Krásné myšlenky - teorie a praxe

[samanka]

V posledních dnech se objevily zprávy, které mě dost šokovaly a udělaly nevolno. To, co popisují se děje dlouho a já se marně snažím najít vysvětlení.
V Indii a přilehlých zemích snad neexistuje jediný ateista, odtud pochází tolik krásných myšlenech filozofií, naboženských tradic, které jsou stále živé a každodenně se praktikují. Že cena života je tam pramalá je velmi známo.

Ale může mi někdo vysvětlit, jak souvisí tyhle myšlenky lásky, soucitu a pomoci bližnímu s tím, že se denně vraždí nenarozené nebo čerstvě narozené děti ženského pohlaví a lidi jsou schopni nechat malým dětem amputovat končetiny (klidně i zaživa bez umrtvení a dělají to i "lékaři"), jen aby je mohli poslat žebrat a vzbuzovali víc soucitu???!!!
Na druhou stranu je tam moře klášterů, mnichů, nejvyššího duchovna,...
Napadla mě v tomto smyslu dost kacířská myšlenka: jestli by se nemohli buddhističtí mniši ve svých meditacích přeptat nejvyššího velení, jestli by se s tolika utrpením ve světě nedalo něco dělat. A jestli by třeba nešlo změnit jejich systém ranního žebrání na systém občasné meditace prací jako je okopávání zákonku vlastní mrkve. Je to přízemní a materialistické, ale možná by to těmto končinám hodně prospělo.

Vím, že tyhle hrůzy existovali odjakživa (křižáci, hluboce věřící mafiáni a co já vím všechno), ale musí to pokračovat pořád dál?

šamanka

[mamka]

Šamanko,
tyhle otázky mne trápily snad celý život (stejně jako plastový kbelík a triko s Coca-colou u amazonských indiánů). Teď už to snad chápu...opravdu jen snad. Zatím jen nedokážu zjistit, jestli jsem si jen nezvykla a své pochopení jsem si nevytvořila jen jako zástěrku. Jestli jsem si jen pod deku neschovala bolest, kterou mi to způsobovalo.

Za pochopením není skryto nic zvláštního. Jen pochopení lidské historie.
Ale to nejpodstatnější vidím v tom, že přijmout náboženství (je fuk jaké) a být opravdu věřící, je diametrálně odlišné. Náboženství se upíná k jedné (nebo několika) personě, buď dávno fyzicky mrtvé, nebo v běžném životě nahmatatelné. A co oči nevidí, to srdce nebolí. Z toho vyplývá přesvědčení, že modlitba je něco jako odpustek. Když však dojde k nějakému fyzickému projevu božstva, všichni padají, opravdu se na chvíli kají a dostaví se "dotek božského". Než se zase ponoříme do denodenní bídy....
Opravdová víra nemá s náboženstvím nic společného. Všechno tajemství je ve vnímání boha. Buď personifikovaného (viz výše) nebo zákon a zázrak stvoření a tvoření. Lidstvo dopustilo převahu personifikovaných bohů. Toď vše, jak to chápu já.

[mamka]

Zrovna dnes jsem si přečetla něco nádherného tady:

http://www.wahlgrenis.cz/aktuality_monolog.htm

Bohužel se celá společnost snaží tyhle myšlenky mladým vytlouct z hlavy, spoutat nesmyslnými zákony, normami životního standardu.........

[mrtvybrouk]

[saman]

Ahoj šamanko.Je to správné, že tě to nenechává lhostejnou, utrpení a bída ve světě. Ale my jsme přece jiní,kulturně,nábožensky(TEĎ MI PROMIN,ALE MÁME KŘESTANSKOU VÝCHOVU A KŘESTANSKÝ POHLED NA SVĚT-NEZABIJEŠ NEBO CHCEŠ LI NEZMRZAČÍŠ BLIŽNÍHO SVÉHO-promiň parafrázování) a proto že jsme jiní nesuďme jiné. Copak kanibalové nebyli pobožní.Copak Mayové neobětovali desetitisíce lidí a někdy najednou ve jménu svých bohů.A stejně je nesoudím. COPAK JÁ JE MOHU SOUDIT KDYŽ TO CO JE PRO MNE ZVRHLÉ JE PRO NĚKOHO POSVÁTNÉ A TABU TŘEBA KANIBALISMUS,VŽDYT JIM BŮH DÁVÁ SÍLU OD SVÝCH SNĚZENÝCH NEPŘÁTEL A ONI SVÉ ZAJATCE SNĚDLI A TI TO BRALI JAKO SAMOZŘEJMOST,PROTOŽE ONI BY JIM TO UDĚLALI TAKY.BOHOVÉ SI TO PŘEJÍ.Mi si nedovedeme představit a ani nedokážeme pochopit i když na to koukáme.Zapomeň na křestanskou výchovu,uplně na vše co jsi se naučila,zůstaň klidná a otevřená a pochop jednání a myšlení dětí z koncentráků.Dětí,které se tam dostali jako malé a mněli štěstí,že přežili a vyrostli.Ostatní je učili číst i psát,říkali jim, že ostatní děti chodí do školy,maji školní brašny,sešity,penály a tušky.Že existuje tam za ostatním drátem jiný svět,s jídlem a bez krematoríí.
Zrůdné bylo, že ty děti o tom věděli, ale neztotožňovali se s tím.ONI NIC JINÉHO VE SVÉM ŽIVOTĚ NEPOZNALI,PRO NĚ BYL NORMÁLNÍ SVĚT TEN CO ZNALI.BYL TO SVĚT V KONCENTRÁKU, SVĚT S PLYNOVÝMI...Taky byli věřící,mněli své bohy a své malíře i fylozofi, ale můžeš ty děti za to odsuzovat,že nechtěli se mít lépe.Oni to neznali,nebo už nevěřili a dělali jen to, aby přežili, oni a jejich příbuzní.Proto jim mrzačí údy,čím je ten malý Ind více postižený, tím věčí almužnu mu mi turisté ze západu dáme.
Nechci to bagatelizovat, ale pohled přes ostnatý drát mi nedává právo je odsuzovat nebo posuzovat. Musel bych tam žít. Ale proč se snažit pochopit jiné,proč vidíme bídu světa a doma nedáme najist vlastním dětem.To se říká, ale je to pravda. Napadla mne maličkost, ale kdo z vás se dokáže třeba bezdomovci podívat zpříma do očí. Copak on není člověk. Víš je to krásně hnusné gesto to zapalování a předávání olympíjského ohně.Ty slávy po celém světě. NE. Zapal své srdce láskou, nekoukej jinam a zapal jen své srdce láskou a hoř tak dlouho až od tebe chytne i jiné srdce a jedině tak můžeš něco změnit. Je to to nejtěšší, zapálit svou tajnou pochodeň a nikomu to neukázat a nepochlubit se. Možná proto jsi viděla ty děti, aby jsi dokázala najít sama sebe,možná proto to chce i bůh, aby nás změnil.Cítíš co jsem napsal.Nás změnil, jen mne a nikoho jiného.
NIKDY se s ničím nesmiř, ale měň jen to, co můžeš změnit, a co nemůžeš změnit, na to neplýtvéj energii. Matka tereza se jenom starala o chudé a nemocné.Dokázala se bezdomovci podívat zpříma do očí a mnohdy neměla dost jídla pro všechy, nenakrmila je, ale mněla lásku v srdci, nekonečně velkou lásku, a jen tak vzala hadřík a umyla toho bezdomovce a svými doteky ho hladila,po mnoha letech se ho zase někdo dotýkal.Nic nechtěla měnit,mněla jen svou lásku, rozešla se z papěžem,ona věřící, ale mněla svou lásku v srdci a chtěla ji dávat jiným. Nežádala o svolení, ona nebojovala s papežem,jak mnozí říkají, ne ona jen dál rozdávala svou lásku, protože kdo miluje nebojuje.
Ale neber si z ní vzor, ty jsi jiná, ty jsi svá. Jen tak trochu s tebou polemizuji, svět když není podle mého gusta nemusí být zlý a necitelný.
Vem si lidé na slamech, města vyrostlá na odpadcích z velkoměst. Oni tam mají svuj život.Oni neznají peníze, mnění jen to, co si vyhrabou.A víš, že mezi nima žijí boháči,kteří mají přístup na ty nejčerstvější odpadky, ještě nepřebraný, a na to hrabání si najímají lidi.A to nejdůležitější na konec.Tyto boháči na smetištích světa jsou vzorem všech mladých lidí ze smetiště.Oni sní,když v noci usínají, že i oni jednou budou mít střechu nad hlavou jako ten soused od vedle, a možná se jednou dopracují tak vysoko jako on.Oni mají taky svůj svět a své zákony, ale kdo z nás může říct, že se nedostanou do nebe, že třeba zrovna ten rodič indického dítěte nezažije osvícení.To nevím a ani nepochopím, ještě jsem nepochopil sám sebe, ale snažím se být objektivní nezaujatý a nebýt soudcem.
Neboj se, vím že jsi to tak nemyslela a vážím si tě za to. Když nic víc, pozvedla jsi svůj hlas. Kdo to dneska dokáže. Medituj a ptej se, co mám sama pro sebe udělat, aby se to změnilo.Matka Tereza se modlila a dostalo se jí odpovědi, jdi a splň si svůj sen, postarej se o bližního svýho.Ona si jen plnila svůj sen o kterém si myslela. že je jejím posláním na této zemi.
Proč lidé, kteří dosáhli osvícení nebojovali proti nepravostem světa, ale učili lidi, jak je mají následovat aby i oni dosáhli osvícení a bylo dobře na zemi.
Neporadím ti, jen jsem tak trochu rozvedl můj názor na hříchy světa.Víš, už jeden beránek boží se obětoval za hříchy světa, a lidé to ještě nepochopily. Má to tak být, člověk, aby něco pochopil, tak musí něco zažít. Ty mu můžeš ukázat jen tu pravou cestu, ale vybrat si musí sám a ty za jeho rozhodnutí neneseš zodpovědnost.Ty ho nemůžeš za jeho rozhodnutí soudit a ani se nad ním podivovat.Když mu chceš pomoci, pomodli se za něj a přej mu tu cestu rovnou, která vede do pekla, ale co můžeš udělat, tak na tu cestu do pekla mu pošli reiki, aby jí mněl ještě rovnější. Je to jeho karma, tak mu ji pomáhej nést až do úplného konce. že jde do pekla víš ty, ale on ne. Ale když mu budeš posílat je¨n a jen lásku, tak v příštím životě možná bude on rozdávat tvou a svou lásku. Ale musíš ho nechat žít, ale to ty sama víš.Promiň,zase jsem se zapomněl a psal.Ať tě provází láska.Šaman

[ilumauir]

[Renata]

někdy mám dojem, že tam, kde je mnoho pozitivního se pro jakési vyrovnání objeví to negativní. V intenzitě - opačné- odpovídající tomu pozitivnímu.

Zvláštní asi je, že ti, kteří jsou dle nás na staně toho negativního, mají pro své konání svoje odůvodnění a jsou vnitřně přesvědčeni, že právě oni jsou na straně pozitivního a to co nám se jeví jako pozitivní, tak považují za jakési negativní omezení. Trochu na bednu.... Pak zbývá jen sledovat výsledky svého konání. V Číně byli taky takhle přesvědčeni,že pro stát a hospodářství bude dobře, když rodina bude mít jen jedno dítě, díky jakémusi podivnému pohledu na ženy a dívky se zdálo těm, kteří se považovali za ty kteří mají patent na rozum, setyto považovaly za podřadné a nežádoucí. Novorozené holčičky byly mnohdy za strašných okolností zabíjeny. Nu, a teĎ? Ženy jsou vyvažovány pomalu zaltem. Ten, kdy na původní moudré ideje kašlal a dítě - děvče - navzdory omecnému mínění a propagandě vychoval, ví, že bude zaopatřena a že si dokonce bude moci vybrat. Pánové se přemnožili a mudrcům došlo, že se mezi sebou jaksi nenamnoží :)Sklízíme jen to co zasejeme. I ti největší chudáci jsou svobodné bytosti a mají právo volby. Mohou se rozhodnout, zda svému dítěti nohy useknou nebo ne. A možná to bude vypadat jako drsný názor. ALe oni jsou ze svého pohledu přesvědčeni, že v podmínkách ve kterých žijí, tedy na základě jakýchsi získaných přesvědčení, dělají pro své děti a rodiny to nejlepší možné k zajištění přežití. To, že náš pohled je někde jinde, jim jejich situaci nezlepší.
Nezbývá tedy, než tyto zvláštnosti v lidském plemeni vzít jako fakt a nesoudit. Ať je to bolestivé a hrozné. Ten, kdo žije v relativním blahobytu a klidu těžko chápe ty, kteří žijí v těch nejdrsnějších podmínkách a naopak.

[ageus]

Podle mě každý můžeme přispět svým životem ke skutečnosti,aby byla bohatší a snad i harmoničtější.Na druhou stranu možná není od věci přijmout to,že žijeme v dualistickém světě,což znamená,že kde je láska je i strach,kde je radost je i smutek,kde je štěstí je i utrpení.Můžeme to přijmout jako požehnání,jako možnost růstu,tím se sami osvobozovat,příjímat částí své bytosti,"temné" stránky své osobnosti,naučit se s nimi pracovat a tím se naučit víc přijímat druhé a svět v nás i kolem nás,neposuzovat,ale milovat,nebát se,ale žít a tím tvořit "lepší"svět

[BATHORY]

Stručně řečeno, vždycky bylo jak dobro, tak i zlo. A myslím si, že s tím asi nikdo nic nenadělá, bohužel to tak bude i nadále. Je to smutný, ale občas se musíme dívat na svět reálnýma očima. Těžko na tom někdo z nás něco zmnění

[mrtvybrouk]

[ageus]

mrtvý brouk:
takže když ti někdo zastřelí dítě,nebo umíráš hlady,díváš se ze špatného úhlu?
hmm

[mrtvybrouk]

[ageus]

to je sice fajn,ale ja se ted nebavim o univerzalnim hledisku,ale konkretne sem se te ptal.je hezky se na neco divat z vyššího náhledu,ale potom je tady lidská zkušenost spojená třeba s bolestí a ta je skutečná
chtěl bych vidět,jak bys tohle řekl,třeba když by ti někdo zastřelil to dítě,nebo by celá tvá rodina včetně sousedů umřela hlady.
Tím vším chci říct,pokud seš schopný v tom náhledu žít-super,pokud ale je to v tvém životě jinak,je dobrý se nad tím zamyslet a přestat si hrát na něco,co nejsme.

[mrtvybrouk]

Nevím, snažím se v tomhle náhledu žít, proto pro tebe asi nebudu mít odpověď, kterou žádáš A jak to opravdu je, ukáže jenom čas

[ageus]

to je skvělý,že se v něm snažíš žít
vzpoměl sem si na Mahamudru(pečeť dokonalosti):
Musíte se za každých okolností snažit vidět,že vše je již absolutně dokonalé a osvobozené,ale zároveň na sobě pracovat,jak kdyby to tak nebylo.

Podle mě jsou 2"cesty":cesta transcendence a cesta transformace.
1.cesta transcendence od nas vyžduje neustálý vyšší náhled,meditaci a co nejvíce být v téhle pozici.Pokud to člověk dělá dost dlouho a opravdově,postupně se začne osvobozovat jeho osobnost,jeho návyky a omezení se rozpustí a on zažívá sjednocení.
2.cesta transformace jde přesně z opačného konce.Vědomou prací na sobě,na své osobnosti,postupným očišťováním,přijetím svých temných stránek,vyléčením vnitřního dítěte,odhalením smluv a vzorcu se dostáváme ke svobodě ducha a k osvobozeni a sjednocení.
Já osobně praktikuji obě tyto cesty,v nějákém období se nakláním k jedné,v nějákém k druhé,někdy jdou obě souběžně.
Proto je pro mě důležitý náhled dokonalosti-vše je jak má být,vše se samoosvobozuje,ale zároveň nepopírám v tenhle okamžik pro mě opravdovost iluzí a že mě občas něco pořádně zabolí a že žiju v dualitě a díky tomu se učím