Anorexie - prosím o pomoc pro kamarádku

[BATHORY]

Zoufalé to bohužel je. Já s tím nemám vůbec žádné zkušenosti, ale četla jsem, že jedné dívce strašně pomohlo, když se odstěhovala k příteli. Doma byla ve stresu a neměla duševní klid, vůbec se svou rodinou nevycházela! V případě tvé kamarádky (nevím kolik je jí let), třeba kdyby mohla bydlet u někoho , kde by se cítila dobře a poznala tam , že na ní někomu záleží, myslím opravdu záleží, třeba by to trochu pomohlo.
Opravdu nevím. Napadlo mně to, protože je to podobný příběh.

[samanka]

Velmi bych ti doporučila poměrně novou a výbornou knihu:
Lorraine Ladish - Strach z jídla.
Je tam shrnuto o této poruše všechno, spousta zkušeností i praktických rad pro rodiny i přátele. Například jak mají s dotyčným komunikovat, jaké jsou největší chyby a jiné velmi dobré a užitečné rady.
Pokud už je tělo velmi poškozené a hrozí kolaps, určitě by se mělo
začít odtud. Kdo má sílu na změny, pokud nemá žádnou sílu vitální?
Vřele doporučuju nechat vše na odbornících, další práce na změnách musí vyjít stejně od ní. Pokud si už problém uvědomuje, ale situace se jí líbí stejně i kdyby ses na hlavu postavila, nic nenaděláš. Sama jsem tuhle
zkušenost nedávno udělala.
I když to zní pro hodně z nás neuvěřitelně, potkali jsme se s tím v životě mockrát všichni: nemoc může dát lidem kvality po kterých jako zdraví marně toužili a svoji nemoc nechtějí opustit. A jsou to velmi, velmi závažné život ohrožující nemoci. Můžou to být hodnoty jako pozornost rodiny, pocit vyjimečnosti, klid na věci, které nestíhali v sebeničícím tempu nebo spousty a spousty různých důvodů. Když se jim je snažíš vzít, podvědomě se brání. Třebaže podle slov se samozřejmě snaží vyléčit, běhají od jednoho léčitele k druhému, shání zázračné patáky...


šamanka
PS: o čem bych uvažovala sama za sebe, tak hlavně podpora, přátelství, spíš s opatrným vyzdvižením osobních vlastností (těch které skutečně upřimně můžu pochválit), hlavně ne vizáže, protože tohle téma je dost problematické.

[Renata]

Šamane, možná by fakt nebylo tak od věci napsat svoje zkušenosti s terapeutickou prací s anorektičkami či bulimičkami. Jako pohled a zkušenosti jedné z metod.
Co se týče té slečny, tak bohužel, každý máme právo na jakékoli rozhodnutí. Nejvíc to bolí u našich blízkých a přátel. Jestli i tady pomůže netlačit na pilu, protože čím větší nátlak, tím větší odpor a podporovat to jen jemně, třeba zpočátku jen svou účastí, hovory úplně o něčem jiném než o jídle a postavě, ale o něčem co nás spojuje. Pokud je zájem tak jít na kafe, do kina, do divadla, co já vím.....A pokud něco, tak asi pouze vysílat lásku. Protože dávat reiki někam, kde je cokoli vědomě odmítáno,...nevím.Spíš asi do situace, pokud to má být tak aby tím posílilo co nejlepší rozhodnutí dané osoby. V knížce Celstýnské proroctví ve 3. díle se hezky píše o tom, že tím, že vysíláme lásku, zvyšujeme tím vibrace toho ke komu je tato energie vysílána a ten se o to líp dokáže rozhodnout dle své vůle a to svobodně. Asi nelze očekávat výsledky hned, ale určitě to funguje. Moje zkušenost. A když už něco energeticky čistit, tak strachy a obavy. Ale svoje. A posilovat důvěru a víru v toho člověka, který nám dělá vrásky na čele. Nikdy bych nevěřila, jaké to může přinést pro všechny zúčastněné výsledky. .Až pak je snad připravená půda ke spolupráci a léčbě.

Takže Šemane, sem s tvými zkušenostmi