vnitřní dítě

[Srdce]

No tak to velice děkuji...."náhodou" mi nedávno táta poslal fotku co doma našel a je na ní můj první úsměv když mi bylo 14 dní...hned jsem si zareikovala a uvidíme....děkuji....jako by mě všechno vedlo..protože hledání strachů a bolestí a řešení jejich i s nimi souvisejících stereotypů a pod. tím už se rok zabývám...je toho ve mně hodně, ale už tolik věcí se vyřešilo...odplavilo...zbývá mi jen odpustit si ....vychází mi to i v kartách a nevím jak to udělat...snad mi naběhne i tohle...

[elli]

Dalsi postup - mne sa osvedcil:
V meditacii si vizualizovat seba ako male dieta. Prist k nemu (teda vlastne k sebe), chytit ho za ruku alebo posadit si ho na kolena - alebo hoci si k nemu sadnut na zem, a rozpravat sa s nim:
- co citi
- coho sa boji
- co by chcelo, co by si prialo
...
Ono same ti da odpovede na to, co prave riesi, alebo co je prave na riesenie zrele.
Ak sa napr. dieta stazuje, ze mu ublizuju, ubezpecit ho, ze ty si tu nato, aby si na to dohliadol, ze sa mu uz nic nestane, aj na to, aby si ho pred vsetkym zlym ochranil.
Privin si to dieta do narucia, a ubezpec ho, ze aj ked odides, vzdy sa vratis, ked ta zavola a ked ta bude potrebovat, a vzdy ho budes lubit.

Tym si vies poliecit urcitym sposobom aj postoj k sebe, akceptaciu seba sameho.

[Bootlog]

[Damao]

[samanka]

zeto: joooo to je dobrýýý. Tohle se děje i při některých meditacích. Najednou se člověk vrátí do téhle polohy, houpe se, brouká si, hýčká se a je mu fajn.
Damao: já nevidím metodu vnitřního dítěte tolik dramaticky. Ostatně ji doporučuje už Lübeck a jiní. Používá jí tuším i paní Hayová nebo jiné metody návratu k sobě: hýčkání a hledání spojení sám se sebou. Posílání na vnitřní dítě podle mého názoru je hojivé na bolístky z dětství, lepší spojení se svým srdíčkem, sám se sebou. Podle mého tě to stejně do žádných extrému a psychoanalýz nepustí.

šamanka

[toora]

[Damao]

Určitě nikdo nic nezkazí tím, že si bude působit na svoji fotografii z dětství nebo si vezme fotografii rodičů, nejlépe přibližně z doby, kdy jsme byli počati. Nebo jak nás maminka s tatínkem vezou v kočárku nebo vedou za ruku.
Také působení na fotografii těhotné maminky se ukázalo být velmi dobré. Ne vždycky musíme pronikat do tohoto období rozumem. Reiki je výrazným popudem k harmonizaci. To by nám mělo stačit.
Ostatně - "posílat druhým" - to dělá spousta "léčitelů" - věnovat se sobě, to už máme někdy za ztrátu času. Takže proč ne ty "dudlíky", fotografie, plyšáky a cokoliv podobného vám napadne!
V létě chystám na toto téma krásný pobytový prožitkový seminář v Koutech nad Desnou - s promítáním filmů "pro vnitřní dítě" jako např. Pane, pojďte si hrát...! Krteček a Byl jednou jeden král - s pyžámkovou párty a arteterapií.
Mám k tomu takové krásné moto od Fulghuma:
„Dobře vím, co chci k Vánocům od Ježíška. Chci zpátky svoje dětství. Ale nikdo mi je nedá.... Vím, je to nesmysl, ale copak Vánoce mají smysl? Jde o dítě kdysi dávno v minulosti a o dítě v přítomnosti. Ve vás, ve mně. Je to čekání za dveřmi našich srdcí, že se stane něco zázračného.“

[Alwen]

Určitě není dobré sám se sebou příliš experimentovat, dá se to přirovnat k tomu, že by se člověk sám operoval. Jasně, vyčistit a zalepit si odřené koleno člověk zvládne sám. Operovat své vnitřnosti - na to už je lepší odborná péče. Případně se učit odborné terapeutické metody.
Přesto je třeba myslet i na to, že terapeut za nás práci neudělá, prakticky na sobě musíme pracovat sami. Nikdo nepochová naše vnitřní dítě tak dobře a tak hezky, jako my sami.

Každopádně ze svých zkušeností zastávám názor - zbytečně nevyhledávat a nevyrypovat vnitřní problémy a bolístky, traumata atp. Jen protože nemám večer co dělat, tak půjdu léčit své vnitřní dítě .. myslím, že když to chce, tak si o to řekne. Cítím, že je dobré věnovat se duchovnu "za pochodu, za běhu života", ne aby člověk "splnil denní plán". Řešit věci, jak přicházejí. Někdy se dá lékem i předávkovat

[elli]

Ano je to tak. Nedoporučuju si s tím pohrávat. Metoda psychoanalýzy založená na zpracování traumat vnitřního dítěte je skvělá. Stejně skvělá je třeba také operace slepého střeva. Zatím co je nám jasné, že s takovými věcmi, pokud jde o tělo, si nemůžeme pohrávat, pokud jde o psychiku, stávají se z nás postupně kaskadéři až kamikaze.
Proto jsem psal, že nejdůležitější částí je správně vedená psychoanalýza - a tu nemůže nikdo dělat sám sobě. Bootlog má pravdu.
Také radím ke zdrženlivosti. Někdy je lépe zabývat se tím, co je a co si přejeme, aby bylo. Teprve, když to nejde, máme se zabývat "kořeny" - to není univerzální, že si tím každý musí projít. A když už, tak pod vedením někoho, kdo ví, kam se jde a za jakým účelem.[/quote]


Scasti suhlasim, scasti nie:
- vychadzala som z toho, ze tak Reiki, ako aj dialog so svojim vnutornym dietatom, nerobi nikto "zo srandy". A ak na toto forum zadal temu, kazda odpoved (a hoci aj polemika) ma pre toho konkretneho cloveka nejaky vyznam. Lebo ved - "nahody neexistuju, iba nepochopene suvislosti".
- sytenie maleho dietata laskou (ci ju uz nazveme pozornostou, istotou...) ktora mu chybala, ma daleko k psychoanalyze. A teda aj k rizikam.
- nesuhlasim s prirovnanim k slepemu strevu. Ked ma nieco tazi na zaludku, tiez mam volbu, ci si to vyliecim sama, alebo budem hladat specialistu. Traumy maleho dietata nie su choroba, skor zataz, ktoru si so sebou nesiem, teda nic akutne, zhubne ani smrtelne.
- poznavanie maleho dietata pre mna patri k poznaniu sameho seba. A tak, ako sa musim vyrovnat aj s tymi strankami ci prejavmi, ktore sa mi na mne nepacia, musim sa vyrovnat aj s tym, co sa mi stalo v detstve. Ked uz pre nic ine, tak pre akceptaciu, a pre rozpustenie problemu.

[Damao]