Klasická homeopatie - zkušenosti

[grasshopper]

Máte někdo zkušenosti s klasickou homeopatií? Není to ani EAV metoda, ani léky firmy BOIRON, je to směr kdy se všechny nemoci léčí na duševní úrovni člověka. V roce 2001 jsem absolvoval léčbu u homeopata v Brně, v rámci ní mi doporušil přečíst knihu Nemoc jako cesta od T.Dethlefsena. Teorie je dobrá věc. Praxe ovšem vypadala jinak. Můj stav se dočasně dost zlepšil na materiální úrovni - zmizely opakované záněty horních cest dýchacích a to přesto, že jsem se nijak neotužoval ani v té době nejedl nijak pestrou stravu (spíše naopak - práce v Německu - horší životospráva) atd. Až jsem se tomu sám divil. Ale po psychické stránce se můj stav zhoršil. Začal jsem být takový apatický, bez zájmu o věci a koníčky co mě dřív bavily... V roce 2002 jsem si říkal, že můj život nemá vůbec žádný smysl. Kdybych zemřel bylo by mi to jedno. Stále po fyzické stránce bez nachlazení (které jsem předtím měl i 7x za podzim a zimu) ale taky bez chuti do života. Mě třeba předtím hrozně bavilo cvičit v posilovně, jenže jsem nedělal takové pokroky. Říkal jsem to i tomu homeopatovi a čekal, že mi třeba léčba pomůže taky v tom, abych nevypadal jak "maratónský běžec" když tak cvičím a posiluju. On se mě zeptal: "Jaký jste z toho měl pocit když vám to cvičení v posilovně nešlo tak dobře a nezlepšoval jste se tak jako ostatní?" Já to nechápal, co to je za pitomou otázku. No výsledkem je, že hubenej jsem pořád akorát jsem ztratil o posilovnu zájem. Je to snad cílem klasické homeopatie? Když se člověku něco nedaří, ať o to ztratí zájem a nebude mu to vadit? Teď mi třeba vadí, že nemám partnerku, jelikož nevím proč, většinu žen buď nudím nebo dokonce odpuzuji. Tak pokud bych to řešil klasickou homeopatií u toho pána jak jsem byl, třeba by docílil toho, že zůstanu do smrti sám, ale nebude mi to vůbec vadit... nevím, nerozumím tomu.

Pořád se mě ten homeopat jen ptal jaký jsem měl pocit z toho a onoho. Nebo se mě zeptal jestli si o sobě myslím, že jsem zodpovědný. Když jsem řekl, že ano, další otázka byla: "A jak se to projevuje?"
Nebo mi předepsal nějaké léky a říkal k tomu: "Tento lék by měl docílit toho abyste nebyl takový workoholik." Výsledkem je, že mě to v práci nebaví, ale žádná kompenzace. Mimo práci není nic co by mě bavilo víc než před léčbou.

Můžete mi to někdo vysvětlit?

[zeto]

A na co jsi se to vlastně ptal?

[grasshopper]

Na co jsem se ptal? Myslím, že kdo si příspěvek přečetl, ten ty problémy jasně vidí. Pro méně bystré se pokusím fomulovat exaktní otázku (už si připadám jako v práci)...

Teorie říká, že kl. homeopatie řeší problémy na duševní úrovni člověka. Pomůže nejprve duši a v důsledku toho dojde k zlepšení na fyzickém těle. Proč u mě došlo ke zlepšení na fyzické úrovni ale na úrovni duševní k rapidnímu zhoršení? A za druhé: Jak z toho ven?

Jinak budu vděčný i pokud sem napíšete vaše zkušenosti s homeopatií.

[zeto]

[samanka]

Ahojky,
zkusím ti srozumitelně odpovědět. Jak jsi správně pochopil, klasická homeopatie neléčí diagnozy, ale člověka jako celek. Je to (stejně jako hodně jiných metod) běh na dlouhou trať. Nevím jak často jsi chodil na kontroly a těžko se dá posuzovat co všechno se podařilo v tvém životě posunout někam jinam. Otázky typu: jak ses u nějaké situace cítil a podobně jsou základní otázky, kterými se profesionální homeopat hodlá dobrat problému, nikoliv proto, že by si nevěděl rady. Zkus se opravdu objektivně (nebo spíš si promluv s nějakým přítelem, který je ti schopen upřimně odpovědět) zamyslet co se za dobu léčby v tvém životě podařilo posunout nebo změnit. Klasická i akutní homeopatie má svoje dobré výsledky. Ale určitě ti nepřihraje partnerku, nové zaměstnání nebo nic nezařídí za tebe. Průšvih tohoto typu léčení je v tom, že vyžaduje spolupráci léčeného, jeho aktivitu, kterou může léčením podpořit.
Viděla jsem na vlastní oči spoustu lidí před léčbou a co se dělo během procesu a jsou to ohromně zajímavé věci. Pochopitelně léčba nemusí sednout každému jako každá terapie.
Tolik jen všeobecně, chtělo by to spíš delší osobní pohovor. Určitě ti taky ten u koho jsi byl řekl a vysvětlil co můžeš čekat. Taky je dost běžné, že po podání léku se může psychický i fyzický stav přechodně zhoršit (např. se objeví nějaká nemoc z dětství, třeba pokud člověk trpěl chronickými angínami, tak při léčení se jednou či vícekrát vrátí, ale v čím dál slabším provedení, objeví se trauma, stejná situace, vytáhne se na světlo smutek, ale pokud se pokračuje, může se situace řešit snadněji, atd.) Jak se jde hlouběji do traumat nebo problémů, je potřeba si uvědomit, že něco, co se střádalo dlouho nebo člověka těžce zasáhlo, určitě se nevymaže jednou kuličkou.
Snad jsem aspoň trochu odpověděla na tvůj dotaz. Mám s touto léčbou osobní dobrou zkušenost a snažím se do jejich tajů dále proniknout.

šamanka

[Renata]

mám podobné zkušenosti jako Šamanka, ale nejsem odborník. Poprosila jsem kamarádku, která se homeopatií zabývá, aby mrkla na ten příspěvek a napsala k tomu co si o tom myslí. Jestli bude chtít.

Moje zkušenosti jsou takové, že ve většině případů dochází k přechodnému zhoršení problému-u dětí, které nejsou tak "zanesené" je reakce daleko rychlejší, někdy ani k přechodnému zhoršení nedochází, čím starší jedinec, tím je problém delší, zahrabanější, ten člověk vynaložil spoustu energie, aby příčinu toho problému někde dost hluboko ukryl, popřel, tudíž i ty přechodně zhoršené projevy jsou delší a možná i intenzivnější.

Odkrývá se to postupně, jak napsala Šamanka, a určitě to chce, jako každá jiná alternativní metoda, aktivní přístup léčeného.

HOmeopatické preparáty jsou velice jemné, výhoda je ta že nemají vedlejší účinky. Buď pomohou nebo ne. Pakliže u tebe došlo, Grasshoppere k těmto změnám, odkryly se věci, které byly hluboce v tobě někde popřené. A teĎ vylezly na povrch.

Když pracuju s kinezkou , tak se také zajímám o to, jak reagují, když se dostanou do nějakého druhu bolesti, ať už fyzické enbo psychické. Protože jsme jen lidé. každý nějak máme sklon reagovat , někdy líp, někdy v náš neprospěch, ačkoli jsem přesvědčení, že reagujeme v právu.

V tvém případě si myslím, že se jedná zhruba o tři reakce, které používáš.
1. Buď jsi zaujat svou bolestí natolik, že od všeho očekáváš okamžitou úlevu (to není jen na fyzickou bolest nýbrž i na psychickou). Pokud k okamžité úlevě nedojde, dost tě to rozhodí, že reaguješ nepřiměřeně. jak jsem napsala, nemusí se to vztahovat jen na fyzické problémy , ale i na vztahy, práci, výsledky v práci, zkrátky vždy, když očekáváš na svoje požadavky nějaké výsledky. Ty problémy které pak máš, nepříjemné pocity, dokážeš velice dopodrobna specifikovat. Díky tomu, jak moc tě "bolest" pohltí.
Tady je taková rada: nesoustřeď se na bolest, ale na postup jak z ní.CO s tím budeš dělat. Ty.

2. můžeš patřit k dost citlivým lidem, kteří se dokáží díky tomu, že působí jako Ucho, ztotožnit s bolestí těch druhých. A pak se jim to motá v hlavě a mají sklon přebírat cizí problémy na svoje záda,přemýšlejí o tom, vyjadřují svou účast a podporu , dokonce si můžou hrát i na zachránce.
Každý problém, který je takto zaujme, vidí ho jako svůj vlastní a snaží se ty druhé ochránit. Jenže každý se máme hlavně starat o y svoje problémy.Mnohdy si neuvědomujeme, že naše problémy jsou naše lekce o tom, kde něco děláme špatně, kde vypadáváme z rovnováhy. na účasti a pomoci není nic špatného, když se to nepřehání a když si nehrajeme na spasitele. Je dobře se v takovém případě soustředit na zlepšení celé situace, jak z toho ven. Ale přebráním problému na svoje záda to nevyřeším.

3. A taky si myslím, že když se dostaneš do nějakého druhu bolesti, tedy ať fyzické nebo psychické, že to používáš jako omluvu pro to, že nemůžeš v něčem fungovat dobře. "já za to přece nemůžu", " já s tím nic neudělám". Zkrátka člověk v tomhled ruhu chování popírá svou zodpovědnost za to, že situaci a svůj stav může zlepšit sám, popírá, že si za tu celou situaci může sám a vlastně se mu s tím nechce nic moc dělat.To raději než by zkoumal , kde dělá chybu, tak bolest popře, raději dělá že ji nemá.
"to není moje vina". asi tak bych to shrnula.
Člověk by si měl zvolit žít a být s těmi skutečnými problémy, těmi, které jsou a ne, které se mu zdají že jsou.
Takže homeopatie možná u tebe odkryla ty popřené problémy, bolesti a je na tobě, abys je rozkódoval. Budeš - li chtít. Protože ať se nám to líbí nebo ne, máme zodpovědnost sami za sebe. A pokud se nám vede nějak ne zrovna nejlíp, pokud chceme najít cestu ven, musíme přestat ukazovat prstem na druhé.
No, vlastně nemusíme. Můžeme. Pokud budeme chtít přebrat zodpovědnost sami za sebe a za svoje zdravotní a psychické zlepšení.

Možná to všechno znělo dost tvrdě, ale je to , jak jsem psala, můj názor, nemusí to tak být. Zastávám stanovisko, že když se budu chtít vidět jako chudák a oběť, no tak se moc daleko nedostanu a nakonec se tím chudákem a obětí budu stávat neustále. Protože se s tou svou lží sžiju natolik, že jí uvěřím. Takových rolí si v životě přisuzujeme spousty. Když si je uvědomíme, tak je hej. Chvilku to sice trvá a není to zrovna příjemná procedůra , se těch masek zbavovat, ale pak je čím dál líp.

Projdi si svoje vztahy, práci, léčby, svoje postoje a očekávání ve vztahu k nim . A zamysli se.

[grasshopper]

Poslední příspěvky mluví v duchu homeopatie. Ano tohle jsem četl už mnohokrát, že jsme sami zodpovědní za své zdraví a nikdo jiný. Že platí zákon karmy atd. Pan homeopat taky říkal, že ta léčba mi nemůže pomoct, že mi může jen nastavit zrcadlo. Udělal jsem chybu, že jsem se ho tenkrát důsledně neptal na všechno, čemu nerozumím. Zrcadlo si mohu doma nastavit sám a nemusím kvůli tomu jezdit 40 km daleko a ještě za to platit. Měl jsem se ptát, když se druhý člověk se mnou rozhodl mluvit v hádankách. Přitom on se ptal dost a ptal se dál i na mé odpovědi a další odpovědi. Ale nedělal na mě dobrý dojem, jak hodnotil jiné léčebné metody, že jsou špatné. Když jsem mu řekl, že jiný odborník říká to a to o homeopatii, jeho oblíbená věta byla: "Jak to můžou tvrdit, když homeopatii nedělají."
Přitom on nedělal zase všechny ty jiné směry, ale tvrdit, že jsou takové nebo makové si dovolil. Čili teoreticky rozumněl všemu, ale nebral žádné názory na to co dělá on sám.

K otázkám pocitů: Ano já vím, že klasická medicína pocity ignoruje. Tu zajímá kolik jsem měl teplotu, kolik jsou číselně výsledky jaterních testů atd. atd. Jen čísla. Čísla jsou pěkná, ale jen z nich se žít nedá. Ovšem jesliže mám problém třeba s učením se cizímu jazyku a homeopat se mě zeptá: "Jaký máte pocit z toho, že Vám to nejde tak dobře jako kolegům?" (Mimochodem v práci cizí jakzyky dost potřebuju.) A já mu řeknu, že špatný, že mi to rozhodně radost nečiní. A on na to ať to upřesním blíž. A já na to, že nevím jak blíž, že nevím co tím myslí, prostě kdyby mi to šlo, budu mít z toho dobrý pocit, ale že mi to nejde, tak mám špatný.
A konečným výsledkem bude to, že mi to nakonec bude jedno a ztratím motivaci se to vůbec učit, tak to přece není dobré. To ať se mi nikdo nesnaží namluvit. Ten člověk mi neřekl o co se léčbou bude snažit. Pokud je jeho cílem zbavit mě motivace a ctižádosti (abych si z toho jakože nic nedělal, že mi to nejde...), tak o takové metody "léčby" nemám zájem. Nicméně se mu to podařilo.
Nebo jiný případ: Budu mít zlomenou nohu a doktor se mě zeptá jaký z toho mám pocit. Pak mě nějakým způsobem (místo aby mi nohu srovnal a dal do sádry apod.) zbaví toho špatného pocitu, ale noha mi sroste křivě a on mi následně vsugeruje, že to vlastně vůbec nevadí. Já budu do smrti pajdat, ale nebude mi to vůbec vadit. To je přece nesmysl. Jenže já takto po té léčbě dopadl (obrazně řečeno). A nevím jak z toho ven.
To samé s motivací a chutí do života. Pokud je výsledkem léčby, že mě nic netrápí ale taky nic nebaví, tak proč žít? Že by to byla cesta od polarity k jednotě a smrt je pak pro člověka vysvobozením... (jak píše ve své knize pan Dethlefsen), že by toto byl smysl života?

[LuckaQ]

tak proč ho posloucháš, když ti to nedává smysl?
Podle mě je to o lidech, když dva dělají totéž, není to vždycky totéž.
Pán ti může navykládat co chce, ale je na tobě, co s tím pak uděláš
a pokud máš problém a chceš ho řešit, tak hledej nejlépe někoho komu budeš věřit a pak můžeš sledovat, jestli věci fungují, nebo ne

[zeto]

[mrjohn888]

Myslím, že se tématicky dostáváme trochu jinam. Stejně jako je u klasické medicíny řada dobrých a špatných doktorů, tak i u homeopatie je řada dobrých a špatných specialistů. Je to o tom, jak komu daný člověk sedne nebo ne a není správné hodnotit homeopatii podle toho, že někomu příslušný specialista připadal jiný, než by si představoval.

Mám s klasickou homeopatií svou zkušenost, a to velmi pozitivní. Fakt je ale ten, že reakce organizmu byla velmi rychlá a velmi bouřlivá, dokonce jsem si musel vzít pár dnů pracovní neschopnost. Tělo se ale docela slušně vyčistilo a cítil jsem se o hodně lépe fyzicky i psychicky.

Co mi hodně pomohlo, že jsem měl přečteno několik knížek o klasické homeopatii. Takže jsem věděl, jaké otázky padají a sám jsem uváděl jakkoliv "zbytečné" detaily z mého života. Upřímně, myslím si, že kdybych nevěděl, jak to probíhá, asi by mě "výslech" homeopata taky rozhodil a spoustu věcí by se ode mě nedozvěděl, protože bych je nepovažoval za relevantní. Povídali jsme si 2 hodiny a následně vybral konstituční lék, kterým se trefil do mého obrazu, o čemž svědčí právě ta reakce.

No, abych jenom nechválil, homeopatie funguje na podávání přípravků ve velmi nízkých až nulových koncentracích fungujících tedy spíše na nehmotné bázi. Myslím si, že je proto mohou ovlivnit vibrace vysílané homeopatem při jejich výrobě. Může se tedy stát, že pokud homeopat není v pohodě, případně k pacientovi přistupuje negativně, může se to projevit. To je moje domněnka, zajímal by mě názor ostatních.

[Renata]

na tuhle domněnku můžu odpovědět zas jen domněnkou. Při výrobě homeopatik-teĎ mám na mysli třeba ty z bylin jak je uvádí pan Janča ve své knížce o homeopatii vlastně dochází díky proklepávání (předepsaným způsobem) k energetickým otiskům té dané rostliny. Podle počtu ředění se pak účinek zvyšuje. Hodně jednoduše řečeno. Má zkušenost je ta, že vtšinu léků homeopat předepíše, ty do ředění 30CH jsou vlastně i volně v prodeji, ty s ředěním vyšším se dostanou jen na recept.Většina homeopatů předepisuje výrobky zaběhnutých firem, ať to je Boiron nebo jiné. Takže výroba z jejich strany odpadá.
To, jak to pak vypadá, když se homeopatika vyrobí třeba ze slin apod.pacienata , tak to nevím,třeba ta nálada homeopata může vliv mít, ale nidke se to neuvádí a pokud k nějakému ovlivnění - energetickému-dojde, pak to u rčitě nebude zásadní.

Ale co funguje na stopro-důvěra. Pokud někomu důvěřuju, tak mi to pomůže. Pokud se k němu od začátku stavím že je nějakej divnej a už vůbec mi nesedí, tak stejně tak moje podvědomí přijme jeho léčbu.
Jistě, je to v lidech, ale pokud někomu něco dovolím, tedy mám pocit jisté manipulace nebo nedůvěry, je otázkou, proč to dovoluji. Člověk totiž vždycky padne na toho na koho padnout má. Tím myslím setkání, ne držkpád To setkání mi totiž dá uričtou informaci, kterou bych měl dostat. Pokud jí nerozumím, tak příště přijde na řadu silnější kalibr.

Nehodlám se zastávat někoho koho neznám,ani ne tvého homeopata, jsme všichni jen lidi a odborníci i "odborníci" jsou všude, ale pořád na mě děláš Grasshoppere dojem, že inklinuješ k ukazování prstem na druhé a očekávání, že všechno vyřeší oni. Holt, ať se starají, když jim za to platím.
Jsou na to študovaní.
Už jsi zkusil změnu homeopata? Já taky změnila doktora, když mi nevyhovoval. Vždy máme volbu.
Nebo možná třeba bude pro tebe to pravé ořechové jiný druh léčby. Třeba bude lepší užívání klasických léků.
Nebo mrkni na stránky o bachových esencích, třeba ti pomohou jako doplněk homeopatické léčby vrátit se do světa, kdy tě všechno bavilo. Bachovky se s homeopatii neruší, naopak.

[samanka]

Podívej, jestli ti ten homeopat nebo metoda nevyhovuje, tak se obrať na jinou metodu, je to jednoduché. Terapeut nemůže v žádném případě
za tvoje problémy (ztrátu motivace atd.). Nevím jakými metodami jsi
už před tím prošel (nějak z příspěvku vykukuje, že snad ano?).
A proč se tě ptal na takové otázky? Protože se potřebuje dozvědět
o tobě co nejvíc, aby mohl předepsat co nejpřesnější lék tvému
momentálnímu problému. O tom je klasická homeopatie. Zkus si o tom
něco přečíst (např. pí Mašková má dost dobře a srozumitelně zpracovanou teorii na svých stránkách).
Pro jednu a tu samou situaci je mnoho různých důvodů.
Jak se cítí někdo v situaci kdy mu nejdou jazyky:
- jeden to cítí jako výzvu něco dokázat i když mu to nejde,
- druhý se stydí před druhými
- další se položí do pozice já chudáček
- další si to přidá mezi svoje komplexy
- další....
Tenhle postoj je důležitý pro to, aby si člověk - terapeut udělal obrázek
co se v člověku v danné situaci děje, jeho pohnutky, myšlenky, povaha,... Prostě je to něco jiného než medicína. Ta by nasadila antidepresiva a basta.
Nejde hodnotit způsob léčení a myšlení druhého, protože jde o ryze individuální proces, jde o vztah léčeitel - léčený. Tedy i o to, co na sezení pacient je ochotný o sobě sdělit, jak reaguje na dotazovatele apod. Je to na dlouhé povídání. Je to jako hodnotit, jak Renata dělala s pacientem kinezku, jestli její postup a systém byl správný, co u toho říkala, atd. Nejde to. Zkus si popřemýšlet i tom cos tu napsal ty.

šamanka

[samanka]

grasshoper: ještě bych chtěla něco dodat. Většina terapií, kde se pracuje s lidskou psychikou (i klasických) stejně chce, abys tu hlavní práci udělal ty. Já vím, že ti to připadá jako nudná fráze o které se píše ve všech populárně naučných knihách jak si změnit život. Ale i když jsi to už četl stokrát možná jsi o tom ještě nezačal uvažovat. Protože je to bohužel pravda. Když člověk nezmění postoj a způsob myšlení, nehne s ním ani team superpsychologů.

S nastavováním zrcadla je to trochu jinak. Těžko se sám objektivně posoudíš a snad ani není možné si uvědomit kde mě tlačí pata = třeba dělám nějakou chybu pořád dokola, ale nedokážu si to uvědomit a přiznat. Bylo pro mě v životě mockrát poučením, jak jsem vnímala určitou situaci (jak jsem se v ní chovala, jak to působilo na ostatní, jak pochopili druzí co jsem tím chtěla říct a udělat, co zůstalo nevyřčeno a já myslela že jsem to dala jasně najevo) a co mi o stejné situaci řekla kamarádka. Překvapivě můj dojem byl naprosto odlišný od toho co se dělo ve skutečnosti!!!

Proč myslíš, že terapeut může za to, že tě dost věcí přestalo bavit?

šamanka

[Lightworker]

grasshoper
vystudoval jsem klasickou homeopatii a tak vím docela dobře, jak funguje. Lidi si myslí, že když k někomu jdou, že ten někdo za ně všechno udělá a pak za to všechno taky může. Ale tak to není.

Ano tím správným lékem můžeme člověka popostrčit v jeho cestě sebehledání, ale už vůbec za něj nemůžeme nic z toho jeho řešit. To je jeho úkol a asi by se to těm lidem mělo neustále opakovat. Možná ale to taky neslyší, když jim to někdo říká. Nakonec jsem přece přišel k někomu, kterýmu jsem odevzdal tu svou moc a on mi za to musí všechno odstranit. Tak to ale nefunguje.

Vše záleží jen na nás samých. Klasická homeopatie mi hodně pomohla pochopit Shamballu 1024, se kterou teď léčím. Je to pro mne takzvaná "vyšší homeopatie" - trefím se totiž vždycky, narozdíl od normální homeopatie. Ale i v té homeopatii jsou odborníci, kteří to s ní umí a trefí se taky. Já jsem si zvolil jinou cestu.

Teď tu mám v Mnichově skupinku klasických homeopatů, mezi které chodím, kteří dělají C4 homeopatii. Ta je zase o něčem trochu jiném a pomáhá tam, kde klasická nepomůže. Při tření až do C4 se vlastně nastartuje jakoby řízená meditace s tím "lékem", který se právě zpracovává. Tím se vlastně pochopí ta podstata toho léku a může se pak těm pacientům lépe aplikovat. Tak to vlastně dělal pan Hahnemann, zakladatel homeopatie. A dvě ženy z té skupiny už mají Shamballu jako doplněk pro tu svou terapii

[samanka]

Hehe LW je prostě s propagací své Shambally nesmrtelný. Prostě na ní nemá nikdo a nic.

šamanka

PS: napadá mě k tomu pár otázek: proč se vlastně zabýváte takovou zbytečnou činností jako tření čehokoliv, když tam stačí šoupnout Shamballu a je vystaráno?
Takže máš v homeopatii (po vyřazení chybujícího lidského faktoru) stoprocentní úspěšnost léčby?
Nebo vůbec máš při použití Shambally plnou úspěšnost při jakémkoliv problémů? Mě to tak z tvých příspěvků vyplývá.

Díky za odpověď

šamanka