VELKÝ TŘESK v našem životě

[Damao]

Moc by mě zajímalo, zda si ještě pamatujete ten okamžik, kdy ve Vašem životě došlo k takovému tomu VELKÉMU TŘESKU, který znamenal konverzi k duchovním směrům a v kolika letech to bylo. Pokud se věnujete numeralogii, nebo astrologii, zda víte, proč právě v tom okamžiku a jaký to má či mělo pro Vás význam.
Pokud jde o mě, měl jsem někdy mezi svým 13 a 14 rokem "tajné přání" stát se farářem, knězem... Návštěvě kostelů jsem se vyhýbal, protože jsem prostě nevěděl, jak se tam chovat. Na jedné straně jsem cítil tu posvátnost a na druhé jsem si s tím nevěděl rady. Když jsem potkal jeptišku (v nemocnici) nebo opravdového duchovního, to bylo vnitřních zmatků, jak pozdravit a co kdyby mě odpověděli nebo se něco zeptali! Mazec!
Ve 14 jsem si někde přečetl o celibátu a na mnoho let potom bylo rozhodnuto, že TOHLE tedy pro mě není.
Další příležitost přišla ve 33. Tu jsem ale nějak "neslyšel" - hodně jsem v tu dobu koukal po ženských a myšlenky na duchovno se mi s tím nějak neslučovaly. Teda, byl jsem rád, když jsem si na to vzpoměl, že jsem se nedal na ten celibát.
Před čtyřicítkou jsem se poprvé seznámil s tím, jaké množství nejrůznějších duchovních názorů a postojů lidé mohou mít a mají a hodně mě to fascinovalo. Překročil jsem sám sebe v tom, že jsem se nejen naučil tolerovat tyto postoje, dokonce mě přitahovalo, že jsem o nich chtěl vědět víc - začal jsem si o tom číst. Nebylo v tu dobu lehké sehnat něco rozumného krom Rukověti ateisty a Bible už jen samizdaty, často špatně čitelné kopie, ale o to vzácnější.
Blížil se okamžik Velkého třesku! To jsem zase jednou koukal po ženských - tedy konkrétně po jedné, která vkládala lidem ruce na záda, ramena, kolena.... Prostě - první setkání s Reiki. Pak položila ruce na bolavá záda mě (dělalo mi dobře, že si na mě ta žena "sáhla") - a V TOM SE TO STALO!
Vznikl nový Vesmír!
Vesmír ve mě.... Bolest byla pryč a já jsem vnitřně cítil, sladkost duchovního prozření a mimo jiné poznání, že pokud kdy v životě budu mít nějaká omezení, budu je mít jen proto, že je mít chci.
Škoda, že jsem potom na to občas zapomínal.
Tak to bylo se mnou. A jak jste to měli vy?

[Mirek]

Milníky - některé výrazné víc a jiné méně

Ludvík Souček - Tušení stínu a Tušení souvisloti: Zmínka o učeních Tibetu, o paní A. David-Neel, Harrapa, Mohendžodaro...

T. Lobsang Rampa - 3. oko a Škola ezoteriky

asi o 6 ? let později úspěšný zákrok kamarádky na mojí noze (v té době měla R2).

asi o půl roku později silný impulz: kamarád si udělal RI a moc si to pochvaloval. Po přečtení webu jeho mistra bylo jasné, že půjdu jinam - již zmíněná kamarádka poslala kontakt na svého mistra a tím se to rozjelo, po 4 měsících následovala RII

pak po nějaké době se objevil kontakt na Reiki web (moc dobré stránky, jestli neznáte, zkuste ) a na nich mě časem adoptovala Dervill (tedy Bára Javůrková) a objevilo se tady ještě víc hodných lidiček.

Mirek

[samanka]

Milý Damao,
na Velké třesky čekám celý život a nikde nic. Obvykle až zpětně koukám že se něco velmi významného událo, ale protože u toho nevybuchovaly rakety a nezněly zvony, tak jsem jakýsi přelom přehlédla. Hlavně všechny duchovně ezoterické zlomy přichází naprostým omylem neboli tzv. náhodou, takže bych použila výraz "jako slepý k houslím".
Informace a touha změnit od základu život přicházela pomalu, protože pochopitelně nejde všechno udělat mávnutím kouzelného proutku. A pro každý posun pro mě bylo důležitého něco jiného. Každá zkušenost: od literatury klasické tzv. populárně naučné psychologie až po zkušenosti s holotropkou, regresí, konstelací, tantrou, reiki, homeopatií... mi něco dala. Navíc mi pomohla hodně si vyjasnit nejen to, čemu se chci věnovat dál, ale i to co už nemusím.

šamanka

[Damao]

Asi to, milá Šamanko, bude tím, že někdo se rozvzpomíná pozvolna a někdo šokem. Přesto - stojí za to si uvědomit, v kolika letech přišly takové ty důležitější mezníky.
Trochu Ti závidím tu jistotu v tom, čemu se věnovat a čemu ne. Svědčí o tom, že se skutečně jen jakoby rozvzpomínáš, zatímco u mě to bylo jako objevení nového kontinentu.
Díky za zkušenost!

[sunnyi]

Tohleto vybízí, Damao, k dosti intimní zpovědi. Ty jsi to udělal, já tak odvážný asi nejsem. Mohu ale říct, že i u mě to bylo vzpomínání si. Pamatuji si krásné zážitky z dětství, které jsem pochopil až mnohem později. Dalším mezníkem byla puberta. A od té doby hledání neustávalo, i když k opravdovému zlomu došlo až v mých 35 letech. To byl zlom, kdy jsem našel to, co jsem celou tu dobu hledal. Bylo to úžasně osvobozující a celý můj pohled na život se od základů změnil. A od té doby jsem také věděl, co dá mému životu naplnění, čemu se chci plně věnovat. Nebylo to však vůbec tak jednoduché, jak jsem si to tehdy namaloval. Udělal jsem spoustu chyb, nabil si nos, propadal jsem skepsi, bloudil slepými uličkami... Ale když se teď ohlédnu zpět, tak vidím, že jakkoliv to bylo mnohdy bolestné a pošetilé, tak přesto to všechno mělo svůj smysl a za všechny ty zkušenosti, rány a modřiny nyní s pokorou děkuji. Můj oblíbený básník Otokar Březina napsal celou esej o temné noci duše - psychospirituální krizi člověka, kterou si každý z nás někdy projde. Důležité je neztratit směr. I když zbloudíme, sejdeme z cesty, naše směřování nám pomůže opět se na ni napojit.

Hodně štěstí, Lásky a Světla každému v jeho směřování. Mirek

[samanka]

Damao: Jak to? Vždyť ty ses dokonce odvážil věnovat určitým technikám v praxi jako svoje povolání nebo poslání! Protože jsem potkávala a potkávám dost lidí z alternativních kruhů, pochopila jsem, že běhání od kurzu ke kurzu, chvíli být buddhista, chvíli reikista a potom indiánský šaman k ničemu pořádnému nevede.
Vlastně se životní energie rozptýlí do moc směrů a člověk zůstává pořád na povrchu. Ale tohle není pro tebe nic nového. Na druhou stranu potřebuju určitou svobodu, takže být vázaná do nějaké pevně dané filozofie mi nesedí. Vybrala jsem si ze zdánlivě odlišných věcí, ale takových které miluju a sedí mi. A udělala si svoji vlastní cestu na které jsou pevné kameny: reiki, homeopatie, bojový sport (jeho práce s energii a filozofií je vážně zajímavá a není v ní nic proti), šamanismus. S tím vším spojená snaha o trochu zdravější způsob života jak fyzického tak psychického. Ke všemu mě život skutečně přivedl omylem.
Hehe asi má se mnou existence velkou fušku a velké třesky vždycky přehlídnu. Skoro celý život hledám jeho smysl, až jsem se před pár roky rozhodla, že takhle na něho budu čekat až do smrti, tudíž se buď rozhodnu co chci nebo ne, jinak mě čeká nemastné neslané plácání ve všech možných filozofiích, které mě pořád někdo chce vnutit.
A Damao věř mi - pro něco se rozhodnout je pro Váhu fakt zázrak!
No vidíš, takže vlastně tady máš můj soukromý VELKÝ TŘESK!!!!
Jupíííí

šamanka

[Renata]

no nevím jestli se to dá nazvat Velký třesk ale zlom to asi byl a dost podstatný. jako holka i jako čerstvá absolventka středního peďáku jse mbyla sice volnomyšlenkářka, ale tloukla jse se do hrudi a říkala že jsem ateistka. táta mi na to řekl jestli vím co to je Sám byl určitě svým způsobem věřící ale taaky hltal Dänikena, máma to samé. Když náhodou přišla řeč na Boha - jestli je nebo není, tak jse mříkala: A kde ho máte? Co? Jak mám věřit v něco co nevidím? Noooo za nějaký čas, t ouž jse mbyla vdaná a měla dvě děti, bylo mi tak kolem 32 let, tak se mi zdál takový zvláštní sen. Do té doby samé prkotiny, vážně.Zdálo se mi, že se mi zjevila nějaká bytost, myslela jsem že to je babička za mlada a ukazovala mi pergamen na kterém bylo nasáno"jedině láska nás může zachránit". To teda bylo. Takový prožitek jsem nikdy předtím nezažila.A najednou přišly postupně knížky, lidi, Reiki ale i jiná duchovní literatura a směry, takového druhu jako by měly ověřit můj postoj a jestl ise nechám zviklat sektama a různými "duchovními vůdci" a "zázraky na lusknutí prstů. Pak kinezka, a znovu Reiki a dál. To všechno pak bez pauzy ale v tempu odpovídajícím mému chápání. Jestli vás zajímá jestli se mi pak zdály další podobné duchovní sny,musím podotknout-neee, zas samé ptákoviny A jako dítě jsem vůbec nebyla vnímavá a citlivá, že bych viděla bytosti a tak. Moje děti jsou na tom podstatně líp. ALe zas jim to je šumafuk

[Damao]

Díky za příspěvky do tohoto povídání. Všiměte si, že když si takhle popovídáme o sobě, něco na sebe prozradíme a něco zapřem, bude nám spolu ještě líp a budeme se mít ještě o trochu více rádi - už pro ty milé chybičky a nedostatky. A hlavně - možná si pak budeme líp rozumět.
Snad zase někdy bude líp a budeme se moci někde setkat tváří v tvář - pak nebudeme mít potřebu to na sebe hrát a vytvářet si nějaké duchovní iluze o duchovních čtyřčatech nebo tak. Vždyť jsme všichni jen krásné lidské bytosti a můžeme si možná právě pro ty drobné chyby a pro způsob, jak jsme se z nich poučili, jeden druhého vážit.

Šamanko, rozumím Ti, protože podle ascendentu jsem taky Váha a jak roky utíkají, tak jsme víc podle ascendentu, než podle slunečního znamení. Tak dlouho jsem v životě vyvažoval, až jsem na to málem "dojel".
Váha, neváha - každý to máme nějak. Ta to máš tak a já třeba jinak, v tom je to hezké.
Taky bych si Tě někdy znovu rád objal, jako tehdy na setkání v KV.

[jitkaz]

Velký třesk u mne začal v 19,20 letech. Z knih mě nejvíc oslovily knihy Lobsanga Rampy a hlavně setkávání se s jinými lidmi. Začala jsem podnikat v multilevelu marketingu, po pár měsících jsem svoji úžasnou živnost zase uzavřela a vrátila se na úřad práce. Ale získala jsem díky MLM několik dobrých přátel a ti mě zase poslali dál. Pak setkání s jednou biotroničkou, která mě učila, jak na TO. Jak dělat diagnostiky, jak pracovat s intuicí,...
Po nějaké době jsme se nepohodly a já na duchovní život na pár let zanevřela.
Teď to mám vždy tak, že mám menší třesky co rok, dva, tři. To na sobě hodně zapracuju a pak to zase nechávám ladem, hezky se mi problémy navrší a pak je řeším. To mám pocit, že zažívám něco vyjímečného

[Alwen]

Můj Velký třesk? Přemýšlím, jestli bych to tak normálně nazvala ... Od malička jsem někde uvnitř stále hledala, tehdy jsem nevěděla co, dneska už vím - lásku. Cítila jsem jí kolem sebe zoufalý nedostatek, takže jsem hledala jakoukoliv. Okolo 15ti let jsem začala chodit do konstela - prý tam přebývá Bůh a Bůh miluje všechny - že by i mě? Trpěla jsem vnitřním pocitem viny a kázání, které mi ty bolavé pocity ještě zvětšovaly, mi moc radosti či úlevy nepřinesly. Přesto jsem cítila, že tudy někudy musí vést cesta, jak se osvobodit. Začala jsem Boha hledat jinde než v katolickém kostele. Po x letech jsem zažila další významnou chvíli - dozvěděla jsem se o Reiki. Na Reiki mě nejvíc zaujal dotek dlaní - moje potřeba byla hodně velká, doteky mi chyběly. Když jsem na sebe přiložila ruky, uklidňovalo mě to a postupně díky Reiki a mému pudu sebezáchovy jsem se pustila do řešení věcí, které mě bolí - jak uvnitř mě, tak v mém okolí. Změnila jsem od základů svůj život, změnila jsem svoje myšlení, svůj pohled na svět. A ještě pořád jsem v tom procesu, jen cítím, že třesk už proběhnul a že vím svůj cíl. Vidím před sebou světlo, které pro mě bylo, je a bude velkou motivací pro cestu tmou. Nevím, co mi ještě život přinese, vím ale, že na to nejsem sama

[LuckaQ]

asi v sedmé třídě jsem se nechala pokřtít, nikdo moc nechápal jak jsem k tomu přišla, protože jsme v celé rodině nenašli nikoho, kdo by mi mohl jít za kmotra......... ani já nevím, co mě k tomu vedlo.
asi v patnácti jsem se dostala k bojovým uměním a měla jsem štěstí na člověka, který to bral víc přes duchovno, než přes boj a sílu, to mě oslovilo hodně, ale on pak odjel do zahraničí a tahle etapa skončila.
pak nastalo období, kdy jsem měla pocit, že na mě duchovno a alternativno útočí ze všech stran, potkala jsem spoustu úžasných lidiček, od kterých bych se toho bývala mohla hodně naučit, kdyby tu nebyl strach a z něj plynoucí zásadní rozhodnutí za žádnou cenu nepodlehnout. a v tomto rozhodnutí jsem byla důsledná a vytrvalá.
jenže pak jsem potkala člověka, kterému jsem uvěřila a všechny předsevzetí šly do háje. díky němu jsem se dostala k reiki a pak snad díky reiki i k jiným věcem.
dneska se snažím na sobě pracovat a jsem zvědavá, kam to všechno povede.
ale velký třeska asi nebyl

[Alwen]

Ještě jedna věcička, kterou jsem chtěla připojit:
Máte někdo zkušenost se křtem v pozdějším věku než je pár dnů po narození?
Já jsem se nechala pokřtít v 16ti letech a byl to jeden z nejvýznamějších prožitků v mém životě - popravdě ne každé zasvěcení, které jsem zažila, by se tomu mohlo v prožitku rovnat. Bylo to velice zvláštní - křest, příprava na něj a s tím spojené odpuštění dosavadních hříchu, to vše jsem brala velice vážně. Po zbytek dne mi bylo naprosto nádherně, vnitřně. Cítila jsem se jako v nebi - cítila jsem nádherný pocit Boží přítomnosti. Veškerá vnitřní emoční nevyrovnanost, bolest, vina, zoufalstí .. všecko bylo najednou pryč a já jsem cítila, že zářím, že se vznáším, že miluju. Bohužel to vydrželo maximálně dva dny .. a zase jsem se vrátila zpět do svého šedého neutěšeného smutného světa. Možná to slouží i pro mé pozdější uvědomění, že samotné zasvěcení moje problémy nevyřeší - s tím se musím poprat sama Přesto zážitek to byl nádherný a pro mě nezapomenutelný, i když už to bude 12 let To mě vede k myšlence, kterou ještě nedokážu přesně vyjádřit - je jedno jestli to nazýváme zasvěcením nebo křtem, jde o to, jaký máme přístup, jak jsme otevřeni a jak přijímáme.

[toora]

Já ti Damao nevím....

Tím zásadně největším předělem byl zdravotní průšvih.
Pak už to šlo ráz na ráz.
A bylo to moře různobarevných kamínků v mozaice, od prožitku
Boží Milosti po setkání s úžasnými lidmi až...až...až.
Složil se z toho obraz nad obrazy, asi tak, nějak to bylo.

Teď jsem si na něco vzpomněla. Stáli jsem vloni s vzácným mým
kamarádem v nakladatelství s prodejnou-knihkupectvím.
A on mi povídá: "Koukni, jaka to tady maj poskládaný...přesně
tak, jak to k nám to přicházelo."
A měl pravdu, začínalo to Carneggim apod.-různá ta marketing a
bussines literatůra , mimozemské civilizace , zdravověda-jak pomoci
sobě a druhým, přes Miluj svůj život, Reiki, Tarot, Práce s kyvadlem,
Foučková, Karmická učebnice, D.Walsch, S.Bába, Millman, Osho, P.Čhodron,
Dalajláma, Chinmoy, ....a nevím koho všechno ještě.. k RamDasovi, AdžanČá,
Tomášovým, Bruntonovi, Balsekarovi, Maharišimu a Maharadžovi.

No jo i tam měli ten jistý po-pořádek.

[samanka]

toora: hehe to je přesný a velmi povědomý!

šamanka

[toora]