Vize

[bobule]

Ahoj tak zase píši,
chtěla jsem se zeptat jestli máte někdo zkušenosti s vizemi, u mě se to týká vždy lidí.
Je úplně jedno jestli daného člověka znám nebo je cizí. Ukáže se mi to, aniž bych po tom toužila.
Dřív to bylo takové slabé, ale po Reiki je to opravdu mazec.
Jenže nerozumím co to znamená.
Tak třeba ta kamarádka jak jsem tady už o ní někde psala. Tento týden jsem na ní intenzivně myslela aniž bych věděla proč a aniž bych chtěla. Bylo mi děsně zle a celý týden mě šíleně bolela hlava.
Pak jsem ale uviděla obraz- vizi, vidím ji v nějakém uzavřeném prostoru celý je hnědý, ona je uprostřed taky hnědá a má lví hlavu, ale jakoby z čokolády, ruce má od sebe a dlaně naproti sobě. Z dlaní jí jde energie ve tvaru koulí, energie je celkem průsvitná z bílé a modré barvy. Energie se stále pohybuje jen mezi dlaněmi stále dokola.
Potom najednou začne zajíždět do země až v ní celá zmizí.
A to je vše.
Potom mě přestala bolet hlava a udělalo se mi zničeho nic dobře.
Nevíte co by to mohlo znamenat?
Nebo už blázním.

[Damao]

Především bys měla vědět, že vize jsou VŽDY určeny osobě, u které se projevují, není to poselství pro ty druhé, jak se snaží namluvit duchovní ego.
Ty vize vypovídají o Tvém vztahu k těm osobám. Jsou to intuitivní vjemy - můžeš se naučit s nimi tak pracovat. Nabízím svoji školu intuice. Podívej se na www.webspirit.cz - kalendář, třeba Tě tam něco osloví.

[Filio]

No, tohle je velice obtížné téma..... Myslím, že na tvoji otázku snad neexistuje objektivní odpověď. Vize, apoň to tak chápu já, nastávají, když vypneš racionalitu, tedy změní se ti vědomí, ve kterém je možné přijímat informace v obrazech, myšlenkách, zvucích..... atd.... Vize je vlatně řeč tebe samotné. Nebo je to prezentace tvého mozku, tak zpracuje příchozí informaci, z toho plyne, že každý může příchozí informaci zpracovat úplně jinak. Jak vyčíst něco z vize je alespoň pro mě velice obtížné. Možná by jsi si mohla sehnat nějáké materiály o archatypech, tam bys mohla alepoň z části odhalit to poselství. Já jsem po svých vizích nikdy nepátral. No, řekl bych, že na vize ani moc "netrpím", spíš se dostanu do kontaktu s nějákým egregorem. Myslím, že fakt, že sis zapamatovala obsah své vize je velým úspěchem! Někdy se dostanu k velice dobrým věcem, ale kdž si to nenapíšu, nebo to hned nezkusím, většinou si na to ani nevzpomenu . Jsi na nejlepší cestě rozvinout v sobě dar jasnovidectví! Přeji hodně úspěchů a doufám, že jsem alespoň z části odpověděl na otázku.

[Dzarmi]

Hmmm hodně mi to připomíná sny.Nemá to stejnou kvalitu a poslání?
Džarmi

[Filio]

No, je to podobné jako sen, ale nespíš při tom , je to zvláštní, nedá se to popsat, musí se to prožít...

[Dzarmi]

Jojo,vím co je vize,teda teoreticky,ale jak podotkl Damao,že nám vize nosí poselství pro nás,tak mi to připomělo snění.Aj jak Bobule popsala svou vizi tak mě to hodilo do snů.
Džarmi

[Filio]

Jo, asi to má hodně pdobností se sněním...Třeba jedna je ta, že přichází z ničeho nic, a klidně skončí tak rychle, jak skončili..nebo můžou trvat celé minuty.

[bobule]

[Damao]

Milá bobule, někde tam jsou a k nim dalších asi 300 mouder.
Nesnaž se zničit ego, ani nejde o to ho zkrotit. Ego je skvělým tahounem, motorem. Je to soubor našich představ, snů a aspirací - no samozřejmě, i našich strachů a úzkostí.
Je to dokonalý motor - dovede nás k tomu, na čem máme pozornost. Důležité je mít cíl.
A pokud jde o jedinečnost, ta nespočívá v tom, co si myslíme (soudíme) o druhých. Ani v tom, co oni soudí o nás. Je to hlubší a určitě to najdeš. Jsou to vlastnosti, v nichž vynikáme - pozor! vynikat neznamená, že celkově jsme lepší nebo horší než ostatní!
Naše podstata je stejná, všichni jsme světlem, světluškami vylétnuvšími ze "Slunce" - z Jednoty.
Až naplníme zde na Zemi svůj životní příběh, vrátíme se zase zpět do Jednoty a budeme její součástí, jako kapka, která z moře vystoupila pod vlivem Slunce až do oblak a pak z nich zase deštěm spadla dolů do moře.

[bobule]

[quote="Filio"]No, tohle je velice obtížné téma..... Myslím, že na tvoji otázku snad neexistuje objektivní odpověď. Vize, apoň to tak chápu já, nastávají, když vypneš racionalitu, tedy změní se ti vědomí, ve kterém je možné přijímat informace v obrazech, myšlenkách, zvucích..... atd.... Vize je vlatně řeč tebe samotné. Nebo je to prezentace tvého mozku, tak zpracuje příchozí informaci, z toho plyne, že každý může příchozí informaci zpracovat úplně jinak. Jak vyčíst něco z vize je alespoň pro mě velice obtížné. Možná by jsi si mohla sehnat nějáké materiály o archatypech, tam bys mohla alepoň z části odhalit to poselství. Já jsem po svých vizích nikdy nepátral. No, řekl bych, že na vize ani moc "netrpím", spíš se dostanu do kontaktu s nějákým egregorem. Myslím, že fakt, že sis zapamatovala obsah své vize je velým úspěchem! Někdy se dostanu k velice dobrým věcem, ale kdž si to nenapíšu, nebo to hned nezkusím, většinou si na to ani nevzpomenu . Jsi na nejlepší cestě rozvinout v sobě dar jasnovidectví! Přeji hodně úspěchů a doufám, že jsem alespoň z části odpověděl na otázku.[/quote

Děkuji i tobě Filio za informace o vizích. Je úžasné pozorovat, co názor to osobnost.
Docela jsi mě překvapil
Akorát nevím co je egregor, ale jsem nováček a mám špatnou paměť a málo zkušeností, byla bych moc ráda, kdyby jsi mě vysvětlil co to je.
Zapamatování si vize není problém, mám je docela často. Problém je, že nevím co znamenají, ale snad to není tak hrozné i když zahrabaní do země mi nepřijde jako procházka růžovou zahradou.
Držím palce, aby jsi se k těm "lepším věcem" dostával snadněji než nyní, abychom si tu mohli lépe popovídat

[bobule]

[Damao]

Rozumím Ti, také jsem v tomhle tápal. Tak Ti teď napíšu, k čemu jsem dospěl. Ego je nepochybně božského původu, nemůže být jinak. Z toho plyne, že k nám tak nějak patří. Kdekoliv budeme v tom vtělení, které si uvědomuje "Já" - bude pro něj místa dost a dost.
Jde tedy jen o to, jaké představy, sny a vize máme. Kam směřují. Také o to, aby ego bylo motorem, který poslouchá řízení, aby nás nevláčelo, kam nechceme. Jde o to, aby v centru našeho života nestálo právě ego, ale Bůh, Vesmír, Láska... doplň si co chceš.
Jednou jsem si prošel takovým hlubokým mystickým prožitkem - už jsem to tu popisoval, bylo to ve Vatikánu, v chrámu sv. Petra a Pavla - prostě jsem musel do jedné kaple, kam chodí jen Ti nejpotřebnější věřící. Připadal jsem si v tu chvíli nejpotřebnější, takže všechno bylo OK. Tam jsem svoje vize, aspirace, obavy a strachy rozvinul jako kobereček před sebou v hluboké úkloně v kleče. Říkal jsem si, ať si ho vezme Bůh, Panna Marie, nebo Ježíš, kdo tu vlastně je - a energii jejich přítomnosti jsem silně cítil - už nechci to své ego.
Pak jsem měl pocit, že mě něco pohladilo - ne po vlasech, spíš hluboko v duši, jakási síla jakoby ten rozprostřený kobereček zase smotala a najednou jsem ho měl zase na rukách. "Patří k Tobě, nemůžeš se zbavit, pečuj o něj...!" jsem zaslechl. Tak jsem to tak přijal - a najednou mi bylo lehko. Od té doby to učím druhé, když chtějí. Jdeme společně do kostela, nebo na nějaké posvátné či energetické místo a tam to ego hezky rozvineme a - no prostě se to vždy znovu a znovu opakuje. Tak si to zkus taky. Můžeš to nabídnout i Buddhovi, Vesmíru, nebo čemu vlastně věříš. Ono je to jedno.
Paracelsus napsal ve svém pojednání o démonech, že dokud nepřijmeme to, čeho se bojíme, dokud "se s tím neoženíme" (neprovdáme se za to), nemůžeme nad těmi démony zvítězit. Teprve jakmile se stanou nedílnou součástí nás z naší vůle, získáváme nad nimi moc. Ověřil jsem si, že to platí.
To, co cítíš za svým egem, za svými myšlenkami, tu je vedle myšlenek a vedle ega. Právě proto, že to tu je, může být i to neharmonické a to neharmonické je příčinou, proč jsme tu na světě, protože si jinak nemůžeme zažít to blaho, když dokážeme dvojnost a polarity tohoto světa překlenout a nacítit si krásu Jednoho, odkud jsme sem přišli. Všechno je jak má být. Aby zazněl zvuk, musí být přítomno ticho. Aby mohlo něco být, musí tu být prázdný prostor, musí být "Nicota". Takže záleží, na čem pak máš pozornost. Jako když v noci někde na návštěvě zaslechneš tikat budík. Když budeš mít pozornost na tom tikání, tak tím randálem nebudeš moci spát. Když budeš mít pozornost na tichu mezi zvuky, budeš spát přímo blaženě.

[Filio]

Milá bobule, egregor je, nevím jestli to vezmeš, ale jinak ti na tu otázku nedokážu odpovědět, je to entita, je to energie která má určité vlastnosti atd., je to jednoduše duch, díky tomu, že je občas evokuju o mě vědí, a ve změněném stavu vědomí mě pokaždé kontaktují, jidny zase narazím na nějákou jinou bytost, docela často na mrtvé, nevím proč, ale mají tendeci ze mě vysávat sílu, nemyslím mrtvé jako duše, ale myslím zombíky, nevím jestli je toto tvrzení správné, po smrti musí dojít k rozdělení osobnosti.... Nejsou moc přátelští , ale aspoň jsou to drahocenné zkušenosti, vizi jako takovoujsem měl asi tak 20, při ostatních meditacích to byly vesměs jemnohmotné bytosti, přes reiki průvodce, lidi v kápích(nepodařilo se mi zjistit co jsou zač), bytosti s kozlí hlavou-plamenýma očima a onivým mečem, až po zrcadlení se mě samého...... Někdy je lešpí je příjmout, nechat se vysát a oni sami odejdou, ale občas jsou docela vtíravý a snaží se dostat hlouběji..... Možná to vypadá jako něco strašného, ale vůbec to není strašné, někdy se při tom s některými spátelím a občas, velice zřídka mi dají dárek...

[bobule]

Děkuji Damao,
je to opravdu krásné počtení.
Není co dodat plně se vším souhlasím, akorát pocit, že ego musím přijmout, abych ho pochopila....
Vždy když jsem se od ega pracně vzdálila do mého nitra vklouzla tak čistá radost z bytí, takový klid, najednou mělo vše takový jasný smysl.
Ego bych tam nechtěla...pořád mě nutí myslet na vše co se týká mě, práce, co jsem neudělala, co bych měla, ukazuje mi co je špatné a co dobré, ale je to opravdu tak? Tím se nezbavuji zodpovědnosti za svůj život a za své chování.
Ego beru jako hnací motor, to je ten jeho božský původ....hnát nás za vyššími idelály, ale pak přeci musím opustit i ego, abych pochopila...tam je ten pravý čistý božský původ, za ním, za egem.
S láskou ho zanechám za svými zády a už se jen budu hřát na výslunní blaženosti. Nic nechtít, nic nemít, nic nevlastnit..... Jen čistá radost bytí. No, vím, že v tomto světě to asi nejde.
Tak já nevím, plácám se v tom....někdy přijde tak jasná myšlenka a hned je pryč, nedokážu ji podržet v mysli ani vteřinu a přitom při vzpomínce na ní se mi rozlije v srdci taková radost, znamená to snad, že duch si pamatuje víc než moje ego?
Zatím...

[Zbultran]

Bobule, nesnazis se ty nahodou pozbyt toho "ega" tak nejak nasilne?