Posouzení knih N.D.Walsche Hovory s Bohem

[Mrazik]

Ahojky,
chtěl bych trochu navázat na svůj příspěvek z 31.5 v diskuzním vláknu „Křesťanství a reiki“ a povědět něco konkrétnějšího ke knihám N.D.Walsche Hovory s Bohem. Tyto knihy byly v této diskuzi už několikráte doporučovány, ale já je považuji za velice nebezpečné a chtěl bych to trochu vysvětlit. První díl jsem začal číst už kdysi dávno, ještě zdaleka jako ne-křesťansky věřící, ale nějak se mi nelíbil ten způsob rozmluvy s Bohem, připadal mi takový neuctivý a celkově mi kniha nesedla, takže jsem jí brzy odložil. Nevzpomínám si, že bych si z těch prvních několika desítek stránek odnesl dojem, že je tam něco vysloveně špatného, spíše jen hodně divného. Na problematičnost těchto knih mě až o několik let později upozornil doc.Miloslav Král, tou dobou kantor filozofie na ČVUT MÚVS Praha, se kterým jsem se pak časem seznámil osobně, až se nakonec stal mým kmotrem. Čili to, co zde budu uvádět, jsou postřehy, na které mě v prvé řadě upozornil on. Nemorálnost těchto knih nyní už také chápu, ale protože mi byla rovnou ukázána, aniž bych si knihy před tím přečetl a sám se s nimi nějak konfrontoval, tak proto nyní nejsem schopen zcela porozumět mnohým z vás, které tyto knihy nadchly. Během psaní tohoto příspěvku (vznikal asi měsíc) jsem o Walschových knihách mluvil s více lidmi, a to nejen znovu s Mílou Králem, ale i s některými mými přáteli a také jsme toto téma probírali na našem křesťanském spolču (kde jsem jim četl i rendin příběh:), čímž jsem získal mnoho různých podnětů (a také podpory pro napsání tohoto textu). Takže už trochu chápu, v čem je jejich chytlavost a také, že je důležitější ukázat, na jakých základech, tedy na jakém pojetí Boha stojí Walschova spiritualita, než pouze argumentovat proti jednotlivým jeho tvrzením. Kromě toho jsem se „náhodou“ seznámil i s jednou slečnou, katoličkou, která měla tu zkušenost, že si před několika lety přečetla všechny tři díly HSB a velmi jí nadchly a oslovily. A až později dospěla k tomu, že to, co v nich je, je nepravdivé a že je to propagování zla. Tím mi pomohla trochu doplnit tu zkušenost, která mě chybí.

Jinak ještě Miloslav Král je vědec a spisovatel v oboru filozofie vědy, zná moderní fyziku, kybernetiku a hlubinnou psychologii a je to obrácený vědecký ateista (bývalý představitel klubu českých skeptiků Sysifos), katolík, obrácený je asi 9 let. Při své kritice knih Hovory s Bohem se budu opírat o jeho knihu „Existuje Bůh - lze vědecky dokázat existenci Boha?“ (Fontána 2004), kde se v kap.2 vyjadřuje ke spiritualitě New Age a zvláště ke knihám N.D.Walsche. Po domluvě s ním jsem umístil na svojí webovou stránku (http://mrazm.webzdarma.cz, viz tlačítko www dole) celou tuto kapitolu (ve Wordu), takže koho by to zajímalo, tak si tam může celé pojednání přečíst (Walschovi je věnována kap. 2.3). Kromě toho si zde také můžete přečíst jeho autokazuistiku o tom, jak se zarytého vědce ateisty stal člověk mající o Boží existenci (vědeckou) jistotu. Jedno i druhé stojí za přečtení! :) Jinak na tento web jsem umístil i tento diskuzní příspěvek (ve Wordu).

Hodnocení knih HSB, které má ve své knize M.Král, je rozpracované více do šířky, než to, které jsem napsal já a Walschova spiritualita je v nich konfrontovaná nejen s křesťanskou morálkou, ale také s psychologií lidského nevědomí (C.G.Jung) a s dalšími vědeckými poznatky. Já jsem to zkusil pojmout spíše v kontrastu s Biblí, s křesťanstvím a s přirozeným mravním cítěním. Jinak M.Král bude mít na podzim v Galerii Cesty ke světlu v Praze na Chodově (http://www.cestykesvetlu.cz) opět cyklus přednášek, na kterých je možné ho případně zachytit a diskutovat s ním. Seznámení s ním rád doporučuju, je to člověk milující Boha, avšak jdoucí k němu cestou vědeckého poznání, né cestou víry. Takže vás nebude přesvědčovat, že církev má pravdu (upřímně řečeno – mám dojem, že v některých „drobnostech“ je s církevním učením tu a tam v rozporu, což mě osobně trošku vadí), ale o pravdě plynoucí z vědy, do které však patří nejen přírodní věda, ale také kybernetika, hlubinná psychologie a paměťová koncepce jsoucna.


Teď už k tématu. Nejprve napíšu takový shrnující úvod a po té budu konkrétně rozebírat některé pilíře (některé předpoklady), na kterých Walschova spiritualita stojí.

Úvod:

Nebezpečnost knih HSB spočívá v tom, že je v nich uvedena velmi zdařilá kombinace pravd a lží, díky které se člověk může chytit na to pravdivé a s tím pak přijmout i to, co je lživé a úplně namířené proti lidskosti a proti skutečnému Bohu.

Do lidské duše je vrozena veliká touha po božství, díky které člověk hledá svého pána, svého „boha“ (to empiricky dokázal C.G.Jung – objevil, že nejmocnější archetyp (vzor lidského chování), silnější než archetypy moci (Adler) a sexuality (Freud), je numinózum, božství). V hloubi svého srdce člověk touží poznat, že Bůh opravdu je, že je to Bůh převelice dobrý, že člověka převelice miluje a že mu připravil věčný život v neuvěřitelné lásce a plnosti. Že je to Bůh, který není žádným zlým soudcem, který nám nepřeje žádnou radost a který za nejzbožnější cestu k sobě považuje utrpení, ale naopak, že je to Bůh nesmírně přející, který chce, aby člověk žil podle toho, jak cítí a jak poznává, že je správné. Bůh takový je, a právě takového nám ho přišel představit Ježíš Kristus - jako milosrdného milujícího Otce. Člověk potřebuje poznávat, že Bůh je tak mnoho dobrý, potřebuje to občas slyšet od někoho, komu důvěřuje a koho považuje za duchovně zralejšího a opravdu ho může dojmout k slzám (jak tu někdo psal), když v určitých momentech se ho toto poznání o Boží dobrotivosti dotkne. Sám tuto zkušenost také mám a přiznávám, že jsem se nejednou dojmul k slzám při takovém doteku, kdy mě zaplavila radost z Boha - a to někdy třeba i jen při poslechu nějaké duchovní přednášky od někoho, na kom jsem viděl, jak i z toho člověka samého vyzařuje, jak hodně je Bůh dobrý.

Ale proč jsem tímto začal. Myslím si totiž, že Walsch právě této veliké žízně lidského srdce po Bohu zneužívá. Že zneužívá hladovění lidského srdce po Bohu, ale pokrm, který nabízí, je navenek lákavý, ale uvnitř jedovatý. Asi podobně, jako bylo jablko ze stromu poznání dobrého a zlého, které nabídl had Evě v biblickém příběhu o stvoření světa, které sice bylo „lákavé pro oči“, ale člověka uvedlo na cestu, kdy dobro a zlo poznal z té strany, ze které to Bůh nechtěl (ještě se k tomu později vrátím). Jestliže člověk nemá dostatečně živý vztah s Bohem anebo jestliže nemá poctivě žitou (byť třeba jen tradiční) křesťanskou víru, která svou radikalitou a svým vedením spoléhat se v rozpoznávání dobrého a zlého na Boha poskytuje člověku ochranné mantinely, pak je podle mého názoru ohrožen spiritualitou Walschových knih o to více.

Walsch ve svých tvzeních vychází z toho, že Bůh je k člověku dobrý a že ho nechce soudit ani trestat, s čímž by šlo ještě souhlasit i v křesťanství. Až na to, že podle Walsche Bůh trestat nechce, protože nemusí (není koho, neboť on je všechno, veškerá vůle člověka je jeho vůle a tudíž by se trestal sám), za to podle křesťanství Bůh trestat nechce, ale občas musí, protože člověka miluje a tak ho i vychovává k tomu, aby byl více schopen lásky a tím byl i více jeho obrazem. Takže v zásadě jde přijmout Walschův předpoklad, že Bůh sám od sebe nechce nikoho soudit ani trestat, ale Walsch pak vzápětí většinu podobných tvrzení, a i mnohých dalších, která tu a tam začnou nějak pravdivě, začne přetahovat do nepravd typu, že Bůh je ke člověku neomezeně tolerantní, že máme absolutní svobodu, že si můžeme dělat úplně co chceme a že všechno, co uděláme, je ve shodě s jeho vůlí a tudíž nic není z jeho hlediska dobré nebo zlé. A právě proto, protože nás miluje, tak chce, abychom si svou svobodu užívali absolutně, zažili všechno, co chceme a on nás za to nebude soudit ani trestat. Jenže to už pravda není – ne podle křesťaství, ale ne ani podle přirozeného mravního cítění. I přirozeně člověk ví, že jeho užívání svobodné vůle má určitá omezení, že by měl konat dobro a ne páchat zlo, tedy že sice „všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá“ (Bible, 1. Korintským).

Když někoho miluji, tak nemohu být tolerantní k tomu, co té lásce škodí nebo co ubližuje tomu milovanému nebo co mu způsobuje utrpení. Podobně ani Bůh nemůže být tolerantní k mému neomezenému používání svobody, jestliže to nějak škodí a způsobuje utrpení někomu druhému nebo mě samému. Protože i toho druhého (stejně jako mě) Bůh miluje a také ho chce chránit před tím, co mu škodí. Čili né každé užívání lidské svobodné vůle je v souladu s Bohem, to užívání, které je sobecké, tedy které je na úkor někoho, mě samého nevyjímaje, Bůh nechce. (K problematice svobodné vůle a svědomí se ještě vrátím.)

I když Bůh nemůže jednoduše tolerovat, když někomu z jeho milovaných je ubližováno (stejně jako maminka nemůže tolerovat, když se její děti mezi sebou perou a nemají se rády), tak se nemusíme bát, že o lásku Boží přijdeme, když hřešíme. Jak říká sv.Augustin „Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka“, takže to, že člověk někdy páchá zlo neznamená, že by ho Bůh přestal milovat (téměř spíše naopak - vemte si třeba z Bible příběh o marnotratném synovi – Lukášovo evang. kap. 15). Ale o lásku Boží člověk páchající zlo nepřijde proto, že by Bůh schvaloval veškeré naše jednání, že by byl neomezeně tolerantní, jak tvrdí Walsch, ale proto, že Bůh nás miluje tak mnoho - že nás prostě asi „neumí nemilovat“. V protikladu s výrokem „Bůh nenávidí hřích (konání zla), ale miluje hříšníka“ Walsch tvrdí, že Bůh miluje zlo stejně jako dobro (viz dále).

Ačkoliv se k některým Walschovým tvrzením budu ještě vyjadřovat konkrétněji, tak zde uvedu jednu nenápadnou ukázku zmíněného započetí nějakého tvrzení jakousi pravdou a posléze dotažení tohoto tvrzení do nepravdivého závěru (z HSB3): „Takže … smyslem tvého života je být tím, čím opravdu jsi. Ostatně to děláš každý den. Každým slovem, každou myšlenkou a každým činem.“ Mimochodem, než budete číst dále, souhlasíte s tím?

S první větou bych ještě souhlasil – ano, Bůh do naší duše vložil svůj obraz, je to to, čím opravdu jsme, tedy Božími dětmi. Boží obraz je v hlubině duše i toho nejzlejšího člověka a záleží na člověku samém, jestli se bude snažit stávat se tím, čím opravdu ve své nejhlubší podstatě je, tedy zda-li bude odkrývat svou vrozenou Boží podobu, tedy jestli bude růst v lásce a učit se milovat druhé lidi i Boha anebo jestli půjde spíše opačným směrem. S druhou a zvlášť s třetí větou již souhlasit nemohu, protože ani zdaleka každou myšlenkou, činem nebo slovem nedávám prozařovat navenek ten Boží obraz, který je ve mně, neboť ne každým projevem své svobodné vůle vyjadřuji druhým lásku. Když jsem například na někoho ošklivý, zlostný, tak tím odhaluji spíše svou sobeckost, snahu chránit sebe či svou necitlivost. Ale Bůh není sobecký, zlostný, lhostejný ani není na nikoho ošklivý, takže tyto projevy mé svobodné vůle nevycházejí z Božího obrazu, který mám vrozen. Člověk má vlastní Já, které není totožné s Božím Já a s vrozeným Božím obrazem a navíc toto lidské Já je nějakým způsobem zraněné, neboť na rozdíl od toho Božího Já je schopno být sobecké a pro své vlastní dobro je schopno připustit i nedobro pro druhého.

Když to předběžně shrnu, tak hlavní blud Walschových knih spočívá v tom, že Walsch relativizuje morálku, čili nerozlišuje dobro a zlo a tvrdí, že všechno je dovoleno a že všechno je Boží vůle. Walschův Bůh tedy nevede člověka k žádné zodpovědnosti za své činy (za užívání své svobodné vůle) a naopak chce, aby člověk dělal vše, o čem si myslí, že je to pro něho prospěšné, byť to třeba někomu druhému uškodí (viz příklad s Hitlerem, který podle Walsche nespáchal nic zlého). Zatímco podle Walsche není objektivní norma, zákon, podle kterého by šlo dobro a zlo od sebe oddělit, tak podle křesťanství (i přirozeného mravního cítění) tento zákon máme, a to nejen jako desatero Božích přikázání, ale především vrozený jako svědomí, jako intuitivní rozlišovací schopnost dobrého a zlého, kterou máme ke své svobodné vůli. Takže podle křesťanství (ale i podle jiných náboženství) člověk je před Bohem zodpovědný za vědomé a dobrovolné překročení norem svého svědomí. Aby mohla existovat láska mezi dvěma bytostmi, musí existovat pravidla, která určují, co této lásce prospívá a co škodí a bytost, která chce tu druhou milovat, nemůže jinak, než tato pravidla respektovat. Walschův Bůh však svobodnou vůli člověka žádnými pravidly, která by určovala, co je a co není v souladu s Bohem a s láskou, neohraničuje (je ke člověku neomezeně tolerantní), takže připouští i to lidské jednání, které jednomu člověku prospívá, zatímco druhého ničí. Bůh, který toleruje a nijak se nestaví proti jednání jednoho člověka na úkor druhého, nemiluje doopravdy ani jednoho z nich. Jeho neomezená tolerance vlastně znamená, že je k lidskému jednání netečný, lhostejný, protože kdyby nebyl, udával by nějakými pravidly, jak žít dobře, v lásce, v souladu s ním, aby člověk zbytečně netrpěl a svou svobodou nezpůsoboval utrpení druhým (přičemž Walschovo „deset závazků“ nejsou těmito pravidly usměrňujícími svobodnou vůli člověka, sám Walsch to o nich říká). Walschův Bůh proto není milujícím Otcem, jak Boha představuje křesťanství, ale spíše vědeckým experimentátorem, který nás stvořil pro své sebepoznání, který nás nechává dělat, co chceme a který nad naším utrpením lhostejně krčí rameny. Zajímáme ho možná vědecky, ale ne jako osobnosti, jako bytosti, které by miloval (i když tvrdí, že je láska sama).

Nyní se pustím do vlastní kritiky určitých základních tvrzení v knihách Hovory s Bohem 1 až 3 (HSB) a Přátelství s Bohem (PSB). Budu se řídit radou, kterou mi dalo nezávisle na sobě několik lidí, a to abych se primárně nepouštěl do kritiky konkrétních Walschových závěrů, protože ty vycházejí z určitého systému chápání Boha, tzn. z určitých předpokladů (premis) a z určitých tvrzení (vět) a v rámci tohoto systému jsou většinou logicky pravdivé. Celý systém ale logicky konzistentní není, protože se v něm vyskytuje hodně případů, kdy Walsch uvádí závěr A a pak někde jinde uvádí závěr non A, tedy závěr protikladný (např. jednou říká, že máme zapomenout na rozum a řídit se pocity, protože myšlenky narozdíl od pocitů nejsou reálné a pak o kus dále, že po třicítce zapomínáme myslet a přitom mysl je ten nejlepší nástroj, který jsme kdy měli (obojí v HSB2)). Zkusím se proto nezaměřovat primárně na Walschovy závěry, ale budu se spíše snažit najít předpoklady, ze kterých vychází nebo tvrzení, která uvádí a na nich ukazovat jejich nepravdivost vzhledem k přirozenému mravnímu zákonu a vzhledem ke křesťanskému (a Biblickému) pojetí Boha. Nemyslím si, že se mi podařilo podchytit všechny předpoklady, naopak mnoho témat v tomto textu už nestačím rozebrat (a proto odkazuji na zmíněnou kapitolu z knihy M.Krále „Existuje Bůh“ na mém webu). Ani se mi nepodařilo nepromíchat předpoklady se závěry nebo najít tu nejvýstižnější množinu předpokladů, ze které by pak už celá Walschova koncepce vyplynula, avšak mým hlavním cílem bylo zamyslet se nad tím, jak Boha vnitřně chápeme, byť to bereme často automaticky, a jestli to je to, co by se dalo reprezentovat Walschovým pojetím Boha.

Některé předpoklady Walschovy spirituality:

1) Člověk může se svým životem nakládat podle svého přání, neboť v tomto smyslu je jeho vůle vůlí Boží.

[Mrazik]

7) Ježíš nezemřel na kříži proto, aby nás spasil, ale proto, aby demonstroval fakt, že není rozdíl mezi člověkem a Bohem.

[Zbultran]

No teda Mraziku, to je dlouhy clanek. Po dovolene se na nej podivam a prectu si ho.

Ja cetl jen prvni knizku Hovoru s Bohem a priznam se nejak vnitrne jsem s tim nesouhasil. Proto jsem uz nevenoval cas dalsim dilum, povazoval jsem svuj cas za priliz vzacny .

Dalsi muj pocit z knihy byl, ze je takova moc americka. Je ni citit takova nejaka snaha o senzaci o sokovani, to jsem ale povazoval za zamer a duvod, aby se prodalo hodne vytisku. (Trosku mi to pripominalo styl TV Nova).

A taky se tesim na tvou odpoved na kterou ted nazral cas, jak pises v druhem tematu ...

[mamka]

Mrazíku,
co to je, podle církve, morálka?
Je ubližování bližnímu špatné, jen pokud ubližují ty hloupé ovečky? Když církev upalovala, mučila, kradla, když kněží pohlavně zneužívají děti, když je pro ni hromadění majetku víc než důležité....to není špatné? Když australským domorodcům kradli děti a převychovávali je, když připravili indiány, afričany o jejich bohy, jejich víru a životní styl a vtloukli jim do hlav, že jejich život je špatný. Ten nový, lepší, je přivedl do bídy ze které není úniku....
Je špatné, když eskymák nabídne hostu svou manželku ? Je špatné, když u některých kmenů rozhoduje žena, s kterým a skolika muži bude mít děti? Bez sňatku a bez křtu? Je špatné, když v období hladu, kanibalové jedli nejslabší z kmene, aby ostatní přežili?
Všechny tyhle lidi bůh nemiluje nebo za to jsou bohem potrestáni?
A co islám?
To jsou otázky, které mi doposud nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit.

Víš, HSB pro mne mají stejnou váhu jako bible. Walsh říká, že mu knihy diktoval bůh. Musím říct, že jsou mnohem čtivější než bible. Prostě dokáží zaujmout okamžitě, protože jsou psány jazykem blízkým dnešnímu chápání. Jinak je neberu jako fakt, kterým bych se měla řídit. Stejně jako bibli. Co si budem povídat...je to sepsání toho, co "jedna paní povídala", protože moc dlouho se vše předávalo ústně. Jak můžeš v podobné diskuzi vydávat argumenty z bible jako něco, co bylo opravdu přesně takto řečeno, přesně takto se událo?
Církev (zejména katolická) prostě dokázala nasadit perfektní manažéry a psychology k prosazování svých mocenských zájmů. Kde to nestačilo, tak ruku v ruce s ní šli zbraně a násilí. Její nou-hau je nepřkonatelné.
Proč, když se kdekoli stalo něco, co se vymykalo běžným dějům, dorazili zástupci Říma (pak Vatikánu), aby zajistili důkazy a rozhodli, jestli se jedná o zázrak či nikoli?
Proč většina kostelů stojí na místech, kde kdysi byla "pohanská" rituální místa či stavby? Je to svým způsobem přiznání, že i ti ubozí,neznalí pohané zde měli kontakt s bohem? Proto mohl třeba Damao se svou ženou zažít při křtu to, co zažili?
Je tolik nezodpovězených otázek....a ty tu říkáš.."jsi se svou reiki špatný, já mám pravdu, protože bezpodmínečně věřím bibli a tomu, co mi říkají kněží." Vlastně říkáš, že je špatné mít boha (toho jediného) v sobě jinak a jiného, než jak předepisuje církev a bible. Jenže církev a všechno, co představuje, jsou taky jen lidé. Proč bych měla věřit tomu, že oni jsou lepší?

Neodmítám Boha. Jen odmítám boha, kterého mi kdokoli vysvětluje. Neodmítám Ježíše...odmítám to, co z něj církev udělala.

Mrazíku, jinak díky za to, co jsi pro nás sepsal. Je nám (aspoň mně) jasné, že nás nespasíš. Zřejmě sem chodí už hodně lidí a ti představují pro církev potencionální nebezpečí...reiki se totiž dost lavinovitě šíří, že?

[samanka]

Milý Mrazíku,
chápu, že pro tebe jako ortodoxního křesťana je tato kniha rouhání a její pohled naprosto nepřijatelný. Ano je velmi, velmi nebezpečný.
Jestliže člověk nevidí Boha jako něco vzdáleného, ale stane se součástí celého procesu života a tvoření, přestane potřebovat prostředníky jako jsou církve, kněží, kostely, nařízení, vedení,...A stane se velmi svobodným, zbaví se strachu z čehosi co jen číhá na jeho chyby, aby ho mohl potrestat, změní se pohled na život ve prospěch plného prožívání.
A to je pro církve nepřijatelné a nebezpečné.
Kdybys dočetl dál, zjistil bys, že tam nikde není žádné nabádání ke zlu.
Mimochodem nevidím nic bohulibého na tom, když křesťané žijí ve zlu, pak si zaplatí odpustky, vyzpovídají se, pomodlí a zase jsou čistí jako andílci a můžou dál krást, ubližovat a jiné věci, které dělají nejen nevěřící.

Je tam, stejně jako všude, nastolena laťka vlastního svědomí a zákony, které jsou ve všech filozofiích (pokud nejsou překrouceny jako zabít nevěřícího není hřích a podobné manipulační fráze, které vymýšlí lidé)
podobné, ať se nazývají desatero nebo vesmírné zákony nebo jakkoliv jinak - neubližovat, nelhat, nepodvádět,...

Vím, že je velká snaha o vnucení názoru o nesmírné pýše člověka, který nezastává křesťanský pohled a tíhne víc k tomu co se píše v HZB.
Ale jde o velké nepochopení. Protože být součástí něčeho není totéž co být nad tím, vyvyšování, cítím se jako Bůh, jsem něco lepšího. Nevím, jak to vysvětlit, vím že odpůrci HZB nám pořád něco takového podsouvají.
A myslíš, že pocity lásky prožívají jen křesťané? Možná jiné filozofie, ji nepociťují jako něco odděleného, protože v ní jsou.

Viš zaštiťování se autoritami je zbytečné. Známý spolek Sisyfos je taky sbírka pánů vědců z věhlasných institucí, ověnčení tituly a přesto jejích snaha o zničení a potlačení alternativní medicíny jen proto, že si neumí změřit, zvážit a vysvětlit jak její metody fungují je velmi intenzivní.
Přesto metody alternativy si fungují a jdou svojí cestou, ať si o nich myslí a vykládají cokoliv.
Ostatně každá filozofie a názor má své zastánce, kteří také mají tituly
a pracují, přednáší na univerzitách, přesto nemusí mít právě tu moji pravdu.

Holt Mrazíku, máš co dělat, abys tady někoho přesvědčil. Mnozí z nás už jsou dost zkušení a lecos zažili na to, by je tvoje pečlivě vypracované argumenty přesvědčili o něčem jiném než k čemu v životě došli.

Přesto ti přeju, aby ti ta tvoje filozofie přinášela hodně radosti, spokojenosti a lásky, málo strachu a fanatismu.

šamanka

[okenko]

Mraziku, klobouk dolů, je to opravdu hodně obsažné.
Snad jen vnímám, že Ti už asi nezáleží na vyjádření se k tomu, máš jasno. V pořádku. Přesto si dovolím pár řádků.

Mám přátele křesťany - ať už katolíky, evangelíky, mám ráda budhisty atd. Chtěla jsem se Tě zeptat, kdy už přestane to, že pouze ti, kteří věří tomu, co já - jsou na správné cestě? Co když v lásce se dá žít hodně způsobů prožívání života a jen vzájemná tolerance a respekt jsou pojítky?


Jsem přesvědčená, že když půjdeme spolu na houby nebo na koncert, budeme člověčenky šťastní a tyto rozdíly nám nepřijdou důležité. Co ty na to?

Co když si řekneme, že je více cest a nejsme-li vůči sobě v nepřátelství, je to svobodná volba? Co když se Tvůj Bůh i můj vnitřní Bůh opravdu chechtá tomu, co tady řešíme?

Třeba proto, aAychom nepotvrdili jedno z rčení Neala:
Bože, chraň mě před Tvými následovníky!

[Wendys]

Šamanko a Mamko, výstižně, nádherně řečeno, musím říct, že mi mluvíte z duše.

Mám doma inspirační karty "Hovory s bohem" a můžu říct, že jsou opravdu úžasné.
A jsem si jistá tím, že tyto knihy nebo inspirační karty pomůžou pochopit podstatu života řadě hledajícím, otevřou jim oči. Jako mě otevřely oči knihy Luizy Hay, Reného Egly, Dr. Murphyo, Waltera Lubecka, Kurta Tepperweina, Barbel Mohr, knihy S + S Baginských, .....a jiných.

Církev pomalu zaniká, nachází se momentálně ve smrtelných křečích, proto nutkavě popouzí svoje ovce, aby přivedly další lidi do stáda zavřeného v ohradě, ze které není rozhled do opravdového světa.
Rozpadá se nepozorovaně od té doby, co Pluto rejdilo Střelcem, již je jen pomalu hnijící neužitečnou a nejedlou houbou vyrostlou na tenké podehnívající noze, která se jedhoho dne nevyhnutelně zřítí k zemi.

[Zbultran]

Teda tak ctu ty reakce a pripada mi to taky tak trochu fanaticke. Teda fakt nezlobte se proto na mne .

Precetli jste si to, co Mrazik napsal? Ja na to nemel cas a tak jsem jen precetl uvod a pak jsem to zbezne prosel. Nicmene to co pise o Hitlerovi, (vy co mate Walse nastudovaneho, je to pravda?) z toho nic dobreho nevyplyne.

Mne na Mrazikovych prizpevcich vadi, ze jsou moc dlouhe a tak nejak priliz vedecke, jakoby to nebylo az tak od srdce, ze ma Mrazik priliz velkou snahu o vedeckou preciznost. Mozna i to vyprovokovalo reakce v tom tonu, v jakem jsou.

[mamka]

Zbultrane, nezlobím se .
Mně spíš připadá fanatické, když se tu prezentuje Mrazík tak, jak se prezentuje. Připadá mi fanatická touha, kterou se snaží on a jeho soukmenovci spasti Rendyy z pařátů ďábelské reiki.

A k HSB? Četla jsem je dávno, hned jak se objevily v ele verzi. Jestli tam je to o Hitlerovi, si fakt nepamatuju a nemám v úmyslu se k nim vracet.
Daleko nebezpečnější než tahle zmínka, mi připadá současná všeobecná podpora společnosti militantnímu chování jiného šílence se stejnými úmysly - totiž světovládce.

[okenko]

Na reikiweb chodím proto, že se zde potkáváme na základě reiki, které praktikujeme bez toho, že by nás rozdělovala víra.
Mrazík udělal to nejlepší, co uměl. Diskutoval se svými přáteli, pročetl první knihu HSB, vyjádřil se. V mnohém má, pro sebe, jako věřící člověk, velikou pravdu, osobní svoboda má i úskalí.
Nevím, zda Mrazík praktikuje reiki, páč to je pojítko této komunity.
Reiki funguje nám všem, byť budu dávat evangelíkovi jako katolík.

A z toho mám radost.

[mamka]

Okénko, souhlasím s tím, že se tu setkáváme hlavně kvůli reiki. Tebe a ani nás ostatní zřejmě neovlivňuje víra a spojuje nás právě reiki.
Jenže v tomto případě jde o něco jiného. Jak sis mohla všimnout, Mrazík se nás snaží, díky své víře, přesvědčit, že si zahráváme s něčím nebezpečným a ďábelským.
Na tvém přístupu je přesně vidět, jak církevní ideologie dokáže "omámit".

Na Reikiwebíku si cením toho, že žádné téma dosud nebylo tabu. Nežijeme jen praktikováním reiki, protože jsme zasazeni do lidské společnosti, jejíž problémy se nás nutně dotýkají.
Možná ty dokážeš žít pouze reiki, oddělit se od okolního světa. Já to nedokážu a ani nechci. Zřejmě ve mně pořád silně přežívá potřeba být součástí veškeré lidské společnosti...tudíž mne zajímá i život za třecími stěnami mého reiki a okolního světa. Úmyslně používám slova "třecí", přestože je tak já zrovna nevnímám, ale spíš ten okolní svět. Za úspěch budu považovat, když se ty hranice budou neustále posouvat ve prospěch reiki světa a přestanou být "třecími plochami".

[okenko]

Mamko,
nic mě neomámilo, ale jakmile budu dávat pozor na to, co nás rozděluje - přitahuji to. Já vnímám pro sebe důležité vnímat to, co nás spojuje, a to je zároveň i potvzení mého vnímání Neala. Viděla jsem jednou soupis registrovaných církví u nás. Nepočítám sdružení. Koexistence je možná bez vzájemných poměřování sil. Mrazík zastupuje svoji komunitu. V tomto vstupu. Přesto si umím představit s ním jít na houby. Napadáním různých stanovisek víry se ocitnu ve slepé uličce. Jestli-že jeho příspěvek pro někoho z nás znamená přihlášení se do jeho komunity, není to ani špatně, ani dobře. Tím vyjadřuji dle mého názoru totéž, co ty? M.

[mamka]

Okénko, snad tě už chápu . Možná se nedokážu smířit s tím, když někdo přijde na RW vykládat, že jsme div ne posedlí ďáblem a že reiki je něco špatného. Beru to jako konfrontaci. Asi to není z mé strany příliš rozumné, ale už jsem taková .
Na těch houbách by mi bylo taky fuk, čemu Mrazík věří, pokud by se mně nesnažil přesvědčit, že hřib satan je lepší než křemenáč.
Přesto, co jsem psala o Jehovistech, mám teď přes ulici zrovna rodinu Jehovistů a nijak mi to nepřekáží v komunikaci. Samozřejmě do té doby, než se budou snažit přesvědčovat mne, že můj způsob života a vnímání světa je špatný...
Okénko, nějak se nemůžu zbavit dojmu, že nechceš vidět, proč sem na web Mrazík přišel....

[okenko]

Vnímám, proč sem přišel a přesto se skláním nad jeho prací. Nebouchnul sem pár krátkých frází, ale vypracoval ucelený svůj pohled. Tím jsem také pochopila, proč pro mnohé věřící je Neal jako červená nit. Za to jsem mu vděčná.

Já a sbírání hub:S houbama jsem neškodná, sbírám všechny a přátelé mi nakonec vytřídí ty jedlé. Má to výhodu, já se raduju celou dobu nad plným košíčkem.

[Zbultran]

Mrazik: