Jsou něčí pocity pro nás podstatné? Vlastně nejsou.

[toora]

Ahoj Krabasi.

Pocity, emoce jsou vzájemnou interakcí, neboli naší reakcí na podněty.
Vypovídají o způsobu našeho myšlení. Jak jsme schopni s těmito informacemi zacházet je však různé. Závisí to na schopnosti si tyto naše "pohnutí" uvědomovat. Jen tak je totiž možné cosi změnit.
Každý náš pomyslný prst, který na někoho ukáže tak dříve, či později opíše kruh a skončí tam odkud vzešel, tedy poukázáním na nás samé. Každá emoce je právě jen a jen o nás.

V podstatě souhlasím s tím, že "Hranici příjemna a nepříjemna určuje náš program."
Utíkat od toho, co jsi Krabasi označil jako "vytloukání klínu klínem"a rychlou úlevou, východiskem opravdu není.
Naopak, jediným správným řešením je neutéct a poctivě zpracovat vše co se nám takto demonstruje.

A k tvojí prvotní otázce, zda jsou pro nás důležité pocity druhých?

Ano i ne. Dalo by se to vyjádřit krátce oním známým "Nečiň jinému to,co nechceš aby tobě samému činěno bylo."
Tohle je ovšem na každém stupni pochopení trochu jiné. Je totiž dáno našimi životními zkušenostmi, prožitky a hlavně tím, co jsme schopni si z nich vzít, poučit se. Tak se zároveň prohlubuje i naše empatie. Ať už je její hloubka jakákoliv, vždy by měla být určujícím měřítkem.
Jen tak se můžeme vyhnout opakování všech těch "útrpných" lekcí našeho nekonečně trpělivého Učitele.
Jde o prosté fungování zákonu rezonance - přitahujeme k sobě přesně to, co vysíláme.
Tenhle zákon nedává prostor k úvahám o "pachatelech" a "obětech".

[toora]

[toora]

[Krabas]

Ahoj Tooro.

Hezky si nám to tady všechno rozvedla

[toora]

"Každá sitace v nás může přispět k tomu, abychom prohloubili
naše porozumění a smysl pro kouzlo a krásu naší zkušenosti."

(Jack Kornfield)

[Evik]

Moje vciťování se do druhých mi přinášelo mnoho bezesných nocí. Uprostřed noci jsem se probudila a myslela na kamarádku, kterou po 25 letech opustil manžel, na kolegyni, která má trápení se svým drogově závislým synem, na šikanu mezi dvěma spolupracovníky atd. Velice mě to vysilovalo, protože jsem až do rána nespala a pak rovnou do práce...

Pak jsem byla šťastná, když jsem se dokázala od toho odprostit.Porozumět jejich problémům, ale ne je na sebe přebírat.Pochopit je, ale nenechat se do nich vtáhnout.Postavit se na stranu slabého, ale nebojovat za něj. Když jsem to pochopila, spala jsem jako dudek.

Už jsem se domnívala, že v tom mám jasno.A najednou je to tady zase. I když už nesleduju TV a nečtu bulvár, nejsem slepá a hluchá. Velice mě zasáhla nehoda při které zemřelo 8 lidí. Je to jen pár dní a já se zase budím.Nejhorší na tom je, že já nemyslím na ty mrtvé, ale na řidiče, který údajně nehodu způsobil. Každý řidič někdy porušil předpisy nebo zariskoval. Ale on měl smůlu. Myslím na něj a pláču. Je mi ho líto.Je to normální ???? Proč jsem taková ????

Vyvstala mi vzpomínka, která se stala asi před 18 ti lety. Moje tchýně tehdy autem srazila chodce. Utrpěl zlomeninu ruky. No a jelikož jsem měla stejné příjmení jako ona, všichni si mysleli, že jsem ho srazila já .
Někdo se mě ptal narovinu, někdo si to myslel. Neměla jsem už tehdy sílu jim to vyvracet. Tchýně už má navíc jiné příjmení.Je možné, že moje podvědomí mi to zase připomnělo? To dávno zapomenuté ? A nepláču vlastně sama nad sebou??? Ještě jedna souvislost- syn je profesionální řidič. Může i to souviset? Je vůbec žádoucí tohle tak rozpitvávat? A poslední otázka. Není moje chování známkou ztrácející se ( a těžce nabyté) sebedůvěry ????

Evík

.

[gzam]

U sebe jsem našel něco podobného a byli to pocity viny z minulosti,myslím si ,že tohle přebírání cizích pocitů,či vin tím hodně zavání,zkus se na něco takového ve svém životě podívat.

[Zbultran]

Eviku - mozna se tak citil i Jezis ...

[Krabas]

[gzam]

Jinak by se možná taky dalo říct spasitelský komplex.........

[castb]

Ostatní mohou mít pocit bolesti z našich názorů a činů,můžeme tedy prosazovat svou jako rány druhým?
Můžeme prosazovat sebemenší pravdu navzdor utrpení lidí, kteří o našich pravdách nechtějí slyšet?
Máme žít tak abychom neubližovaly, máme tedy právo říkat něco co bolí ostatní?

Nejsou důležité pocity jiných, je důležité aby jsme nezavdali příčinu pro záporné pocity ostatních.
Ať už nesplněními sliby či jinými kecami.

[Krabas]

[Evik]

Gzame a Krabasi, díky.

Pocity viny- měla jsem za to, že to mám vyřešené, ale časem zase něco vyplave na povrch. Kouty své duše se pokusím vymést. A co víc, vyvolala jsem v člověku mě velmi blízkém pocit provinění. Ublížila jsem mu díky své sobeckosti. A ne v minulosti, ale teď. Mám co napravovat !!!

Zbultrane,

hezké stránky a fotky a čtení. Pořád jsem si libovala v samotě, až mě teď tak pohltila ,že při prohlížení fotek z vašeho putování bych nejraději vyrazila s vámi. Obklopená lidmi.

Castb: Ostatní mohou mít pocit bolesti z našich názorů a činů, můžeme tedy prosazovat svou, jako rány druhým ?

Castby, děkuju za celý tvůj příspěvek. Budu si ho pamatovat a snažit se i dodržovat.
Já jsem takhle ublížila svojí kolegyni. Byla bezradná ze svého syna, který bere drogy. A já jsem jí přetlumočila radu odborníka, že toho kluka musí nechat padnout až na samé dno. A že už to není její syn atd.
Až potom jsem si uvědomila, jak jsem jí musela strašně ublížit. Jsem taky máma stejně starého kluka. Ale v tu chvíli jsem si myslela, že jí pomáhám.

Tak díky všem za odpovědi. Mám co dělat... Evík





.

[Evik]

Tak teď jsem z toho jelen.

Dva názory : Castb vs Krabas - včil mudruj !!!

Evik .

[samanka]

Souhlasím s Krabasem: není to reálné. Snažit se vědomě neubližovat možné je.

šamanka
PS: Evik - to chceš říkat lidem jen věci, které chtějí slyšet, které se jim líbí? Proč myslíš, žes kolegyni ublížila "přetlumočením názoru"?