Albánie

[Filio]

Hezká úvaha šamane.

[BATHORY]

Ahoj Šamane,
Vím že si to nemyslel na mně, ale přesto bych ti to ráda vysvětlila.Nechci se o tom tady rozepisovat, ale v tomhle případě to není nic moc až tak závažného s mým synem, ale spíš se mnou. To co on dělá není nic neobvyklého, dělá to spousta lidí, nemá to ani nic společného s nějakými duchy,... jde zde spíš o to, co to dělá se mnou. Je to něco, že když sem to uviděla, byla sem naprosto v šoku a nemohla sem ze sebe vydat ani hlásku. Druhý den mi bylo hrozně zle a myslela sem že se zblázním, nebo spíš že sem už začala. Proto sem chtěla aby to přestalo. Teď už vím, protože sem se na to ptala, že je to velký dar, kterého si mám vážit a mám být vděčná za to, že vůbec můžu něco takového vidět a vnímat. Není to sice jednoduchý, protože když si představím že se to stane znovu, tak se obávám že v klidu určitě nebudu. Ale snad si časem zvyknu. Každopádně pokud to dar je, tak ho přijmu a budu za něj vděčná.To jen abych ti to trochu přiblížila

Měj se moc hezky
ahoj B.

PS: Nezlob se, že nepíšu o co konkrétního se jedná, ale nechci to tady rozebírat.

[Renata]

Myslím, že to je hezky psané, jen je těžké v reálu chtít aby ti mrňousek děla tlumočníka pokaždé. Ale přítomnost mámy a nejlíp obou rodičů do té doby, než se dítě trochu odtrhne samo je dost důležitá, dává jistotu a sílu, pocit bezpečí. Proto je dobré, když děti , myslím tím malé děti tak do 4 let , spí spolu s rodiči. Bonus, kdy rodiče si jsou vědomi, že jsou i jiné síly než fyzické bytosti z masa a krve a uklidnění, že vše je v pořádku, to posílí. Určitě je důležitá láska a důvěra, to dává sílu. Strach z neznámého a panika, to vše jen umocní. Myslím tím zážitky ze setkání s jemnohmotnem.
A pokud je dítě odtrženo z této ochrany předčasně, tak se zvyšuje riziko probouzení, strachů, vidin apod. Když jsouděti v blízkosti rodičů, vypadají veselé a bezstarostné. Jsou v ochranném obalu rodiny. ALe když se vzdálí, jsou dány třebabrzy do jeslí, školky, tak je to dost velký šok. Většinou. Prot si taky nosí mrňata kus svého domova s sebou jako plyšáka a nebo hračku. Stejně jako ve fyzickém světě to funguje i v tom jemnohmotném. Takže v přítomnosti ochranné síly rodičů je vše ok. Alespoň si myslím. V posteli vedle mámy a táty se žádné noční děsy a setkání s duchy nekonají. Alespoň ne ty nepříjemné. Tedy , abych byla přesná, neslyšela jsem o nich.

[BATHORY]

Ahoj Renato. Souhlasím s tebou a chápu jak to myslíš. Ale v tomhle případě je to pořád ještě o něčem jiném. On nemá z ničeho strach, nebo tak něco..., je naprosto spokojený. Dokonce ani nemá problém spát sám v pokoji, v noci chodí potmně, někdy za mnou přijde, zjistí že se mu blbě leží a úplně v pohodě zase sám odejde k sobě a spí až do rána Pravda je, že opravdu do 4 let spal se mnou a potom ze dne na den začal spávat sám a sám to i chtěl. Ale to co se mi stalo je něco jiného než to asi vypadá, on opravdu z ničeho strach nemá, on totiž o ničem neví. Netuší co umí dělat, ale fakt to má víc dočinění se mnou než s ním. Zajímajé je spíš to, že to co sem popisovala se stalo v noc, kdy výjmečně spal vedle mně. Ale to je fuk. Nějak to dopadne, je to něco s čím se musím naučit umnět vypořádat sama a hlavně naučit se s tím žít.
Měj se hezky. Ahoj B.

[saman]

Ahoj.Pochopila jsi to krásně.Když to nevadí jemu ale tobě,tak je to skutečně v tobě.Držím ti palečky aby u tebe zase zavládla harmonie.Skutečně za pár nějakých dnů či mněsíců se člověk divý,že se tehdy nezbláznil aby pak nakonec zjistil,že když nejde o život jde o ...nic.Skutečně jsem psal všeobecně,taky proto,aby jsi nemusela Báthory reagovat a rozepisovat se.Jak dobře vím,co cítíš.Šaman

[Renata]

AHoj Bathory, když jsem posílala svůj příspěvek, tak jsem reagovala na Šamana a a když se mi to zobrazilo, už to bylo pod tím tvým.
Určitě jse mtedy nemyslela konkrétně tebe, ale když to píšeš, tak jen dám souhlas s Šamanem. Z legrace vždycky říkám, :Ten komu to vadí,má problém, tak ten s tím musí něco dělat." Ono se to lehce řekne, ale my mámy se musíme učit přesat omezovat svoje děti svým strachem. Pokud tvůj syn je v pohodě , tak ten strach máš ty. Je to pochopitelné, moje lekce co se týče dětí byly taky o tom, zbavit se strachu a potažmo s tím snahy o kontrolu nad jejich životem. Dokud jsou děti malé, tak sito omlouváme, ale naše výchova se zaměřuje na to, varovat děti před každým kopancem. což je v poořádku, ale ještě jim tu jejich cestičku poznání zametata nejraději bychom jim tam daly červený koberec s vysokým chlupem. Když zas vzpomenu energetický zákon, Na co se soustředíme, to roste, tak se vlastně sosutřeĎujeme na očekávání toho špatného, úrazu, nemoci, nepohody a ze strachu z toho přemýšlíme o prevenci. Hodně podobně zní Čeho se bojíme, to přitahujeme, takže ještě tímto konáním energeticky tyhle věci, kterých se bojíme, hezky přitáhneme. Dřív mě tyhle věci nějak nedocházely až do takových souvislostí. Ale přes prsty jsem dostala a taky tím velké docvaknutí, když jsem posílala REiki do situace synovi do písemky, která měla rozhodnout o jeho známce - celkem hraniční od propadnutí. Ježe jsemsi neuvědomila dost dobře jak se celá věc má. Horlivá maminka, ustrašená z toho že synáček bude mít sardel na výzo. A bdue muset dělat přezkoušení, aby mohl postoupit. Synáček je totiž v tomto ohledu "adrenalinový pokustón". On si dal závazek, že ač inteligence vyhovujea je dobrá, že se celý učňák nebude učit. On ten strach neměl, jeho krédo bylo-No, když propadnu, tak si to zopakuju, alespoň zkusím jaký to je. Takže to dopadlo tak jak to dopadnout mělo, syn dostal kouli a mě to docvaklo. To, že si on musí všechno komplikovat, jít až mnohdy za hranice, to je jeho styl a přináší to jemu poznání a lekce. To co vyhovuje mně a jak to vidím já, to je vedlejší. Dopadlo to dobře, sehnal si přes prázdniny doučko a pak se konal skok, ze sardele na jedničku. Tedy v dalším ročníku, kdy ž po přezkoušení postoupil. Od té doby se postupně dlesvých možností učím odtrhávat od něj-což se už sand podařilo, přestat ho kontrolovat a očekávat jen to nejhorší a soustředit se veškerou silou na to, že je samostatný, že se dokáže o sebe postarat a že i hodně nepříjemné situace zvládá vyřešit. Sice jinak než bychom je řešili my rodiče, ale zas, i tady se musíme naučit, že on a vlastně děti vůbec mají nárok na svou vlastní cestu. Nějak jsem zapomněla, že já byla taky ten, kdo si jde za svým a názory rodičů byly jen "jedním uchem tam, a druhým ven". Moje děti jsou dospělé tak se soustředím na to, že když mi podvědomí začne podsouvat nějaké obavy, tak je začnu energeticky čistit, láskou a světlem, a posiluju svou důvěru v ně a víru že vše jde tak jak nejlíp má. Nám rodičům je fajn, mě strašpytlovi obzvlášť, dcera ta funguje suprově, synovi se částečně ulevilo, nemá pocit že mu někdo pořád organizuje život . Píšu částečně, protože i tady u něho působí ty systémy přesvědčení, že když se ho na něco zeptáme, že v tom nejdřív vidí to, že pana dospělého někdo chce kontolovat.Ale i on se musí učit, že se nemůže řídit všechno podle něj, že se nějak musíme domluvit aby to klapalo ku spokojenosti všech, když žijeme ve společné domácnosti. A já se smířila s tím, že pokud má nyní potřebu zkoušet svoje hranice, že holt taky dostane přes čumec.
MOje doporučení tedy je, pojmenovat si svoje strachy o děti. Je to tvrdé a nepříjemné, ale ponejvíc je to strach o jejich život. Tím, že se žena stane matkou, najednou se v ní neco zlomí a najednou se dostane na druhou stranu mince. Už zapomíná, že doposud se soustředila na to vymanit se z pout rodičů a stát se ve svých očích a i před svými rodiči dospělou sočekáváním, že ji tak budou brát. TeĎ se dostává do role rodiče a má možnost pochopit jednání rodičů, jejich strachy, jejich očekávání. A zapomen, jak jí vadilo to omezování a kontrola ze strany rodičů a cítí to jako nutnost vůčisvému dítěti. A jede to zas Káčo dokola. To co nám vadilo na rodičích, nezpracujeme to, tak děláme sami dál na svých dětech. Píše se o tom, ví se o tom, radit druhým umíme jak knihy a ve vlastních řadách máme problémy. Jednoho to musí někdy dost tvrdě nakopnout, aby se mu rozsvítilo. BuĎ to bude chtít zpracovat a přijmout nebo sebude tvářit že to tak není. Štábní slepota je taky hodně velká mrcha. Přeji nám všem, strostlivým matkám ,otcům, kteří v malém dítěti vidí budoucího fotbalistu, hudebníka či jinou hvězdu, která dokáže to co oni ne a nebo bude jště lepší než oni, abychom pracovali na tom, posílit svoji víru ve svoje děti, a soustředili se a na to naučit děti obsttá v životě , kdy žse dostanou do problémů. Není důležité jestli budoud ělat to co chceme my, nebo o čem jsem přesvědčeni že to je pro ně to nejlepší. Naučme je důvěřovat si, neutíkat před neúspěchem a před zodpovědností a hlavně to, že všechno jde nějak řešit. Nezametejme jim cestičky tím, že je budeme chránit před nástrahami světa, protože jednou je taková nástraha pěkně praští. Stůjme vedle nich jako jistota a nechme je, aby si ve svém času zkusily zvládnout i nepříjemnou situaci. Útěkem z nich je naučíme jen útěkům. A neobviňujme se, že se nám něco nepovedlo ve výchově, protože vždy přeci jednáme nejlíp jak to v dané situaci umíme.
B. Neboj, budeto dobré, zvládneš to všechno dobře, uvidíš :wink:NAše děti jsou energeticky velice silné, mají daleko větší schopnosti než my, jsou citlivější a mají nás naučit většímu vnímání a pochopení. Je to dárek, se kterým si možná někdy nevíme rady ale určitě je užitečný Posune nás v našem vývoji dál. Učíme se navzájem, naše děti od nás a my od svých dětí.

[Mirek]

Ahoj Renato,
popisuješ přesně to, s čím zápasím i já (děti 18 a 20 let).
M.

[BATHORY]

Ahoj Renato. Opět souhlasím Ale fakt to u mně nemá v tomto případě až tak moc společného se strachem o syna. Přiznávám že sem ta klasická mamka, která má přehnaný strach o dítě (možná taky tím, že je to ještě prcek). Ale tentokrát je to o tom, že sem viděla něco, co mě prostě strašně vyděsilo, lepší přirovnání možná bude šokovalo. Netušila sem, že je možné vidět to co sem viděla, určitě nejsem sama a je asi spousta lidí, která tyhle věci vidí, já jen opravdu nevěděla že je to možné, ale pomalu si zvykám
Asi to fakt není tak, že bych bojovala se svým strachem, jen to pro mně bylo dost neuvěřitelné, tak sem z toho byla trochu v šoku, no, trochu víc. Myslím, že podobně na tuhle situaci by asi reagoval každý, aspoň pokud by tak jako já nevěděl, že tohle dokáže vnímat. Ale děkuju ti, taky doufám že to zase bude v pohodě
Měj se B.

[Renata]

Bětuško, právě proto jsem napsala že naše děti učí taky nás Třeba zrovna tvůj prcek tomu, že tyhle síly jsou normální bytosti, akorát že zijí a vypadají jinak a ještě prot se jich nemusíme bát. Nedivím se ti vůbec ne, možná bych byla vyhoukaná stejně. Přeji ti, abys z těch dalších setkání měla větší radost a užitek

[Renata]

Mirku: no vždyť to jsou lekce do kterých jsem nazráli A záleží na nás, jak se budeme učit, abychom nemuseli dělat reparát A počkej až budem báby a dědkové to bude prča a další lekce

[BATHORY]

Ahoj Renato. Možná sem měla rovnou napsat o co jde, aby nebyly nedorozumnění Já nemám strach z žádných bytostí, na ty sem si zvykla už dávno. I z nich sem pochopitelně ze začátku měla strach, ale vím že když přijdou, tak jen proto, abych jim pomohla a sem ráda, že to můžu dělat. Tyhle návštěvy mě opravdu neděsí, spíš naopak, sem vděčná, že jim můžu pomáhat. Ale tohle je pořád ještě něco jiného, nejde o nikoho, kdo by nebyl živý Jde o to, jak sem schopná vidět syna, to je to, co mě vyděsilo
Měj se hezky

[Renata]

Ahááááááá škoda že tu není emotikon ťuknutí se do čela kolik keců bych si ušetřila :wink:No, už jsem si posunula židli u počítače, abych si neseděla na vedení

[BATHORY]

Vůbec si nesedíš na vedení! Moje chyba!! Já sem nevysvětlila o co přesně jde, takže vůbec nevadí a hlavně to není tvoje chyba, že si to pochopila jinak Nevím, nějak se mi nechtělo psát tady o co konkrétního se jedná, možná trochu i z obav z reakcí určitých lidí, ale možná hlavně proto, že i kdybych to vysvětlila, tak by to možná někdo pochopil jinak, než bych chtěla aby to vyznělo. Ale to je jedno, holt je někdy něco složitější a něco zaje jednodušší než se zdá
Ahoj

[toora]

Milá Bathory,
možná by bylo dobré rozmyslit si před vstupem co konkrétně chci říct a proč.
Protože to, že na jeden příspěvek budou následovat mnohé další reakce, to lze na veřejném fóru předpokládat.

Když napsat, tak pak se tedy pokusit vyjasnit těm, kteří se mnou hovoří, co přesně jsem měla na mysli. To mi připadá seriózní.

Na druhou stranu, pravdou je, že je to tady docela běžné.

[BATHORY]

Milá Tooro,
Já sem moc dobře věděla co a proč chci napsat. Byl to jen další příklad k tomu, o čem tohle téma bylo. Nečekala sem, že se začne můj příklad rozebírat jako nějaký problém a kdyby sis přečetla všechny příspěvky které sem psala od začátku v tomhle tématu, tak myslím, že by sis toho asi všimla. Nemám pocit že bych jednala nějak neseriozně. Pokud si si to stále myslíš, přečti si to znovu.
A pokud na tom trváš, klidně ti řeknu o co přesně jde.

Přeju ti hezký zbytek nedělního večera