VELKÝ TŘESK v našem životě

[Damao]

To jo, dooost dobrý. Neopomíjejme velmi dobrou Barbaru de Angelis!!!
S Clarisou Pinkolou Estés a jejími ženami běhejme s vlky, u Hajo Banzhafa jsme se asi všichni naučili něco o tarotu, u Kurta Tepperweina o psychosomatice. A nezapomínejme na Walshe a jeho HSB, to bylo pro mě hodně silné souznění. A taky na Richarda Bacha a Paula Coelha.
Teď ležím ponejvíc v knížkách o transakční analýze a o zákonitostech podle nichž jsou konstelovány rodiny (nemám na mysli dramatoterapeutické rodinné konstelace, ale to, jak to v rodinách má být a jak to chodí).
A vůbec, pojďme si napsat, co dobrého a zcela objevného, jsme četli do nového fóra.

[toora]

Dobrý..jo jo.
Kromě toho, že jsem neběhala s vlky (udělala jsem zkušenost
s jinou šelmou ) tak na tyhle bych taky nemohla zapomenout..
a na další a další, a tak bych psala a psala. To bychom tu byli
až do rána.
Tak jo, Damao, Dík.

[Damao]

Tooro - a nebylo by se co divit ..... v takové krásné společnosti!!!

[toora]

Vskutku,
Damao, vybraná společnost, to vskutku ano.

Až budu mít chvilku napíšu (i opíšu) něco o knížce
na nově založeném vláknu o knihách, co jsi založil.

[samanka]

Jojo koukám, že jsme "dospěli" na naprosto stejné literatuře a navzdory obrovské nabídce kde jakého moudra si vybíráme podobné tituly.
Co mě v posledním půlroce oslovilo jako zajímavé z klasických tzv. populárně naučných titulů je "Ženy které příliš milují" - o závislosti na vztazích a nevhodných partnerech (v dnešní době se mi zdá dost aktuální téma) a "Stíny hledačů světla", neplést si to s jistými nejmenovanými teoriemi, je to velmi praktická příručka práce s vlastními stinnými a kupodivu i pozitivními stránkami. Někdy je ta práce s pozitivnem stejně těžká.

šamanka

[Renata]

knížka , která mě v poslední době fakt dostala je od Zdeňky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro tebe. Tam člověk pochopí úplně všechno jak na sobě ve vztahu ke svým rodičům, tak rodiče ve vztahu k dětem a hlavně rodiče díky dětem sami sebe. Je tom hodně odpovědí i pro ty, kteří nemohou mít děti, pro ženy, které od dítě přijdou potratem, o početí, no nebudu napovídat, malá knížka, já za ni dala 280 Káčé ale vyplatily se.
Knihy a autoři popsaní výše - no tam není co dodat.

[ageus]

šamanka:
Nejmenuje se ta kniha :Temné stránky hledačů světla?
koupil jsem ji asi pred 3 roky v Globusu:))

[Damao]

Prosím pěkně, o knížkách pojďme psát do nového fóra pro ten účel založeného.

Ať nemusíme přeskakovat z jednoho do druhého, až budeme hledat, co si pěkného přečíst.
Děkuji!

[samanka]

ageus: jo přesně.

šamanka

[Tomek]

ahoj všichni tady, rád bych se taky připsal svoji cestu k duchovnu, ačkoli mezi pisateli patřím mezi nováčky.
Těch okamžiků, které pro mě znamenaly uvědomění si něčeho hlubšího bylo v životě víc. Na úplné začátky si nepamatuji, ale vzpomínám si, že:
Na přelomu tisíciletí jsem přemýšlel, jak bych nejlépe vstoupil do "jakoby nové" etapy. Chtěl jsem něco hlubšího. A nevím už jak jsem k tomu tenkrát přišel - rozhodl jsem se více věřit v Boha. Klasickým křesťanským způsobem. Viděl jsem ve víře onu prostotu lidí na venkově,víru v čisté hodnoty. Chtěl jsem se stýkat s více lidmi téhož zájmu, ale nestalo se tak.
Já totiž po čase zjistil, že tohle není přesně to, co chci. Dále si pamatuji na příhodu, kdy mě potkal příznivce hnutí Krišna a prodal mi jednu knihu. Ta kniha mi otevřela oči a já viděl, že jsou i jiné směry a hlavně jiný pohled na svět. Následovaly některé jiné knihy (Já jsem) a já začínal zjišťovat šíři lidských možností. Nicméně zatím zůstalo u oné četby.
Během studií na vysoké ve mně rostl vnitřní konflikt způsobený nezralostí v oblasti komunikace a schopností užívat si různých nabízených zpestření života. Já se hledal. Já byl dobrý ve škole, ale chyběla mi schopnost se radovat s ostatními. Ze strachu z pocitu trapnosti při společných akcích, jsem utíkal do samoty, ke studiu.
Pak jsem z ničeho nic četl na studentském intranetu článek o nějaké holce, která dávala spolužačce reiki a tím ji "nabila" pozitivně před zkouškou. Já tehdy o reiki nic nevěděl, a tak jsem začal sbírat a hltat informace na internetu.
Ale pravý rozmach v zaujetí tímto světem pro mě nastal v době, kdy můj spolužák prodělával těžkou nemoc a vyprávěl mi pocity z kontaktu s léčitelem, který na něj dálkově působil. To mě nemohlo nechat chladným.
Já znovu začal hledat informace o reiki, následovaly podobné duchovně založené web. stránky, směry jako jóga,cchi-kung, atd. S tím vším byla propletená problematika zdravé stravy, zdravého života atd. však to všichni znáte.
Rozhodl jsem se pro R1.
Brzy po zasvěcení jsem se seznámil se svojí ženou. Tohle období prvních pár let pro mě bylo hodně těžké. A až teď jsem pochopil proč. Vyvrcholilo se v něm za celý život nastřádaný zvyk neřešit problémy a utíkat před nimi a neochota na sebe vzít vůdčí roli ve vztahu. Byl to můj první vztah, neměl jsem předtím zkušenosti. Já stále hledal příčinu svých problémů někde venku. Tohle všechno se ve mně bilo, až teď nedávno jsem to pochopil a hlavně, rozhodl se s tím něco dělat. Hodně mi v tom pomohl zhoršující se zdravotní stav a potřeba vyhledat lékaře.

Stačil kratičký okamžik uvědomění si, že mi nikdo neubližuje, že si to dělám sám. A taky příjemný pocit sebevědomí, kdy jsem si dovolil být silný a nenechat se sebou manipulovat.
Nicméně opravdu hodně nepříjemných okamžiků jsem si musel prožít abych byl ochotný chtít s tím něco dělat a přiznat si to.
Takže můj velký třesk je spíše více třesků, které mě vždy probouzejí a ukazují, kdo vlastně jsem.

[klofi]

Zdravím vás. Koukám, že spousta z nás prošla přes křesťanství. I já. Když jsem přišla na sedmiletý gympl, byla to pro mě velká změna. Nebývala jsem moc schopná navázat nové kontakty. Naštěstí jsem se hned spřátelila s jednou holčinou (seděly jsme pak spolu, přes všechny problémy, celých sedm let) a ta mě přivedla k Apoštolské církvi. Ze začátku jsem byla pochopitelně nadšená, energie v sále byla vždy přímo hmatatelná a kázání velmi charismatická. Ne zcela tradičním, ale i přesto křtem, jsem prošla také. Byl to fantastický zážitek přílivu neskutečně silné energie (málem mě to položilo), když na mě kněz vložil ruce a začal se modlit. Ale časem vyvstaly mé první problémy, modlila jsem se, ať už umřu, ať tu úzkost a beznaděj necítím. Po roce a pilulích se to upravilo, ale církev jsem, částečně i pod vlivem rodičů, nechala být.

Na výšce jsem se začala kamarádit s bývalým přítelem mé kamarádky a díky němu jsem objevila Celestinské proroctví. No, objevila - celou dobu jsme ho měli doma a naši mi ho nabízeli ke čtení, ale evidentně jsem potřebovala trochu uležet. Takže jsme s Markem (děkuji, příteli) vedli sáhodlouhé diskuze a trávili spoustu času a bylo to krásné. Pak si našel přítelkyni a naše cesty se rozdělili. A pak to šlo ráz na ráz.

Od mala jsem ráda sahala na lidi. A masírovala. Alpou Jednou na táboře, bylo mi kolem 15, mi prošlo rukama celé volejbalové družstvo A moc mě to bavilo. A jak ke mně přišlo Reiki nevím. Párkrát o něm někdo mluvil a pak jsem se začala rozhodovat o kurzu. Náhody nenáhody mě k jistému mistru dovedly, ale necítila jsem, že by to bylo dobré. A pak jsem na jedné webovce viděla fotku Milušky Klimkové a bylo to.

Nadále uvažuji o masérském kurzu (už několik desítek let...), s Reiki je to prý skvělá kombinace. No a teď potkávám vás a těším se, kam "půjdu" dál.

[zeto]

Tomek: moc hezkej životné příběh, díky Ti za něj

[Filio]

Já měl svuj MEGA VELKÝ TŘESK kdyz mi bylo 13 let.Dostal jsem Reiki jednicku.Tak jsem nějak tak pokračoval ,pracoval na sobě.Až do dnes.Svuj věk vám raději nebudu sdělovat protože by jste me asi najisto odepsali.Neberte to osobně ale mam z toho jistou obavu Dnes mam reiki 2 snažím se naučit mluvit s Pruvodci a s jemnohmotnými entitami.Možna jste četli na mém topicu o jiných entitach že je vidím ale nedokáži s nimi navázat kontakt.To je ve skratce muj Duchovní život.

P.S:Čas a věk není důležitý, důležitý je pouze život.
Potom je na člověku jak s ním naloží.

[Amalka]

Co si pamatuju, tak už tak od dvanácti let mě zajímala psychologie, sociologie, UFO a tak. Ale o léčitelství jsem nic netušila. Pak na střední byl částečný útlum, kluci mě zajímali víc . Ale i tak mě ségra nazývala psychologem, za což jsem se v té době styděla . První malý třesk jsem prožila krátce po osumnáctinách, kdy mě tehdejší přitel přivedl k Bohu. Byla to kouzelná věta: "Přijímám Boha do svého srdce." Vyvolal ve mně pláč, ale byly to slzy úlevy Potom zas období relativního klidu, kdy jsem se věnovala psychologii, ale do hloubky jsem nikdy nezašla. A pak ve dvacetipěti VELKÝ TŘESK. Jak by taky ne, když jsem tvrdě dopadla na dno. Pěkně jsem si namlátila. Ano, až tělesné obtíže mě donutily začít něco dělat. Až věta doktorů, že neví, jak by mi mohli pomoct, že se s tím asi budu muset smířit mě přiměli hledat jinde. A jakmile jsem vykročila, vydala se směrem pro mě do té doby neznámým, začaly mě "náhody" sami vést od věcí aspoň trochu známých k těm, které bych ještě před třemi lety nazvala šarlatánstvím. Mám to jako před očima, jak jsem právě před těmi 3 roky šla ke kosmetičce na barvení řas a tam jsem na zdi viděla diplom, že má reiki II. Jak jsem to v duchu hned odsoudila ... a přitom jsem byla už jen 3 měsíce od vlastního zasvěcení do reiki . Na cestu jsem se musela vydat úplně sama do neznáma, teď už mám, díky Bohu, průvodce . Jsem v procesu proměny. Až s větším odstupem budu moci zhodnotit skutečnou velikost toho mého třesku

[Damao]