Reiki v těhotenství...

[Damao]

Renato, těch možností může být opravdu mnoho.
Radím k opatrnosti a nevytvářet k tomu jakékoliv scénáře. Naše mysl se jich ráda chytá a pak "máme pravdu" - ale těžko přijít na to, co bylo dřív - jestli to nebyla sugesce, kterou teď ten, komu jsme v dobré víře poradili, žije.
K tomu doporučuji přečíst a procítit si novelu Zeď od J.P.Sartra - je ke koupi i v Levných knihách. Mě po přečtení zamrazilo a jsem na diagnózy a scénáře "co se mohlo stát..." hodně opatrný.
Pokud děláš kinezku, tak víš, že tu příčinu je možné velmi dobře zjistit naprosto přesně. Dodávám, že především tehdy, když není ani mysl klienta, ani terapeuta, ničím ovlivněna.
Je to možná těžké, ovšem velmi účelné, naučit se nevytvářet si předem žádné hypotézy nebo představy. Prostě počkat, až se pravda sama projeví

SATJAM EVA DŽAJATÉ - pravda se sama manifestuje (Védská modlitba)

[Alwen]

[Renata]

asi o tom ty na še životní lekce, Janinko, jsou. Každý je máme jiné, každému se zrovna ta jeho zdá ta největší....
Ale Osud pro člověka nepřipraví nic, co by nezvládl, na co by neměl. Až přijdeš na to, kde je problém a celou svou bytostí se rozhodneš že něco změníš - je jedno jestli v pojetí strachu nebo vztahů nebo čehokoli, třeba ti bude stačit jen to že odpověď najdeš ve svých rodinných vazbách, v tom, co jsi převzala od svých rodičů, hlavně maminky, podíváš se s nadhledem na to, jak to vypadalo s ženami v celé rodině zpět, možná objevíš něco, co všechny měly společné, ačkoli to na první pohled nevypadá. Všechno co děláš , všechno jsi se chtě nechtě naučila od svých rodičů. Pak tím pochopením z toho kruhu vyjdeš a opravdu to bude tvoje osobní osvícení
Jak tě znám, tak na to přijdeš. Nepatříš k těm, kteří čekají na to až za ně někdo problém vyřeší.

[Alwen]

Reny: děkuju za odpověď, já asi už vím, kde je problém. Jen si to přechroustat v hlavě, nechat to projít srdcem do stadia odpuštění a propustit tuhle situaci do minulosti.. někdy zrovna tohle je na tom to nejnáročnější

[Renata]

[Renata]

DAmao, máš pravdu a svojí zodpovědnosti se v tomto ohledu nezbavuji. myslím, nebo alespoň doufám, že z mého příspěvku vyplynulo, že tohle všechno mohou být z příčin, které s tím problémem souvisejí.
Nedělám si patent na rozum, ale sama jsem takovou zkušeností prošla a když si to všechno spetně porovnávám a sumíruju, je tam těch věcí sice víc, ale jedna zapadá do druhé a ať jsem chtěla nebo ne, i po té dlouhé době, která od toho uplynula, jsem si musela nalít čistého vína. Je těžké přijmout některé věci, když si musíš přiznat, že sice se v mém příapdě na děťátko těšíš, ale že stejně se ti do podvědomí vkradou takové ty myšlenky: Zvládnu to? dokážu to?JSme na to vůbec zralá? Vždyť naši mi říkali, že jsme s tím měli počkat.Tehdy mi bylo 20. Atd.... Tedy pochybnosti. Nezralost a nejistota v rozhodnutích, které jsem měla jako dospělá udělat sama za sebe.Strach v jedné ze svých forem. Můžu se utěšovat, že to je přece dost častá reakce.Normální. Ale musím přijmout fakt, že moje dítě do takových podmínek přijít nechce. I ono má volbu. Stále píšu ke svému problému. A tím, jak se rozhodlo, mě donutilo se zamyslet nad tím, že jestliže něco chci, nemám pochybovat o tom, že to chci. A když něco nechci, tak si za tím mám stát a vědět že to nechci a proč to nechci. A ten fakt přijmout bez opochybností. Mám být "čitelná". To že s tím souvisejí další rodinné vzroce, které jsem si přebrala a td, to je další. takže těch věcí, co s jakýmkoli problémem souvísí, je vždy několik, a když zapátráš, najdeš dost spletitý řetězec, ale jednotlivé články spolu souvisejí.
To je celé. Máš pravdu, je to citlivé téma. A odpověĎ najdeme vždy ve svém nitru. když se přestaneme schovávat za to, co je "normální","běžné",svou tehdejší nerozhodnost zkrátka nemůžu ničím zamaskovat. Ani tím, že to byl dost častý problém v rodině. Ani tím, že se jednalo o samovolný potrat. Je to těžké přijmout se jako žena s tímhle faktem. Přijmout se, to znamená pochopit se a odpustit si. O svém případu nemám záměr psát, protože pokud jsem ho chtěla uložit do sekce "vyřešeno", musela jsem si na tom dost dlouho zapracovat. čím víc jsem kličkovala před fakty, které na mě jukaly, tím dýl mě to trvalo abych pochopila. Ta událost se stala před 23 lety a teprve teĎ mám dojem, že je snad vyřešeno, pochopeno, odpuštěno. D oté doby to šlo vždy po částečkách. Ale vpdvědomí se ještě pořád schováva kousek pocitu viny, nepochopení, cituace tak jak to bylo doopravdy. Slova útěchy a účasti mi v tomhle případě z hlediksa posunutí se z místa jaksi nepomohly. TeĎ jen doufám, že se mi podařilo přetnout ten řetěz natolik, že tyhle vzoprce chování se pročistily i vzhedem k mým dětem, které jsou sice dospělé věkem ale jsou na začátku odpoutávání se od nás rodičů. TeĎ se musím starat, aby dokázaly přijmout každé svoje rozhodnutí celou svou bytostí. Aby to kličkování mezi ano a ne uvnitř sebe sama ode mne nepřebraly a nebo aby si s tím věděly poradit. Třeba to ještě stihnu...Konečně, i ony si nás vybraly jako vhodné učitele a zprostředkovatele svých plánovaných lekcí....

[jitkaz]

REnčo, Damao, děkuju Vám za příspěvky.
Po porodu jsem na toto téma pracovala pomocí regrese. To, co bylo ve mně jsme našly, ale máme tam asi nějaké rodové zatížení. To, že byly porody u matky a jedné mé sestry "delší" jsem se dozvěděla až po mém porodu, takže jsem tímto "postižená" nebyla. Nejspíš to má i spojitost s problémy s kyčlema, které mám já, máma, měla je i babička...
Když to vezmu z lepší strany, tak porod zas tak dlouhý nebyl, ve 3 ráno mi praskla voda, kontrakce začaly okolo 7. ráno a večer o půl osmé prďolka vykoukl na svět. Apgar měl 10-10-10, já neměla žádné komlikace, šití a tak.
Porod nebyl vyvolávaný, ale dostala jsem nějakou "medikaci", abych měla právě kotrakce. Na porod jsem se i těšila i jsem se obávala...
Jestli měl nějaké obavy manžel, možná, nevím...
Je plánovaný, podařil se nám ihned po rozhodnutí, že je ten správný čas.
Možná jsou porody u prvorodiček delší proto, že asi každá uvažuje o té "změně" života, jak zvládne svoji roli matky apod.
Určitě to nechám ještě být dokud nepřestanu kojit, mám i pocit, že to teď není vhodné dělat.
Možná s tím má i spojitost jeho atopický ekzém. Tohle téma už jsem tady na Reikiwebíku otevřela. Měla jsem pocit, že jsem to našla, ale evidentně to nebylo všechno, co ještě mám najít a uvědomit si.
A když si to tak po sobě čtu, zjišťuju, že se motám pořád okolo jedné věci. Matka a vztahy kolem, ženství, mateřství...

[Lightworker]

Moji milí,

chtěl bych všem, kteří mají problémy otěhotnět a nebo mají během těhotenství problémy, doporučit knihu z řady "Odpouštím si" od estonské doktorky Luule Viilma - Duševní světlo. Je to první díl z osmidílné řady, zatím vyšlo 5 dílů. Nakladatelství je Alman

Je dobrá samozřejmě i pro všechny ostatní a v tomto prvním díle ukazuje Luule Viilma, jak je dobré odpouštět za všechno, a že všechny nemoce pochází hlavně z toho, že nedokážeme odpouštět... Je to taková základní kniha, pro všechny její následující díly.

Jen mužskou a ženskou část těla tam má opačně, než známe my. Ale to není na překážku