Důvod mého setkání

[Ameria]

Nevím, jestli to patří zrovna do této rubriky, ale vlastně žádám o pomoc.

Nedávno jsem potkala člověka, muže, mladšího než jsem já. Od první chvíle mám pocit, že ho znám. Cítím k němu jakési pouto. Mám pocit, že ho znám z minulého života, instinktivně mu důvěřuji a v jeho přítomnosti se cítím moc dobře.

Ráda bych zjistila, jestli se opravdu známe uz "déle" a z jakého důvodu jsme se střetli. Leží mi to v hlavě a cítím, že bych to měla zjistit. Může mi prosím někdo pomoci to zjistit? Jsem schopna dodat datumy narození a jakékoliv jiné podrobnosti...

[Filio]

Amerio tohle jsou velmi ošemetné věci, mohlas být v min.životě třeba čarodějka začarovat si jeho lásku, a on tě teď bude milovat na další 3000 let. Jednoduše napiš na papírek"Vzdávám se všech svých slibů z minulých životů a odprošťuji se od karmy mých blízkých!"Hoď na to reiki sprchu a nech to být. A jestli spolu mmáte mít intimnější vztah, tak příjde a jestli ne tak nepříjde.

Filio

[saman]

Ahoj,já vím,je to hodně lákavý,vědět to.Nejdůležitější ale je,vědět,že v tomto životě potkáváme lidi,ať ty co milujeme a nebo nenávidíme proto,že jsme se tam nahoře strašně moc milovali a rozhodli jsme se z té lásky,že se spolu inkarnujeme zpět na zem aby jsme se spolu jeden od druhého něco naučily.NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE POUČIT SE TÍM,ŽE BUDU JEN POZOROVAT A VNÍMAT CO MNĚ VADÍ,ZNERVÓZNUJE A HLEDAT PŘÍČINU V SOBĚ.SNAŽIT SE TO POCHOPIT PROČ MI TO VADÍ A NEBO SE LÍBÍ.Když to pochopím a už mi to nic nedělá,poučil jsem se.A je to normální,že se potkáváme s lidmi,které jsme milovali v minulém životě a nebo tam nahoře,ale taky ti jen může něco připomínat.Je ale skutečně důležité vědět,proč miluji,proč se smněji.Není lepší nezkoumat ale prožívat si to naplno,jako by to mnělo být to poslední,co prožiju.
Teď rada.Já třeba poznám z fotografie podle očí minulost toho člověka.ale nemusí se to vztahovat zrovna na tu část tvého života,který ty chceš poznat,já vidím jen to nejsylnější.Pak taky dělám hlubinou regresi založenou na pocitech při plném vědomí,a ta ti přesně ukáže,jestli jste se už dříve potkali.Ale najdi si někoho ze svého okolí,určitě to tam dělají i u vás.Ale chci ti říct,že i velmi silný přitahující pocit( z vlastní zkušenosti,zažil jsem si to s láskou i kledbou)nemusí být to co očekáváš.V mém prvním případě tato touha po setkání,neskutečné splynutí duší,prožívání stejného,když ona mluvila o sobě,popisovala můj život,když já jsem mluvil o sobě,poznala se v tom i ona,mněli jsme stejné nemoci,dopisovali jsme si přes internet a dodnes jsem nepochopil,proč nám osud zakázal se sejít.Dodnes vím,že by se stalo něco strašnýho.Ona když uviděla moji fotografii,tak napsala,že kdybychom se potkali rovnou tak omldlí.Byl jsem do její rodiny,teta jejího otce.Jsem stejný jako její strýc z otcovi strany.Mohl bych dále vyjmenovat souznění životů i duší.Poslala mi svou fotografii a já viděl.Potkávali jsme se již v dávnověku,já ji nechal rozsekat manžela abych si ji mohl vzít a vládnout,zažily jsme spolu....ale nejlepší bylo,že jsme spolu současně pochopili,že v minulém životě naše láska byla tak silná,že jsme se jeden pro druhýho obětovali ale nedokázali zapomenout až to skončilo já ji dal upálit na hranici a ona mne na hranici proklela a já ji.Teď jsme si to mněli odpustit a pochopit.Nikdy jsme se neviděli,už si ani nepíšeme.Nám dvou fungovala telepatie a něco víc,já ji posílal určitou ochranu,a ona mi druhý den napsala,že viděla anděla s dlouhýma vlasama a on ji dal bílé světlo du srdce.Proto jsem ji poslal svou fotografii,protože ona mne nikdy neviděla a já ji nenapsal,že nosím dlouhé vlasy.A co myslíš,že mi napsala na tu fotografii.Já se doteď necítím být andělem.A v druhým případě jsem potkal bytost,kterou potkávám ještě déle.Nevím,že bychom se nemilovali,vždy jsme hodně zažívali a tudíš se hodně učili,aby se stalo,že v tomto životě mi pomáhala odvést tisíce dušiček,statisíce,a ony čekali na naši pomoc.Ona mne k nim navedla.Ale ani jeden z těchto příběhů,nebo to co jsme se dozvěděl o sobě nebylo při regresi,ale přišlo mi to jako šamanovi při plném vědomí a přišlo to i mým partnerkám v osudu, při plném vědomí.Když se člověk má něco dozvědět,tak to přijde.
Ty příběhy jsem ti napsal proto,aby jsi pochopila,že ani láska ani nenávist není nic víc než zájem o toho druhého,a je to vlastně projev lásky.Nemusíme zkoumat,proč milujeme.Ale taky pro objektivitu,když poznáš minulý život,tak si třeba můžete teď odpustit a nebo se ještě více zamilovat.Tak se rozhodni sama,jestli to stojí za to milovat kvůli něčemu a za něco a nebo jen cítit lásku a přátelství jen tak.Ale rozhodnou se musíš sama.Ten krok nechám na tobě.Šaman

[saman]

Ahoj,já vím,je to hodně lákavý,vědět to.Nejdůležitější ale je,vědět,že v tomto životě potkáváme lidi,ať ty co milujeme a nebo nenávidíme proto,že jsme se tam nahoře strašně moc milovali a rozhodli jsme se z té lásky,že se spolu inkarnujeme zpět na zem aby jsme se spolu jeden od druhého něco naučily.NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE POUČIT SE TÍM,ŽE BUDU JEN POZOROVAT A VNÍMAT CO MNĚ VADÍ,ZNERVÓZNUJE A HLEDAT PŘÍČINU V SOBĚ.SNAŽIT SE TO POCHOPIT PROČ MI TO VADÍ A NEBO SE LÍBÍ.Když to pochopím a už mi to nic nedělá,poučil jsem se.A je to normální,že se potkáváme s lidmi,které jsme milovali v minulém životě a nebo tam nahoře,ale taky ti jen může něco připomínat.Je ale skutečně důležité vědět,proč miluji,proč se smněji.Není lepší nezkoumat ale prožívat si to naplno,jako by to mnělo být to poslední,co prožiju.
Teď rada.Já třeba poznám z fotografie podle očí minulost toho člověka.ale nemusí se to vztahovat zrovna na tu část tvého života,který ty chceš poznat,já vidím jen to nejsylnější.Pak taky dělám hlubinou regresi založenou na pocitech při plném vědomí,a ta ti přesně ukáže,jestli jste se už dříve potkali.Ale najdi si někoho ze svého okolí,určitě to tam dělají i u vás.Ale chci ti říct,že i velmi silný přitahující pocit( z vlastní zkušenosti,zažil jsem si to s láskou i kledbou)nemusí být to co očekáváš.V mém prvním případě tato touha po setkání,neskutečné splynutí duší,prožívání stejného,když ona mluvila o sobě,popisovala můj život,když já jsem mluvil o sobě,poznala se v tom i ona,mněli jsme stejné nemoci,dopisovali jsme si přes internet a dodnes jsem nepochopil,proč nám osud zakázal se sejít.Dodnes vím,že by se stalo něco strašnýho.Ona když uviděla moji fotografii,tak napsala,že kdybychom se potkali rovnou tak omldlí.Byl jsem do její rodiny,teta jejího otce.Jsem stejný jako její strýc z otcovi strany.Mohl bych dále vyjmenovat souznění životů i duší.Poslala mi svou fotografii a já viděl.Potkávali jsme se již v dávnověku,já ji nechal rozsekat manžela abych si ji mohl vzít a vládnout,zažily jsme spolu....ale nejlepší bylo,že jsme spolu současně pochopili,že v minulém životě naše láska byla tak silná,že jsme se jeden pro druhýho obětovali ale nedokázali zapomenout až to skončilo já ji dal upálit na hranici a ona mne na hranici proklela a já ji.Teď jsme si to mněli odpustit a pochopit.Nikdy jsme se neviděli,už si ani nepíšeme.Nám dvou fungovala telepatie a něco víc,já ji posílal určitou ochranu,a ona mi druhý den napsala,že viděla anděla s dlouhýma vlasama a on ji dal bílé světlo du srdce.Proto jsem ji poslal svou fotografii,protože ona mne nikdy neviděla a já ji nenapsal,že nosím dlouhé vlasy.A co myslíš,že mi napsala na tu fotografii.Já se doteď necítím být andělem.A v druhým případě jsem potkal bytost,kterou potkávám ještě déle.Nevím,že bychom se nemilovali,vždy jsme hodně zažívali a tudíš se hodně učili,aby se stalo,že v tomto životě mi pomáhala odvést tisíce dušiček,statisíce,a ony čekali na naši pomoc.Ona mne k nim navedla.Ale ani jeden z těchto příběhů,nebo to co jsme se dozvěděl o sobě nebylo při regresi,ale přišlo mi to jako šamanovi při plném vědomí a přišlo to i mým partnerkám v osudu, při plném vědomí.Když se člověk má něco dozvědět,tak to přijde.
Ty příběhy jsem ti napsal proto,aby jsi pochopila,že ani láska ani nenávist není nic víc než zájem o toho druhého,a je to vlastně projev lásky.Nemusíme zkoumat,proč milujeme.Ale taky pro objektivitu,když poznáš minulý život,tak si třeba můžete teď odpustit a nebo se ještě více zamilovat.Tak se rozhodni sama,jestli to stojí za to milovat kvůli něčemu a za něco a nebo jen cítit lásku a přátelství jen tak.Ale rozhodnou se musíš sama.Ten krok nechám na tobě.Šaman

[okenko]

Dobré ráno,

toto téma mě zaujalo, Šamane, jestli jsem pochopila Tvé sdílení, každého , koho potkám, jsem znala již nahoře a zde mám s ním prožít přesně to, co nemám vyřešeno. Duše se rozhodla prožít.
Výzva k neustálému pochopení se a růstu. Přijetí. Zatím mi tam bliká,
že život je i o radosti a teď a tady, ovšem vše je pravda a nic není pravda, dokud to není moje pravda. Jestliže v každý okamžik tvořím své prožívání a měním se, nahoře nemohli dopředu vědět, kdy se rozhodneme to a to pochopit. Pro mě je přijatelnější , že si přitahuji přesně to, co tvořím nebo toužím zažít. Je to hooodně blízko tomu, o čem jsi psal. Krásný den, Míša.

[lilaa]

[Ameria]

Vaše slova jsou krásná a přesně vystihují, co cítím.

Přesto bych se k tomu chtěla přiblížit více.... Cítím, že jsme měli něco krásného a chci vědět co. Co je špatného na touze po tomto poznání?

[Filio]

Nic na tom není špatné. Ale regresní terapie neuznávám. Můžu ti jen poradit "Když se budeš hrabat v minulosti, promrháš budoucnost!"

Filio

[lilaa]

Ono poznat min. životy láká plno lidí, i když by si měli položit otázku "co tím TEĎ získám?". Většinou jde o zvědavost. A zvědavost není cílem. I to je důvod, proč si své životy nepamatujeme, je to minulost. Přesto můj mistr říká - pokud je někde problém, podíváme se na to - a tím pádem lze zjistit, proč to či ono setkání. Je pravda, že tenkrát mi to zjištění s oním klukem docela pomohlo, tak nějak jsem se vnitřně uklidnila a začla se na vše dívat z jiného úhlu pohledu.
V touze po poznání není špatného nic, Amerio. Ten člověk přišel do tvého života, když si budeš klást otázku PROČ? a máš-li na tu otázku odpověď dostat, ona přijde v pravou chvíli a třeba k tomu nebudeš potřebovat ani regresku ani data narození ani SRT apod. Možná si na tu otázku odpovíš jednou sama. Říká se přeci tlučte a bude vám otevřeno:-)

[samanka]

Tyto metody a vize jsou pořádně ošemetná věc. Často je naše chtění právě to, co nám maluje obrázky jaké bychom rádi viděli, ale skutečnost může být úplně jiná. Zvlášť my ženy jsme přímo přebornice v emocích a příbězích, které zdánlivě plynou z naší intuice. Hrajeme si a ptáme se karet nebo jiných metod a i z odpovědí si rády vybíráme to, co se nám hodí a líbí. Situace a vlastní pocity si umíme vykládat jako tajemné symboly z dávných věků i věcí, které se dějí v součastnosti.
Nikdo neví, co je na minulých životech pravda. Dokonce ani to, jestli existují nebo jestli my k nim máme v tomto životě přístup. Jestli naše vize nejsou jen hry našeho podvědomí.

Ano, když je nám s někým dobře, máme tendenci spřádat příběhy, které se odehrávají v našem nitru a je někdy dost kruté a překvapující slyšet, třeba i s odstupem času, jak stejné situace prožívala druhá strana. Její pocity a názory, prožitky. Mám velké zkušenosti s tím, jak je výborné naučit se dobře komunikovat běžnou slovní komunikací, nejen tou intuitivní, protože mnohdy je tahle neschopnost největším průšvihem při dorozumívání hlavně mezi mužskou a ženskou částí lidstva.
Sama ze své zkušenosti i mých kamarádek znám a jsem někdy pořádně překvapená, jaký příběh dokážeme vytvořit z jedné jediné maličkosti.
A při tom všechno může být úplně jinak, protože známe sice A, ale ne B, C, D...

Regresi považuju za sice velmi zajímavou metodu poznání, ale jen v případě záměrné terapie, ne jako zvědavost nebo za jiným účelem, třeba si něco dokázat.

Je fajn se zamilovat, je príma se citít v něčí přítomnosti dobře, je báječné mít dobré přátele. Zvlášť když je to oboustranné.

šamanka

[Ameria]

Ale ja nejsem zamilovana.

Vzdy jsem nad regresi premyslela jako nad moznosti pochopit nektere problemy, ktere se mi deji, a se kterymi se zatim nedokazu vyporadat. Kazdy mame nejaky blok, problem, o kterem nevime, odkud pochazi...

Ja ale nechci kvuli tomuto podstoupit regresni terapii. Ano, uznavam, zene me i zvedavost. Proc predstirat, ze ne? Ale nejenom to. Po dlouhe dobe citim, ze se neco dalo do pohybu a chci celou vec pochopit. Myslela jsem, ze chapu, proc mi tento clovek zkrizil cestu. Jenomze to asi nebylo to prave, protoze mi to porad lezi v hlave. Nadchnula jsem se... ano... ale ze spravneho duvodu. Citim, ze je v mem zivote podstatny a jsem z toho zmatena. Nejsem ten typ co si vytvari domenky a spekuluje s fantazii.

Setkavame se za zivot se spoustou lidi. Kdybych necitila, ze zrovna na tuto otazku chci odpoved, neptala bych se... Pokud se ma prosba nesetka s vyslysenim, tak se holt nic nedozvim...

[Filio]

Kdyby to mělo být pochopeno, tak to pravděpodobně budeš už dávno chápat. Je to marná práce. Žene tě jen zvědavost, možná na si to nepřipouštíš na vědomé úrovni, ale je to tak.

Filio

[saman]

Ahoj.Černoočko,není to tak jednoduché,potkáváme stále stejné lidi,ale jsou to jen ty,kteří nás nějak hodně ovlivňují.Ale aby to nebylo jednoduché,tak třeba tvoje maminka se s tebou potkala jen v tomto životě a už nikdy se nepotkáte,to jen jako příklad.Tak že vlastně nevíme,kdo je a kdo není náš souputnik.A taky před narozením se chceme něco naučit,ale není dáno,že se to naučím do 20 let a nebo do 40 let.Taky nevíme,jestli se to vůbec naučíme a opakujeme to v dalším životě.Máme svobodnou vůli.Proto se s námi rodí naši přátelé,aby nám pomohli svůj ůkol splnit.Nic není dané,jen si to plánujeme.A tím jsem se dostal k regresi.Je z důvodů terapie nezbytná.Okamžitě vyléčím fóbie,ůzkosti,deprese.Teda někdy rychle,někdy pomaleji,ale správně udělaná regrese nás zbaví i pocitu viny,mamko.To je odpověď,jestli znát minulé životy.Když pochopím svůj minulý problém,tak ho vyřeším teď a tady a z vlastní zkušenosti vím,že zmněním minulost,současnost a budoucnost.Úplně jsem zmněnil minulost,ale bez návratu do minulého života bych to ani teď nepochopil.Táhne se mi to tisíci životy a zase by mne to minulo.Ale je to můj případ.U mne platí a u druhého ne.Nikdy nemůžeme říct,minulé životy ano nebo ne.Můj názor je,že když si na něco vzpomenu,tak je to vzpomínka ze které se mohu poučit a neopakovat stéjné chyby.Je to skutečně vzpomínka,šamanko.V dost případech jsem se o něčem dočetl,co už jsem znal ze vzpomínek a historici mi to potvrdily.Moje přítelkině se mne často ptala na nějaký věci z dávné minulosti,až mi nakonec donesla knihu,kde popisuje žena přesně to,co já jsem říkal své přítelkyni.Já si vzpomínám na něco a druhý člověk mne doplňuje,protože jsou to naše společné zážitky.Bavíme se spolu,a on mi říká,víš,nechápu,proč jsem dělal to a to a já mu říkám,protože jsi dělal to a to a oba dva se tomu smnějeme,jako vzpomínce z mládí.To se nedá vysvětlit kolektivním vědomím a nebo náhodou nebo podobností.Co ty tisíce duší,které mne dohnali až v tomto životě.Jak je možné,že jsem své kamarádce šamance vysvětlil příběh jejího života u kmene,proč se to stalo a ona mi řekla,že to ví,ale nevěděla,proč se to stalo.Jak je možné vědět něco co by nebyla pravda,ale pouze představa našeho mozku.Naše mozka jsou tak složité,že naše představy by se diametrálně lišily a né se shodovaly.Šaman

[mamka]

šamane, snad rozumím tomu, co píšeš. Snad. Přesto si o tom myslím něco jiného. Ale to je na životě právě to krásné, že nejsme všichni stejní, že právě konfrontací názorů se učíme. Buď svůj názor změníme, nebo se v něm utvrdíme. Nikdy to však nemůže být postoj platný pro všechny. Vždycky jen pro nás a pro tuto chvíli.
Myslím, že chápu to, co chceš říct, ale já to vidím jinak. Například pocit viny, o kterém píšeš, může člověk odstranit i bez nahlédnutí do minulých životů.
A když už jsme u toho, proč všichni jen nahlíží do minulosti? Proč se zrovna tak snadno nedíváme do budoucnosti, když se,podle teoretiků, odehrává minulost, současnost i budoucnost najednou?

Kdysi jsem četla, že neexistuje otázka, která by už nebyla někdy položena. Že celý vesmír čeká na novou otázku a pokud se vyskytne, pak všechny síly Universa budou pracovat na tom, aby byla zodpovězena.
Proto si myslím, že zrovna tak neexistují situace, které by se už někdy neodehrály. Proto i ta podobnost různých osudů. Proto věřím i tomu, že své minulé životy můžeme nacházet právě díky schopnosti napojení na tyhle odehrané děje a považovat je za své.

Šamane, taky mi nějak logicky nevycházejí počty s dušema. Možná není logika namístě, ale přesto mi to vrtá hlavou. Je nás tolik, kolik snad ještě nikdy na Zemi lidí nebylo a ta těla jsou nositeli duší. Duší, které si mají něco vyřešit, aby se už nemusely vracet. Pak je spousta dušiček, které někde bloudí po hřbitovech, straší a otravují ty vtělené a ještě jsou duše, které se už vracet nemusí nebo nechtějí. Co s tím? Kde se všechny duše berou? Nebo prostě vznikají oddělením od Jednoty, aby stačily zásobovat nově vznikající těla? Pak by se ale museli rodit lidi, jejichž duše nemá minulost na zemi. A samozřejmě by nebyly zatíženy žádnými vztahy.
Čistě teoreticky by to musel být téměř každý třetí, čtvrtý člověk. Možná dokonce každý druhý...?

Tak tohle mne napadá, když čtu, jak ti je všechno naprosto jasné. Že je to jasné tobě, je vpořádku. Ale nějak mi nezníš příliš přesvědčivě. A i to je nakonec vpořádku...

[Zbultran]