Vhodnost-nevhodnost metody a nevyléčitelní pacienti

[samanka]

Debata o metodách mi připoměla jedno téma, které tu chybí:

NEVYLEČITELNÍ PACIENTI

Jedná se o soubor lidí s různými chorobami od hypochondrie až po závažné autoimunitní či jinak sebedestruktivní nemoci, nezáleží co to je.
Podstatné je, že ani není důležitá metoda, protože oni obíhají všechny.
Prvním možným varovným signálem je: už jsem byl všude, ale nikdo mi nepomohl!
Pro typ lidí, které myslím, prostě vhodná metoda neexistuje. Protože jejich hlavním koníčkem je léčení. Ta šou kolem běhání po léčitelích, metodách, pozornost, litování okolí, ... Hlavně pozor na ty metody, které by jim náhodou mohli pomoci, přesně tohle nechtějí. Sice rádi přijdou,
ptají se na rady, doporučení někoho v oboru xy (ale pokud nejste zlomyslní, tak jim rozhodně žádného kamaráda určitě nedoporučíte!),
ale těžší případy už s tím, že jim to stejně nepomůže. Nejhorší verze tzv. "prudič" vám navíc objasní, jak je mu všechno jasný, dává vám najevo svůj nadhled, případně opovržení, protože pro tento typ není nic DOST DOBRÉ. Kdo vyzkoušel, pochopí.

Když se člověk nechá emocionálně manipulovat a vtahovat do procesu léčení, může se taky stát, že nakonec s překvapením uvidí, jak se sám snaží jen se s něj kouří, přemýšlí, doluje všechny možné znalosti, vědomosti, zkušenosti.... a klient ho při tom více-méně "pozoruje".
Pokud dostane nějaký návrh ohledně pomocné metody (cvičení, čaje),
obvykle ho ani nenapadne se jimi obtěžovat (stejně jako u těch předcházejících metod a léčení, jak můžete zjistit důkladným dotazováním).

Tudíž jaký asi je výsledek léčby? Jste dalším zářezem na pažbě léčebného maratonu, opět je ověřeno, že vaše metoda nefunguje
a nemocný s rozzářeným zrakem míří k další zázračné a zaručené metodě, kde... no však to znáte.
A ten kdo léčí? Poučí se pro příště.

Nechcete se taky podělit se zkušenostmi s "nevyléčitelnými lidmi"?

šamanka
PS: jediné řešení tady vidím, jen když to nemocného přestane bavit
a přestane potřebovat tohle hobby.

[Renata]

Moje zkušenost s takovými lidmi je ta, že pokud přebíhají od jedné metody k druhéa hledají ten pravý reept, tak podobně přistupují ke vztahu. V obou případech hledají na uzdravení nebo "samotu", pocit přehlíženosti a nemilovanosti někoho, kdo by je z toho vytáhl. K tomu přesvědčení si přišli díky svým zkušenostem v životě a těžko je za to soudit, protože si to ani neuvědomují. Tito lidé zkrátka ještě nepřišli celou svou bytostí, vědomě k tomu, že jediný, kdo jim ze šlamastiky může pomoct jsou oni sami a jestli chtějí aby je někdo měl rád, musejí začít u sebe. Poznat sebe sama, uvědomit si že ani oni nemají jen hezké stránky. ALe je to stejně jako u jiných lidí, kteří mají zas jiné chování při bolesti. Ať fyzické nebo emocionální. Pokud se někomu podaří jakýmkoli postupem dovést k tomuto pochopení a hlav něpřijetí, pak se teprve mohou vědomě rozhodnout jestli budou dál lazaři a nebo se za cenu ztráty pozornosti uzdraví. Ale dokud takového člověk k tomu pochopení nepřivedeš, nemůžeš po něm chít, aby chápal. No, chtít můžeš, ale zbytečně tě to vytáčí. Taky si myslím, že pokud terapeut podobné zkušenosti má, může kadžému klientovi v počátečním rozhovoru jemně a citlivě naznačit i takové případy a důležitost převzetí zodpovědnosti. Pokud člověk jakžtakž chápe a nějak budetušit že se to bude týkat i jeho, pak mu řeknu : BuĎ pokud nebudete spokojen s výsledkem už nepřijdete a nebo přijdete a budete zkoušet dál.No a pak máte zas dvě možnosti: Buď - pokud vám terapie pomáhá přežívat ale bojíte se změny - pokud to tak budete chtít a cítit, můžete přijít zas, až budete vidět že to sám nezvládáte, uvidíme do jaké míry se vám uleví - to nemůžeme zaručit nikdy -a bude vám to jen tahat peníze z peněženky. Nebo se vědomě rozhodnete ke změně -dobře, ztratíte jakousi pozornost ale získáte samostatnost a potažmo s tím i své zdraví postupně zpět do míry kterou si dovolíte. Ale bude to trvat, podle toho jak dlouho jste si si na problém zadělával tak nejsme na vypínač. Máte volbu, vyberte si. ALe vždy nesete za svoji volbu zodpovědnost. Proč by mě mělo týrat, že se tčlověk rozhodne se na to vykašlat?A hledat dál? Konečně je to jeho volba. BuĎ na tu marnost jednoho dne přijde nebo nepřijde. Sama mám pár takových případů, kdy se klient rozhodl vědomě nic neměnit i za cenu zdraví. Ale na to má právo.

[lilaa]

Ahoj Šamanko,

můj názor je ten, že ti lidé nedostali dost pozornosti (snad od rodičů), tak ji teď přitahují svou nemocí. Když je někdo nemocný, chceme se o něj starat a věnujeme mu pozornost...
Taky si z člověka berou energii, protože když je člověk nemocný, přece ho litujeme...
A možná snad do třetice - snad někteří se nechtějí uzdravit ze strachu, že by NĚCO MOHLO BÝT JINAK A LEPŠÍ. A taky tam je zřejmě strach ze ztráty pozornosti.