Všichni jsme dvojčaty!!!!

[Damao]

Protože se tu téma dvojčat v poslední době hodně probíralo, myslím, že by bylo dobré si říci ještě něco o tom, jak to opravdu s námi je, pokud jde o pocity, že máme někde ve světě své dvojče a hlavně s tou potřebou to dvojče hledat.
Ža tuto potřebu má mnoho lidí, o tom se jistě přesvědčil každý, kdo se věnuje terapiím rodinných vztahů a konstelací. Vysvětlení, že jde o jakési duchovní nutkání mi moc nesedělo, protože, víte, ona voda neteče v řece proti proudu a ani ve svých zrozeních nejsme podle mého přesvědčení (ověřeného zkušenostmi z praxe) nutkáni někam se vracet, jako spíše růst. Růst dopředu, do budoucnosti.
Teď mi možná namítnete, že mnoho lidí má jako svoje nejdůležitější téma zabývat se minulostí, svými "kořeny", rodinou, ze které pochází, zatímco jiní žijí přítomností a ještě větší skupina jen a jen budoucností. Je to tak.
Všímal jsem si ovšem při terapiích jak velmi často lidé jakoby hledali někde v minulosti někoho, spřízněnou duši, opravdu jakoby své dvojče. Dokonce v terapiích, kdy řízeně klient prochází zážitky z doby, kdy byl vyvíjejícím se plodem v bříšku své maminky, mi mnoho klientů líčilo zážitek, kdy vnímali vedle sebe ještě někoho druhého. V jednom případě mi žena popisovala hluboký pohled do očí toho druhého dítěte.... které se ale nenarodilo. Dokonce nebylo zjištěno, že její maminka čekala dvojčata.
Začal jsem tomu přikládat váhu a vytvářel jsem vědomě prostor pro uvědomění si podobných zážitků a najednou se stávala celá situace zřetelnější a zřetelnější. Závěr: protože v tomto světě vše vzniká a žije v polaritě, ukazuje se, že se každý z nás vchází do světa jako dvojče, které má nejméně z počátku svého bytí svého dvojníka opačného pohlaví vedle sebe. Někdy je to až takové, že se rodí děti se zbytky zoubků a vlásků někde pod kůží.... Tam, kde je náš kéterický vzor, to s čím přicházíme do světa, co si sem přicházíme zažít, definován výrazně prostřednictvím pokrevního spojení, dochází pak často k tomu, že dotyčný člověk má silnou vazbu na toto nenarozené dvojče. Ne nutně tuto vazbu musí mít všichni. V některých případech je však tato vazba ještě mnohem silnější, než vazby na předčasně zemřelé pokrevní příbuzné v rodu, nebo na nenarozené děti, o nichž se ví.
Platí tu fakt, že nevidíme to, čemu nevěříme, s čím prostě nepočítáme, takže ani já jsem původně tuto vazbu nepostřehl. Teprve až vyhodnocení zkušeností z praxe mě k těmto poznatkům přivedlo.
Píšu tsem tento příspěvek pro vás, kdo děláte rodinné kosntelace, nebo kinezku, abych vás upozornil na tuto možnost, abyste jí věnovali pozornost.
Píšu sem také proto, že se s takovou kéterickou vazbou na pokrevní příbuzné často nepěkně manipuluje v tzv. ezoterických kruzích. Že jsou lidé, kteří si ze silné energie této pokrevní vazby dělají nástroj umožňující manipulaci druhých ve svém vlastním zájmu. Je třeba tomu zamezit. Proto otvírám toto téma.
V rozhovoru s lékařkou mi bylo potvrzeno, že medicína o tom, že přicházíme na svět v páru, ví. Jen to nepovažuje za zvlášť důležité - takže, ví se o tom a nemluví se o tom. Je načase to změnit. Pak pochopení zákonitostí života zamezí zneužívání z nevědomosti.

[Renata]

Damao děkuji za zajímavý příspěvek.
S tímhle případem jsem se nesetkala, ale je fakt, že ke mně chodí lidé, kteří řeší , když to tak po těch létech praxe vyhodnotím, hodně často problémy stejného odstínu jako jsem řešila já nebo s čím mám určité zkušenosti. Ať jako dítě nebo dospělá. Tady jsem určitě přesvědčená o tom, že nic není náhoda a že nejsou ani náhodní příchozí klienti.Možná, že když pro mne zatím není důležité zajímat se o to, jestli mi po světě - v jakékoli úrovni- poletuje někde moje dvojče, možná proto ke mně ani takoví lidi nechodí, jejichž potřebou to je nebo s nimi nějakým způsobem ta problematika souvisí.
Co jsem jednou řešila, bylo odpoutání se od průvodce ještě těsně před početím, který byl evidentně nespokojený s tím, že se klient "rozhodl" jít na tento svět. Což byl pro mne taky zajímavý poznatek, jelikož jsem měla do té doby někde "vyčterno", že spíše všichni "oslavují a podporují rozhodnutí duše znovu se narodit".
No, těším se na příspěvky těch, kteří mají s tím tématem co jsi otevřel zkušenosti. Po této stránce jsem jen ve "fázi teoretické".

[Alwen]

[toora]

[mamka]

Já nemám žádné zkušenosti z konstalací, regresí ani teoreticky nemám tohle téma zmáknuté. Takže to, co tu píšu, berte jen jako mojí životní zkušenost .

Zjištění lékařů o původních dvojčatech, kdy se nakonec narodí jedno dítě, aniž by došlo ke zjevnému potratu, jsem před několika lety zaznamenala také. O propojenosti života fyzických dvojčat už taky leccos vím.
Tehdy jsem také slyšela výklad tohoto fenoménu. Prý se vytvoří dva, tři, několik zárodků a podle toho, který je nejlépe vybaven pro fyzické přežití, ten zůstává. Ostatní se nepozorovaně jakoby "vypaří neznámo jak".


Musím přiznat, že i já valnou část života strávila hledáním zpřízněné dušičky. Jak ale šel čas, poznala jsem reiki, učila se od úžasných lidí,
začala jsem zjišťovat, že to, co hledám, jsem já sama. Když mi došlo, že všechna moje hledání a očekávání mají konečný cíl v mém nitru, bylo po hledání nějakého imaginárního dvojčete, spřízněné duše či jak tomu budeme říkat. Nějak mě ta touha sama přešla.
(samozřejmě existují lidé, které mám moc ráda, mám si s nimi co říct, jsou naladěni na stejné notě. Ale jsou to přátelé a názorově blízcí lidé.)

Tak a teď co si z toho beru.
1. Je možné, že při zaniknutí fyzického dvojčete přechází jeho "duchovní" část do zbývajícího těla. Pak je naší touhou to dvojče hledat a objevit v sobě.
2. dušička zaniklého fyz.dvojčete najde místečko v jiném zárodku, který má schopnost přežít. Pak je šance najít ji v jiném těle.

Obojí vychází z předpokladu, že do dělohy vstupují dvě duše nebo jedna rozdělená na minimálně dvě.

A nebo je to všechno úplně jinak. Třeba k inkarnaci dochází podle úplně jiných zákonitostí, než jak si myslíme.

[Damao]

Ukazuje se, že v naší paměti je mnohem více, než bychom byli kdy věřili. Je tam - jak se zdá - uloženo i co se dělo předtím, než jsme byli počati (včetně toho, jak jsme byli počati ). Někde tady máme v paměti také zážitek existence dvojčete. Jde o to, že se současně objeví (emanují...., jsou generovány....) obě polarity - o počet bytostí tolik nejde. Jde o kvalitu.
Příkladem může být prožitek ženy, která vnímala v meditativním stavu, jak se dívá do očí svého "bratra" - dvojčete. Až do okamžiku vtělení. Ukazuje se skutečně, že naše vědomí je tu dříve, než se vtělíme, je to vlastně jeden z důležitých mezníků při našem "rození se" na svět.

Pokud máme ve své jedinečnosti, v kéterickém (příčinném) poli vazbu na někoho, kdo se nenarodil, pak je v naší paměti velmi výrazná právě tato vazba: na naše nenarozené dvojče opačného pohlaví. To nic nemění na tom, že se v konstelacích dále projeví i vazby na další předčasně zemřelé příbuzné. Nejbližší "pokrevní" příbuzenství je však na naše dvojče!
Významné aspekty naší osobnosti, které formují naši psychiku a emoční pole, jsou často, ne-li vždy, ztrojnásobeny. Příklad najdete v astrologii, kde také ty nejdůležitější aspekty na nás vyjuknou z nativního horoskopu dva až třikrát.

Jde teď o to, že v rodinných konstelacích se často řeší a harmonizuje vztah na předčasně zemřelé v rodu - a přesto stále přetrvává ten pocit, co jste popisovaly - Alween, mamka i toora. Jsem přesvědčen a mám to prověřeno, že dokud se nedořeší vztah právě na toho nejbližšího, na dvojče, o kterém se nemusí racionálně nic vědět, ale přesto tu je (jinak bychom neměli pocity neúplnosti bytí!), nemůžeme se nepříjemných pocitů zcela zbavit.

Už nemá význam o tom dále něco psát. Mě nejde o teoretizování. Popsal jsem vám svá faktická terapeutická zjištění. Významnější než "věřím" nebo "nevěřím" je praktická zkušenost, prožitek. Tyhle terapie umím. Výsledky jsou dobré - z mého pohledu. Čtou-li to ti, co u mě takovou terapií prošli, napište prosím své poznatky. Stejně jako ti, kdo prošli mými "večery pro vnitřní dítě". Koho to zajímá - každé úterý jsem v Praze v Modré bráně na Smíchově.

[TomasKl]

[Damao]

Nevím, TomasKI, zda děláš rodinné konstelace, ale určitě jsi o tom minimálně hodně slyšel. Takže - často bývá velkou zátěží některých lidí pocit, že si nezaslouží úspěch, lásku atd... To určitě znáš, někdy lidé mají pocit neúplnosti, jindy říkají, že se asi narodili špatným rodičům, nebo že je možná v porodnici vyměnili a podobné věci. Je to úsměvné, ale pro takového člověka ani ne. Jakmile se blíží úspěchu, má nutkání stáhnoit se někde do ústraní. Utéct a nechat ostatní, ať se baví, zatím co on někde smutní o samotě. Jde to až tak daleko, že někdo může odmítnout lásku, silný vztah, prostě ho ukončit s pocitem, že si to nezaslouží. Vím o případu, kdy se jeden z partnerů prostě nedostavil k svatebnímu obřadu s tímto odůvodněním - a opravdu, nebyl v tom někdo třetí, jen a jen pocit - nejsem dost dobrý!
Zážitky, o nichž píšu, jsou typickými intuitivními vjemy. Nemá smysl je zkoumat exaktně. Pohled do očí je výrazem silného pouta.
Měl jsem příležitost dovést klienty v terapii k přijetí faktu, že nemá smysl podobně reagovat na život. Že má každý právo žít, právo na lásku i radost. To jsou, myslím, dobré výsledky - samozřejmě to neodstraní základní rysy jedinečnosti, v nichž pocity, že zatím co já žiju, jiný nežije, hrají taky svoji roli. Po terapiích se začíná měnit smysl otázek i otázky samy - a to v okamžiku, kdy je fakt, že jsme si do zrození přinesli vazbu na nežijící pokrevní příbuzné, přijat, jako něco, co se prostě stalo.
Proč jsem sem dával ten příspěvek je zjištění, že vazba na tato dvojčata je mnohem silnější, než obvykle v rodinných konstelacích řešené vazby na vzdálenější pokrevní příbuzné. Rozdíl v intenzitě uvolňujících se emocí je veliký, často rezvibruje celé klientovo tělo a samozřejmě si vyžaduje spíše individuální práci po takové terapii - očetření Reiki i jemné masáže s pomocí aromaterapie, bachovek, kamenů atp.
Snad jsem odpověděl na všechno. Chápej, že tu nemohu zveřejňovat podrobnosti z terapií, jen obecné závěry.

[Narya]

Damao ja si myslim, že zveřejnit kauzistiku, bez jakéhokoliv identifikačního údaje klienta, které bude informačně výživná, je naprosto v pořádku. i když nejsem si uplně jiistá, zda není nutné sehnat souhlas klienta se zveřejněním (tedy tak to dělají psychologové)
Já zhruba tuším o čem tu mluvíš a přijde mi to velmi zajímavé. Zkus dát konkrétní případ prosím, ať máme lepší přehled o tom co se může dít s člověkem, která za tebou přijde a zjistíte něco takového.

Když jsem to četla poprvé ihned se mi vybavilo co co vytvořil C.G.Jung ve své analytické psychologii.
Animus a Anima, Muž má v sobě ženskou část, kterou pojmenoval Anima a žena zase část mužkou, Animus. Bylo by zajímavé pozorovat, zda klienti uvádí často opačné pohlaví:) Jung tyto pojmy považuje za bytosti, v imaginaci se objevují jako postavy. Možná je to vyjádření toho samého co sis odvodil z praxe.

[Narya]

Když jsem zprávu odeslala vzpomněla jsem si na svoji zkušenost. V rámci nějaké imaginace ve škole, jsme si měli v zrcadle proměnit svůj obraz, který jsme předtím pozorovali, na sebe jako opačné pohlaví. Podařilo se mi to velmi rychle a zůstal ve mě velmi silný pocit uspokojení a jistoty, že teď je vše naprosto v pořádku a že mám s tím obrazem velmi silnou vazbu a mohu jeho sílu použít kdykoliv budu potřebovat.

Osobně jsem se otázkou dvojčat velmi intenzivně potkala několik lidí, kteří na mě zapůsoboli tak silně a tak odlišně,že jsem si často říkala, zda nejde o mé dvojče,blízkou bytost, někoho kdo ke mě patří a měla jsem velkou potřeby blízkosti, která se nedá popsat slovy jak to je silný zážitek.
To co píše Damao mě o to více zaujalo.

[Damao]

Naryo, domnívám se, že Jung vyjádřil Animou a Animusem to, o čem píšu, jen to jinak popsal.
Působí tu fakt, od jakého okamžiku psychologie přijímá, že si vytváříme zkušenosti = potažmo svoji psychiku. Podle toho, co se ukazuje v meditacích, tato zkušenosti jsou z velké části geneticky převzaty z rodiny, do které jsme se narodili a my sami si vytváříme své vlastní zkušenosti prakticky od okamžiku početí. Vím, že i tenhle fakt je nepřímo mnoha psychology přijímán.
Ne každý člověk svoji vazbu na dvojče prožívá. Jakmile ale zjistím, že má vazbu na zemřelé pokrevní příbuzné, to, co se řeší často v konstelacích, tak se dá předpokládat, že má silnou vazbu na dvojče. V horoskopu to najdeš často podle aspektů ve 4. domě.

[plamen]

O tomhle jsem toho ještě moc nečetla.Spíš se na to dívám z hlediska duchovního,že každý má skutečně svůj protějšek,někdo tomu říká duál,dvojpaprsek..Občas se ty dva spolu setkají v inkarnacích a spolu zůstanou po nanebevzetí obou.Uvedu příklad Helius-Vesta.Těch nahoře co nám pomájí je takto spousta,ale musela bych hledat,takhle si je nepamatuji.Sama se moc těším,až se jednou setkáme.

[japi]

Vzpomínám si,že na naše sezení s Damaem.Bylo to hned na počátku,začali jsme meditací před zrozením a následovala arteterapie.Spolu s námi tam byla skupina mladých lékařů,mohlo by se říct,úspěšných mladých lidí.Jeden z nich vždy reagoval negativně na matku,nevěl vůbec kam patří, kdo jsem...?,jako by si odpíral být tady na tomto světě,být milovaný.Právě tehdy se setkal se svým nenarozeným dvojčetem ,o kterém nikdo nevěděl.Byl překvapený a hodně s tím bojoval.Jak moc mu toto zjištění pomohlo by musel napsat on sám.Myslím,že tehdy začal uvažovat o rodinných konstelacích.