Křesťanství a reiki

[Zbultran]

Rendyy, myslim si ze i mezi krestanskymi cirkvemi jsou takove ktere podporuji vegetarianstvi a treba i abstinenci. Mam pocit, ze jsou to tzv. adventiste.

Pak jeste jedna drobnost. Mel jsem pocit, ze potrebujes nejprve nekoho naprosto dokonaleho a znaleho vsech odpovedi na tve otazky, abys mu mohla duverovat a od nej se ucit. Ale trosku pozor, ti kteri znaji ty jedine spravne odpovedi te mohou privest treba do nejake autoritativni sekty.

[Roso]

[Zbultran]

Musim se vyjadrit k citaci z filmu Tajemstvi, kterou sem dal Roso. Prijde mi to, ze tam je pouziva jakasi kvaziargumentace, ze tam v jedne chvili je pouzita veta, ktera z niceho nevyplyva ale pak je dale pouzita k argumentaci. V citaci jsem to zvyraznil cervene. Neni myslim dobre takovyto zpusob argumentace prijimat, i kdyz vysledek muze podporovat nas nazor.

[sunnyi]

Ano Zbultrane, také to tak vidím. Tvoje vnímání je mi dlouhodobě velice blízké.

Mirek

[Zbultran]

A jeste neco pro Rendyy. Mozna ze Sv. Anezka (Ceska) byla vegetariankou. Mrkni se sem:
http://www.vegetarian.cz/ostatni/sanezka.html

[rendyy]

Zbultran: Jj, kéž by takových křesťanů bylo víc.

Jinak mě tato celá krize nesmírně obohatila. Uvědomila jsem si, jak jsem brala všechno moc vážně a upínala jsem se na to, co mi kdo kolem řekl, aniž jsem to dokázala poměřit s tím, co cítím uvnitř. Taková loutka v rukou okolností.
Teď už vím, že člověk může být i sám sebou. I za tu cenu, že ze sebe před druhými udělá blbce, nebo něco podobného. Někdy je přeci jen lepší použít maskovací roli, když člověk není připravený, ale aspoň že o těch maskách už ví.

[rendyy]

Tak jsem včera byla ve sboru, protože jsem měla mnoho věcí půjčeno, cd a knížek, musela jsem to vrátit. Byla mi udělána přednáška s použitím dětské knížky se srdíčky, asi to mysleli dobře. Na obrázku byla srdčíka, jak jdou po mostě, to byla srdíčka, která přijala Ježíše Krista. Pak byla další srdíčka, která padala do temné propasti, to byla ta, která Ho nepřijala, včetně příslušníků ostatních náboženství. A že takový nezdravý přístup k tomu všemu mám jen proto, že mi je ostatních lidí líto a nemůžu si připustit, že by šli do pekla. Každý, kdo se s Ježíšem setkal, nebo o Něm slyšel a nepřijal Ho, bude souzen ještě víc. Kdo se s ním nesetkal nikdy, ten podle svého svědomí.

Tak jsem si to vyslechla a řekla jsem jim svůj názor. Byli neúnavní a ve své snaze nepolevovali, tak jsem na ně skoro začala křičet, protože jsem chtěla, aby toho nechali, už jsem byla přetížená. Jsou naštěstí vnímaví, tak toho nechali, i když sem tam mezi řečí snaha byla. Tentorkát už se jim mě nepodařilo ovlivnit, ani mi nasadit strachy do hlavy. Nechápu, jak takhle může někdo přemýšlet a žít v tom a ještě si myslet, že opravdu dělají to nejlepší, co můžou. Pak mi říkali, jak nutně musím mít církev, nebo si nějakou najít. Ti lidé jsou krásní, někdo někdy v nějakém popisu říkal, že lidé z různých sekt mají většinou obličeje "jako plátky růže", to sedí, jen nechápu, jak to dělají i přes to všechno, čemu věří. A hlavně si podle mě musí připadat dost výlučně a elitářsky, teda já bych si tak připadala, když bych měla jistotu, že patřím na světě k těm milostí zachráněným a ostatní ne a já musím přispět k jejich záchraně. A nebo jsme my všichni tak zatvrzelí, že nemůžeme přijmout Pravdu? Už tam nepůjdu.



Každopádně to na mě dolehlo až dnes, cítím se jak mumie a dusí mě to. Tak se na srazu případně nelekněte. Těším se na Damaovi kamínky, léčivé mantry a další satanovi triky. A hlavně na Vás.

[gzam]

Správně čert nikdy nespí

[rendyy]

Pro Mrazíka: Mrazíku, děkuji Ti za SZ. Určitě Ti odpovím víc, jestli bude ještě třeba, ale teď se na to moc necítím.

Jenom Ti chci říct, že já nemám nic proti církvím, na nikoho jsem nezanevřela, nemám nic proti křesťanství. S lidmi, které znám, klidně budu dál pěstovat přátelské vztahy a respektovat je, pokud budou oni respektovat mě. Jinak to nemá smysl.
Jen jsem si na RW srazu uvědomila, že opravdu nejsem člověk pro církve ve smyslu instituce. Jsem totiž úplně jiná, úplně jinak zaměřená a je pro mě přirozené to, s čím oni se tak snadno nesmíří. Můj "duchovní" život nezávisí na tom, jestli docházím do církve a nemusí mít o mě nikdo strach, že bych se svým "odpadnutím" od církve nějak ztratila. Ani Ty ne. Jsi hodný, cítím z Tvých příspěvků upřímný zájem, jsi dobrý křesťan a to je dobře. Nehledám další církve, dokonce bych mohla říct, že možná ani nehledám Boha. Bůh tu je.... Jde jenom o to, co od života člověk chce, jak žije, čemu dává přednost, co zalévá. Nebo pokud je člověk zahradníkem a ví, co chce, aby mu na zahrádce rostlo, bude své sazeničky zalévat i přes to, že se mu všichni ostatní kolem smějí a dělají úplně jiné věci.

Co se týká Tvého záměru napsat zde více o škodlivosti Walschových knih, prosím, ještě si to rozmysli. Ono nic není jen dobré nebo špatné, možná ani Walsch nebyl dokonalý, ale názor ať si udělá každý sám. Pokud to má něco někomu dát, tak si z toho vezme to, co je pro něj to pravé a pokud ne, může to zavřít s tím, že je to blbost. Ale dělej si, co chceš.

Měj se krásně a přeji Ti mnoho požehnání na Tvé krásné Cestě...

R.

[rendyy]

Všechny Vás moc zdravím a přeji krásný den. Pěkně prosím, když by někoho něco napadlo k následujícímu, byla bych moc ráda:

1. S reiki se snažím pracovat každý den. Ukazují se mi místa, která potřebují léčení, zrovna teď o víkendu se mi vyplavilo tolik nezpracovaných a potlačených emocí, že jsem se sama nestačila divit. Nebýt toho, že byl zrovna někdo na blízku, s kým jsem o tom mohla mluvit, tak bych do toho všeho zabředla a bylo by to ještě horší. Takže jsem si uvědomila, jak důležité je mít při procesu terapie nějakou zpětnou vazbu. S tím souvisí následující...

2. Přišel k nám kamarád, který mě požádal, abych mu vyložila karty. Řešil nějaký svůj problém a potřeboval s ním pomoci. Odmítla jsem to s tím, že karty nevykládám, ale nakonec k tomu přece jen došlo. Jen je nechci vykládat jako otázky na budoucnost, nebo jiné podivné vykládání, ale pojala jsem to jako způsob "diagnozy", nebo toho, co ten člověk právě teď nejvíc potřebuje. Překvapilo mě, že to šlo tak dobře, včetně toho, že jsem se kamaráda ptala, zda-li ví o tom, že má lečitelské schopnosti, říkal, že se mu o tom už někdo jednou zmínil. Každopádně jsem ho odkázala na kvalifikovanější osoby, než jsem já...
Následující dny a týdny se s ním začala dít spousta změn, včetně toho, že se u něj projevila léčivá energie sama od sebe, bez jakéhokoliv zasvěcení. První, za kým s tím přišel, jsem byla samozřejmě já. Také se u něho začaly projevovat náznaky jasnovidných snů a schopnosti diagnozy. Jenže co já s tím? Jak jsem mu mohla poradit, když o tom skoro nic nevím? Tak jsem se ho opět snažila směrovat ke kvalifikovaným osobám a vyhýbala jsem se mu. Pak jsem si ale uvědomila, že to vlastně i já nesu zodpovědnost za proces, kterým prochází.
Rozhodla jsem se tomu postavit čelem a vyslechla jsem ho, byla jsem překvapená, že mu lidé, za kterými jsem ho poslala, nebyli schopni říct to, co jsem mu řekla já a přitom to byly věci velmi podstatné.

3. Včera za mnou přišel můj partner nevím proč s tím, že ho zajímá, jak jsou na tom jeho čakry, jestli bych to prý nemohla zjistit kyvadlem. Uvažovala jsem o tom, ale nakonec jsem to odmítla s tím, že nechci být tlačena tam, kam nechci. Vzala jsem do ruky papír a tužku, že mu je nakreslím a nakreslila, jenže jsem té kresbě vůbec nerozuměla. Uvědomila jsem si, že jsem opět udělala něco, co jsem možná ani nechtěla, tak jsem tu kresbu vyhodila s tím, že aspoň můžem zkusit reiki terapii přikládáním rukou, to bylo pro mě v tu chvíli přijatelné. Bylo to fajn, reiki pěkně proudila a cítila jsem se přitom opravdu dobře. Modlila jsem se, abych byla jenom kanálem a nepřetáhla nic na sebe.
V noci jsem měla sen o tématech první a druhé čakry, bylo to velice zajímavé a detailní, odpovídalo to té vyhozené kresbě, takže se jí dnes pokusím z koše vylovit. Zvláštní bylo, že jsem si šla o víkendu koupit sešit na sny, ale když jsem byla v papírnictví, tak jsem si říkala, jaké hlouposti to dělám a šla jsem zase domů...
Ráno jsem se ale probudila s tím, že mě svěděly oči, já ale nejsem alergik, alergický je právě můj partner a řekla bych, že na fyzické úrovni je právě alergie jeho největší problém. Takže jsem si přetáhla alespoň náznak, ale jak je to možné, když jsem se modlila, aby k tomu nedošlo?

A tohle se mi stává velice často, na fyzické úrovni se mi to ještě takhle nestalo. Spíš je to nějaká dominantní energie nějaké skupiny a to se mi stává jako projekce před tím, než se s těmi lidmi setkám.

[rendyy]

4. Jasně se mi ukázalo, že ta situace s církví je vlastně detailní rozehraná jakoby rodinná konstelace. Snažím se to pochopit a zpracovat, někdy úplně žasnu, jak to všechno funguje. Vytvořila jsem si úplně stejnou situaci, jako mám v rodině, otázka je, jestli má nějaké řešení na praktické rovině.

Např. mám lidi z církve opravdu ráda, ale nemůžu se s nimi bavit o sobě, protože by to, co je pro mě důležité, odmítli. Je nám spolu dobře jen do té doby, než na sebe promluvíme. Jde to vůbec změnit?

Nebo já jsem třeba taková, že se snažím, aby vztahy v naší rodině aspoň trochu fungovaly, nebo se něco málo změnilo k lepšímu. Jenže oni jsou hluší, nebo až nepřátelští k tomu, jaká opravdu jsem. A proč? Možná i právě proto, že já sama jsem taková k sobě.

Říká se, že tři Boží povolání patří k sobě, léčitel, učitel a kněz. A já jsem vždycky toužila být taková a cítila jsem, že někde uvnitř taková jsem. Jenže když se začnou projevovat náznaky, nějak se nabízet, otevírat ta Cesta a vybízet k vykročení a získávání zkušeností, přijde strach. Pak mám tendenci to všechno v sobě popřít, zahladit, dělat, že to neexistuje. Prostě se začnu bát, jestli to opravdu není něco špatného a tak.

Vlastně jsem se tím vším chtěla zeptat, jestli člověk vůbec může pomáhat druhým, když sám nemá dostatek zkušeností, aby těm lidem mohl poradit, když se u nich opravdu dá něco do pohybu a navíc, když mám sama se sebou věcí k řešení spoustu? Ale na druhou stranu, jak by člověk získával zkušenosti, když by nic nedělal?

[Zbultran]

[Evik]

UČÍME SE, ABYCHOM UČILI

Pokročilý se učí od toho, kdo je v učení ještě dál než on,a současně je učitelem tomu, kdo je v začátcích. Proto je každý současně i učitelem i žákem.

.

[rendyy]

Děkuji, Zbultrane, za odpověď. Toto, co jsi řekl, bylo velmi osvobozující:

- clovek pomahat muze, prestoze nema tolik tech zkusenosti, ale musi si toho byt vedom a chovat se podle toho. Ti lide, kterym pomaha by si toho meli byt take vedomi, ze ty jim chces dat to nejlepsi, co znas a vis, ale je na nich jestli do toho pujdou.

Já pomoc nikomu zatím nenabízím, výjimka je, když ten člověk přijde sám. Otázka je, jestli se člověku i přes to, že je otevřený tomu, jak co nejlépe pomoci, nepodaří napachát mnohem víc škod a to ať už na tom druhém, nebo na sobě samém.

Já zase někde četla: Důvěřuj Procesu.... Asi mi chybí právě ta důvěra, že je všechno ok.

A pak když si představím, že třeba přijdu mezi lidi z církve a oni se mě zeptají, co je nového. Já jim na to řeknu: byla jsem na srazu reiki, od té doby aktivně reikuji sebe i okolí, vyložila jsem jedny karty, kreslila jsem čakry....... *smajlík s otazníkem* *smajlík s výrazem naprosto neidentifikovatelným*

[Zbultran]

Rendee:

- to nabizeni jsem nemyslel jako aktivni vyhledavani lidi, kterym bys pomohla ale prave to, kdyz za tebou nekdo projde a ty mu reknes, ze znas reiki a muze to zkusit.

- ja jsem vzdy pro rikani pravdy, tedy kdyby za mnou prisli ze spolecenstvi a ptali se, co je noveho, nejdriv bych se zeptal zda to opravdu chteji slyset ... a pak bych jim to rekl. Nastesti uz se neupaluje.