Výtvarné umění,které mě v poslední době oslovilo

[Renata]

Dík

[Dzarmi]

[Zbultran]

Dzarmi - muzu, ale muze to vypadat trosicku jako "vlezdoprdelkovstvi".

[Evik]

Zbultrane, tak už to nevokecávej.... .
Mě se zase líbí víc ten druhý, ale to je asi tím, že umění nerozumím .

[Zbultran]

Eviku - ja umeni taky nerozumim, proto se mi ten druhy nelibi.

[Renata]

no a není to jedno? mě se teda taky víc líbí ten první, ten druhý - no dobře, vypadá zajímavě, vystihuje přesně tu atmosféru, když se dvě babky takhle sejdou a kvokykvoky kvokají a ta vlevo uričtě na něco nadává....nebo si stěžuje...ale do bytu bych si ho nepověsila.
Asi to bude tím, že umění má něco vypovídat, může provokovat, může se vyloženě nelíbit nebo naopak líbit, má něco sdělit a jen nesmí nudit.

[rendyy]

Jéé, Džarmi... ten od Tebe je moc krásný.

Jinak nechápu, jak může někdo kreslit ty babky. Tahat si to na plátno, nevim nevim... někdy se stačí podívat z okna.

[Evik]

Ten druhý obrázek bych si taky nepověsila do bytu, ale nepověsila bych si tam např. ani Piccasa. Jenom proto, že to je Piccaso?

Nevím, co je na těch babkách špatného. Proč?
Sice jsem to nikde nepsala a nikomu neříkala, ale udělám to teď. Minulý týden, když jsme se rozloučili se Zbultranem a s Blakas, seděla jsem na zastávce v Horoměřicích. A přišla tam babka. Krásná, šedivá a usměvavá. Usmívala se na mě a já se usmívala na ní. Nečekala ani na autobus, ani na nikoho. Prostě si jen sedla na tu zastávku. Pak mi začala povídat, jak po válce do ní narazil náklaďák, když vezla v kočárku svého syna. Ale že oba vyvázli jen s menšími zraněními. Tak jsem jí zase já vyprávěla, jak jsme s kamarády putovali Prahou a že počasí nám přálo. Byla jsem šťastná, když si ode mě vzala bonbón a říkala, že má moc ráda bonbóny. Potom pro mě přijelo auto, ona mi mávala a já mávala jí.
Není na tom zhola nic zajímavého. Ale já měla nádhernej pocit.

Třeba měl autor inspiraci ve své babičce...

[miwa]

Ahoj eviku.Napsala jsi " Není na tom zhola nic zajímavého. Ale já měla nádhernej pocit".
Vítej mezi námi.Ještě po letech si na ten nezajímavý setkání vzpomeneš a stále tě bude naplňovat ten nádherný pocit.To jsou ty okamžiky obyčejného žití pro které jsem rád na světě.A bude ti jich přibývat.Raduji se s tebou.Šaman

[rendyy]

Evíku, to asi záleží na tom, co v kom ten obrázek probudí a jaké má zkušenosti s "babkami". Já mám třeba převážně ty kvokavé, poslouchám kvokání v práci a ještě k tomu celý den zvedám telefony a nemám nouzi o další kvoky. Omlouvám se všem babičkám, ale u mě je to projev kvoko alergie.

Malá kompenzace:

V Číně, a zejména v Japonsku, se stále udržuje víra v Buddhovu Čistou zemi, podle které Buddha Amitabha kdysi slíbil, že věřící pevné víry nechá zrodit v ráji věčné blaženosti. Odtud je již pak Nirvána téměř na dosah.

Jedna stařenka, vyznávající tuto starodávnou víru, zrovna přecházela přes cestu, když potkala zenového mistra, který na ni volal:

"Tak co, babičko, pořád do Čisté Země?"
"Babička přikývla."
"Počítám, že vás tam čeká sám Buddha. Amitabha, nemýlím-li se?"
Babička zavrtěla hlavou.
"Že by ne? Že by tam Buddha nebyl? A kde je tedy?"
Babička si poklepala na prsa a šla dál svou cestou.
Zenový mistr rozevřel oči doširoka obdivem a zašeptal:
"Vy nemusíte chodit daleko."

[Dzarmi]

Nu mě tyhle babky rozesmívají.Hihihihihihihihi......
Tudíš i tento obraz ve mě vyvolává úsměv.Moooc se mi líbí,jak autor dokázal zachytit scénku drbalek.Naprosto!

[Dzarmi]

Tady je další výtvor od Vládi,kterej ke mě jaksi promlouvá..

[Zbultran]

Tak ten posledni obrazek na mne pusobi znacne depresivne

[Dzarmi]

Jop???
Hmm na mě ten pár působí,že se mají rádi.Něco soucitného spolu zdílejí...
Zajímal by mě názor nějakého arteterapisty.

Džarmi

Je pravda,že les za nima je trochu strašidelnej.Černá barva nemusí dělat dobrotu na lidské cítění.

[Renata]

Na mne ten obrázek toho páru působí na první dojem tak, že ty dva kromě nich samých nic jiného nezajímá, nic není důležitejší jak jeden pro druhého...Dělá to na mne dojem, že ten autor to nakreslil šmahem, pod hlubokým dojmem, takové to šmik fik, jakmile máš nějaký zážitek který honem potřebuješ někam vložit, aby nebyl zapomenut.