se ptáš opravdu, myslím tu otázku na konci příspěvku, tak pořád nemáš zodpovědně jasno ve svém vztahu k rodičům. Možná rozumem ano, ale srdcem ještě ne. Proto hledáš ujištění a podporu. Kdo ti odpoví tak jak to tvoje uši chtějí slyšet, budeš v klidu a bude to jakýsi ukazatel, že ses rozhodla asi správně. Ale každá byť malilinká pochybnost s tvým rozhodnutím ti bude vrtat v hlavě a vyvolávat různé reakce. Od naštvání, po pocit křivdy a v podvědomí bude vyvolávat otázku "a co když na tom je kousek pravdy?".
Znakem, že to máš zpracované cele bude to, až se objeví kdokoli s nějakou pochybovačnou poznámkou, tak si ji dokážeš v klidu vyslechnout, vyhodnotit, jestli na tom je nebo není kus prvdy nebo hlediska které jsi mohla přehlédnout a pak mu klidně řekneš - Jo, vážený, máte právo si to myslet, ale já s tím problém nemám, klidně spím a vzala jsem to jako součást svého života." A tahle poznámka v tobě vyvolá ne negativní náboj, ale když něco, tak otázku, proč to toho člověka tak bere, když ty s tím problém nemáš...Asi že řeší něco podobného a ještě to neskousnul....

Rendyy. Tví rodiče jsou nějací, sami v něčem vyrostli, štvalo je to ale převzali zákoník bez úprav a práce na sobě, převzali vzorec výchovy. Ty jsi zase převzala jejich vnitřní pocity a nespokojenost na sebe jako závaží, které ti nepatří. na rozdíl od nich ses rozhodla že s tím budeš něco dělat. Je úplně normální reakce, že ten, koho zajetá pravidla porušíš, že se naštve a bude vyčítat. A vůbec to nemusí být proto, že by tě neměl rád...Jen jsi mu píchla do jeho bebínka...Protože možná takové rebelské myšlenky o vzpouře proti chybám zákoníku se mu kdysi taky mihly hlavou, ale zapudil je, nedokázal je realizovat, podřídil se nadřízeným. Tedy rodičům a jiným autoritám. Těžší kalibr je pak silně věřící rodina, to pak se do toho zapojí i víra a daleko větší výčitky. A strach z Boha. Takže si uvědom tu situaci:
1. dítě, které dělá potíže, nechová se podle našich očekávání
2. ty potíže s ním nám vyvolávají nějaké nejasné vzpomínky z mládí, které byly potlačeny ve jménu víry, poslušnosti, tedy za účelem přijetí do komunity, rodiny. ALe ty emocionální bolesti tam někde v těle jsou, i když jsme je popřely. A ty se díky rezonanci rozezněly. Zlobíme se na dítě že nám způsobilo bolest a připomnělo náš nevyřešený problém a uvnitř sebe , nekde v pdovědomí se zlobíme sami na sebe, že my jsme to tehdy nevyřešili, teď tu máme před sebou malou bytůstku, svou vlstní krev, která má tu drzost,že tu odvahu má a vzepře se. No tak nám ještě připomenenaši slabost....Kdo by se nenaštval?
3. slepá víra, zde Bůh jako nejvyšší autorita, která přece musí zapůsobit jako zastrašující prostředek. A když nezapůsobí tak aby se dítě zklidnilo a poslušně sklopilo uši, máme alibistické uklidnění vědomí, že "ovečka se zatoulala, Bůh nás potrestal, udělali jsme co jsme mohli a že Bůh to zařídí i s tou naší ovečkou".
Něco nezvládneme, schováme se za náboženství. Ono se to nějak vyřeší... A to je jen zlomeček. Takže ve výsledku jsou tu naprdnutí rodiče, kterým zrcadlíš jejich vlastní popřenou schopnost jít vlastní cestou. Tím pádem se zlobí nejen na tebe ale na sebe a na všechno a dělají to nějakým způsobem, aby nevypadali před světem a Bohem špatně. Což ale realitu nezmění. To že děláme že něco není neznamená že to není. Děti nejsou jediní ve vztahu s rodiči, kdo se od nich mají něco naučit.I rodiče se učí od dítěte...Tak to je v každém vztahu. Obohacujeme se všichni navzájem. Když jsme ochotni.

Rodiče mají děti připravit tak, aby v životě dokázali řešit krize. Když padnou na ústa, aby se dovedly zvednout a dokázaly přežít. Rodiče se tím, že si pořídí dítě, učí dávat bez podmínek a očekávání. Dítě se učí od rodičů přebírat zodpovědnost za svoje činy, rozhodnutí. To je celé.

Rodiče mají dítě učit od mala, že je součástí rodiny, učit ho tak, že se cokoli dělá "spolu".když se něco nepovede, nevadí, pojď, uděláme to spolu znovu a správně. Po nějaké době, když dítě je asi v předškolním věku, je dobré mu dát nějakou činnost, která je přínosem pro rodinu a za kterou ponese dítě zodpovědnost. I kdyby to bylo třeba něco jako utírání prachu, aby se všem líp dýchalo. Je to jeho úkol a pokud ho neudělá, tak jednou tytyty a podruhé když se neudělá tak zakázat něco, co dítě má rádo. Ne jako trest ale jako upomínku toho, že všichni v rodině máme zodpovědost za něco co je pro blaho rodiny, tedy pro všechny. Podotýkám - úklid vlastních hraček do toho nespadá. To se bere jako samozřejmost. Tím, že dítě v něčem žije, je toho součástí, tak to se učí. Tím, že dostane nějakou činnost na starosti se učí zodpovědnosti a nesobeckosti. Je jasné, že si prach může dospělý utřít rychle a sám, ale nenaučí dítě být zodpovědný za něco, za rodinu a naučí ho být sobcem, který se stará jen aby se měl sám dobře. Což pro budoucí partnerský život není zrovna dobrá deviza.
A taky úkolem rodičů je naučit dítě být zodpovědný za svoje rozhodnutí. Naučit je, že se může kdykoli a jakkoli rozhodnout ale musí počítat s tím a tím. A pak si nestěžovat.
(Jestli si myslíte, že se mi dařilo, hihihi, kdepak, taky jsme udělali spoustu bot a právě to "raděj si to udělám sama, bude to rychlejc a tak jak to potřebuju" mi dalo později hooodně zabrat odbourat ... Wink )

Rendyy, jsi silná osobnost, tak máš na to, abys to zvládla, porozumněla a přijala tak jak je. Rodiče nezměníš. Můžeš udělat ale to, že si uvědomíš, proč takoví jsou. Hledej odpověď na otázku Jak mi ukazovali rodiče že mě mají rádi?(ne na to, "jak bych chtěla aby mi ukazovali"). I kdyby to bylo jen na tom "dávali mi najíst, nechali mě studovat, honili mne do učení, musela jsem makat až se ze mně kouřilo, usela jsem to a ono, nesměla jsem to a ono, uklazovali mi něco, učili mne něčemu sami, .......asi chtěli vychovat podle svého nejlepšího svědomí novou bytost a to co nejlíp....A co je nejlíp? Kdo nám to řekne? Udělali by to kdyby tě Rendyy neměli rádi? Líp to zkrátka neuměli, nikdo je to nenaučil...Kyby to uměli líp, tak by to líp udělali......Jsou to JEN LIDI, stejně jako ty. Sami vědomi si své nedokonalosti chtěli vytvořit něco v jejich očích co možná nejdokonalejší....Jistě, nejde to, ale je to snaha každého rodiče. Jenže to pozná až tím, že se rodičem sám stane.

Tím, že jsi se díky osudu dostala do své rodiny, tak ti to taky zrcadlí to, co máš někde uvnitř sobě zakleté a nezpracované, bolavé. jejich chování abolesti rozezněly díky zákonu rezonance něco stejného v tobě. Kdyby to stejné nebylo, nerozeznělo by se to. Takže je na řadě tvoje pátrání, abys poznala a pochopila to, co v tobě rozeznívají tví nejbližší...Nejednodušší způsob je to přijmoput jako fakt zákon zrcadlení, vykašlat se a to ztrácet energii a čas sebelítostí, pocity křivdy a naštváním, protže to nikam nevede a věnovat to hledání odpovědi na to "kde se tak chovám, myslím, jednám já". Jo, je to setsakra nepříjemné....Zjistit a konstatovat že i já jsem v něčem nekompromisní, vidím jen to svoje stanovisko, že jsem slaboch a nebo mě napadají i nehezké myšlenky, dokážu závidět,....Jo, to tedy není zrovna příjemné, to přece nemůžeme být, že? Laughing Laughing Laughing
Je to hodně dlouhá cesta, protže když se odhodláme otevřít sklep a skříně s kostlivci, mnohdy to uděláme jen na špehýrku, jen co by se prstíček vešel a už padáme do mdlob když se ze skříně ukáže jen část pařátku našeho kostlivečka...Tohle že jsme my? No neeee...Fuuuj, to není možná......Při troše odvahy chuti přijmeme kto, že ten kus pařátku je náš. A jakmile si oddychneme a říkámesi, že to není až tak hrozný, že se s tím dá žít, tka najednou vypadne ze skříně kostlivce půlka. A začíná to nanovo.....Chvilku žijeme a bušíme se do hrudi, někteří pořádáme semináře jak zvládnout své kostlivce, jsme za hvězdy a jednoho dne bum, vypadne kosťa celej Laughing Laughing Laughing Laughing

Až dojdeš do fáze, kdy zpracuješ a přijmeš svůj první pařátek jako součást sebe a svého života, pak dokážeš přijmout i pařátky, tedy nedokonalosti okolního světa, tedy i rodičů....Jak uvnitř, tak vně. jak dole, tak i nahoře...Spoustu rčení a evagelií, pouček, které jsi musela poslouchat jako zadrhnutou desku a které v tobě vyvolávaly všechno jiné než pochopení , budeš chápat trochu jinak, hloub a začneš je žít.

Díky výchově svých rodičů máš před sebou hodně nelehkých úkolů, mimo jiné najít sebe sama. Kdybys na to neměla, do těch pdomínek by ses nenarodila. jeidně tohle prostředí ti mohlo vytvořit podmínky k tomu, aby ses dokopala a začla ty odpovědi hledat....Pak ti dojde i to, že budeš schopna se alespoň pomysleně otočit ke svým rodičm a upřímně jim za všechno poděkovat, protože bez toho co ti dali, relativně řečeno ať dobrého nebo co se ti nelíbilo, by ses ke změně nedostala...
Pak teprv dokážeš upřímně říct "Díky za všechno, jsem ráda, že jste mí rodiče a takoví jací jste....".
Dokud to budeš dělat jen z rozumu a že ti to někdo řekne, že se to "má", tak to bude prázdná fráze. Teprve až sama na sobě poznáš a prožiješ tu hloubku toho poznání že bez té nepohody by tě to neposunulo hodně vysoko a daleko, budeš schopná za všechny ty dary poděkovat od srdce.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Prosby o pomoc Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Přejít na stránku 1, 2, 3  Další
Strana 1 z 3

 
Přejít na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001-2003 phpBB Group
phpBB port v2.0.7 based on Tom Nitzschner's phpbb2.0.6 upgraded to phpBB 2.0.7 standalone was developed and tested by:
ChatServ, mikem,
and Paul Laudanski (aka Zhen-Xjell).

Version 2.0.7 by Nuke Cops © 2004 http://www.nukecops.com




Web pohání Copyright © Redakční systém UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.13 sekund