Metoda, léčení, osobnost

[Renata]

TeĎ jsem si Mirku vzpomněla na jeden velice zajímavý seminář vedený psychologem, který se před tím zabýval i hypnózou. Já vím, že to není NLP, ale vypravoval tam, právě o tom, že když něco změníš a neznáš příčinu, jaký to může mít dopad. Do jejich týmu přišel pán, který trpěl astmatickými záchvaty a nejvíc, když měl jít do pelíšku se svou manželkou. Bylo to tak omezující, že e rozhodl to řešit zrovna tímto způsobem. Tak se udělala hypnóza a pán odešel spokojený. No, za nějaký čas se vrátil s tím, že by rád to satma zpátky, protože před pelíškováním s maželkou místo toho dostával záchvaty pláče, svíjel se a brečel jako mimino. Jak moc a a do jaké míry to je rpavda , nevím, byla to prostě jen hostorka hozená do placu aby jsme si uvědomili, že nelze zasahovat do podvědomí způsobem že se odstraní důsledek. Nutno podotknout, že tahle příhoda byla jednou z důvodů, proč se touhle metodou dále nezabýval ve své praxi.

[sunnyi]

Dík za ten příklad Renato. Věřím ale, že v některých případech má NLP i hypnóza své opodstatnění. Snažili jsme se pomoci například 10 leté holčičce, která měla, mimo jiné, hrůzu ze zubařů, a když jí našli kaz, tak si to nechala spravit jedině pod narkózou. Což je strašně devastující pro organismus. Terapie byla bohužel úspěšná pouze pro jednu část problému, ale ten strach ze zubařů jí prozatím zůstal a na vrtání zubů ji příště opět vezli do nemocnice pod narkózu.

Příčina toho strachu se nám ukázala. Nebudu ji tady zveřejňovat, protože by tomu asi málokdo uvěřil. Nicméně, naší terapií se ho odstranit nepodařilo, anebo to vyžaduje delší čas. Jsem ale přesvědčený o tom, že pomocí NLP, případně hypnózy, by se jí pomohlo a v tomto případě by to bylo, podle mne, naprosto v pořádku. Taky jsem to její mamince doporučil. Ten problém si sama nezavinila a i kdyby, tak by se k tomu dalo vrátit i zpětně, ale byla by ušetřena opakovaného poškozování zdraví narkotiky.

Mirek

[Renata]

S tím, Mirku, souhlasím, proto je těch metod strašně moc a citlivým hledáním a citlivou volbou můžeš někde něco pomoci podpořit. Proto se stavím za vhodné a citlivé propojování a vzájemné doplňování různých metod, které - pokud klient bude chtít - mu mohou pomoci.Slepé a tvrdohalvé bazírovaní na tom, že jedině tahle metoda je ta, kerá je nejlepší, není můj postoj. Hledání způsobu, jak dovést čkověka k pochopení a nadhledu je složité. Člověk se musí vědomě rozhodnout k hledání příčiny, co s dným problémem souvisí a zodpovědné volbě něco ve svém životě změnit. Děti zrcadlí velmi obecně řečeno problémy v rodině - někde na nějaké úrovni převezmou problém někoho z rodiny na sebe a demonstrují jej svým způsobem. Možná budou i jiné důvody, to nevím. Zatím jsem se setkávala jen s tímto. Jestli rodina pochopila souvislosti, holčičce se tímhle zákrokem uleví aby její tělo nemuselo být zatěžováno nadměrně narkózami,pak je to faj. Ale musí být jasné, že po čase si holčička vybere podvědomě jiný způsob buĎ sebetrestání, nebo trestání okolí aby trpělo spolu s ní, co já vím co tam je ....Těch možností je vagón. A každý ty svoje strachy, touhy se pomstít, ovládnout okolí nějakým způsobem máme jiné. Děti jsou velice vynalézavé. I když velice trpí, podvědomě je to jeji volba. Mockrát se mi vyskytl případ, kdy dítě - nebo i dospělí - se ve stresu, kdy se on sám cítil jako chycený v pasti, rozuměj on neviděl řešení - uchýlí k nějakému chování, o kterém je přesvědčeno, že tu stresovou situaci uvolní. Někdo se "jen" rozpláče,někdo lehne na zem a kope nohama a křičí,někdo omdlí, někdo onemocní, začne trpět...Způsob je různý, ale důvod proč je stejný - odvést od sebe pozornost, od něčeho co dělám co se druhým nelíbí, co kritizují, co přehlíží apod. Některé druhy živočichů to dělají instinktivně. Odvedou pozornost. Změní barvu, staví se mrtvím..Oni to dělají aby přežili. Člověk tyhle mantinely nemá. Svou cestu a nazírání na svět si musí utvořit sám, k tomu mu slouží jeho smysly a schopnost mimosmyslového vnímání. Pokud je někde chyba ve vnímání, tedy popřeno takové vnímání, pak ve vyhodnocování situace se opíráme jen o bolest a nic jiného ani necheme vidět, slyšet, cítit. Takže jakmile máme zkušenost se stresem, bolestí, moc dobře si to zapamatujeme a jestliže objevíme cokoli, že nám ten stres uvolní, tak po tom sáhneme. (viz léky, jídlo, cigára, alkohol, drogy, hospoda, kamarádka nebo kamarád, sex, fitko, zahrádka, určité tvrdé stravovací návyky, mdloby, demonstrativní sebevraždy, špatné výsledky ve škole, nemoc,....)Pak je těžké naučit se rozkódovat to, proč jsme se do té bolesti dostali a vymyslet postup, aby se to příště nestalo když se nám lákavě nabídla možnost "úniku", tím pádem "lék " na problém. Takže se pak budeme logicky přiklánět k té druhé variantě. (mimochodem kdo ji na různém stupni nepoužíváme, že? )Pomůže mi přežít a nemusím nic řešit. Nebo nemusím řešit něco co je hoooodně nepříjemné. Lepší je se otočit a nevidět. A když to na sebe upozorňuje, no tak si najdu něco, co zas -odvede pozornost. Tím vznikají i fóbie, závislosti, posedlosti. Jsou to jen úniková chování z nepříjemné situace. Naše výchova je v tom taky hodně zastoupená, protože převládá ve výchově strach, aby se něco nestalo, chybí důvěra a vedení dětí k převzetí zodpovědnosti za něco. Sama vidím, co jsem si nadělala svými výchovnými postupy problémů -nejen sama sobě, ale zkomplikovala jsem tím i život našim dětem. Ale holt, všechno je tak jak má být. Je mnohdy velice těžké tu nit k příčině našeho úniku rozmotat a přijít na to proč člověk uniká. Ten konec nitě objevit se rovná detektivním zápletkám ala A.Christie. Protože naše podvědomí je velice, převelice rafinované.
Takže, Mirku, holčičce uročtě na chvilku ulevíte, ale pokud se nenajde příčina a nějakým způsobem si holčička nedovolí tento program změnit, potažmo s tím i okolí, tak si najde jiný únikový systém nebo třeba ne únikový ale takový, který upoutá pozornost okolí nebo okolí bude trestat. Duše moc dobře ví proč to dělá. Takže hledat dál.......

[sunnyi]

Dík Renato, já to taky tak vidím. Ono bude záležet především na rodičích, jak se rozhodnou, ale taky se snažím lidi vést k hlubšímu pochopení souvislostí.

Měj se krásně

Mirek

[Renata]

Jojo. Zodpovědnost za dítě mají rodiče. Každý rodič se snaží vychovávat a milovat svoje děti nejlíp jak umí a tak je to třeba vidět a respektovat. Chyby v našem životě nás učí. Někoho dýl, někoho kraší dobu a vždycky je to tak jak to má být. Díky tomu učení poznáváme hlubší souvislosti.

Měj se taky fajnově R.