Křesťanství a reiki

[samanka]

Teď jsem nepochopila, jestli trváš na tom křtu jen u katolické církve
nebo připouštíš možnost i u jiné varianty (nevzpomínám si, které další
u nás zavedené církve křest mají?). A proč vlastně na tom tolik lpíš?
Já myslím, že tu jsou možnosti jak se domluvit, dneska už tu žije spousta dost alternativních kněží v různých částech republiky. Co se třeba zkusit
s někým z nich zkontaktovat, přeptat se na možnosti?

šamanka

[rendyy]

Šamanko, co je to alternativní kněz?

Já už na tom nelpím, bylo to pro mě důležité a stalo. Jsem pokřtěná v Církvi přírodních krás. To mi stačí. Voda v potoce je touhle dobou ještě pěkně studená... Ať si o mě myslí kdo chce, co chce.

[samanka]

Tak vida, už máš vyřešeno, to je fajn.

No tenhle výraz asi nebyl správný, myslela jsem, že co je u jednoho kněze absolutně nepřijatelné, jiný je mnohem tolerantnější a víc v dnešní realitě.

šamanka

[rendyy]

K čemu by mi to bylo.

Všichni mají stejný základ, jednu Bibli, jednoho Krista. Tolerantní můžou být jak chtějí, zjistila jsem, že církevní prostředí není nic pro mě. Včera jsem zase vyslechla přednášku o tom, že pokud člověk umí číst, tak zjistí, že jedině ten, kdo věří v Krista půjde do nebe a ostatní nemají šanci, protože žijí ve smrti, ať už se jim to líbí, nebo ne. V Bibli je to černé na bílém. Tím hůř ostatní náboženství.
Tak mi bylo tak zle, že s těmi všemi událostmi poslední doby dohromady jsem se z toho málem zhroutila a řekla jsem si dost. Nechápu, jaktože pořád nemůžou pochopit, že církve taky můžou škodit zdraví.

[mamka]

Rendyy, blahopřeju ti. Víš, ono je těžké, chtít po lidech, aby přemýšleli o učení církve, o bibli. Když je jim to vtloukáno do hlavy skoro dva tisíce let. Jsou v ní sice dost nelogické věci, ale o těch se nediskutuje. A když se najde šťoural, církev přispěchá se SVÝM výkladem.....jsou velice vzdělaní, takže přesvědčování není problém.
Připadá mi však celkem nefér jednání, když se bible vydává jako svaté a neměnné písmo a přitom se ví, že byla v prvním tisíciletí cenzurována a upravena pro potřeby církve. Údajně v ní bylo psáno i o reinkarnaci, ale to by se jaksi neslučovalo se strašením lidí peklem a zatracením.

S vírou je to těžké....dokáže lidi hodně zaslepit. A samozřejmě se člověku nechce připustit, že by se mohl mýlit. Pak by musel připustit, že třeba celý život žil v bludu. Snadnější je zaútočit na toho, kdo nevěří.
Kolik lidí má odvahu se vzepřít? Tys ji našla a nejspíš budeš mít ještě pár krušných chvil, než to budeš mít všechno za sebou. Držím palce...

mamka

[bobule]

Ahoj všem,
toto je docela zajímavé téma.
Sice jsem si to vše nestačila přečíst a také reaguji docela pozdě, ale nedalo mi to.
Já tedy nevím, ale Bible mě přijde jako velice důležitá kniha.
Která by se měla pravidelně studovat. Jsou v ní tak hluboké pravdy....
Myslím, že si zaslouží říkat Svatá kniha.

Nelogické věci, jak se tu píše, tam jsou pro čtoucího, který nechápe jejich význam, je na úrovni, že citacím prostě nerozumí, proto si myslím, že to přeci neznamená, že je tam něco k nepochopení. Já tam také spoustě věcem nerozumím, ale mám prostě pocit, že je pochopím pravděpodobně později, nebo se zeptám někoho kdo Bibli a její výklad zná.

Bible je také jedna z nejstarších duchovních knih, je oceňována i historicky.
Podotýkám, že nejsem křesťanka, kostely se mi líbí, ale bez lidí)
Přesto je pro mě Bible důležitá a její informace nezbytné pro (můj) duchovní růst.
Také se mi moc nezamlouvá myšlenka, že se do Bible nějakým zásadním způsobem zasahovalo, troufám si tvrdit, že dříve se lidé Boha báli více než teď a zásah do písma svatého by asi psychicky nezvládli,protože se právě báli toho pekla.
O historii čehokoli si osobně myslím, že vlastně nevíme nic,protože víme o lidské minulosti vlastně strašně málo, pouze usuzujeme z toho co z minulosti zbylo.
Mějte se krásně

[Zbultran]

Mne se z Bible vic libi Novy zakon, prijde mi jakoby byl Stary a Novy zakon o ruznem Panubohu

Ale nejspise se muzeme shodnout na tom, ze kazdy si tam muze neco dobreho pro sebe vzit.

[Mrazik]

Ahojky rendyy a další, objevil jsem tento server teprve tento týden, a protože mám s reiki i s křesťanstvím určité zkušenosti a protože si myslím, že tu některé důležité věci nezazněly, tak se taky přidávám.

Jsem pokřtěný v katolické církvi necelých 5 let a konvertoval jsem ke křesťanství právě ze spirituality new age, které mě předtím formovalo asi 9 let. Absolvoval jsem kdysi Silvovu metodu, Modrou Alfu a Reiki (2st), četl jsem různé esoterické knihy, věřil v reinkarnaci, atd. Metody ze všech těchto kurzů jsem hodně používal a mnohé z těchto kurzů (zvláště z Modré Alfy) a i někteří lidi, se kterými jsme se tam setkal, mi pomohlo v problémech, které jsem měl (např. taky hodně se svou citlivostí, ze sebezraňováním, a zvláště ve vztahu s taťkou, co občas pil). Jinak reiki jsem dával asi 7 let.

Všechen můj kontakt s esoterikou a "poevropštělou" vých. mystikou byl součástí mojí duchovní cesty a i když bych se k tomu dnes už nevrátil, tak to považuju za cestu, po které mě Bůh vedl (anebo byl přinejmenším se mnou). Setkání mé "new age" víry (ve které jsem mimochodem vůbec neznal osobu Krista) s křesťanstvím bylo celkem konfrontační a myslím, že jsem křesťanské skupice, na kterou jsem začal před 6ti lety chodit, dával celkem zabrat. Ale na křesťanech (alespoň na některých:) mě něco neodolatelně přitahovalo, takový pokoj a nadhled a taková jemná vstřícnost a rozumnost... Asi po 3/4 roce intenzivního chození na dvě křesťanská spolča a diskuzí jsem zatoužil být pokřtěn a přiznat se tak ke Kristu a k jeho oběti, že byla i za mě konkrétně. Bylo to asi více duchovní pohnutí, než rozumová úvaha, navíc prožité v náročné době, kdy jsem dokončoval VŠ (a mimochodem, můžu dodat, že když se člověk rozhoduje pro Krista, tak ďáblu se to ale vůbec nelíbí a projeví se..!). Po zhruba roční přípravě na křest v jednom katol. hnutí jsem byl pokřtěn. Ještě chci dodat, že křeštanství (a katol. církev) považuji za svůj "duchovní domov", ve kterém konečně nalézám pokoj a také pravdu, která je nejbližší mému srdci, a také mě nejbližší lidi a vnitřní uzdravení. Svou předchozí duchovní cestu nicméně považuji za pro mě dobrou, ale jsem rád, že Bůh si mě dovedl ke křesťanství a ani si to jinak pro sebe neumím představit!

Mnoho věcí, o kterých se tu diskutovalo, jsem si při poznávání křesťanské víry taky prožil a nejednou jsem dost tvrdě narazil. Např. jsem si také zažil zmíněný vnitřní rozpor, že přiznat se ke Kristu křtem to budiž ano, ale patřit do nějaké církve, to raději ne. Nebo např. že jsou i někteří radikálně smýšlející křesťani (zpravidla z protestantských církví), s nimiž diskutovat o některých věcech, které člověk přirozeně cítí v srdci, je dosti zraňující - neboť např. tvrdí, že ten, kdo za svůj život nevyzná víru v Ježíše, tak že nebude spasen (mimochodem - to ale vůbec není postoj katolické církve! a myslím, že ani ne všech protestantských). Nebo jsem např. nevěděl, proč bych měl opouštět představu reinkarnace, která mi dávala jasný smysl nebo jak se vypořádat s požadavkem "předmanželské čistoty" anebo vůbec, jak se vnitřně postavit k osobě Ježíš Krista, kterého jsem nechtěl přijmout (Boha to ano, ale Krista??), neboť sdělení o něm jsem vnímal trochu jako fanatismus.

Chci se proto k některým věcem vyjádřit trochu konkrétněji.

Reiki
Když jsem dával energii reiki svým přátelům i sobě, dělal jsem to vždy s dobrým úmyslem, chtěl jsem pomoci. Moje povědomí o Bohu v té době bylo takové, že to je všemocná Energie - Vesmír, Příroda, a hlavně Láska. Přijal jsem, že po zasvěcení reiki se člověk stává spontánním kanálem této Energie, která pak skrz mé ruce může proudit tam, kam je přiložím. Přitom není nutné tuto Energii nijak oslovit, prostě sama přichází do příjemce tam, kde je jí nejvíce třeba.

Jestliže je mé poznání Boha takové, že je to Energie Lásky, pak proti reiki (aspoň zatím neumím nic namítnout. Nicméně, když jsem pak později začal poznávat Boha tak, jak jej představuje křesťanská víra, tak jsem s reiki skončil. Neboť teprve v křesťantsví jsem začal poznávat, že Bůh není jen ona Energie, věčná Láska, ale že je to především milující Otec a že já jsem jeho dítě. Prostě, že on je "osoba", bytost, že je to někdo konkrétní. Že to není jen neosobní Láska, ale především naprosto konkrétní Láska ke mě. A že je to ten Někdo, s kým jsem už delší dobu předtím míval zvláštní zkušenost např. z různých snů a vizí (něco podobného jako rendyy), ten někdo, kdo mě vede a kdo dává smysl všemu, co prožívám, ten někdo, kdo mi dává všechny ty dary (hlavně ty skvělé lidi v mém životě), ten někdo, kdo mi dal do srdce ty nejhlubší touhy, ten někdo, kdo způsobuje občas různé zvláštní synhronicity, ten, kdo se mi snaží působit rasdost (a taky ten, kdo má i smysl pro humor!). Že je to někdo, kdo MĚ patrně miluje, a to asi velice moc... Tu jeho lásku ke mě teprve tuším a stále postupně rostu v jejím zažívání v konkrétních věcech mého života. Pozvolna (a s jakousi vnitřní udivenou nedůvěrou) poznávám (na konkrétních událostech, na druhých lidech, ale i v Bibli) to, že on JE a že miluje nejen jako principielně, ale i MĚ konkrétně (a že je schopen pro MĚ i umřít - a klidně i znovu umřít), a je to strašně zvláštní a krásné poznávání. Nezažívám ho ale pořád, jsou to spíše takové momenty, kdy mi třeba něco dojde, nebo kdy mnou něco "srdcově" (duchovně-citově) pohne.. Ale čím více tyto momenty zažívám a čím více tuším, že Bůh opravdu je a jaký to je Bůh, tak tím více ve mě roste touha nebo skoro vášeň chtít být s ním, patřit mu, žít s ním. Nějak tuším, že patřit Bohu a mít s ním konkrétně prožívaný vztah (a opravdu zde nemluvím o nějaké metafyzice, ale o tom, že člověk skutečně tu Boží přítomnost ve svém životě vnímá, a že zažívá ty momenty, kdy k němu Bůh promluví anebo za něj něco dotáhne nebo mu dá nějaký dar..) je prostě něco tak krásného a zvláštního, že to je prostě nádhera vzít se a dát se Bohu a chtít být jeho... Jeho dítě, jeho služebník, oddaný mu.. Znovu ale chci říct, že tohle tušení o konkrétní Boží lásce ke mě, to že Bůh je bytost a dokonce můj otec, to, že je možné s ním prožívat vztah a že je možné přistupovat k němu tak naivně a prostě, jako dítě přistupuje ke svému otci, tak tohle tušení mi nabídlo až křesťanství, nikoliv to, jak Boha představuje spiritualita new age (vč. reiki).

Abych se vrátil zpět k reiki. Když od Boha něco chci (a to je přád něco:), tak se za to modlím. V duchu, někdy nahlas, často v kleče, často mnohokrát za den. Modlím se k němu a žádám to po něm. Třeba prosím, aby někomu pomohl, ochránil, požehnal a samozřejmě hodně prosím za sebe, za své blízké a své životní věci. Prosím ho a neustále ho otravuju (když už to jednou v Bibli řekl, že jsme jeho děti a že ho máme prosit a že nám bude dávat dobré dary:) No a tady se dostávám k důvodu, proč už nemohu dávat reiki. Protože v reiki se k Bohu nemodlí, neprosí se o to, aby se člověk stal kanálem jeho energie, prostě se očekává, že on to udělá, jakmile člověk chce. Jenže já v tom cítím velkou nepokoru. Nemohu najednou přiložit ruce a čekat, že Bůh začne mocně působit, aniž bych ho předtím vroucně nepoprosil a nenechal zcela ne něm, jak mou prosbu vyslyší. Já, resp. člověk obecně opravdu není pánem žádné uzdravující energie, člověk je stvořený k závislosti na Bohu (mimoch. prvotní hřích spočívá právě ve vzepření se této závislosti - a kolikrát jej každý z nás možná i denně opakujeme!), člověk je opravdu jen to dítě, které nemá žádnou svou moc a o světe toho ví jen velmi málo. Avšak - to dítě má ohromnou důstojnost, neboť je to malý princ, je to dítě krále a to navíc krále nadmíru dobrého. Krále, který je zároveň jeho milující otec a který opravdu chce splnit všechna přání svého dítěte. Nemohu tedy dávat reiki, protože nemohu upřednostňovat Energii před mým Otcem. Je to, jako kdybych byl to zmíněné malé dítě, které chce pomoci nějakému jinému dítěti (vlastně svému sourozenci), ale místo toho, aby šlo poprosit svého otce o pomoc, tak jde dozadu za dům, kde ví, že jejich otec skladuje svou léčivou energii a tam si ji trochu nabere. Úmysl dítěte byl dobrý, ale způsob provedení ne, protože se vyhnulo tomu, aby to nechalo na svém otci, co a jak udělá, čímž mu vlastně projevilo nedůvěru. Řečeno hodně tvrdě, ono dítě vlastně spáchalo hřích proti prvému přikázání - "nebudeš mít jiné bohy mimo mě". U tohoto příměru ale vycházím z toho, že dítě znalo svého otce a mělo s ním vztah. Kdo věří v Boha tak, jak ho představuje new age, tedy v Boha-Energii Lásky, tak věří více v tu léčivou energii za domem, než v toho, kdo jí rozdává. A nepochybuji, že takovému dítěti, které vlastně neví, že tu blízko je jeho otec, nebude mít jeho otec za zlé, že chodí pro tu energii za dům a ne za ním. Ale otec jistě bude toužit po tom, aby ho dítě poznalo a aby mohlo být šťastné z toho, že není sirotek, ale že má otce, jímž je vroucně milováno (a aby také poznalo, že už více nemusí chodit dozadu za dům, když něco potřebuje, nýbrž do jeho náruče.

Chci ještě trošku napsat o církvi, abych zvláště rendyy nabídl trochu jiný pohled, než který tu zatím zazněl (na církev jako rodinu) a o knihách N.D.Walsche, před kterými chci velmi velmi varovat (vždyť ospravedlňují konání zla!), ale to až během následujícího týdne.
Michal.

[Damao]

Michale, velmi si vážím Tvého svědectví, ale v jedné věci se mýlíš - možná jde o nedorozumění. Pan Walsch neschvaluje natož nepodporuje zlo, jen říká, že v každém člověku, i v tom, který koná nepěkné věci, je možné vidět a najít syna nebo dceru našeho společného Otce. Myslím, že tohle je zcela v duchu křesťanských tradic, nebo?
Také mě studium velmi podobných věcí, jako jsi popsal Ty Silvovka, Reiki, Buddhismus, přivedlo k pochopení křesťanství. Snad jen pojetí Boha jako nějaké konkrétní osoby, jak jsi ho Ty vyjádřil, je mi trochu vzdálené. Protože Bůh, jak se s ním setkávám už pár let, je všude - v kráse květin, v kapkách deště, v očích - nejlépe je vidět v očích dětí....
Je ale také přítomen ve špíně za nehty, když na to přijde. )))
Domnívám se, že podstatou křesťanství je Ježíšovo učení o lásce a jejích atributech, tak jak to svým učedníkům a i nám vyjevil v "horském kázání" ev. Matoušovo, kap. 5. - 7.
Tak tomu věřím. Ze všech svých sil se snažím podle toho žít, jen občas zapomínám, že nejdůležitější je neposuzovat a nesoudit druhé. Asi ještě nejsem zase až tak duchovní člověk možná, kdo ví. Snad Tě křesťanství naučilo důsledněji druhé peodsuzovat a milovat jako sama sebe?

[Zbultran]

Mraziku,

neda mi to a musim reagovat na Tve kazani.

Pouzivam reiki a kdyz jsem byl na kursu, tak nikdo nas neucil nic o tom, kdo je Buh, jak na nej mame pohlizet, nic takoveho.

Souhlasim s tim, ze reiki muze byt neosobnim projevem Boha, ale nevidim duvod proc toto neososbni pojeti zatracovat. Buh je dokonaly, nejvyssi Bytost, Absolutni a vlastne i z teto lidske definice plyne, ze tvrdit, ze Buh je "pouze" Osoba ho vlastne omezuje. Buh je ososbni i neosobni, je uplny a Dokonaly, je take Pravda a take Laska. To jen mi lide, kteri ziskame castecnou realizaci Boha tak, ze On se nam projevi ve sve Milosti a my dokazeme videt jen cast Jeho majestatu, pak dokazeme tvrdit, ze my mame tu Pravdu, ze to nase Poznani je to spravne. Nechceme uz pak prijmout to Tajemstvi a uznat, ze nedokazeme Boha nikdy chapat Plne a Vcelku, neda-li se nam sam poznat Svou milosti. Mozna je v tom i trocha nasi pychy.

Ted jeste k tomu, jak davam reiki ja. Nez zacnu reiki davat, ucinim motlitbu k Panu k Bohu, aby poskytnul to milost, abych se mohl stat jeho nastrojem, kterym proudi Jeho energie. Nejsem tak mocny a silny, abych dokazal "loupit" Jeho energii, ta energie by nikdy neproudila, nebit Jeho milosti, Jeho svoleni. Myslim si, ze Buh nam dal nejake schopnosti, ze nas stvoril k Obrazu Svemu a tedy po nas nechce jen necine prihlizeni, naopak ze se domniva, ze si a bliznim pomuzeme sami a az teprve v pripade, ze uz to nezvladama a kdyz uz jsme sami udelali maximum se obracime na nej. Ale pozor, porad s vedomim Jeho majestatu.

Pouziju podobny primer s malymi detmi. Dite ma hlad a nauci se jist lzickou. V jednu chvili uz povyroste a nestaci, ze zacne brecet, kricet, upozornovat na sebe. Otec, matka mu da jidlo na talir, posadi ho do sedacky a do ruky mu da lzici a rekne: "Jez." Dohlizi na dite, mozna zpocatku sedi s nim u stolu, pak poodejde a kouka na nej treba z kuchyne. Ale dite ji samo! No a casem dokonce, si dite musi i potravu uvarit, sehnat na to suroviny!

Bojim se totiz, abys samostatnost neslucoval s pychou. Myslim si, ze clovek muze byt samostatny a presto zit s Vedomim Boha s Vedomim jeho Bozske Velikosti a Dokonalosti. A nemusi byt pysny.

[rendyy]

Ahoj Mrazíku, moc Ti děkuji za Tvoji odpověď, za Tvé svědectví.

Jsem ráda, že jsi šťastný, že jsi v rámci křesťanství a katolické církve našel svůj "duchovní domov".

Možná jsem člověk pro křesťanství ještě příliš nezralý. Jsem bytůstka velice citlivá, přiznám se, že raději žiji v ústraní, protože na mě špatně působí kolektivní energie, už jsem o tom psala. Když bych se z vlastní vůle rozhodla pro to, abych se stala součástí nějakého společenství (církve), musela bych mít pocit, že se tam vyznávají jisté podobné hodnoty. V mé současné životní situaci mi být tak odlišná přišlo velice náročné, natož abych se snažila jít třeba příkladem. Spíš jsem se cítila osamocená a je mi líto, že musím napsat, že i mezi Jeho lidmi jsem si připadala "ztracená".

Jsem vegetariánka a zastávám názor, že strava je na cestě k Bohu velice důležitá. Možná by člověk neměl jíst jiné, než čisté jídlo připravené s láskou a s díky a vděčností nabídnuté Bohu. Je pro mě důležité mít vztah s přírodou a chránit ji. Důležitější než chození v neděli do kostela je pro mě rozvíjet osobní kontakt s Bohem, naučit se navazovat na své vnitřní energie, křišťálově jasné vědomí a stav bytí, které je v každém z nás. Věřím, že nemoc je způsobená vnitřní nerovnováhou a většinou každá nemoc má vnitřní příčiny. Je pro mě přirozenější věřit v Boží uzdravení a zharmonizování organismu spíš, než pojídat syntetické léky. Jsem zastánce toho, že ve společenosti patří žena především k rodině a domácnosti, než aby vydělávala velké sumy a budovala úspěšnou kariéru. Je pro mě naprosto normální nehonit se pouze za penězi a ani mi nepřijde divné, když nechodím do práce každý den.

Omlouvám se Bohu a připouštím, že mi nedochází pravá hodnota svátostí, ale nepiji vůbec žádný alkohol. Nejím ani chléb ze supermarketu a když bych s přáteli ve víře lámala chléb, velice ráda bych ho Pánu upekla.
Nechce se mi zachraňovat svět a poučovat ostatní, že jedině moje víra je ta správná a že jedině skrze Ježíše Krista mohou být zachráněni. Vím, katolická církev, přesněji někteří představení katolické církve, už mají jiný, tolerantnější, modernější názor. Ale kde ten názor vzali? Možná ho vzali na základě četby Bible, z výkladu některých veršů, které se používají jako části vytržené z kontextu. Ty kněží vyloží podle své inspirace, která možná souvisí se stupněm jejich vědomí. Pak přijdou jiní představitelé jiných církví a vyloží jiné verše opět vytržené z kontextu a budou tvrdit něco úplně jiného.

Pak se musím ptát, kdo skutečně "rozumí" Bibli? Nechci, aby mě někdo učil tomu, co si myslí, nebo se domnívá. Nejsem ochotná nechat se vést někým, kdo sám tápe. Protože když by netápal a říkal pravdu takovou, jaká je, nemohl by přijít někdo jiný, kdo by jí předkládal jinak. Jaký je skutečný význam, skutečné poselství Ježíšova učení? Kdo to ví? Možná jen ten, kdo je skutečně realizovaný.... Je někdo takový?

A je nějaká církev, ve které nebudu muset chránit "své" "hodnoty" před zničením? Kde pochopí, že na společné hostině lásky někomu může vadit maso? Některé církve používají vinnou šťávu místo vína a tvrdí, že ani sám Ježíš víno nepil. Zajímá někoho, že já alkohol pít nechci? A že chleba koupený v supermarketu mi nepřijde "košer" jako výraz lásky k Pánu? Proč mi starší spolusestry vyčítají můj málo pracující životní styl, když ony musely už od mládí "dřít"? Proč když přijdou zdravotní problémy, mi málokdo dokáže dát nějakou povzbudivější radu, než zajít si k lékaři?
Proč mi některé církve tvrdí, že prostě musím každou neděli chodit do kostela? Proč mi tvrdí, že oni na základě Bible ví, co je v mém životě správné a co není?

Omlouvám se za tak emocionální výlev, ale zkrátka jsi píchl tím svým příspěvkem zrovna do bolavého místa. Mě poslední dobou tyhle různé věci, na které nikdo nezná pořádnou odpověď, stály málem zdraví, duševní i to fyzické. A co církevní rodina? Mlčí. Nikdo se mi ani neozval, jak mi je, jak se cítím, jestli si nechci promluvit. Jen že jsem z nich odložením/zrušením křtu udělala tak jako blbce. Kde je ta idea křtu, jako bezpodmínečného Daru a přijetí?
Jediné, čeho se mi dostane je pár upřímných modliteb přátel a možná i těch sborových členů, jen o tom nevím, ale v každém případě za to děkuji. Ale určitě mám záplavu Biblických veršů, kterým, jak už jsem řekla, nerozumím.

A reiki? Jistě sis všiml, že chovám možná podobně smíšené názory, jako Ty. Ale většina toho je o lidech, když bych poznala opravdu dobrého člověka, jehož život nese ovoce, ráda se od něho budu učit. A bude mi jedno, jestli je to křesťan, nebo reikista.

Tak to je pro změnu moje story. Pěkný den.

PS: Jestli jsi rozhodnut v tom svém slíbeném vyprávění pět ódy na církevní společenství, tak buď ke mě, prosím, citlivý....

[gzam]

Zbultrane líbí se mi tvůj "lžičkový" příměr.V tomto s tebou naprosto souhlasím.

[samanka]

Ahojky,
ráda bych napsala pár svých myšlenek k tvému článku.

1. Nevím kdo tě učil, že o reiki se nemusí žádat. Jedním z prvních a základních zásad je rituál prosby a požádání. A není pravda, že automaticky se reiki spustí, může být "odepřen přístup" a taky nezávisí
na tom kdo posílá, kolik a jak, to je složitější a delší téma.

2. Chápu, že jsi objevil křesťanství, tak jsi ještě v určité euforii. Našel jsi pravidla, autoritu, předpisy, co a jak máš dělat, jak máš prosit, co máš dělat...Asi ti to dalo do života určitý řád, který jsi postrádal.
Pokud je mi ovšem známo tak ani pan Walsh ani jiné filozofie neschvalují zlo i když ortodoxní křesťané podobné názory s chutí šíří. Také tam není nic o tom, že by nebylo nic mezi nebem a zemí, žádná verze Boha, jen prostě nemá podobu konkrétní osoby, není třeba se krčit do podoby neposlušného dítěte a přísného, trestajícího otce. Ale komunikace s tím vyšším je trochu jiná, jednodušší. Také pocit jednoty s životem, lásky a pokory tím zdaleka není vyloučená. Jestli si myslíš, že někdo tím jak je z něho úžasný křesťan, bije hlavou od rána do večera o zem, padá na kolena, případně se ještě může bičovat a hladovkovat, tak že tím se z něho stává dobrý a pokorný člověk, hmmmm pak jsi hodně mimo.

3. Nevím, jaké jsi měl dětství, vztah k otci a mužským autoritám, ale trošku mě překvapuje to, jak formuluješ tvůj vztah k Bohu. Jsi dítě, které
je takový malý princ, kterému dobrý otec prostě chce splnit všechna přání. Myslíš? Ty prosíš, padáš na kolena a prostě očekáváš, že přání budou splněna, protože ty to chceš a basta.

Nechci rozebírat další věci, které mě k tomu napadají. Našel sis svoji cestu, cítíš se milován a opečováván, moc ti to přeju, možná ti to
v běžném životě hodně chybí. Ale myslím, že jsi nepochopil nebo ti bylo špatně vysvětleno o čem je reiki apod. z hlubšího pohledu.
Nic ti nevnucuju, dělej to, co považuješ za správné a v čem se cítíš dobře. Ale mimochodem jedním z důležitých lidí, kteří používali léčivou energii
v praxi, byl Ježíš osobně.

Hodně štěstí

šamanka

[okenko]

Mrazíku, díky za Tvé hluboké sdílení.
Na konci Tvého příspěvku důrazně varuješ před
knihami N.D. Walsche. Vnímám Tvůj vztyčený prst i strach z toho,
abych se neztratila ve zlu. Někdy na mě padá smutek, kolik papíru
bude ještě nutno popsat a kolik knih vyzdvihnout či zatratit, abychom
mohli prožívat své světlo. Přeji Ti plný život a harmonii, stejně jako sobě.
Míša.

[Dzarmi]

Ahoj Mrazíku,
myslím,že by jsi si Walshovi knihy mohl pročíst ještě jednou,než tu o nich začneš psát,jak jsou nebezpečné.Já mam pocit,že ti tam něco uniklo.Rozhodně to,že žijeme ve světě relativity.
Mě jeho knihy vnesly do života spousty pěkného a můžu říct,že jsou taková moje Bible.
Možná jenom nabourávají představu mnoha náboženství,že by jsme se měli Boha bát a nějeké přátelství s Bohem?Hihihihihi

Džarmi