Síla myšlenky->konkretizace nebo nechat vlastní způsob

[toora]

[Krabas]

no tak kdybych Tooro nevěděl, že žiješ jinak, než jak jsi předtím napsala - to jest pasivní přijímání jakéhosi osudu, tak bych nenapsal že je to blábol.

Nechci hodnotit obsah té myšlenky, jen jsem hodil jiný úhel pohledu.

S tím pokrokem je to jako ze vším. Lidé všeho zneužívají. Původně nám technický pokrok měl zajistit více času pro sebe sama. To že tomu tak není je proto, že se ze všeho dělá byznys a touha mocných, aby lidé žili právě v prachu bez času a energie ptát se proč a jak.

Unavenost lidí všedními starostmi a neustálým stresem hraje do karet jenom těm, kterým to vyhovuje a kteří to všechno řídí.

Původně to mělo být jinak. Jsme otroky našeho pokroku, ale to neznamená že je pokrok špatný. Špatný je pouze náš přístup k němu. Až začneme ohně využívat jako sluhu a ne pána, pak dojde k tomu, k čemu byl vývoj určen. Nebudeme muset každodenně bojovat o přežití a utrácet tak náš drahocený čas, ale budeme se moci věnovat hledáním v sami sobě.

[Renata]

Tooro, co jsi tady napsala, pod to bych se klidně podepsala.

Domnívám se , že na hodně z toho, na co potřebujeme složité přístroje, tak dříve stačila schopnost využívat svoje mimosmyslové vnímání neotupené civilzačním vývojem. CO nám také zbývá jiného, než se nyní spolehnout alespoň na ty přístroje. Nejprve jme si po dlouhé věky vytvářeli omezení a tak když chceme pokročit, musíme tato omezení brát v úvahu a vycházet z nich. Jsme naučení všechno řešit složitě, ke všemu složitě přistupovat a ve všem vidět problém.
Univerzální zákony jsou jednoduché a jen my lidé z nich děláme složitost. Jenže tím alibistickým přístupem vlastně omezujeme sami sebe. Takže pokud se celá společnost delší dobu soustředila jen na materiálno a něco popřela, tak nezbývá nic jiného než to začít vyrovnávat na druhou stranu. Aby byla nastolena tak trochu rovnováha. A pokud se budeme všichni vymlouvat na čas, peníze, na cokoli, kde bychom mohli jen třeba trošku přispěk ke zlepšení ale vymluvíme se, že naše konání je jen kapkou v moři, tak se podílíme na potápění se lodi. Jsou věci, které nemůžeme ovlivnit. ALe spoustu věcí ovlivnit lze.
Já jako ten uživatel dopravního prostředku úplně dole můžu ovlivnit čistotu ovzduší i tím, že omezím svoje jízdy na minimum. Když se jen stále budu vymlouvat na čas, na to že druzí nic nedělají tak co bych to zachaňovala já,na tlak okolí co všechno musím stihnout, tak zjistím, že se dostávám do nebezpečné spirály, kde se zvyšuje tempo, náročnost na čas, zdraví, všechno. I když moje práce je závislá na autě, určitě najdu každý den možnost, kde auto nechat na parkovišti a dojít tam někam pěšky. Někde zkrátka přibrzdím.Tím, že budu doma třídit odpad, tak naučím svoje děti tím, že to budu dělat, že to je normální a stane se to zvykem, který donutí i firmy vyvážející odpad k větší zodpovědnosti. Tím, že se sama budu v přírodě chovat něajk slušně a ohleduplně, tak zas je něco naučím. Co je paltné mít doma pořádek a naklizíno a pak sbalit ty pytle bordelu a hodit je z auta do příkopu nebo do lesa? Těch možností, co můžeme dělat , je strašně moc. Jsou sice jen malinké, ale když každý začně něco dělat, tak se reakce dostaví.
Jestliže nebudu alibisticky mlčet a budu podle svého nějak upozorňovat na cokoli proti přírodě, ať už to je kácení stromů podél cest třeba jen tím, že se podepíšu pod nějakou petici, že ukážu, že si nenechám všechno ze shora diktovat aniž bych k tomu něřekla svůj názor, že svým výběrem potravin budu upřednostňovat ty které neobsahují geneticky modifikované součásti, tak tím tlakem zespodu vyvinu nějakou reakci nahoře. Když budu mět mít možnost volby, můžu zvolit za stejnou cenu třeba recykolovaný kancelářský papír na tu veškerou byrokracii co tu existuje, tak proč nevzít ten. Stejně to skončí někde ve skartovačce nebo šanonech či archívech. Ale pokud budu všechno pasívně přijímat a mlčet, tak se na tom nepořádku budu taky podílet. Pokud budu čekat, že nejprve budou muset být nějaké předpisy a zákony a pak je budu dodržovat, budu se vymlouvat na to, že co bych dělala já, když to nedělá druhý, no tak se taky podílím na tom celém nepořádku.
To jsem ale zabrousila někam trochu stranou. Podstatou toho všeho prostě je, že se někde musím omezit ve svém spotřebitelském myšlení a tudíž i nějak omezit svou pohodlnost.
Nakonec zjistíme, že díky té honbě za něčím zapomínáme na čas který je třeba strávit s našimi dětmi. Jak jinak než svým příkladem je chceme naučit tomu, co znamená láska? Sounáležitost? Úcta? atd? I tím, že jim dáme nějaké mantinely, omezení, jim dáme povědomí o potřebě hranic. Jak chceme po lidech, aby byli k sobě ohleduplní, když nebyl čas je to naučit? Nechci omlouvat žádné atentátníky, násliníky. Ale původ hledejme tam, kde člověk vyrůstá. Svoje děti můžeme naučit jen to co sami umíme. Pokud někde neumíme mít rádi, jak chceme někoho něco naučit? A pokud to umíme, ale nemáme na děti čas, vymlouváme se na práci a necháme se strhnout tím kolotočem a myšlenkou nepostradatelnosti v pracovním procesu, sklidíme to co jsem zaseli. Protože to, co je nejdražší a co můžeme někomu dát je náš vlastní čas. Byť je ho málo, naši nejbližší si takový dar zaslouží. Dítě lze ovlivnit tak do 6 let. A pak už jen můžeme přihlížet.
Možná vám připadá že to spolu nesouvisí. Ale kdo chce, tak si souvislosti se spotřebitelským životem a výchovou dětí najde.
Pozastavení se, zklidnění a pak omezení některých "výhod" civilizace, za které později zaplatím dost vysokou daň neberu jako krok zpět mezi opice.
Duchovní myšlenky jsou velice hezké, řeči taky, ale pokud za tím není vidět nějaký čin, tak je to jen mlžení a hraní si na něco co nejsme.

[toora]

[Krabas]

to až je právě ten pokrok, neboli vývoj. To "až" znamená že až přijde čas kdy budeme vidět, umět, slyšet.

Vše má svůj čas, ne vždy je právě teď ten nejvhodnější okamžik na nějakou akci.

Pokud se cesta někoho svrkne jenom na to, že bude žít někdy "až", tak pak je to samozřejmě o ničem.

[toora]