V dětství

[Krabas]

V dětství jsme byli šťastnější mimo jiné proto, že jsme věřili že čas hraje pro nás, kdežto nyní v dospělosti věříme v to, že čas hraje proti nám, že je to náš nepřítel a že ho máme málo na všechno.
Toto přesvědčení vyvolává vnitřní tlak, napětí v psychice.

Když se ohlédnu zpět tak vidím, že všechny rozhodnutí která jsem učinil já nebo moji známí pod tlakem ("kupte to teď hned, zítra to tu už nebude") tak to většinou nemělo nejlepší výsledky.

Dělat něco pod časovým tlakem (ale i pod tlakem dalších okolností), ať už jsou to rozhodnutí nebo nějaká činnost je věc které je třeba se v životě vyhýbat, protože výsledky pak většinou nestojí za nic.

Času máme totiž dost. Čas v nefyzické rovině není přímkou, ale kruhem (možná přesněji spirálou).

VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS.

A jak se také říká, neexistujou NEEXISTUJÍ ŠPATNÁ ROZHODNUTÍ. Jen si musíme dávat bacha na to, abychom naší činností dosáhli vždy toho, co chceme.

Nebo má někdo jiné zkušenosti?

[zeto]

PMN čas neexistuje, je to jen naše představa, výmysl v našem virtuálním světě. Jenom je zvláštní že když toto tvrdím, zároven si uvědomuji že mi napsání tohoto příspěvku zabralo nějakých 20 - 30 sekund.

Tak a ted více k Tobě Krabásku..........nějak mi uniká smysl toho na co septáš, mohl bys to pro mne lépe specifikovat? Něco mi tu stále chybí....

[okenko]

Krabasi, ty asi zrovna čteš Neala Walsche?
Zdraví všechny Míša.

[Krabas]

Okénko toho autora neznám, doporučíš mi od něj něco?

Zeto, něco tam chybí ale co?
Jak jsem k tomu přišel. Tahám lístečky z kloubouku.
Ty lístečky jsou myšlenky, postoje, názory které spoluvytvářejí můj život a ten klobouk je podvědomí.

Ty myšlenky jsou nevědomé, přesto aktivně působí na můj život. A neboť způsobují tlak na psychiku, tak se je snažím rozšifrovat, poznat kdo za tím tlakem stojí. Když je přenesu z nevědomé roviny na vědomou, tak už přestávají plnit svoji negativní rušivou úlohu.
A tak hraju se sebou takovou hru a poznávám zákoutí mého podvědomí. Vždycky něco vyndám a chvilku se na to dívám a tak mě napadají takové různé věci.

Říkám tomu restrukturalizace mozku.

[Damao]

Taky platí, že se vždy rozhodujeme, jak v tu chvíli nejlépe umíme. Smysl toho rozhodování a následného porovnání důsledků s původním záměrem, je součást procesu učení se životu.
Když přitom zjistíme, že bychom se nyní dokázali rozhodnout lépe, je to příležitost k pochvale sama sebe - opět jsme moudřejší!

[Krabas]

super Damao, to je právě to, když si občas pro sebe říkám, že se znovu učím žít