Duchovní materialismus

[bobule]

Tooro, myslím, že jsme sem přišli právě proto, abychom se nejdříve učili lásce k sobě, pak k bližním a když se to naučíme, tak lásce k Bohu.
Souhlasím s tím, co jsi napsala, jen podotýkám, že každá z těch etap má svoji jedinečnost, hodnotu a význam - je v něčem jedinečná, ale ne lepší než ty ostatní. Proto by opravdu nemělo smysl něco z toho přeskakovat. Ovšem, setkal jsem se už také s lidmi s takovým duchovním egem, že ti by jinou než tu poslední etapu - které říkali "nejvyšší" podle jejich slov ani nemohli žít.
Jenže - jak se můžeme naučit milovat Boha, když nedokážeme milovat kteréhokoliv člověka, který je jeho předobrazem?[/quote]

Nádhera Damao, tak to přesně cítím i já.
K tomu není co dodat.
Omlovám se, že jsem vám do toho tak skočila

[Dzarmi]

Proč je to učení lásky tak rozdělené?Vím,že se říká,že nejdřív musíš milovat sám sebe,abys mohl milovat ostatní.Ale nemůžeš se učit milovat vše současně,kousek po kousku?Třeba dnes jsem začala milovat další část sama sebe,neprojeví se to vztahem k ostatním a k Bohu?
Džarmi

[Damao]

Džarmi, ono je to těžké, protože není zcela jasné, co to znamená "milovat", ce je skutečně láska. Přesto byl člověk, který to dokázal vycítit a předat těm, kdo naslouchali. Byl to Ježíš Nazaretský ve svém horském kázání.
A kdo si myslí, že to je jednoduché, milovat sám sebe a své bližní a že se tedy může zabývat už jen láskou k Bohu, tak nechť si přečte, jak vymezuje lásku Ježíš, najde to v kapitolách 5., 6. a 7. evangelia Matoušova (doporučuji si k tomu čtení vzít bibli kralickou).
Nevím, jak vy, já sám jsem ještě nezvládl všechno, o čem Ježíš mluví. Nejsem na tom tak, že bych mohl milovat už jen Boha.
Cítím to ale tak, že kdo tvrdí, že se nebude "lidmi" zabývat, že "už jen a jen Bůh" - že bere Jeho jméno nadarmo.
Pravda, mnoho hledajících začalo svoji cestu proto, že si už nedokázali poradit se svými životními příběhy, s tím, co před ně "osud" postavil. Slyšel jsem mluvit i takové, kteří jsou přesvědčeni, že až budou dostatečně "čistí", stačí zavolat anděla a on to za ně vyřeší, nebo je někam odnese, aby se "tím" nemuseli zabývat. Znám některé, kteří jsou ochotni obětovat mnoho pro svého vyvoleného gurua či "Matku", ale svoji vlastní mámu už léta neobjali. Objímat svoji představu Boha nebo božství je, pravda, možná jednodušší. Život mě naučil takovým zkratkám nevěřit.
Jak praví Chalíl Džibrán - když chcete vidět Boha, podívejte se, kde jsou vaše děti, on si tam s nimi hraje.... Cítím, že se Ho dotýkám vždy, když se obejmu upřímně s přáteli a dokonce i s lidmi neznámými, prostě pro tu radost ze setkání. Jestliže k Němu pak přicházím, ať už v kostele, nebo Chrámu Vesmíru či Přírody, pak si ten pocit doteku beru sebou, jako připomínku. Abych věděl, co hledám. To je moje zkušenost.

[toora]

[Damao]

Moc hezky jsi to Tooro napsala. Tak to je.

[Dzarmi]

Hmmm tak nějak tomu rozumím,jen jsem nepobrala Damaovo rčení ,, myslím, že jsme sem přišli právě proto, abychom se nejdříve učili lásce k sobě, pak k bližním a když se to naučíme, tak lásce k Bohu.''Já mam pocit,že se to vše navzájem prolíná.

[Zbultran]

[Zbultran]

[Zbultran]

[toora]