Krocení vírů

[Ann]

Zdravíčko Lidičkové,

zajímalo by mě, co děláváte, když se ve vás zvedne určitá "masa" emocí, myšlenek, vjemů a pocitů (např. po zasvěcení nebo kdykoli, když to příjde) a začne se to pěkně vířit a ne a ne to sednout. Co přesně myslíte tím zpracováním, to je takové roztomilé slůvko, skoro jako tajný kód . Myslíte tím všichni meditaci, nebo má na to každý jinou, svou specifickou metooodu? Děkuju za odpovědi, všem Sluníčko v duši }i{

[ageus]

pozoruji to a když to nevyjde tak rozbiju pár talířů

[mamka]

Ahojky Ann,
tak to je opravdu slovo do pranice . Myslím, že takhle je třeba se ptát .

Když je manžel zrovna moc hodnej a nemám důvod ho seřvat, tak buď začnu lítat s hadrem po baráku a neadresně nadávám, že všichni jen dělají bordel a já chudinka to musím uklízet. Rozčílí mě i moje odložené věci. Což mě nakonec uklidní.
Ještě lepší je vypadnout na zahradu a najít si nějakou otročinu. A vzhledem k tomu, že jsem člověk línej na pohyb, tak pořádná procházka do kopců mě připraví o veškeré nahromaděné emoce. Ani na "kochání se" nemám sílu a jen se těším na svoje křeslo .

Tak tímhle prozaickým způsobem zpracovávám téměř všechno nahromaděné....

[Renata]

jo, Mamko, tak tohle taky znám ALe snažím se hodně pít a cvičit, nějak se to vcelku rychle porovná. Akorát nemám moc ráda, když se objeví emoce víc než by se mi hodilo do krámu, protože si věci zpracovávám sama a nemám potřebu, aby o tom všichni věděli. A bez slziček to občas nejde. Pokud se jedná o očistnou reakci na něčem, co vědomě zpracovávám (to je jedno jak-meditací, zamyšlením, to že mi něco docvakne, něco si přečtu nebo vidím v TV a týká se to mne, Reiki a vnitřních rozhovorů s VJ a vnitřním dítětem, kinezkou, SRT,....Vidíš, je toho vagón, co se dá použít),tak ta reakce vcelku rychle odezní, jen se nějaké věci uvolní.A je mi fajn, blaze hlavně u srdíčka Pokud se jedná o očistné reakce na působení Reiki, zasvěcení apod, pak to je docela někdy detektivka. Protože ty nálady se objeví zrovna když to člověk nečeká. Pokud se s tím objeví fyzické obtíže, tak mi vždy nastopro pomohou homeopatika.

[kamo]

Zjistil jsem, že na to je nejlepší fyzická aktivita, ať práce nebo cvičení. Zkoušet to rozpustit nebo zpracovat jen "rozumem" zatím neumím a ani nevím, jestli je to ten nejlepší způsob. Když dá počasí tak jdu ven a udělám i práci, kterou dlouho odkládám, protože se mi do ní jindy nechce, anebo si doma zacvičím a je to jak očistné lázně.

A nařehtal jsem se u věty "Když je manžel zrovna moc hodnej a nemám důvod ho seřvat".... - velmi výstižné

Kámo.

[CéTéBé]

Taky občas něco promyšleně a s citem rozfláknu (pozor! pečlivě si vybírám kde a co rozbiju nebo s tím mrsknu na zem.. abych pak nelitovala rozbitého křišťálu nebo s tím neměla víc práce než je zdrávo. ). Pokud něčím mrštím po partnerovi, tak vybírám obzvlášť měkké věci, které mám zrovna po ruce (těsto, rajče....).. jen neublížit. Nestojí to za to
a jinak... brblám si pod nos, nadávám si pro sebe na pitomý život....hážu s gustem šipkami do terče... a až to hlavní přejde jdu se dodělat prací, sportem... A to kouzlo toho - to "zpracování emocí"? Vše to dělám VĚDOMĚ. Jako by se část mě stáhla do pozadí a dávala na zbytek pozor. Ty emoce prožívám naplno- jako děcko, ale tak nějak je i pozoruju zpovzdálí...Jako by nebyly moje. Tím je můžu kontrolovat a v pohodě vybít a zpracovat.

V případě méně agresívních pocitů je vybíjím programově slzami. Prostě se snažím uvolnit jak to jde. Dám si Reiki, požádám třeba někoho aby mi pomohl, pohladil, dal masáž zad.....
Stejně i ta agrese končí slzami, nebo smíchem. A nebo konstatování to zase byla síla... A konečná fáze je vždycky aktivita... činnost ze které mám pak radost.

[kamo]

Teda co vy jste za případy....jedna nejdřív zkoumá, jestli má důvod se vyřádit na manželovi...druhá si rozmýšlí co mrští po partnerovi...ne jestli, ale CO....

[Alwen]

Dobrá otázka Akorát já u sebe bych to rozdělila na dvě různé věci - přebytek energie a emoční víry.

Jsem poměrně dost emoční člověk, takže když řeším nějaký problém, létají kolem mě blesky Dokážu se poměrně dost vytočit až do vývrtky a dokážu se slušně (nebo někdy spíš neslušně ) vztekat. Zjistila jsem, že se mi nevyplatí emoce nějak dusit v sobě, můj manžel už si zvykl, že je projevuju nahlas Když v sobě emoce dusím, tak se to následně projeví vnitřní nespokojeností a depresí. A stejně nakonec u blbosti bouchnu jako papiňák a mám nepřiměřené reakce. A nakonec ani nevím vlastně proč. Takže všecko řeším pokud možno hned. Taky nedokážu svoje rozpoložení nijak utajit - svoje vnitřní rozpoložení mám vepsáno nejen v obličeji Emoce ze sebe dostávám nadáváním, vykecáním se, vybrečením, případně praštím do něčeho nebo něčím hodím
Jsou ale taky chvíle, kdy něco bolí natolik, že jsem naopak zaražená a jakoby uvnitř zmrzlá, to ani energie neproudí, fuj pocit ..

Přemíra energie - není dobré, když se ve mě nahromadí, jsem pak naopak taková líná, pasivní a nespokojená sama se sebou. Takže když se přinutím jít aspoň něco dělat i když se mi nechce, většinou to dost pomáhá. A fyzická práce je na tohle nejlepší lék

Jo a manžela ze svého výbuchu emocí vynechávám, ne že bych to tak dělala vždycky, ale naučila jsem se to. Díky tomu mi nejde z cesty ale naopak mě objímá a vyslechne, nechá mě vybouřit a pak mi řekne nějaké hezké a moudré slovo

CéTéBé:

[pampila]

Ahojky, po přečtení všech článků jsem zjistila, že jsem normální člověk.

Mě pomáhá tancování. Když jsem sama doma, pustím si oblíbené CD a pořádně se vyblbnu. Někdy je také dobré se vypsat. To si můžu zanadávat a nikoho tím nezraňuji. Také mi pomáhá vypovídat se kamarádce. Záleží na situaci a co mě trápí. Buď chci být sama nebo mít společnost.Mějte se sluníčkově

[samanka]

Zdravím,
tuším se to tu rozebíralo v uzemňování nebo jiném tématu.
Záleží na tom: radost - tanec, zpívání nebo i slovně, smích u počítače nebo filmu.
Vztek: sport, domácí práce, o samotě hezky se vynadávat, praštit do polštáře,...
Přemíra energie: nejlíp začít dělat něco, do čeho se člověku nechce a zabíjí se tím dvě mouchy jednou ranou - energie se vybije a ještě budeme spokojeni, že máme z krku odkládanou práci.
Neumím plakání, ale u dojákového filmu nebo smutných zpráv si to užiju (tedy spíš když jsem sama, ve společnosti dalších to moc nemusím). Takový pořad 112, to je moje "pravidelná dávka emocí". A slzičky zapracují nejen nad smutným osudem spoluobčanů.
Se smutkem je to horší, spíš takové intimní, vnitřní....
šamanka