Téma: otec

[miwa]

Ahoj Damao a gratuluji.Ti kteří nechtějí založit rodinu a nechtějí děti vlastně nedospěli a neumí převzít za druhé zodpovědnost.Nevěděl jsem to Damao a hodně mne to potěšilo.
Příroda zařídila, že ženy kolem 27 let přitahují muži kolem 45 let.Je to dáno biologicky. Muž už má své zázemí a je schopen uživit její děti.Taky už umí vychovávat děti,má své zkušenosti,tolik psychologové. Já ale dodávám, že většinou, bohužel, i starší muž nebo oba rodiče děti vychovávají stejně, jak vychovali ty před námi.Prostě to jinak neumí. Jen my děti to jinak vnímáme. Svádíme to na jejich stáří, že jsou takový a nebo makový. Nedokážeme ocenit, proto že jsme to nezažily, tak nemůžeme srovnávat, že tím že jsou starší, tak přeci jen už mají své zkušenosti, tak relativně nás nejlépe vychovávají. Viz Damao. Nikdy dříve by nedokázal tak vědomně procítit to co cítí. A taky si plně už starší rodiče uvědomují svojí zodpovědnost za nás a tím nám ji předávají a i my budeme zopovědnější. A to co nám říkají děti okolo a nebo my jim závidíme, tak jen proto, že jsme neviděli jejich domácnost. Jako dítěti, když vidím, že můj kamarád má ty a ty výhody, tak dnes už vidím, že mí rodiče byli jiní, ale tím, že mi třeba jako tomu kamarádovi nedávali tolika peněz, tak já nikdy nemněl na drogi a on je dnes troska. A už vůbec nemluvím o tom, že máme svým rodičům žehnat za to, že dovolili, abych SI JE JÁ SÁM VYBRAL ZA RODIČE. Tak na koho se zlobíme. Na ně nebo kritizujeme sebe. To že nechápu proč jsem si je vybral tak pozdě neznamená, že oni za to můžou. Každý den děkuj Bohu, že jsi mněl třebas jen jednoho rodiče.Dnes je v Číně dost malých dětí sirotků.Zapomínáme se na svět dívat skrze lásku.Láska se neptá, nekritizuje, neobhajuje, jen přijímá věci jak jsou.
To nebylo mentorování, ale pokus o návod jak k tomu přistoupit.Ptej se duše, né kamarádů. Kamarádů se ptej na radu, na návod a duše se ptéj na pocit, na cit, jaký k tomu máš zaujmout.Neboj Renáto, i já jsem to zažil v naší rodině.Moji rodiče si osvojily mého bráchu, když jsem byl na vojně.Po návratu mu byli 2 roky.Znám ten příběh dobře. Šaman

[Dzarmi]

Milý Šamane,
mě je pár dní 27,ale mam pocit,že 45tileté muže přitahuji již od mých 20ti.
To bude asi tím,že když se u Pána Boha rozdávala prsa,tak jsem si stoupla do fronty dvakrát.

Papáček Džarmi

[Zbultran]

Dzarmi - a vis ze jsem si toho ani nevsiml. Naprosto to prekrylo to, ze se porad rehtas . To bylo na tom asi to nejvic viditelne.

Samane - je tohle cos napsal je svata pravda:

[sunnyi]

Šaman:

"Ti kteří nechtějí založit rodinu a nechtějí děti vlastně nedospěli a neumí převzít za druhé zodpovědnost."

To je docela ostré odsouzení. Já sám jsem děti mít nechtěl. Nerozuměl jsem světu. Jeho zdánlivé nesmyslnosti a brutalitě. Nechtěl jsem přivést dítě do takového světa. Naopak, nezodpovědné mi připadalo děti do tohoto světa přivést. Bral jsem to tak, že lidé myslí něčím jiným než rozumem. Že jde jen o sobecké uspokojování vlastních pudů a děti, že často přicházejí jen jako, často i nechtěný, důsledek. Chápu, že většině žen tohle zní naprosto hrůzostrašně a nepochopitelně, protože mateřský pud patří mezi ty nejsilnější. V kombinaci s často nezřízenou sexuální touhou muže si tak příroda zajišťuje kontinuitu.

Žil jsem dlouho ve "vzduchoprázdnu". Hledal jsem nějaký pevný bod ve vesmíru, k němuž bych se mohl upnout, který by mi dal odpověď na otázku, proč jsem vlastně tady a to všechno kolem, jaký to má všechno smysl. "Záviděl" jsem křesťanům jejich bezmeznou víru v Bibli a jejího Boha. Já jsem nic takového neměl a jejich filozofie mi nedávala žádný smysl. Šlo v principu o to, že jestliže Stvořitel je opravdu tak ješitný, žárlivý, pomstychtivý a brutální, jak ho popisuje Bible, tak to budu radši nevěřící a jestliže za to budu jednou muset zaplatit, jak křesťanští kněží s oblibou vyhrožují, tak že to přijímám. Protože vynucená láska není láskou. Z téhož důvodu jsem nedokázal přijmout ani Ježíše. Vždyť se s tím Bohem ztotožňoval, jako se svým Otcem.

Při rozhovoru s jedním americkým misionářem, kterých sem po politické změně přijela v devadesátých letech spousta, mi bylo řečeno, že těmito otázkami se zabývá hodně lidí, že můj problém není vůbec ojedinělý.

A člověk to vidí i na sebevraždách mladých lidí, kteří se nedokáží vyrovnat s brutalitou tohoto světa. Nebo na jejich závislosti na drogách, alkoholu... V existenci nevidí žádný smysl. Snadno ji lze vnímat jako bezohlednou honbu člověka za uspokojováním vlastních potřeb.

Svůj postoj k životu jsem změnil až tehdy, když mi můj kabalistický učitel, který k Bibli chová velikou úctu, protože jí byl "odkojen", nikoliv však dogmaticky, vysvětlil, že Bible je napsaná kódovaným jazykem, a že pod povrchem ukrývá veškeré poznání o Stvoření. Že to, co čteme na povrchu, je jen obrazem mentality tehdejších primitivních židovských kmenů, kteří právě takového Boha potřebovali. Je to zrcadlem jejich mysli. Bibli však, podle Talmudu, který zároveň poskytuje pravidla, jak ji dekódovat, můžeme číst na 72 různých úrovních. Bible byla v průběhu historie editována, přesto však v sobě stále ještě uchovává poznání nesmírné hodnoty.

Přijal jsem to, že všechna významná náboženství hovoří o téže Podstatě.
A to, že tento náš život tady na Zemi je jen jedním z milionů inkarnací, kterými naše duše prochází, jak se učí žít v Lásce. A také to, že pokud nechceme čekat tak dlouho, tak že vědomou prací na sobě se to můžeme naučit podstatně rychleji, jak nám ukazují životy mnohých světců.

Od té doby vím, že život sice může být tragický, zároveň ale může být i radostný a šťastný. Záleží na mnoha faktorech, ale zásadní roli zde většinou hraje to, pro co se vědomě rozhodneme. A hlavně, že život má smysl. A ten smysl nám přináší naplnění, krásu a radost.

Takže pak už jsem se dítěti přestal bránit. Jen jsem v té době nepotkal vhodnou partnerku a dnes už jsem ve věku, kdy bych to nepovažoval za rozumné. Nelituji ale. A chápu lidi, kteří chtějí zůstat sami, protože své poslání vidí jinde než ve výchově dětí. Každý jsme jiný, každý z nás má svůj jedinečný osud a vnímání světa. A tvrdit o někom, že je nevyzrálý, protože nechce na sebe vzít zodpovědnost a stát se rodičem...? Vždyť život nám nabízí spoustu jiných rolí, neméně zodpovědných.

Tak to je moje vidění světa. Netvrdím, že je správné. Pro mě ano, protože mi dává smysl a nasbíral jsem v životě řadu zkušeností, které mě v něm utvrzují. Ale tak jako ve všem, to může říct každý z nás o to svém vidění. Berte to prostě jen jako můj příspěvek do diskuse a snad i jako podnět k zamyšlení.

Mirek

[okenko]

Pořád jsem nemohla uchopit, co mi vadí na tomto vláknu. Co je tam mého? Až včera rozhovor s kamarádem mi odpověděl. Manipulace pomocí dětí.
Já vnímám život tak, že jsem se narodila do prostředí a rodinného prostředí, ale zároveň určuju a jsem zodpovědná za to, co se mi děje. Nic není špatně a nic není dobře, ale dítě je do osmi let spojeno s matkou, otce potřebuje hlavně od 9let do 15 let. Tak praví knihy. Zároveň je výchova v našem západním světě spojena s hmotným zabezpečením jeho vývoje. Jsem ráda, že jsem měla dítě ve 20 letech, protože naši rodiče už mu dávali tu lásku a zkušenosti, které jsem já coby mládě neměla. Zároveň jsem ale bylo schopna fyzicky stačit vývoji dítěte. Už se těším na vnoučata.

[gzam]

Okénko nějak jsem nepochopil kde je v tom ta manipulace pomocí dětí,můžeš to upřesnit?

[samanka]

Také nemůžu souhlasit, že by každý měl mít dítě. Určitě se tím ušetří hodně utrpení, které některé děti musí prožívat. Jak fyzické tak psychické. Já vím, že je to otázka výběru, ale...
Znám i člověka, který je řekněme dost zvláštní a dobře si uvědomuje proč děti nechce. Kromě toho, že je rozmazlený sobec, tak není vyloučeno ještě další divné chování vůči potomkům, naštěstí si to uvědomuje. Snad to vždycky brzy dojde všem partnerkám se kterými se v životě potká.

šamanka

[Zbultran]

Rodit deti do tohodle sveta, hmm .... ale kdyz ty deti dobre vychovame, ten svet by mohl byt lepsi.

A kdyz uz nechceme rozmnozovat pocty lidi vlastnimi potomky, je tu docela dost deti, ktere uz se narodili a rodice nemaji.

[samanka]

Zbultran: přesně.
A někteří prostě z různých psychických nebo zdravotních důvodů nejsou na děti stavění.
Když jsou, tak se to nějak poskládá. Před nějakým časem si jedno děvče silně postižené po obrně pořídilo mimi. Bez otce, sama v bytě. Její rodina byla v šoku, hroutili se, ona ne. A k jejich překvapení všechno zvládá,
umí si poradit...

šamanka