Rozpouštění bloků

[Omar]

Ahoj všem.Pár týdnů po zasvěcení do reiki 2 mi začínají vyplouvat v mysli různé nepříjemné vzpomínky na ,které jsem již dávno zapomněl.Vlastně jsem ani nevěděl,že je tam uvnitř někde mám ,ale když vyplují tak si na mnoho věcí vzpomenu,tak jako bych je právě prožíval a cítím vinu i když jsou to věci 10-20 let staré.Týká se to jenom těch věcí o ,kterých si myslím,že jsem v životě udělal špatně.Potřebuji poradit,zda je to rozpouštění blokůa jak bych to měl zpracovat.

[Dagmary]

Ahoj,Omare,myslím,že bloky to určitě jsou a pokud ne přímo,takhle by sis akorát zadělal na další.Pomalu se od nich můžeš začít osvobozovat například tak,že si v klidu lehneš,nebo sedneš,jak je ti příjemné,a poprosíš za odpuštění ty,kterým jsi ublížil a také sebe!Udělej to s láskou,otevřeným srdcem a pokorou vůči ostatním.Možná při tom budeš cítit,jak ti druzí omluvu přijímají a vrací k tobě tebou vyslanou lásku.A jak ti padá z ramen obrovská tíha.Někdy je to skoro hmatatelné...Ale výsledky se dostaví,i když nic cítit nebudeš,určitě.Budeš mít radost.
Všichni se dopouštíme chyb,je důležité je přijmout,akceptovat sebe jako chybujícího člověka a odpustit si.Ty vzpomínky nezmizí,ale budeš na ně koukat jinýma očima a bez negativních emocí.K tomu ti přeju hodně štěstí!Dagmary

[Evik]

Ahoj Omare.

Pocity viny, ale i pocity křivdy, že mě bylo ublíženo jsem měla stejné jako Ty. Nejdůležitější, ale zároveň nejtěžší bylo naučit se odpouštět. A to nejen někomu, ale odpustit i sám sobě.
Odpuštění neděláš pro toho druhého, ale hlavně sám pro sebe. A pořád máš příležitost odpustit.

Odpuštění znamená klid v duši.

Evik

[jc]

zdravím všechny zde,

já se jen mohu přidat k obou předchozím příspěvkům. odpuštění je opravdu klid v duši, jak píše evík. naučit se odpouštět je velice důležité. jak sobě tak i druhým. protože zloba (ať už vyjádřená jakýmkoliv způsobem) je pojídač klidu duše. zloba nás vnitřně užírá. a je jedno, jestli se mi zlobíme nebo někdo na nás. a proto musíme odpouštět jak sobě, tak i druhým. žádejte o odpuštění a odpusťte si. uvdite, jak se vám krásně uleví a klid duše vám pak umožní jít dál po naší cestě plné radosti, krásy a lásky. ještě bych jen dodal, že k odpouštění je třeba mít také sebelásku....ale to je samostatné téma. přeji vám moc krásné dny.

[Omar]

Děkuji všem za radu.Odpustit druhým to jsem již dávno udělal,ale,že bych měl odpustit sám sobě, to mě nikdy nenapadlo.Takže děkuj,že jste mě posunuli na mé cestě o krůček kupředu.

[Daniela]

Ahoj Omare,
ano, odpustit i sobě - to k tomu patří a je to důležité a osvobozující. Občas s tím bojuju taky, někdy si říkám, jak to, že když provedu něco špatného, jak si mám za to odpustit? Ale ono je tohle asi zabudované v nás lidech /možná od mala, když jsme provedli a nebylo to někomu vhod, tak na nás někdo křičel/. Odtud pocit viny.
Četla jsem někde takovou zajímavou větu, která mě uklidnila: To, že si myslím, že jsme udělali něco špatně je vlastně to, že jsme k dané věci zaujmuli ne zrovna optimální postoj. A tak se s tou situací potkáme zase v budoucnu, abychom se naučili a zkusili svůj původní postup změnit a udělat to jinak. Taky mi hodně pomáhá věta "Příště to zkusím jinak". Až to opravdu zkusíme jinak, nebudeme muset podstupovat životní zkoušku znovu:-)

[Mandis]

Ahoj lidičky:-)
odpouštění je zásadní záležitost v životech nás všech. A krásně jste tu psali o odpouštění a rozpouštění neláskyplných našich energií. Protože vše co se nám odehrává se odehrává kvůli našim zkušenostem a kvůli karmickým věcem z minulých životů. A vše můžeme vědomě narovnávat. Pokud se nám v životě cokoli nelíbí požádejme naší dušičku, aby nám přivedla veškeré příčiny, díky kterým se nám ta která událost děje a rozpouštějme je silou lásky našeho srdce. Někdy dušička bude chtít, abychom něco z toho proč se vám to děje pochopili, tak buďme otevření. Jinak vše nenarovnáme tak jak by bylo potřeba pro naše dobro:-)
Přeji Boží láskou prosluněné dny:-)

[Zbultran]

Posílám tu odkaz na hezký článek týkající se odpouštění:
http://zbultran.wz.cz/index.php?det=20

[okenko]

Dobrý den, Omare, mně se osvědčuje v kombinaci s jinými metodami dynamická meditace - Osho. Je to hned ráno, min. 7x za sebou, slyšela jsem i 10x. Já mám cd s hudbou, ale lze i bez hudby. Jo jo, to to vyplouvá, to to leze, to zasuté a nevědomé. ajajaja, ale následuje pocit, že opravdu vidím. Vidím, ne koukám. Hezký den, M.

[DuhovyMystik]

To se provádí čištění věcí z minulosti a rozhodně je dobré si ty věci připomenout, poučit se z nich (pokud jsi to ještě neučinil) a hlavně si za to ODPUSTIL. "ZA VŠE ŠPATNÉ/ZLÉ, CO SE MI PŘIHODILO V MINULOSTI SI ODPOUŠTÍM, protože chybovat je lidské a slouží k osobnímu růstu". Dobré je si ty věci napsat, jak pozitivní, tak negativní a ty negativní pak spálit, nechat minulost minlostí.

AFIRMACE: JSEM ŠŤASTNÝ, PLNÝ LÁSKY A SOUCÍTĚNÍ!

[Krabas]

s tím odpuštěním to není zas tak jednoduché a účinné.

Řeknu příklad: situaci, dokud pořádně nepochopíme, tak veškeré afirmace jsou téměř k ničemu. Mírně uleví, ale problém v nás zůstane dál. Já třeba až po 15-ti letech pochopil skutečnou podstatu jedné konkrétní události. Trvalo mi to 15 let. To jsem rychlík co? Ale kdybyste viděli tu úlevu.

Problém je, že po čase jdou některé věci v nás z vědomí do podvědomí, my už o nich nevíme ale jsou v nás, nadále ovlivňují náš život, reakce, postoje atd.

Chci říct, že některý ty věci budou dlouho trvat, než si je člověk pořádně zpracuje a utvrzovat se v tom, že stačí si říct nějakou formulkou operující s odpuštěním nemusí být většinou tím ideálním řešením.
Každý chce jít jen na určitou hladinu problému, a odpuštění je ponor do jednoho metru, kdežto dá se jít do sto metrů.
Nejdůležitější je pochopit, proč se to stalo. Pravý důvod. A nehledat kolem sebe - u lidí, nýbrž a pouze u sebe.

To že ty bloky jdou na povrch je super, moc ti to může pomoct. Uvolňují se z té propastné hloubky a jdou na povrch a můžeš s nima pracovat. Je to požehnání. Všímej si toho a uvědomuj si, o co šlo a kde se stala chyba, co za tím stojí.

[toora]

Jak kvalitní víno, Krabásku - čím starší tím lahodnější.

Ahoj.

[Dzarmi]

Jsou nějaké cesty,jak příjít na příčinu?Příčinu čehokoliv.Události,setkání,nemoci...Přemýšlím nad věcmi tímto způsobem.
Zamýšlím se nad příčinou a někdy mam pocit,že vím proč to vše.Ale může to být jen doměnka.Jak mam rozeznat doměnku od skutečnosti?
Někdy je příčina uložena někde hluboko a nebo jí prostě nerozumíme.Asi vše přichází ve správný čas,ano,ale je možné odhalení příčiny nějak podpořit tím že pro to něco uděláme?
Džarmi

[jafik]

Nedávno jsem zažil zkušenost, že se mi při relaxaci vynořila vzpomínka na událost více jak 30 let starou, kdy jsem při vzájemných potyčkách strčil spolužačku až upadla do potoka.
Plakal jsem, už to nebyla dřívější nenávist, ale bolestivé svírání u srdce s prožíváním jejího utrpení, vyděl jsem ty její vyděšené oči...začal jsem ji prosit za odpuštění, hladil ve vlasech, bylo to spontánní, na nějaké afirmace nebylo v tu chvíli ani pomyšlení. Nakonec ten bolestivý pláč přešel v pláč štěstí, kdy jsem cítil pouze lásku. Od té doby už mě nemrazí, když si na tu událost vzpomenu, ale těším se, že ji třeba ještě potkám (odstěhovala se do zahraničí) a koupím ji alespoň růži.

[Zbultran]