Jak posílit sebevědomí

[Bootlog]

[nemo]

tooro, krasa? cetl jsem od coelha knizku Cesta bojovnika svetla, tam je psane ze stejna vec nemusi znamena to stejne trapeni pro kazdeho(nepamatuju si presny text toto je jen vyznam)

[toora]

[Martik]

Tak mi teď zas přijde, že to asi nezvládnu... Asi se tady do toho světa nehodím, a už asi plácám hlouposti

[Damao]

Když už jsi tady, na Zemi, mezi námi, tak sem k nám patříš. Tudíž máš všechno, co potřebuješ k tomu, abys to zvládla. Možná to ještě nevidíš, ale určitě to tak je. Vesmír nás nikdy nenechá ve štychu, pokud si to ovšem nezačneme usilovně namlouvat.

[Bootlog]

[Renata]

Bootlog: no, to je fakt zajímavá úvaha. Když to tak vezmu, tak přání máme takový bonus k tomu, abychom objevili svou cestu, to, co jsme si dali za úkol. Jenže přání samotné k objevení té správné cesty nestačí. Ještě potřebujeme s tím bonusem umět dobře zacházet.Buď si přeješ ve vztahu k tomu cíli a z hlediska "celku" "správně", pak jedeš jako na vlně a vše je v takové shodě, že ani nemáš dojem, že bys nějaká přání potřeboval, a když, užíváš to jako "koření". Myslím v tom smyslu-bude bude, nebude nebude, když nebude nic se neděje.
A nebo se to neshoduje. Přání se neplní, není na jeho splnění ještě ten správný čas. Zjednodušeně řečeno, Vesmír ví, že si na tuhle objednávku buď počkáme hodně dlouho, nebo ji nedostatnem vůbec.
Velice často je Vesmír ale velký žertéř, jeden si objedná a přeje a tak prosí, co by ne, dokonce se nám přání splní. Ale dostaneš se úplně jinam než jsi chtěl. Pokud fungujou dobře detektory, tak si to uvědomíš a jen konstatuješ: Hm, tak jsem si přál(a) pěknou blbost, to jsem si teda zkomplikoval(a) život. A je to vlastně taky přínos. Docvakne mi, co už si určitě přát nebudu a co není moje cesta. Horší je, že ne vždy fungujou detektory dobře.Otupí je strach a únikové chování. Takže pak si člověk je schopný namluvit, že je vlastně všechno v pořádku, že to je tak jak má být, osud, úkol tady na Zemi...Dojde to pak až k fanatizmu, "zaslepenosti". I pak nám naše detektory hlásí že není něco v pořádku ale my jsme se rozhodli být z nějakého důvodu, třeba i strachu něco změnit, slepí a hluší. Systémy přesvědčení narostou do obludných rozměrů a ovládnou náš život.

Copak, když si přejeme sami za sebe, ale co teprve když se rozhodneme přát si za druhé