Křesťanství a reiki

[Roso]

Taky vřele doporučuji přečíst Hovory s bohem. Mohu zaslat emailem
Navíc bych doporučil jeho další knížku a to je PŘIJIMÁNÍ BOHA.
Je tam velmi dobře do podrobna rozebraných Deset falešných lidských představ. Tyto falešné představy se týkají samozřejmě i křesťanství. Přikládám ochutnávku:

1. Existují potřeby.
2. Existuje neúspěch.
3. Existuje nejednotnost.
4. Existuje nedostatek.
5. Existují požadavky.
6. Existuje poslední soud.
7. Existuje odsouzení.
8. Existuje podmíněnost.
9. Existuje nadřazenost.
10. Existuje nevědomost.

Prvních pět falešných představ jsou fyzické představy, které se týkají života v hmotném těle. Druhých pět představ jsou metafyzické představy, které se týkají nehmotné reality.

Naše kulturní historie, která je založená na falešných představách, produkuje mýty a znemožňuje uvědomovat si realitu.

Lidská kulturní historie říká:

1. Bůh má plán. (Existují potřeby.)
2. Výsledek života je nejistý. (Existuje neúspěch.)
3. Člověk je oddělen od Boha. (Existuje nejednotnost.) .
4. Na světě není dostatek. (Existuje nedostatek.)
5. Něčím musíte být. (Existují požadavky.)
6. Když ničím nejste, budete potrestáni. (Existuje poslední soud.)
7. Trestem je věčné zatracení. (Existuje odsouzení.)
8. Láska je tudíž podmínečná. (Existuje podmíně¬nost.)
9. Znalost podmínek vás činí nadřazenými. (Exis¬tuje nadřazenost.)
10. Neuvědomujete si, že všechny tyto představy jsou falešné. (Existuje nevědomost.)
........
Iluzorní potřeby

Tohle je vaše První falešná představa:

EXISTUJÍ POTŘEBY

To je vaše první a zároveň největší falešná představa. Všechny ostatní z ní vycházejí. Všechno, co dnes prožíváte, všechno, co cítíte v každém okamžiku, je zakořeněno v této představě.

Ve vesmíru však žádné potřeby neexistují. Člověk něco potřebuje jen tehdy, když chce dosáhnout nějakého výsledku. Vesmír však žádný výsledek nevyžaduje. Vesmír je výsledek.

Potřeby neexistují ani v mysli Boha. Bůh by něco potřeboval jen tehdy, kdyby chtěl dosáhnout nějakého výsledku. Bůh však nic nechce. Bůh je to, co produkuje všechny výsledky.

Kdyby Bůh něco potřeboval k tomu, aby mohl vyprodukovat nějaký výsledek, kde by to vzal ? Mimo Boha nic neexistuje. Bůh je všechno, co je, všechno, co bylo, a všechno, co kdy bude. Neexistuje nic, co by nebylo Bohem.

Možná to pochopíte lépe, když slovo „Bůh“ nahradíte slovem „Život“. Tato dvě slova jsou synonyma, takže tím nezměníte smysl toho prohlášení. Pouze prohloubíte své porozumění.

Všechno, co existuje, je Život. Kdyby Život něco potřeboval, aby dosáhl nějakého výsledku, kde by to vzal ? Mimo Života nic neexistuje. Život je všechno, co je, všechno, co bylo a všechno, co kdy bude.................

Řeknu vám jedno velké tajemství: štěstí není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem šťastného života.
To platí o každém stavu bytí.
Láska není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem lásky.
Soucit není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem soucitu.
Hojnost není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem hojnosti.
......
Potřeby neexistují. Potřeba je fikce. Ke štěstí nic nepotřebujete. Štěstí je stav mysli.
....
Opravdu vřele doporučuji.

Roso

[rendyy]

Roso: Hovory s Bohem doma mám, četla jsem je, i tu druhou knížku mám a četla jsem ji též. Už je to mnoho let. Musím se přiznat, že z nějakého důvodu Walsche zrovna moc nemusím, ale budiž. Asi je to pro mě důležité a pomůže mi to ty "falešné představy" zlikvidovat. Jste velmi dobrými nástroji a přiznám se, že impulsy k tomu rozbíjení nejsou zrovna příjemné. Vzhůru do procesu.

Podívám se do sklepa, jestli tam někde ty knížky ještě přebývají a přečtu si je znovu. Děkuji.

[Zbultran]

[rendyy]

Ahoj. Tak story křesťanství a reiki pokračuje.

Já jsem byla vždycky spíš solo křesťan, srdcem, než podle instituce a církve. Ale před více jak rokem jsem měla sen, kdy mi andělé říkali, že bych měla víc poznat různé sbory a církve, tak jsem poslechla a zároveň se rozhodla pro křest. Za ten rok jsem se naučila spoustu věcí, neuvěřitelně mě to obohatilo a posunulo, jsem za tu příležitost vděčná. Křest jsem chápala jako dar, který je zdarma, jako projev Boží lásky. Měl proběhnout teď v neděli po roční přípravě.

Včera se konala poslední schůzka, pouze dohodnout závěrečné detaily. Měla jsem opět sen. Ježíš stál u kostela na kopečku a pomáhal těm, co byli dole. Prostě jim pomohl nahoru, když jejich vlastní síly nestačily. To bylo celé. Já jsem byla jedním z těch lidí. Ježíš mi zpíval nádhernou písničku a říkal mi, že mě má rád a vždycky bude mít, i když ho "opouštím". Potom jsem se v tom snu přenesla do jiné atmosféry, do dětského pokoje, kde byla těhotná žena. Bylo to nádherné, taková ta dětská čistá energie mě celou prostupovala. Najednou jsem držela v náručí svoje dítě, které mě objímalo, byl to nezapomenutelný pocit. Ten sen skončil.

Když jsem se probudila, tak jsem nic nechápala. Nejvíc jsem nechápala to, jak mohl Ježíš říci, že ho opouštím, když přeci v neděli bude křest. Nic jsem netušila, až najednou, při té schůzce, ze mě najednou jaksi "vylezlo", že nechci být člen žádné církve. Že to dělám kvůli Kristu a ne kvůli církvi, že mi vadí a zatěžuje mě ta rozporuplná církevní atmosféra, formálnost atd. Nebyla jsem pochopena, prý je to podpásovka. Tak jsem křest odložila, tedy navenek, ale uvnitř vím, že k tomu nedojde. Byla jsem z toho zmatená.

V noci jsem skoro vůbec nespala, pořád jsem byla v šoku z toho, co se stalo. Ležel vedle mě manžel a já jsem najednou v tom polobdělém stavu vnímala, jak ke mě přichází jakoby od něho nějaká žena. Říkala, že má pro mě dárek, takovou "ochutnávku". Já jsem před ní poklekla a ona mi vložila ruce na hlavu. Měla jsem pocit, že mi drží prsty na čele v oblasti třetího oka, cítila jsem velký tlak. Do toho probleskovaly záblesky zelené barvy a před očima se mi psal text, asi jako píšu na pc. Bylo to heslovité: mladí manželé, plodnost, uzdravení. Víc si nepamatuji a hned na to jsem se probudila.

Zajímavé je, že to všechno koresponduje i s HSB, dostala jsem se zrovna k rozhovoru o skupinách a o tom, že když někomu nevyhovuje nějaká skupina, má jí opustit a třeba si založit vlastní. Jsem z toho dost vyvedená z míry, zmatená a chvílemi mám obavy, zda se ze mě nestává blázen. Připadalo mi vhodné Vám o tom napsat, když už jsem začala.

[Zbultran]

rendyy - mam pocit, ze uz jsi byla davno rozhodnuta, ten krest zrusit a tady sis to na foru chtela jakoby "potvrdit".

[rendyy]

Zbultrane tak to ne, křest je pro mě Dar, něco krásného. Bohužel církev s tím spojuje i "zacírkevní", není to bezpodmínečné. Možná je chyba ve mě, že to nedokážu přijmout. A možná jsem o tom věděla, na nevědomé úrovni. Každopádně příjemné to zrovna moc není.

[Zbultran]

rendyy - je nemusis se mi omlouvat. Ja to nechtel ani napsat nijak vycitave. Sam nejsem pokrteny.

[mamka]

Rendyy,
opravdu jsi mne svým rozhodnutím nepřekvapila . Tak nějak to z tvé zpovědi bylo hodně cítit. A taky obavy z toho, jak bude, až se rozhodneš. Máš zřejmě pocit, že jsi někoho zklamala, že opouštíš něco, co bylo pro tebe dosud hodně důležité. Ale hlavně je tu, naprosto zbytečný, strach.
Víš, Rendyy, to co píšu, neber ,prosím tě, jako kritiku, nějaký návod nebo tak podobně. Je to jen můj pocit, který se ve mně objevuje, když čtu tvé příspěvky. Možná bych je ani neměla psát, ale třeba ti pohled zvenčí trochu usnadní tvou situaci.....
Já byla jako mimino pokřtěná a přesto to pro mne neznamená vůbec nic.
Je to jistě něco jiného, než vědomí přístup ke křestu v pozdějším věku.
Naopak, měla jsem dost dlouho pocit podvodu ze strany mých rodičů. Jak mohli, mým jménem, uzavřít nějakou "smlouvu" s církví (o bohu jsem ani neuvažovala)? Je to jejich dohoda, nikoli moje!
Dodnes svůj křest neuznávám a to nejen kvůli své nevědomé účasti. Nepochopila jsem stále jeho smysl. Vím, co podle výkladu církve má znamenat, ale já tomu výkladu nevěřím. Mám mít lepší spojení s bohem, než třeba indián s amazonských pralesů?( Tedy v případě, že se nedostal do spárů misionářů? ) Nebo naši tzv. pohanští předkové?
Bůh si nevybírá, nerozlišuje, nedal žádné církvi mandát naprosto k ničemu. Tvé sny ti správně říkají, že pro spojení a komunikaci s Bohem nepotřebuješ církev a její rituály. Zejména ten ze sklepa . Ten mluví naprosto jasně! Strach z toho, že potkáš ducha, anděla nebo Ježíše, ten je v tobě díky náboženství. Světelná koule je nesmírná božská síla, která je neustále s tebou, provází tě, čeká na tvé přání... důležitá jsi jen ty, touha tvé duše! Strach je oslabující a naprosto zbytečný, když si uvědomíš, jaká síla stojí neustále při tobě. Nepotřebuješ, aby kdokoli stál mezi tebou a bohem a rušil váš kontakt. Tohle poznání je pochopení tragické úlohy církví ve společnosti. Strach je mocný nástroj k ovládání, ač je zabalen do nádherných řečí o nebi, spasení, vykoupení atd....

Zkus z tohoto pohledu také popřemýšlet o Reiki. Určitě tě opustí i podvědomý strach z plného otevření se téhle úžasné, božské energii.
Když o tom teď přemýšlím, tak pro mne je zasvěcení do Reiki vlastně teprve opravdovým křestem, který bezvýhradně přijímám.

[samanka]

rendyy: prošla jsem dost tradiční výchovou v křesťanském duchu, jsem pokřtěná i biřmovaná. Církev opravdu hodně straší, že když nebudeš chodit do kostela a dodržovat přesně to, co předepisuje tato instituce, tak tě čeká zatracení. Chápu tvoje pocity, když jsem přestala v dospělosti do kostela chodit, tak ten divný pocit, že dělám něco špatného mě držel dlouho. Navíc nejsou moje děti pokřtěné a když jsem to kvůli babičce chtěla udělat, tak mi to nebylo umožněno, protože jsme měli jen civilní sňatek. Z toho jsem měla taky dost nepříjemné pocity, ale děti ať si vyberou samy.
Naopak mě to potom hodilo na hodně opačnou stranu - k východním filozofiím, kdy např. buddhismus je hodně tolerantní.

Nakonec jsem si vybrala svoji střední cestu, která má dost blízko právě
k Walshově pohledu a jsem ráda na volné noze, nepatřím k žádnému směru nebo instituci. Ale pozor! Sama se v tom cítím dobře a svobodně, jak mě vyhovuje. Co vyhovuje tobě, musíš rozhodnout a vycítit sama.
Ono sice udělat gesto a pak si to třeba vnitřně (klidně podvědomě) vyčítat, že je něco špatně, taky ke klidu nepřidá.
Chce to nechat si na všechno víc času. Sny jsou báječná nápověda, co vlastně chce tvoje podvědomí a hezky ti napovídá. Je to zajímavý materiál, jaký se dostane málokomu.

šamanka

[rendyy]

Díky, šamanko, za příspěvek.

Víš, u mě je to asi o tom, že mi je právě katolická energie velice blízká. Někdy jen tak sedím a ona mě naplňuje, je to velice příjemné, Bílé, pro mě "Kristovské".
Jenže já mám ten pocit, že je podmínečná. Měla jsem být pokřtěna v evangelické církvi, ale nedošlo k tomu. Uvědomila jsem si, že když už někde, tak právě u katolíků. Jenže tam mají zas ten "systém", je to jako začarovaný kruh. Ten pocit, že cesta ke Kristu vede POUZE skrze předepsaný systém, který vypracovala církev. Je mi z toho úzko. A bez křtu vlastně ani pro ostatní křesťany nikdo křesťan není. A pokřtít někoho bez "zacírkvení" taky není možné. Podle mě by to mělo být jinak, podle mě. Ale co je podle mě, podle mého srdce, nikoho nezajímá.

Taky jsem si prošla buddhismem, hinduismem a tak. Jenže Cestu si asi nikdo nevybírá, Cesta si vybírá jeho. Tak jsem to cítila já a tak jsem došla až tam, kde teď jsem. Těžko říct, kam jsem se dostala, neodvažuji se identifikovat...

[rendyy]

PS: Ještě jsem farářce vysvětlovala, že mám problém se svojí citlivostí. Že prostě někdy velmi silně vnímám kolektivní energie a i když po mě někdo něco nechce vyloženě tím, že to říká, tak já vím, že ten požadavek tam je už jaksi "ze vzduchu". A že když je v kolektivní energii spousta protikladů a nevyhovuje mi, tak mi to škodí. Nebo když je v té energii nějaký problém, tak se mi nějak projektuje do života, dokud nezjistím, odkud to pramení. Nevím, jestli jsem to popsala správně.
Tak mě odeslala k psychologovi, že to značí, že mám nějaký vnitřní problém a on že mi pomůže. Neříkám, že nemám žádné problémy, každý asi máme nějaké osobní problémy, ale posílat mě k psychologovi s tím, že mi pomůže, to nevím. Spíš jsem čekala pochopení.

Je citlivost opravdu "nemoc"? Já si uvědomuji, že s ní zatím neumím správně pracovat, ale tohle mi bylo trošku líto. Spíš jsem to vnímala jako potenciálně velice dobře využitelný Dar, když člověk najde harmonii a rovnováhu ve svém životě...

[mamka]

Jo,jo..Rendyy. Dar to je. Ale pro tebe. Okolí to může vnímat jako určitý způsob ohrožení. Svou existenci budují na tom, že nasadí masku a hrají divadlo.... a ty jim řekneš, že vnímáš, co je za maskou a že tu je silný nesoulad.
Když ke své citlivosti, přemýšlivosti, svým snům ...přidáš ještě reiki a třeba bylinky, tak před pár stoletími by to byla poukázka na slušně vysokou hranici.
Psycholog je proti tomu sranda .

Jestli můžu radit, tak víc přemýšlej o lidech, kterým tyhle věci říkáš. Tedy v případě, že nechceš být za cvoka . To, co připadá naprosto normální například reikistům , ostatní nemusí rozdýchat....

[Damao]

Rendyy, myslím, že to není až tak od věci, když požádáš o pomoc někoho, kdo dělá psychoterapie, protože i velká citlivost, neumíme-li s ní zacházet, může vstoupit do našeho života jako něco, co nám brání ze života se radovat. Pokud trpíš tím, jací jsou druzí, jak jsou neupřímní atp., Nemůžeš sama svobodně žít svůj životní příběh.

[rendyy]

Já tím zas tolik netrpím, ale problém nastává právě tehdy, když se ode mě očekává, že se stanu ovečkou nějakého stáda, což by mi zas tolik nevadilo, když by energie té skupiny byla jednotná. Když jednotná není, tak je mi lépe jako jednotlivci, protože mi nic nenarušuje mojí "stabilitu".

Jinak nemám nic proti terapiím, ale srdíčkově upřednostňuji alternativně pracující terapeuty. Ovšem řekněte to v církvi, že jo...

[Wendys]

Když cítíš, že je v té skupině lidí na tebe vyvíjen nějakým způsobem nátlak, a budeš tam nadále chodit i přestože se tam necítíš dobře, sama si tím budeš škodit.
Když se mě někam nechce a nevelí mi povinost tam chodit (např. povinnost chodit do zaměstnání), tak tam prostě nejdu. A hotovo.

Řiď se svojí intuicí, svými pocity.

Když tě někdo někam tlačí, klade ti nějaké podmínky, tak se sama sebe ptej, proč? Kam tím směřuje. Co vlastně po mně chce? Co chci já? Vnitřně souhlasím s tím, co mi dotyčný předkládá? Pociťuju to i já jako správnou, pravdivou věc?