strachy , strášky a strášečky

[okenko]

Raduji se z každého příspěvku, kde čtu, jak jsme něco prožili. Já jsem přečetla kupu knih a stejně, co jsem neprožila osobně, jako by mi nikdy nedošlo. Dala jsem si záměr - zbavit se strachů a úzkostí. Huf, to je na mě hoooodně vysoko. Neobejmula jsem každý vyskočivší strášek, ale hned jsem zakřičela do Vesmíru - jsem tady a svůj život vidím bez strachu a úzkostí. Buch. Už se mi i zdají sny, které přinášejí strachy. Běžně si nepamatuji ze svých nočních snů nic... Výsledek, který zatím beru jako dílčí - je pravým opakem. Strachuji se imrvéééére a je mi hooodně divně. Vidíte, to jsem přitom zkušený uživatel... Prožili jste obdobné - ve smyslu, že nejpre dostaneme opak toho, co jsme si vytyčili? Nebo jinak? Nebo úplně jinak?

[samanka]

Každý máme svoje strachy, to se vůbec nemusíš bát!
Asi lepší než dělat že nejsou, je podívat se jim do očí a zeptat se proč?
Přiznat si bojím se....a nechat tomu strachu prostor uvnitř znít, pak třeba si zopakovat bojím se... a ten strach bude menší, uleví se. Prostě se podívat na svoje vnitřní strachy a stinné stránky jako na součást svojí osoby. Tím jim ubereme na jejich intenzitě a síle, nevyživujeme je ani negacemi ani děláním hééééč já se nebóooooojím (jak to bylo kdysi v tom hezkém českém filmu). Holt se někdy bojím.
Nikdo není dokonalý.
šamanka

[Dzarmi]

Na toto tema premyslim dnes a denne a uz jsem premyslela,ze jsem take napisu a to proto,ze ke me uzkost prichazi bez jekehokoliv zjevneho duvodu a opravdu netusim jak se toho zbavit.Muzu rict,ze to je pekne otravnej pocit,kterej me nenechava napokoji.Ja tomu rikam divnej pocit,strach totiz vnimam trosku jinak a je to v oblasti zaludku.Jak se da prijit na to,kde je tomu puvod,kdyz si to prijde kdy chce a kde chce.
Dzarmi

[toora]

[Dzarmi]

Prave ze moc nerozumim tomu hloubeji hloubeji.Nevim,jak se to dela.
Snazim se hledat,ale je to asi na delsi streku.Verim tomu,ze buh vi o mem prani,ci problemu a ukaze mi cestu.Uz todle je cast te cesty.Snazim se najit ten nejlepsi zbusob a doufam,ze neunikam.V tom se ti taky nejak moc nevyznam.Nekdy mam pocit,ze se me zrovna tohle netyka a treba jo,tyka.

[toora]

Dzarmi,
je to taková, skoro detektivní činnost, to "hlouběji".Jako když chceme usvědčit zloděje.
Nebo něco - jako např. Popelčina činnost, co vede až k tomu pohádkovému žití.
Jako bychom z popela vybírali kuličku po kuličce, hrášek po hrášku.
Nakonec už máme jenom ten čistý hrách.
V praxi to vypadá asi tak, že jakmile se ten pocit objeví, věnuji mu patřičnou pozornost.
Ta spočívá v tom, že v první řadě kouknu na to, co to zavinilo,
co to spustilo. Tak tady mám asi nějaký oříšek k rozlousknutí,
blok by taky někdo mohl říct.
Někdy je to zcela zjevná příčina, jindy je to trochu těžší určit.
Jak se tady na webu občas opakuje, kouknu se tomu jakoby do obličeje.
Tím kouknutím je právě zachování klidu, zastavení se v tomhle klidu
a pozoruji....jen pozoruji. A v duchu se můžu ptát - co to je? kde se to tu
vzalo?..a zase jen to pozoruji. Neodháním, nebojuji.
A protože to všechno je jen hra naší mysli, nic co by mělo skutečnou existenci,
je to takový stín, na který když namíříme světlo,v tomto případě je to ta naše klidná a bdělá pozornost, tak ten stín prostě zmizí.
Tuhle pozornost totiž nemá vůbec rád.
A jakmile to takhle budeš dělat stále, přestane ho to bavit úplně.
Dzarmi, mohla bych ti tady řečnit o tom, z čeho strachy jsou, jak a co
... a když budeš chtít, dost je o tom v příslušné literatuře napsáno,
ale z vlastní zkušenosti vím, že je lepší si takhle na věci přicházet sama.
Pokud však budeš chtít, ráda ti na to čtení nějaký ten tip dám.
Protože, předem nemohu vědět, čemu dáš přednost.
Měla bych návrh...tohle nejdříve vyzkoušet. Uvidíš potom sama,
co ti bude bližší.
Tak ahoj.

[Krabas]

[Dzarmi]

Ahoj Tooro,
dekuju za tvou chvili,kterou si venovala napsat mi.
Vsude je spousty ponuk ve smyslu podivat se do sebe a to hluboko,ale nejak tam casto chybi na co se tam ma clovek podivat,co tam ma skoumat,ten bod,nejake to urceni.Mozna je to za sebe dost vystizne a ja to jenom zatim nechapu.
Take jsem se docetla o pozorovani a tak se to snazim pozorovat a odhalit proc to prichazi.Klidne pozorovani to asi moc neni,protoze to je neprijemny pocit a me pozorovani je spis rozmrzele,protoze to je otravne.A protoze si to prijde kdy chce a kde chce,tak to mi taky unika,proc se to objevuje.Dnes jsem mela krasny den,vse bylo fajne,spousta duvodu ke spokojenosti,ale stejne je v pozadi ten divnej pocit.Jakmile nic nevyzaduje mou pozornost,ma pozornost smeruje k memu pocitu a stale dokola kladena otazka proc ten pocit?
Obcas premyslim o tom,ze bych oslovila nekoho,kdo by mi pomohl zjistit proc ke me ten pocit prichazi,ale nevim koho.Treba me napadla moje reiki mistrova,nebo nenapada te nekdo,kdo pracuje pomoci nejake alternativni techniky?Spis tedy nejaky obor.Sleduju muj pocit vedome asi tak dve,tri leta a obcas zmizi a obcas tu je casto,treba jako posedni dobou.Je to neco,co si rika nejsilneji o vyreseni.
Zkousim to s reiki a tak se nejspis v nejblizsi dobe neco zacne dit,mozna to je neco podobneho,jak napsala Okenko.Vzniklo rozhodnuti to zmenit a ono to jde vsechno najednou na povrch.Nu,verim,ze to nejak zpracuju a jsem moc moc rada,ze si o to muzu s nekym popsat,kdo k tomu muze neco rici.
Pa pa Dzarmi

[toora.]

Ahoj Dzarmi

to je dobře, když napíšeš, že mi nerozumíš. Protože jsem asi nevolila
vhodná slova a mohu se pokusit třeba ještě něco doplnit.

Když si totiž začneme víc všímat toho, co se v nás děje, jak na co reagujeme,
vystopujeme spoustu věcí, které jsme do té doby přehlíželi.
Aby se to mohlo dařit, tak je právě dobré trénovat ten tolik potřebný klid.
Samo sebou to nepřijde. A jak začít cvičit?
Nejlépe je začít alespoň 15minutovým spočinutím, nejvhodnější doba,
zvlášť v začátku je ráno. Tehdy, když už jsme plně probraní, po ranní hygieně,
napití se, ale ještě před snídaní. Když použiju slovo meditace,
může to být trochu zavádějící, ale je to to spočinutí v klidu
pozorovatele, co jen pozoruje přehlídku myšlenek,
popř. obrazů, co mu táhnou hlavou a v co největší bdělosti
všechny nechá jen proplout. Jakmile se nějaká tzv. "chytne" tak ji pustit
a nechat to jen plynout. Pokaždé, když si uvědomíš, že nejsi bdělý,
to zn. přijde nějaký útlum, nebo si tělo snaží vyhovět v nepohodlí,
tak se zase vrátit k vzpřímenému držení páteře a pozornosti na to, co se
v nás právě teď děje. No a to je, mimo jiné, i ta šance se taky o sobě něco dozvědět.
Další je prohlubování toho vnitřního klidu. Všechno pěkně ruku v ruce.


Píšeš - (a v tom vidím jádro pudlika) toto:

[Anonymní]

Jsem vděčná za tolik citlivých a upřímných odpovědí , vyznání.
Dodaly mi sílu a vlastně taky odhodlání. Jsem moc ráda, že jste.
Krásný den nám všem, M.

[Krabas]

V podstatě jde i o to, že se nás Vesmír snaží vyzkoušet, jak moc to myslíme vážně.

Když si řeknu že se už nikdy nebudu rozčilovat, tak co si myslíte, jak to dopadne? Začnou se na mě valit samé irirtující záležitosti, které budou pokoušet můj klid. Prostě zkouška, jestli to doopravdy zvládnu. A když obstojíme, budeme mít už klid. Je to nádherný co?

[toora]

[Narya]

Ahojte, jenom krátce.

1. zminil(a) to myslím Dzarmi. Je strach a neco jiného. V kruzích psychologů i jinde se to pěkně rozděluje.
Strach je konkrétní, má svou příčinu a my ji vidíme. Třeba strach jít v noci sama v Zábrdovicích v Brně.
Úzkost, nemá zjevnou příčinu, nevíme co se s námi děje,nevíme čeho se bojíme a přesto nám je hrozně. Intenzita může být velká )až nás to paralyzuje) nebo naopak jemná, ale o to delší a úpornější. Úzkost přichází a sami nevíme jak a proč.

Já osobně zažívám to druhé a jediné co jsem schopná říct, je, že je přede mnou mnoho změn (končím školu, odpojuju se od původní rodiny, dělám diplomku, praxe v neznámých prostředí, jsem na sebe extrémně náročná), ale tím končím. Ŕeknu vám, je to docela nepříjemné se 90% rán probouzet se staženým žaludkem a srdcem a nechápat o co jde. To jsem ještě v takovém tom polorozespaném stavu, je to hrůza, když se plně probudím, je to lepší.
Napíšu ještě dvě věci a pak snad přispěju později až na něco konkrétnějšíjho, jak se prát se svými strachy a úzkostmi přijdu.

Když se zdají sny v noci, naše duše zkouší zpracovat co se děje (když vědomě si teda zakřičíme, já se nebojím), myslím, že by bylo dobré se těmi sny v představivosti zaobírat, prožívat je vědomě, dovolit si v nich hledat nová řešení, doplňovat si je představivostí.

Existuje jedna výborná technika. Je trochu paradoxní,ale zajímavá. budeme si úzkosti a strachy objednávat. Vyhradíme si místo,den,hodinu, kdy se budeme na objednávku bát. Tak si sedneme a budeme řešit naše nejhorší obavy,fantazie, rozebírat co se může stát tak nejhošího,čeho se bojíme. Prostě katastrofický pohled na 120%. Zní to divně? Zkuste to. moc lidem to pomohlo rychleji, než hloubání a kutání co se nám tedy děje.
Já to zkusila včera a vubec mi to nešlo. Najednou jsem se nebála, byla jsem v pohodě, ať jsem se snažila strachy byly pryč. Sice jen na chvíli, ale příliv úzkosti se zastavil. chce to trénovat. slouží to k odstranění brýlí, které nám zakrývají život clonou strachu.

V pozadí totiž stejně dobře může být jen jedna událost,k terá nám brýle nasadila a udělala naše strachy s dalších 20 neutrálních, nebo jen lehce nepříjemných věcí.

Samozřejmě šlo by napsat celou knihu, psychiatrické kliniky jsou plné strachujících se lidí, spousta lidí bere léky (pro ty bych byla jen v extrémních případech, na vyrovnání stavu a připravení pro terapeutickou práci). Tuším že docent Praško nebo pan Kratochvíl napsali nějakou knížečku týkající se strachu a úzkosti. možná to bylo jak žít s neurozou nebo tak něco, časem zjistím.

Takže tolikzas můj pohled. Každý jsme však individuální a pokud něco takovéhleho řešíme, je dobré to řešit s tím konkrétním člověkem, poskládat jeho mapu života a pak najít co nejjednodušší a nejkratší cestu ven. U mě vidím příčinu a problémy v mé osobní dispozici (jsem citlivá, vyrůstala jsem v emočně napjatém a výkonově orientovaném prostředí) a momentálně jsem v době velkých změn a přechodu z jednoho životního období do dalšího. Ale co s tím, to zatím nevím:)

Narya

[Krabas]

[toora]

Ahojky Krabasi.

"Protože ty situace asi budou pořád, ale naše reakce už budou jiný."

a vo...vo...vo tom to je.