Epilepsie u kočky

[Merlin70]

Šamanka:
Ahojky, jsem kousek od Brna, dokonce pravidelne jezdim kolem ordinace te pani doktorky. Mas pravdu, je naprosto uzasna.. jednou jsem ji potkala při jiné příležitosti. Obrátím se na ni, i když se zdá, že Čerťa se už dala dopořádku. Taky jsem musela něco pochopit, i když jsem si myslela, že jsem v té oblasti udělala obrovitánský kus práce.
Ankur,
tomu říkám poznámka za sto bodů. Uvidíme, kteráže to husa se ozve.

Díky Vám všem.

[Damao]

Všeobecně platí, že nemoci psů a koček, také potkanů, jak jsem si všiml, korespondují zvlášztním způsobem s tím, jaké otázky, vztahy, žije rodina, v níž jsou chováni. Že se zejména psi dokonce i podobají svým páníčkům, je stará známá věc. Pejsci žili původně ve smečkách. Když byl některý člen smečky oslaben, ostatní jakoby se s ním o jeho "bolesti" či nemoc podělili a tím mu umožňovali přežít. Jakmile ovšem jeho stav ohrožoval život smečky - byl nemocný jedinec zlikvidován. Stará zvířata odcházela umírat mimo smečku.
Pes má svoji smečku v rodině, se kterou žije. Nemoci, které se u něj projevují korelují s tématy rodiny, ve které žije. Nemá vždycky stejnou nemoc, ale sdílí téma, které nemoc způsobuje.
Kočky byly Egypťany ve starověku pokládány za posly Bohyně, nebo dokonce na vtělení Bohyně samotné.
Většinou je kočička navázána na některou z dominantních žena a pokud tato žena má partnera, tak jako by sama za sebe vstupovala také do tohoto partnerství. Zatím jsem neměl možnost dostatečně pozorovat, jaké pozice v takových vztazích zaujímají kocouři - zdá se, že vůči "svým paním" jsou svým způsobem kočičími partnery.
Z toho vyplývá, že kočka reaguje nejcitlivěji na psychiku a emoce své vyvolené paní (kterou si ona sama vybírá) a pokud do "své péče" zahrne ještě další členy rodiny, tak proto, že také její pení tak činí. Pokud je její paní například v konfliktu se svým lidským partnerem, tento konflikt na sebe přebírá také kočka - reaguje popudlivě na takového muže, předvádí vůči němu docela teatrálně gesta ve smyslu "měl by ses už konečně uvědomit, co děláš!" a někdy se dokážou velice vynalézavě "mstít" a dělat naschvály. Jako vrtošivé paničky.
Pokud k tomu máte své poznatky, sem s nimi!

[Merlin70]

Máš pravdu, člověk někdy nestačí koukat, co všechno se o sobě dozví skrze zvířecí členy domácnosti. Já mám kočky dvě. A obě si mě opravdu našly, protože prvoplánovaně bych si je zřejmě nepořídila. Před tím jsem měla německou ovčandu, která se mnou a s celou rodinou měla opravdu svatou trpělivost. ( byla celá po mně ). A v požehnaném věku 13 let odešla do psího nebe. Čerťa, služebně starší kočka si mě opravdu vyhlídla a doslova se na mě přilepila před osmi lety, kdy jsem začala pracovat s reiki. Bylo to takové malé, umolousané černé kotě a prostě mě přesvědčila, že půjde se mnou. Nelinka, ta přišla o rok později. Každá má úplně jinou povahu, jsou to prostě individuality, jako všichni. Bylo a je velmi zajímavé pozorovat, jak se mění jejich chování v souvislosti s tím, jak se měním já. Na začátku byly velice plaché, kdo přišel na návštěvu, tak ani nepostřehl, že nějaké kočky mám. V té době jsem také byla "neviditelná". A jak získávám větší důvěru v sebe i svět okolo, tak i ony snáze reagují na podněty z venčí a mají důvěru v ostatní lidi. I když toto všechno si uvědomuji až zpětně. A děkuju za to zrcadlo.

[Damao]

To je hezké. Važ si svých kočiček. Jsou to skutečně pomocnice Bohyně. Když si dovolíš uvěřit tomu, uvidíš to.

PS: Nemůžeme vidět to, čemu nevěříme.

[Kate]

Já mám 3 kocoury. Všichni jsou nějakým způsobem zachráněni. Mám s nimi velmi intenzivní vztah. Jsou to stvoření mi nejbližší ...

Už odmala jsem byla ke kočkám zvláštně přitahována. Máte tady někdo podobnou zkušenost?

Mám pocit, že na ně nějak "vysílám". Velmi často nacházím kočičky v nouzi, které potřebují pomoc. Nevím, možná si jich jenom více všímám? Jiní lidé nikdy nenajdou zvíře, které potřebuje pomoc. Já neustále nacházím kočky, koťata... už ani nevím, kam bych je umístila, všichni mí známí se už ujali nějaké kočičky, kterou jsem našla... Když jsem byla malá, bylo to ještě intenzivnější... kolikrát jsem přišla domů se zatoulaným psem, který se ke mě přidal... teď už to jsou ovšem jen kočky.

Stávají se zvláštní náhody... Minulý týden jsem zaparkovala auto z nějakého důvodu jinde než obvykle - a když jsem se vracela z práce, nějaký zlý člověk tam posílal svého psa na vyděšenou kočku. Šla jsem k ní a zavolala ji. Ona se okamžitě vydala ke mě a beze strachu mi odpočívala v náručí... Kočička už má dnes nový domov, ale já vím, že s jarem příjde spousta nových koček, které budou potřebovat mou pomoc... Sama si někdy zoufám, že není v mých silách pomoci všem.

Máte na to někdo nějaké vysvětlení? Proč tam vrouceně miluji kočky...? Proč mám pocit, že jim rozumím... že stačí jediný pohled a vše je jasné? Může to být něco z minulého života? Nebo nějaké mé poslání?

[Damao]

Prostě kočkám rozumíš. Nehledej za tím nic tajemného, těš se tím, že to tak je. Každý z nás je v něčem jedinečný (jedinenčný neznamená, že je lepší než ostatní).
Kočky jsou poslové Bohyně. Tím mám na mysli ztělesnění plodivé síly Vesmíru.

[Merlin70]

Ahoj lidičky.
Tak dneska už píšu do tohle téma naposledy, ale moc optimisticky. Moje kočička už je zdravá, bez žádných dalších obtíží. A hlavně, bez žádných patáčků mysl oblbujících. Chceme vám ještě jednou poděkovat za vaše rady a taky psychickou podporu. Díky že jste.
Merlin a Čerťa