Zodpovědnost

[sunnyi]

V poslední době jsem byl upozorněn na skutečnost a následně si ji i uvědomil, že jsem v minulosti učinil závažné chyby ve své roli učitele. Ty chyby spočívaly v tom, že jsem tak moc chtěl pomáhat, až jsem nabízel zasvěcení do reiki i do meditačních technik, zejména jedné pokročilé meditační techniky, lidem, kteří to ještě vůbec nedokázali ocenit, i když to často bylo nabízeno zcela bezplatně.

Bylo mi řečeno (a dává mi to smysl), že dostane-li se zasvěcení do určitého poznání člověku, který na to ještě není zralý, ten člověk svým vědomím disharmonicky ovlivňuje informační pole, energii, vědomí nebo jak to lze nejlépe nazvat toho poznání, techniky... a zodpovědnost za to, že nese ten, kdo mu to předal.

Otázka je, kdo je "pomazán", aby rozhodoval o tom, kdo je a kdo není na něco připravený. Kolegyně, která má velice silné napojení, se před každým plánovaným seminářem 3. stupně reiki, kde se zasvěcuje do mistrovského symbolu, naladí a na každého zájemce jednotlivě se zeptá Boha. Takže se jí třeba stalo, že z nějakých třiceti zájemců prošli touhle "lustrací" pouze dva a svoje semináře proto neustále přesunuje na pozdější termín.

Ale co lidé, kteří čistotě svého napojení ještě plně nedůvěřují? Já jsem to řešil tak, že na většinu lidí, které jsem zasvěcoval do zmíněné meditační techniky, jsem se ptal mistra, který již není na Zemi, skrze ni, jako médium. U některých z těch, na něž jsem se nezeptal, jsem zřejmě udělal chybu, o níž jsem byl zpraven teprve nedávno. Bylo mi ale řečeno, že teď už to není tak důležité, podstatné je, abych se z toho poučil do budoucna.

Do reiki jsem ale, přiznám se, zasvětil několik lidí naprosto nezodpovědně . Bylo mi však řečeno, že bych z toho neměl mít pocit viny, protože ten pocit viny je to, co mě vytrestá. Důležité je to přijmout a poučit se z toho.

Chápu, že každý z nás to vnímá nějak jinak, ta kritéria připravenosti a jejich hodnocení. Ta zodpovědnost je ale pro nás pro všechny, kdo něco hodnotného předáváme druhým, společná.

Zajímalo by mne, co byste k tomu mohli říct vy.

Děkuji.

Mirek

[sunnyi]

Jo, a teď mi došlo, že se to týká i terapií, že i tam jsem, v přehnané snaze pomoci, nabízel něco, na co ten člověk nebyl ještě připravený nebo co pro něj osobně nebylo vhodné, případně jsem zvolil nesprávnou formu nabídky. bylo to z horlivosti a důvěry, že pomoci dokážu (podložené zkušenostmi), nicméně nepřiměřené situaci.



Mirek

[okenko]

Mirku, nejvíce sebevražd a psychických zhroucení hned po policii je u lékařů. Mám kamarády nejen léčitele, ale i lékaře. Jednomu zemřele holčička, druhý nezachránil pacientku, vdechla mu cosi do plic a už nešlo nic dělat.... Americké filmy těžko doporučovat, ale teď jsem koukala na film Záchranáři, kde nováček se ptá svého šéfa: Kolik? On odpoví 22. Nováček říká, hm, to jsem myslel, že jsi zachránil víc za celý život. Odpověď: 22 jsem nezachránil, číslo zachráněných nevím...
Možná bych si položila otázku, proč zrovna pro tohoto člověka je posláním být lékař nebo léčitel. Já jsem obchodník. Druhý je učitel. Není to tak, že povoláním řešíme své nevyřešenosti? Objímá Míša.

[Renata]

Nojo, Mirku, dobře, máš z toho teď pocit viny...Ale na ddruhou stranu - to neber jako útěchu ale jen další z možných hledisek. Nevím jakou formou jsi tyhle vychytávky nabízel, ale určitě ne násilím. Když na mne bude působit nějaký dealer s nějakým zbožím, a že teda mají svoje finty jak prodat - konečné rozhodnutí je na mně. já jsem zodpovědná za svoje volby v životě kadžým okamžikem. To, jaká ta volba bude , mi pak dává další směr. Vesmírné zákony platí pro každého, hledající nevyjímaje.
Na základě zákonu vibrací k sobě přitahuješ lidi, kteří mají s tebou a tvou podstatou něco společného. je na tobě, když se poučíš, vhodněji volit postupy a metody, ale co vím, tím si prošla většina mistrů a učitelů. Ale jejich záměrem nebylo uškodit, naopak. Jestli byli vnímaví a došli k zjištění, že takto to dělat nejde, tak jedině dobře. Vibračně si k sobě přitáhli lidi, kteří jsou stejně horliví jako oni - možná někde jinde, možná v tom, že nepřemýšlejí a hned slepě odkývou vše co se jim nabízí. Proč tedy přebírat jejich část zodpovědnosti na sebe? Nerada bych, aby to vyznělo alibisticky, ale znovu opakuji - každý jse zodpovědni za svůj život sám, vždy máme možnost volby a když se svobodně a zodpovědně rozhodnu pro něco, tak musím přijmout cou záležitost, jak s klady, tak se zápory.
Je fakt, že v zápalu zájmu tahle upozornění projdou ušima adeptů jedním uchem tam a druhým ven. Vibračně je to pro ně zatím ještě asi neaktuální. Vždyť i před naladěním na reiki každého jistě upozorňuješ i na dobu očisty, tj. možnou změnu nálad, na zvětšení některých dlouho přehlížených problémů, možných změnách - pořechodných - ve fyzické podobě. Nabízíš za to naladění na reiki a možnosti práce s tím. A přesto, i když toto řekneš, lidi vidí jen ty nádherné pocity, které měli, když jim někdo terapii reiki dělal a pak jsou rozčarováni tím očistným procesem, řeknou že si něco od svého mistra natáhli a hleda jí vši všude jen ne u sebe. Zrovna před pár dny jsem něco podobného řešila.
Damao na našem setkání řekl moc zajímavou a známou věc. Všichni si budujeme nějaké scénáře na základě našich přesvědčení. Ale realita je úplně jiná. Jenže my se opíráme o ty scénáře.....Zákon zrvadlení nám velice dobře dává stejnou možnost najít cestu a řešení z těch nepříjemných scénářů, kdy nějakým způsobem trpíme. Ale nikdo jiný nám ty scénáře nezmění nebo nezruší než my.
Vždycky je všechno tak jak má být, sám to víš. Ty jsi se ze své horlivosti poučil, poučujeme se i my, kdo podobnou praxi děláme a myslím, že tím musí víc nebo míň projít každý, kdo s lidmi tímto způsobem pracuje.Nikdo učený z nebe nespadl. Dobrý učitl ve škole ti řekne, kolik kopanců na počátku své učitelské dráhy udělal. na nich se učil jak je nedělat.

A ještě něco. Testovat, jestli nědko je vhodný nebo není pro to co dělám.....jestli máš pochybnosti o vhodnosti něčeho co vyučuješ, tak proč si neuděláš nějaký vstupní test, nebo něco, coby sloužilo jako filtr kde ty poznáš jestli je ten někod si z toho užitek vezme a někdo nic moc? Nebo neuděláš něco jako ochutnávku a seznámení s tím co je možné, říct co to obnáší a nechat na lidech ať si vyberou. A jestli si někdo naběhne? I to je jeho lekce, má používat cit a mozek.
A co když právě někdo má takovou nehezkou zkušenost prožít, je to jeho lekce?
Já to od jisté doby dělám tak, že si poprosím, jestli by bolo možné, aby ke mně přišli lidi - jak do kurzů nebo na terapii- kterým můžu nějak pomoci nebo jim můžu být něčím nápomocna, jedno čím ati, pro které žádný užitek neskýtám, aby šli tam, kde jej dostanou...Možná to není dokonalé, ale nic lepšího mě zatím nenapadlo. A pak už pracuju s tím kdo přijde a zkouším co umím. Třeba i s tím, že moje působení na toho dotyčného mělo smysl je n co by se za nehet vešlo a nebo jsem ho něčím zklamala a nebo i naopak. Ale měl ke mně přijít a vždy se ukáže zákon zrcadlení jako velmi funkční.

O horlivosti by se daly psát knížky, není moc dobrým rádcem a společníkem , ale myslím si, že to známe všichni.

Porovnej pak množství těch, kterým jsi byť malinko pomohl a jsou spokojení a těch, kteří byli nespokojeni.
Ti druzí byli a budou, patří to k životu. Takovou "sprchu" jsem teď řešila a ukázalo se, že to byla moc dobrá lekce o scénářích a očekáváních mých a jiných a o jejich diametrálním rozdílu . Jestli pro ty druhé byla taky přínosem, byť zprvu trpkým, to ukáže čas ale to není mým úkolem řešit.
Pokud chceš dělat učitele a teraputa, musíš vzít i tu druhou stranu mince, lidi, o kterých tu začla psát Šamanka, totiž těch, kteří jsou věčnými pacienty a chudáky a kterým nikdo pomoci neumí. Anebo žáci, kteří něco nepochopí, nezvládnou, propadnou.

[Damao]

Také je třeba vzít v úvahu, že to, co nám přichází jako odpověď na otázku, zda je to vhodné, nebo ne, pokud jde o druhé - ať si to připouštíme, nebo ne, je ovlivněno našimi vlastními postoji k tomu člověku. Kdyby to mělo být úplně čisté, musel bys ještě zkoumat, do jaké míry je ovlivněn Tvůj pohled na toho člověka atd. Bylo by to moc složité.
Hledal jsem pro to nějaký příměr v životě a přišlo mi, že je to jako u učitelů autoškoly. Představ si, že by takový učitel se měl předem ladit na to, zda ten, koho naučí řídit a on pak dostane řidičák, zda bude dobrým řidičem a nezpůsobí nějakou nehodu.
Mám takový pocit, že odpovídáme jen za kvalitu toho, co děláme. Ať si přijde kdokoliv, pokud je na první pohled zřejmé, že touží po duchovním poznání, osobně mu předám a jak nejlíp to dovedu to, co můžu předat - a ostatní je už jeho odpovědnost, jak použije to, co dostal. Stejně tak si nemůže učitel v autoškole brát za odpovědnost, že někoho naučil, jak se má jezdit a on to pak dělá jinak. Je dobré do takových otázek příliš nezabředat. Vyřešit si to pro sebe tak, aby z toho člověk měl dobrý pocit. Jinak ztrácíme energii tím, že řešíme něco, co možná ani řešení nemá.
Pokud jde o terapie, tam je podle mne důležité uvědomit si vždycky, zda terapie přispěla k uvědomění léčeného, nebo klienta. Zda mu v dobré víře nepřidáváme k těm problémům a otázkám, které si nese, i otázky jiné, na něž není schopen najít řešení.
Veškerá léčba, která nerespektuje duchovní vývoj člověka, vede k jeho degradaci.

[okenko]

Damao, učitel autoškoly - jeho práce je posouzena zkouškou za účasti další osoby. Lékaři dělají spisy, konzultují s ostatními lékaři. Léčitelé toto dělat nemusí. To znamená, jediná kontrola je sebekontrola. Funguje tam rozhodnutí klienta a schopnost léčitele rozpoznat, kdy už je lepší doporučit pacientovi kolegu nebo lékaře. Toto je konstatování, ne kritika. Nebo se pletu a léčitelé mají karty a záznamy? M.

[Renata]

no určitě se nepleteš. Jenže to jsem zas u dříve rozebíraného problému léčitelé a lékaři. Léčitelé sami mezi sebou , ač hlásají hezké věci (teĎ jsem do té škatulky strčila i léčitele duše - fascilitátory nejrůznějších terapií), tak pokud se jedná o vztahy mezi nimi, nejsou schopni se dohodnout a mnohdy je jejich Ego vytuningované natolik, že se nahony vzdaluje jejich vlastnímu učení.
V naší společnosti mi připadá, že chybí kooperace a schopnost k ní mezi lidmi vůbec, pracovat v týmu je velice obtížné. takže jak by měla fungovat spolupráce miezi alternativní a kalsickou medicínou, kde tomu jde třeba v některých zemích v zahraničí (alespoň částečně), když u nás se věnuje spousta pozornosti na dokazování, že pan XY se nemohl vědecky uzdravit, protože to věda dnemůže dokázat, tak to byl podfuk. Nikoho nezajímá výsledek, ale prosazení svojí pravdy.

Mě osobně by vůbec neurazilo, kdybych si měla vést nějaké podklady, o které by se mohl opřít kdokoli z odborných kruhů. Problém je ale ten, že odborné kruhy jiné než vědecky uznávané postupy neuznávají. A pokud některý lékař používá alespoň částečně znalosti z alternativních metod a dovede je dobře propojit s tím co se učil ve škole, tak se s tím moc nechlubí, aby neměl potíže. A stejně tak to platí o spolupráci s léčiteli.

Jenže to zas opakuju co tady bylo nesčetněkrát psáno, je zbytečné to zas rozebírat.

Když se vrátím k tématu které tady otevřel Mirak, opravdu si myslím, že v naší společnosti chybí výchova k zodpovědnému postoji za svoje rozhodnutí. Ve školce je to ještě jakžtakž ok, protže výchovně vzdělávací práce není povinná pro děti takže pokud se některé dítě nechce zúčastnit jakékoli řízené činnosti, stačí se jen postarat o jeho bezpečnost a dítě nemusí. Záleží na učitelce, jestli natolik tvořivá, zda dokáže namotivovat tyhle činnosti tak, aby měly zájem všechny děti. Ve škole to je ale horší. Všichni píšou úkoly, musejí, rodiče to musejí podepsat, musejí se napsat nějkaé písemky, musí být x známek. Takže pak to dopadá tak, že učitelka je nervní z toho, že pár dětí nenosí úkoly, protože na ně prostě kašle, doma to je rodičům taky fuk a energie učitelky, místo aby byla směřována k těm, které o vzdělání mají zájem, se soustředí na vztekání se nad tím že někdo nemá úkol, na psaní poznámek nad kterými ti rodičové jejichž dětí se to týká se zasmějí a řeknou "to neřeš, je to kráva". Dítě musí, děláme to všichni, děláme to společně. Ti, kteří se učit opravdu chtějí jsou postaveni stranou, protže se věnuje energie těm, kteří se učit nechtějí. to nemám na mysli ty, kteří potřebují speciální vzdělávací postupy ale ty, co mají školu prsotě na háku. Všichni vědí, že se o ně někdo postará, že vlastně nic nemusí. Nechci opomíjet osnovy, kdyby se to posunulo směrem k opravdovému a všestrannému poznávání, pokusům, vedení k hledání souvislostí a ne bazírování na datech a věcech, které si všichni můžou najít v encyklopedii, bylo by to lepší. Ve světě jde školství směrem k týmové spolupráci, u nás to je zatím jen o jedinci. Jenže život a zaměstnání je pak většinou o tom, jak umíme být tvořiví a jak umíme spolupracovat. A my to neumíme.
Nedokážeme se zodpovědně postavit za to, co v životě potřebujeme, naučíme se tak ukazovat prstem že oni nás to nenaučili, oni nás nevyléčili, oni se nám nepostarali o to či ono. Když se zeptáme "a co jsi pro to udělal ty? " Tak na to bývá většinou odpověĎ : "Co já? To není můj problém, já za to nemůžu, to oni...".
Zkrátka, nejsme moc zvyklí brát zodpovědná rozhodnutí se vším všudy do svých rukou, chceme jen výhody, ale nedovedeme přijmout i to, že nejen něco získáme, ale že tomu něco musíme věnovat. Že s něčím příjmeným můžou nastat i chvíle, kdy moc příjemně není.

[samanka]

Myslím, že dobrým vodítkem je nechat promluvit intuici. Jenže velké chtění jí překřičí tak, že není slyšet.

Nejsme neomylní, co se dá dělat.
Ale taky spousta lidí, reiki nebo jiné metody, přes všechna možná zasvěcení, nepoužívají. Takže nenadělají žádnou "škodu" ani na sobě
ani na ostatních.
Co je a není dobrý účitel? Co člověk to jiný názor. Sama v tom nemám jasno, ale už si snažím líp vybírat. Špatné zkušenosti mi zase daly
dobré hranice, kudy NE.

Řešila jsem nedávno podobné dilema zasvětit-nezasvětit, nakonec zvítězilo mé rozumnější já i když šotek materialista se mooooc snažil.

Možná není špatné si nenechat vnutit pocit viny, zvlášť pokud ty máš pocit, že jsi v té době udělal s čistým svědomím to nejlepší co jsi uměl.
Nadšení a nucení (zvláště rodinných příslušníků) do různých aktivit a terapií jsme si prodělali asi všichni. Možná je to nutný stupeň vývoje, abychom si pro příště dávali větší pozor a víc si všímali co se děje.

Jak se člověk víc noří do sebe, víc se učí naslouchat svým vnitřním pocitům než tomu, co našeptává hlava a vnější podněty. Tohle je podle mě nejspolehlivější vodítko. A pak samozřejmě se ptát tam někde
na vyšším velení. Když umíte naslouchat, tak se vždycky odpovědi dostane. A když se k tomu do třetice přidá to, že to děláš s láskou
a upřimností, pak je všechno na nejlepší cestě.
S jakými pohnutkami děláme cokoliv ve skutečnosti, hmmm to si musíme rozebrat už každý sám.


Co se budu tady rozepisovat, však sám tyhle odpovědi znáš nejlíp.

šamanka

[Damao]

[rendyy]

Sunnyi: Jeden příklad ze zkušenosti poslední doby...

Terapeut mi již na prvním sezení nasadil terapii šokem a velice mnou otřásl. Nepopírám, že jeho způsob nebyl účinný, navíc tak, jak jsem daný problém pochopila, byl i vyřešen. Myslím, že jsem člověk celkem jemný a citlivý, proto bych si už druhou návštěvu pečlivě rozmyslela, protože se mi to zopáknout nechce. Navíc jsem ani já sama se sebou moc citlivě nezacházela, tak jsem se to rozhodla napravit.
Když bych já byla terapeutka, asi už patří k mé povaze, že bych se snažila volit co nejnenásilnější a zároveň účinnou terapii zároveň, spíš než něco řešit za každou cenu bych hledala skutečné příčiny a pro toho člověka nejvhodnější postup, i kdyby měl jít nakonec za kolegou.
Zajímalo by mě, kdo ve skutečnosti je ten člověk, kterému pomáhám? Co ve skutečnosti potřebuje? Stejně jako u terapeuta mě zajímá, kdo je to, jak pracuje, jaké má zkušenosti....
A pak je taky důležité vzbudit v klientovi především obraz o jeho vlastní zodpovědnosti, schopnosti převzít odpovědnost za svoje uzdravení, spíš než aby měl pocit bezmoci, nebo závislosti na terapeutovi. Zkrátka hodně záleží na způsobu, jak s ním jednáš, protože pak Ti může připadat, že i on nějak zvláštně jedná s Tebou, ale přitom to vůbec neznamená, že si Tvé snahy neváží...

[Filio]

Toltéčtí bojovníci říkají- "Za vše co dělám při své existenci, přebírám plnou odpovědnost a jsem připraven nést následky za své chyby."

[Zbultran]

Jestli ty si Filio ty toltecke bojovniky trochu neidealizujes

[Filio]

Přiznávám že mírně ano , jsem z toho nadšen! snad to časem odezní

[Lenicka]

"A ještě něco. Testovat, jestli nědko je vhodný nebo není pro to co dělám.....jestli máš pochybnosti o vhodnosti něčeho co vyučuješ, tak proč si neuděláš nějaký vstupní test, nebo něco, coby sloužilo jako filtr kde ty poznáš jestli je ten někod si z toho užitek vezme a někdo nic moc? Nebo neuděláš něco jako ochutnávku a seznámení s tím co je možné, říct co to obnáší a nechat na lidech ať si vyberou. A jestli si někdo naběhne? I to je jeho lekce, má používat cit a mozek. "

Nedávno jsme s několika známými mluvili o tom, jestli to zasvěcování dnes není jen o penězích.

Druhý den mi bylo odpovězeno, že zasvěcení je o velké zodpovědnosti učitele. Pokud zasvětí učitel nepřipraveného žáka, "vykoupe se především učitel". Tedy nejde říct, když si žák z neznalosti naběhne, je to jeho věc.!
Je to také o úctě k zasvěcovanému učení, je to v zájmu zachování jeho čistoty. Je důležité si také uvědomit, že energie zasvěcených jsou pak na určité úrovni součástí tohoto učení.

Lenka

[blankas]