Jangová energie

[saman]

Leo.Špatně se radí když neznám.Psyché je zranitelnější víc než si myslíme.Vím to.Co poradit aby pomohlo.V jedné knize se píše o tom, že mi muži musíme žít v divočině,vždyt i Adam běhal v nejputějších končinách zahrady zvané eden.Naši předkové byli drsní, neukáznění, lovili a oslavovali vítězství a otec byl pro syna hrdina, pán buh na zemi, protože dokázal uživit a ochránit celou rodinu.Pak syna naučil lovit a řekl mu,tady máš oštěp a běž.Projevil mu důvěru,věřil mu, jako by mu řekl, TY JSI TYGR,MÁŠ NA TO,NIC TĚ NEZASTAVÍ.Pro toto uznání od otce dítě je schopno i umřít a když ho nedostane, nese si následky celý život.Otec mu dává v uvozovkách jméno a tím mu zárověň říká, jsi můj syn a jsem na tebe hrdý.ŽÁDNÁ ŽENA NEMŮŽE DÁT JMÉNO SYNOVI.Naše jméno je surový,odvážný,riskující,drsný,hrubý...Jdi si lehnout pod širé nebe s matkou a nebo s OTCEM.S kým by chtěl syn trávit tuto noc.
Sám jsi si odpověděl.Jdi a najdi si vedle sebe, okolo sebe někoho, koho si vážíš a dovol mu, aby ti dal jméno.Najdi si svůj vzor a snaž se mu podobat a docil jeho uznání.To zní blbě.Tak to udělej jinak.OBJEV V SOBĚ SVE DIVOKÉ SRDCE.Zapomeň na nedělní procházku parkem.Zamysli se, kamarád ti nabídne výlet do benátek a projíždku na gondole.Druhý kamarád ti nabídne raftový sjezd, ale ještě nevý které řeky,kde se bude nocovat ale bude to hodně nebezpečný.Komu dáš přednost.Uč se dávat přednost nebezpečí,riskuj,buď zase lovec.Dostaneš výplatu,dones ji domů jako kořist hoď ji na stůl a řekni, tady ji máte ale vem si z ní třeba dvacku ale takovým způsobem, jako by jsi si bral to nejlepší z úlovku a pak to třeba projez v cukrárně nebo propij, ale je to tvůj úlovek tak nikdo se nesmí ti odvážit zabránit vzít si co je tvé.Neboj se jít přes potok v botech,když něco chceš moc udělat,tak se neptej a udělej to.Nejsi malý kluk, sám víš co smíš dělat a co ne.O kom ženy sní.Co myslíš, o hodném chlapci v kravatě a nudným životě, nebo o drsnákovi,o kterýho budou muset bojovat a budou se o něj bát.Já kolem sebe vidím strašně moc chlapů v sukni, ale jen málo chlapů v kalhotech.Správný chlap nedovolí ublížit dámně,dovede se postarat o rodinu a jde a všechno zařídí na úřadech sám.Jde a sám rozhodne kam se půjde do kina.Poradí se, ale rozhodnutí bere na sebe a taky prohru. SPRÁVNÝ CHLAP SI NENECHÁ VZÍT SVÉ DIVOKÉ SRDCE.
Chce si v klidu zapřemýšlet, a žít svůj život.Otec ti nedal jméno,neodsuzuj ho, jeho otec mu ho asi taky nedal, protože ho to nikdo nenaučil.Tak si ho vem sám,vem si to jméno,buď hrdinou,rytířem,vzorem odvahy a statečnosti, vzorem galantnosti.ALE VŽDY TO DĚLEJ JEN KVŮLI SOBĚ,NE ABY JSI SE NĚKOMU ZALÍBIL.Jenom tak si začneš vážit sám sebe a zase začneš nosit kalhoty.Cokoliv od teď uděláš,dělej jen pro to,že ty to chceš udělat,protože TY SI MYSLÍŠ,že je to správný.A stůj si za tím. Když se zmýliš, tak to otevřeně přiznéj.Bij se za svou pravdu a třeba i umři, ale umřeš jako někdo, kdo hájil SVOU PRAVDU.A za to stojí umřít i tomu největšímu muži na světě.Úctu okolí si nezískáme svými hrubými výroky, ale svými zásadami.svou odvahou vzít na sebe zodpovědnost,nebát se krýt kamaráda, bránit slabší,ctít ženu jako někoho, kdo potřebuje naši pomoc ale kdo si zaslouží naší úctu.A pak ti přináleží to jméno.
A viš jaké je to jméno.To jméno zní M U Ž.
Taky bych doporučil (ale je to naslepo neznám tě) regresivní terapii a smíření z otcem.Skutečně se chová jen tak, jak ho to naučili.Nemněj mu to za zlé a nechtěj jeho uznání.Teď už ho nepotřebuješ,už jsi velky kluk a brzo se staneš mužem.Nevím, možná bych ti mohl tu knihu půjčit.Šaman.
Možná by ti pomohlo si někam zalízt, a začít vzpomínat na situace, kdy ti otec chyběl a v duchu mu to říci,jak moc ti chyběl,odpustit mu, že za to nemůže, že tam nebyl, jeho otec se choval stejně a klidně se i vybreč,když to bude bolet u srdíčka,klidně mu to vmeť do tváře, vyčti to svému otci,kde byl,když jsi ho potřeboval,obviňuj ho ale vždy to skonči tím, že mu odpustiš, a ty mu podáš pomocnou ruku.I on byl slaboch jako jsi teď býval i ty, tak mu dovol se o tebe opřít.Ty to uneseš.Ty jsi chlap,jsi muž a muži si pomáhají.Žádná žena nedovede skutečně muži pomoci.To dovedeme jedině mi muži.Ale i otci dovol, aby využil tvé dobroty a odvahy jen do té míry, aby tě to neobtěžovalo.Pak musíš odvážně prosadit svůj cíl.Já jdu tam a ty mne nebudeš zdržovat.Každý máme pouze svůj život, a ty ho za mne neodžiješ.Držím ti palce.

[Renata]

hezky napsané a stavím se za to. Jen s malým dodatkem. Myslím, že děti nemají co odpouštět svým rodičům. Možná ze svého pohledu ano, ale logicky vzato: děti si vybraly podmínky do kterých se narodí.Rodiče jim dali to co uměli a jak nejlíp uměli. Děti , pokud se chtějí od nich osvobodit a být samy sebou, tak je musí přijmout takové jací jsou. I bez odpouštění. Od rodičů dostali dar života a nějaké podmínky. Možná ne ty ideální, ale právě pro dítě ty nejvhodnější, aby něco pochopilo. Jistě, vzájemné obohacení o zkušensoti a možnost posunutí se vpřed je pro obě strany.

[saman]

Ahoj.Já si myslím,že máš úplnou pravdu,že jsme si to vše vybrali ještě před narozením,ale... Tím že odpouštím,a ne jen svým rodičům,tak valstně odpouštím sobě.Tím že mám pocit,že mi někdo ublížil,tak vlastně je to jen můj pocit a odpuštění mi ho pomůže zpracovat.Kolik let se trápíme ukřivděním a ten dotyčný to bral normálně a zaponměl na to.Ta křivda byla jen náš pocit.A je psáno ODPUST´ NÁM NAŠE VINY JAKOŽ I MI ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKŮM.Někdo znal moc dobře jak funguje naše podvědomí.Jestli bue čas, tak přiště napíšu modlidbu na očištění karmy.Je to o odpouštění.Šaman.

[Renata]

ahoj Šamane. Máš podle mne pravdu v tom, že to "odpuštění" je vlastně zrcadlení toho našeho problému v nás, potřebě odpustit sobě sama. Kdybych se neopírala o vlastní prožitky a poznání, asi bych to napsala stejně jako ty. Zpracovávala jsem si v sobě svoje vztahy k mým rodičům. Když už jsem byla tak daleko, že jsem byla schopna odpustit celou svou podstatou svým rodičům za to, že se nějak chovali, tak jse měla pocit čistého stolu. Ale chyba lávky. Byl to jen předstupeň toho, že jsem za nějakou dobu díky poznávání problémů ve vztazích my rodiče versus naše děti došla k dalšímu faktu. Poděkovat svým rodičům za to jací byli, protže díky tomu jsem měla možnost prožít nějaké situace a ty mne obohatily, zprvu zdánlivě negativními prožitky, které v odstupu doby a díky jakémusi nadhledu velice posilují. Vedly k poznání věcí, že nic není tak jak se zprvu zdá. A abych mohla přijmout sama sebe, nezbývalo se vrátit tam kde jsem skončila. To, co mi vadilo na otci i matce, přiznat kde se tak chovám já (ačkoli jsem se to zdatně snažila popírat a přesvědčovala sama sebe že to tak není), ty vlastnosti jsem pojmenovala, pouvažovala nad tím, že když tuto vlastnost mám, že ji beru ale že ji hodlám nějak vědomě využívat jinak než mí rodiče, u kterých to působilo negativně. Netvrdím že se mi podařilo vše. Ale tímto dejme tomu rituálem jsem pochopila a přijala rodiče takové jací jsou, bez touhy aby byli jinačí, za jimi předané vlastnosti jsem jim poděkovala a v tomto riuálu jim sdělila, že já s těmi poděděnými vlastnostmi budu zacházet podle svého a že beru zodpovědnost na sebe za to, jaké budou výsledky. Až tehdy jsem měla pocit, že to je mezi námi čisté, že se respektujeme tak jak jsme. Stejně tak jsem postupovala při pochopení určitých nepříjemných situací v partnerském životě. Přestalo mě bavit hrát si na uraženou a zraněnou, i když se jednalo o běžné blbosti , které jsou a budou v každém vztahu. Jedině to, že jsem definovala to, že ten komu něco vadí jsem já, dokázala si odpovědět proč a jaký druh strachu to je (protože nic jiného než nějaká forma strachu z mnoha to není)- a že se mi teda nechtělo- a našla jsem podobný vzorec který se objevovala v řešení či neřešení podobných konfliktních situací v partnerství mých rodičů, mě dokopalo k ukončení některých programů ve svém vnímání svět. Mnoho postupů jsme si vysvětlili a řekli si spolu s manželem už na začátku naší společné cesty, že sice naši rodiče to řešili tak a tak, ale my že to budeme řešit jinak. Něco se podařilo ale něco se rafinovaně skrývalo. Pomohlo hodně, že jsem svým rodičům zas poděkovala v duchu za tyhle lekce, které díky tomu že bolí, nás nutí hledat řešení. Teď odbočím-miluju detektivky, ty klasické.A tohle objevování se hodně podobalo příběhům se sečnou Marplovou od A. Christie.
Teď stavím rodiče v hierarchii opravdu jako rodiče, ctím je celým srdcem i s jejich nedostatky, vím že nejsem bez chyb ani já, tiky z toho už nemám. Ve většině. Prostě jsem dospěla k poznání srdcem, že nemám co odpouštět ale děkovat. Z tohoto poznání a následně pocitu míru který uvnitř sebe mám stojím za tvrzením, že odpouštět není co, že všechno je tak jak má být. Už chápu prohlášení Cti otce svého i matku svou. Není to o poslušnosti ale o přijetí.

Co se týče Odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům budu polemizovat. Zas e opakuju.V čem se provinili rodiče na svých dětech. Tím, že jim dali život, uričté podmínky k růstu a vývoji nejen jejich těla ale i duše? To, že nebyli dokonalí....A kdo je? Trvá to nějaký čas , než k tomu dojdem. Jako děti vnímáme určitou realitu ze svého pohledu a to že nám naši nejmilejší neprojevují svou lásku tak jak bychom chtěli, se ukecáváme v tom, že nejsme milováni tak jak bychom potřebovali. Bohužel, vnímání reality je jen to naše, ne z pohledu jako celek. Díky negativním prožitkům v dětství, potřebě přebírat stresy svých rodičů na sebe jako demonstraci sounáležitosti s nimi a lásky k nim již od doby početí a v průběhu prenatálu, dále různým popíráním reality ze strany rodičů vůči dětem a mnohdy nějaké milosrdné lži či zastření situace" prtože dítě by to nepochopilo" dochází k blokaci mimosmyslového vnímání. Ty naše tykadla jsou totiž k tomu, abychom svým 6. smyslem ohodnotili situaci pomocí pravé hemisféry a našli to nejlepší řešení a vysvětlení. jenže když něco nám říkají naše tykadla a úplně něco jiného naši milí, tak nastává zmatek ve vnímání a nakonec popřeme co nám říká intuice a opřeme se o zkušenosti, tvrzení druhých. Zavládne vláda levé hemisféry.A na to se pak soustředíme i v budoucnu. Někdo uvěří že je třeba nemožný a nešikovný, neschopný se učit jen proto, že rodiče neuměli použít také pochvalu a soustředili se na neúspěchy dítěte, na úspěchy zapomněli(možná prot, že sami něco zameškali, ve svém dítěti mají tendenci realizovat to co sami nezvládli nebo jsou řpesvědčení že když oni tak i dítě musí jít tou samoucestou a jako výchovnáý postup používají jen to v čem sami doma vyrůstali). Ale kde je napsáno, že jej proto nemilovali? Jestliže třeba otec pije a nevychází s matkou, zamená to, že svoje děti nemiluje? každý děláme vše tak jak umíme v ten moment nejlíp. Neomlouvám tím ožraly ale chci jen naznačit, že nic není tak jednouché jak se na první pohled zdá a pak k tomu dodám: Hoď kamenem, kdo jsi bez viny....Někdy je velice těžké odpustit. Mnohdy stačí jen konstatovat: Mrzí mne, že......Je mi líto že........Tím nikoho nesoudím, jen hodnotím situaci ze svého pohledu a vyvaruju setak postoji soudce nebo tomu kdo se z nějakého důvodu považuje za lepšího.

[saman]

Ahoj Renáto.Mluvíš mi z duše.Znám to tak dobře.Ach jak dobře.
Odpusť nám naše viny... to je prosba nás samotných.mi si nedokážeme odpustit a prosíme boha aby to udělal za nás.Tisíckrát pochopím, tisíckrát se poučím, tisíckrát to přijmu a posune mne to dál, všem odpustím,vše pochopím, vím že i vrah dává své oběti jen to, na čem se domluvili před narozením, vím, že když nám někdo umře, tak nás něco učí. když je někdo ožrala, tak možná jenom kvůli nám to slíbil, že takový bude, a tím nás vlastně udělal lepšími, protože mi takový nechceme být.Vše co se děje je naše výhra v tomto životě. Ale jen Bůh mi odpostí, že já jsem už tenkrát nebyl lepší.Už tenkrát jsem mohl být tam kde jsem dnes, už tenkrát jsem mohl pomoci, tenkrát jsem mněl znát tyto poučky.Tisíckrát vím, že to byla moje cesta,mněl jsem si to prožít, abych se dostal až sem, ale stále tam v duši budeš neustále jako já do konce života objevovat vinu.Možná je to ten motor, který nám nedovolí se zastavit ve vývoji, ale strašně ta vina bolí.Znáš ty povzdechy matek, nemněla jsem na tebe být taková a taková.nemněli jsme být mi takový a takový.Je to stejné,jako když ti v rukách bude umírat člověk a ty si budeš říkat, proč jsem se nenaučila dělat umnělý dýchání a nebo tisíce jiných věcí, které by mu zachránili život. Skutečně s plním vědomím pros ODPUST´ NÁM NAŠE VINY, život tě bude neustále nachytávat na tvou vinu, že se něco tvojí vinou nestalo, že jsi svojí vinou nečemu nezabránila.A dáváš mi zapravdu ty i bible TY KDOŽ JSI BEZ VINY HOD´ KAMENEM...vidíš, kdo je bez viny...Renáto,všude kde jsem se obracel k tobě, tak jsem psal o sobě, ty jsi byla moje zrcadlo, promiň mi to, a můžu ti říct, že čím více se čistím a učím nechávat pocity jít ven, tak se dostávám hlouběji do svých jen pocitů viny ale o to více to bolí. Ale aspoň mi to pomáhá pochopit bolest jiných, nebo alespoň mi to pomůže na ni nezapomenout.Je dobré vědět, že za úsměvem klauna je smutná duše.Když rozdávám smích a všichni ho ode mne čekají, tak mi ho nikdo nevrací a já časem o ten smích přijdu.Naučme se ho vracet klaunům. Snad proto jsem takový a má to být. Jsem štastný za to jaký jsem, i když možná nedokonalý.Šaman.

[saman]

Možná dovětek.Jestli ,spíš když si všechno vybíráme před narozeníma v slouladu s naším zaměřením na náš vývoj, tak vlastně není žádná vina ani provinění.Je to jenom učení,třeba jako ve škole, přece nebudu vinit paní učitelku, že mne naučila násobilku.Náš pocit viny možná pramení z podvědomích vzpomínek na to, že jsme byli kdysi dokonalí, a mi si uvědomujeme, že naše nynější nedokonalost by se dala změnit ale netrpělivě hledáme jak ...Šaman

[Renata]

[Mirek]

Zpověď klauna http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=6433
M.

[saman]

Mirku nevím tak přesně jestli jsem to správně pochopil.Ta spoveď je jasná, každý si něco podobného zažil nebo zažívá a máš pravdu je opravdu pozitivní, ukazuje světlo na konci tunelu. Ale já spíš myslel, samozřejmně symbolicky, zpověď klauna, který se lidem rozdává, až se rozdá úplně a zemře(třeba i vlastní vinou). Trochu jsem narážel na svou nejistotu, jestli mi,já nejsme stejní. Rozdáváme pomoc až sami zapomeneme na sebe, na to co jsme mněli odžít. Trochu mne bere u srdíčka to, co se říká o Budhovi. Až poznal,že lidem už nemůže nijak více pomoci, tak tu noc zažil osvícení. Já to chápu tak, že pochopil, že lidem pomůže když jim nepomůže ale radši jim ukáže cestu samopomoci.Někdy se zamýšlím nad tím, jestli tím že pomáháme jiným vlastně nevoláme o pomoc mi sami. A potřebujeme tu pomoc. Vždyť vše je nám dáno hojnosti,vše co máme dostat dostáváme teď a tady a štěstí je všude tam kde zrovna jsme.Bylo by to na dlouhé psaní,snad mne dobře pochopíte.Šaman.

[Mirek]

Ahoj Šamane,

píšeš

[mrtvybrouk]

Rozjelo se tu poměrně zajímavé téma, které mně samotnou v současné chvíli také dost oslovuje. Dovolím se přidržet i některých výše zmíněných úryvků.

[Mirek]

[mamka]

[mrtvybrouk]

Ok, mamko, to by šlo, dostalas mě

[mamka]

Já tě, broučku, vůbec neměla v úmyslu dostat!
Ráda si vyměňuju názory s lidmi, jako jsi ty