Fórum - Zobrazit téma - stav prázdnoty, zoufalství - Reikiwebík

Vítej človíčku na Reikiwebík!
  Vítej   Anonyme

     Menu
· Domů
· Archív článků
· Diskuzní fórum
· Hledání
· Ke stažení
· Manuály
· Témata článků
· Top 10
· Kalendář akcí

· Reiki Seznam
· Reiki kluby
· Kalendář Reiki kurzů


· ReikiWeb - starý 1
· ReikiWeb - starý 2

Diskuzní fórum

Reikiwebík :: Zobrazit téma - stav prázdnoty, zoufalství
 FAQFAQ   HledatHledat   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   Osobní nastaveníOsobní nastavení   PřihlášeníPřihlášení 

stav prázdnoty, zoufalství
Přejít na stránku 1, 2  Další
 
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Prosby o pomoc
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Bell
Lepší než nováček
Lepší než nováček


Registrace: 8.11. 2008
Příspěvky: 5

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 7:16 pm    Předmět: stav prázdnoty, zoufalství Citovat

Chtěl bych Vás poprosit o radu. Jak zaplnit prázdnotu v sobě. Zbavit se stavu zoufalství, bezmoci, kdy dělítkem od života je jen jeden krok. Už jsem vyzkoušel téměř vše a nevidím východisko.
Děkuji. Martin
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
toora
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 9.7. 2005
Příspěvky: 1241

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 7:19 pm    Předmět: Citovat

Ahoj Martine.

Koukni na SZ.
Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Damao
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 13.1. 2003
Příspěvky: 2137

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 8:23 pm    Předmět: Citovat

Asi Ti napíšu k tomu jediné: Prožil jsem si to nejméně 2x. Až tak, jak to popisuješ, Ty ostatní případy nebyly až tak zlé.
Byl jsem na kolenou, hlavu vraženou v bahně. Možná, že právě proto, abych Ti mohl napsat, že je možné se znovu postavit na nohy. Na své vlastní. Že to můžeš dokázat, jakmile se pro to rozhodneš.
Pokaždé jsem si našel něco, pro co stojí za to "jít dál" - to nemůže za Tebe udělat nikdo, to musí každý sám.
Jakmile uděláš první krok, zjistíš, že tato temná noc duše má nejen svůj začátek, ale i konec.
Máš na to. Každý z nás na to má.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
okenko
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 19.4. 2005
Příspěvky: 372

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 8:48 pm    Předmět: Citovat

U mě bývá - strach ze smrti (hodně vzadu a není tam vidět, schovává se za mnoho mnoho nánosů). Vzadu možná vzpomínka na pomalé a nepříjemné umírání, strach ze smrti - to je lehčí než cesta k umírání. Zní morbidně, divně, nepříjemně. Pomáhá mi dýchat. Dobrou noc, Míša.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
riki
Velmi zkušený uživatel
Velmi zkušený uživatel


Registrace: 24.1. 2009
Příspěvky: 55

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 9:03 pm    Předmět: Citovat

Martine nevěš hlavu! Úplně Tě chápu, také jsem to prožil. Vím, že to není lehké. Jak už tu psal Damao, vždycky z toho vede cesta ven, ke světlu. S odstupem času budeš na to vzpomínat v dobrém. Cítím s Tebou a přeji Ti at to netrvá dlouho. Popros andělíčka strážníčka.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
Psychedelic
Doslova spisovatel
Doslova spisovatel


Registrace: 11.6. 2005
Příspěvky: 276

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 9:46 pm    Předmět: Citovat

Mohu doporučit dva terapeuty:
Milan Hrabánek www.holos.cz
Zlata Hálová http://psychocentrum-brno.cz/

U obou to je práce na sobě.
Holotropní dýchání u Milana dokáže pohnout s ledasjakým nitrem a jít VELMI hluboko... viděl jsem lidi, kteří se přes slzy nemohli ani představit skupině... a po dýchání s úsměvem malovali obrázky... ne vždy je asi takový happyend... ale myslím, že to může být jeden z kroků. Milan sám o sobě říká, že prošel velmi těžkou krizí - a je to CHLAP na svém místě a podle mého Profesionál ve svém oboru. Pro mě až ztělesnění řádu.
Zlata Hálová také dělá holotropka. Je ale podstatně dražší... naopak taková spíš intuitivnější žena...
Každý má své.... mě holotropy pomohly VELMI. Vřele doporučuji.
Holotopka chápu minimálně jako velkou milost, kdy si člověk může velmi intenzivně a odžít SPOUSTU BALASTU co má KDESI a HLUBOKO v podvědomí a nevím kde ještě všude. A je to podle mého ještě mnohem víc. Chápu to jako jakýsi dynamický proces, který se rozběhne ve chvíli, kdy se zbavíme hranic sebekontroly a oddáme se vesmírné sebeorganizaci a ta nás léčí... pro mě je to vždy nesmírná očista a vřele ji doporučuji.....
Pak terapie Mirka Kokindy, SRT, Rodinné konstelace.
Velmi mně psychicky pomohla (pomáhá, bude pomáhat Smile ) makrobiotika - zajímavý rozhovor na toto téma - o začínání s makrobiotikou atd. je na http://www.cestyksobe.cz/cesty-k-telu/zdrava-strava/zuzana-teresova/182.html
Jednomu kamarádovi velmi pomohlo cvičení Pět tibeťanů - po několika neúspěšných sebevraždách.... tak i třeba to by mohla být JEDNA Z VĚCÍ, ke které se obrátit a nabrat trochu sil na terapie jako je právě mnou zmíněné holotropní dýchání - pozor! nedýchat doma - k Milanovi Hrabákovi se opravdu jet VYPLATÍ. Alespoň mé zkušenosti jsou takové.
Toto vše mě krom reiki posunulo...

P.S. Zkusil bych i Kalyany Pavlu Maškovou www.cestoudomu.cz , odstranění magií (pokud vím jediný člověk, co po Ivete Woodové nese štafetu profesionálního odsraňovače Smile ) od Rasty Briestenského http://www.novacesta.sk/ a rovněž by za zkoušku stála i Taisha Tauma www.samanizmus.cz .

V neposlední řadě - modlitby k Ježíši Kristu (Bohu atd.) Very Happy pokud možno co nejvíc (víc než před snídaní, obědem, večeří a spánkem ) Razz


Naposledy upravil Psychedelic dne ne březen 01, 2009 11:39 pm, celkově upraveno 7 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
akjam
Lepší než nováček
Lepší než nováček


Registrace: 28.12. 2008
Příspěvky: 17

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 9:50 pm    Předmět: Citovat

Okénko, smrti se bát nemusíš, život pak pokračuje dál. Víš měla jsemtaké velký strach ze smrti, od 11 let, kdy jsem vběhla pod auto. V nemocnici mě dali na pokoj mezi dospělé asi 25 lidí a navíc tam pak přiváželi i lidi po autonehodách. Tam jsem se setkala poprvé se smrtí a nemohla jsem pak ani spát. Prostě šok v 11 letech, cizí prostředí a k tomu všechno toto. Pak jsem to zřejmě zasunula někam hluboko a normálně studovala, ale vím, že jsem nerada chodila na hřbitov. Po narození druhé dcery se mi strach najednou objevil znovu. Porstě s tím, že se mi nesmí nic stát, že si manžel hledí jen sám sebe a neumí se o dcery postarat. Snažila jsem se to zase zasouvat někam pryč a různými aktivitami se mi to také povedlo. Ale?
Až asi před 7 lety jsem s přítelem jela na kole, docela rychle (skoro 30km/h). Jela jsem první a na chodníku stálo auto, v tom spolucestující vzadu otevřel dveře do silnice (toto už vím jen zprostředkovaně). Přítel říkal, že jsem reagovala přirozeně tak, že jsem se chtěla vyhnout, ale na té krátké vzdálenosti to už nešlo. Udělala jsem prostě kotoul přes dveře a hlavou dopadla na asfalt (toto si ani moc nepamatuji) Ale pamatuji si to, že jsem se začala najednou točit a padat a říkala jsem si, že to přišlo nějak brzy. Tak jsem se s tím nějak smířila a říkala si, že to takto vypadá, aže to vlastně není nic hrozného. V tom jsem se najednou zastavila, jakoby ve vzduchu a dostala jsem dotaz, jestli se bojím smrti. Chvíli jsem váhala, protože to bylo ve mně, ale pak jsem si řekla, že jsem v životě sice občas udělala blbosti, ale zase nic tak moc špatného jsem neudělala, že se nemám čeho bát. A jak jsem toto řekla, tak jsem najednou v padání pokračovala a dopadla do takového vlhkého tunelu, bylo mě zima. Jakmile jsem si pomyslela, že mi je zima a že to chce trochu sluníčka, tak se najednou na druhém konci objevilo krásné světlo, takové teplé a bylo mi z ničehonic příjemně. Rychle jsem vstala a šla k tomu světlu. Cestou se mi ještě něco promítalo ze života, ale asi tak ve třičtvrtě cesty jsem měla pocit, že jsem zaslechla dcery, že nikoho nemají, že nemají, kdo by se o ně postaral. V turánu jsem se otočila a najednou jakoby vyletěla a pak jsem se už nějak probouzela do bolesti a začala si uvědomovat své tělo. Doktor se tehdy na mě pak díval jak na zázrak, protože jsem neměla nic zlomeného, jen tržné rány a silné krvácení z hlavy a otřes mozku. Ale během tří dnů jsem najednou byla tak v pořádku, že jsem byla schopna jít z nemocnice domů. Od té doby se smrti už nebojím, ono to dál pokračuje,...
Majka
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Dzarmi
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 30.3. 2006
Příspěvky: 737

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 10:54 pm    Předmět: Citovat

Hoj Martine,
vnímám,že už ti docházejí síly v tvém zatím nevydařeném životě.
Také jsem mívala takové pocity,kdy jsem byla nešťastná z rodičů,že se hádají a napadají se fyzicky i včetně nás dětí.Jsem ráda,že jsem to tenkrát neudělala,přestože to bylo opravdu těžké.Naštěstí jsem pak odešla na internát a nemusela jsem toho být součástí a mohla jsem nabrat nový dech.
Cítila jsem,že jsou i hezké věci a za nimi jsem se vydala.Hledala jsem cestu k tomu,jak se nebát lidí a situací a začít životu důvěřovat.Hmm ano,ta důvěra je důležitá.Další důležitá věc byla se mít ráda za svou jedinečnost.Pozdvihnout tvář do sluníčka a usmát se na sebe a na okolí.Jak jsem vylézala ze svého krunýře a začala jsem se na ten svět více usmívat a vážit si svých kvalit,každý je má,tak jsem začala i přitahovat kamarády,kteří mi pomohli se z toho všeho pozdvihnout,ani o tom nevěděli.Prostě mě měli rádi.To bylo pro mne důležité.Už se mi nikdo nesmál a nikdo mi neubližoval.
Doporučila bych ti najít místo a nebo někoho,kdo by ti to stejné pomohl vidět také.Něco nebo někoho,kdo by ti ukázal,že život má i tu druhou stránku a to radost a lásku a důvěru.
Zkus se tomu otevřít.Měj se rád,že jsi,důvěřuj životu,že ti dá další šanci k probuzení,dává je neustále i v těch beznadějnějších chvílích a jakmile přijde buď pozorný a chňapni po ní.Je to je jen tvé rozhodnutí se nechat válcovat tím,co bylo do teď a nebo to zkusit trochu jinak.Pomalu,jistě s nadějí.
Má zkušenost říká,že to jde a velice dobře.Každý můj den je krásnější a krásnější i když mam teďka zrovna trůdy.Nu,ale je to jen další prožitek,to je hold bytí.I když mi je divně,tak se těším že budu zase veselá a spokojená. Cool
Po každé bouřce vychází slunéčko.Přeji ti,aby to v tvém životě bylo brzy.Jen nezapomeň,že tam to slunéčko opravdu je.

S láskou Džarmí
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Annaka
Excelentní uživatel
Excelentní uživatel


Registrace: 4.12. 2008
Příspěvky: 208

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 11:07 pm    Předmět: Citovat

Mysl nezabiješ.

Víš jak cestujeme, abychom se cítili lépe, stěhujeme se a tak.
A stejně se vlastně cítíme úplně stejně, protože naše mysl je pořád s námi.
A ta ovládá náši spokojenost anebo frustraci.

Jediná cesta vpřed je pracovat na její úrovni.

Zabiješ tělo, ale mysl se přestěhuje s Tebou do nového.
A jak k tomu přijdeš..být miminko, které nemůže nic změnit a ještě k tomu se cítí příšerně?

Teď něco změnit můžeš..a to svojí mysl.

ALE...pravděpodobně procházíš temnou nocí duše, kdy Bůh obrazem řečeno pálí duši, aby z její rudy dostal zlato.

Temná noc duše strašně bolí, ale každý velký mystik a každý světec si jí prošel.

Modli se a buď trpělivý.

Vím čím procházíš.

A o tom to ale je..procházíš...a jednou projdeš.

A až vyjdeš, budeš zářit jako vycházející Slunce za jarního slunovratu.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
sanaya
Velmi zkušený uživatel
Velmi zkušený uživatel


Registrace: 18.1. 2009
Příspěvky: 84

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 11:33 pm    Předmět: Citovat

Annaka...krasne a jasne popisane...

Nikto v tom nie je sam...vela ludi tym prechadza...

Ja by som tiez radila skusit sa obrnit trpezlivostou a veeeela sa modlit...o silu, aby si dokazal pochopit, preco to vsetko...zrazu Ti mysel osvieti jasne svetlo a moze sa stat, ze to svetlo u Teba vyvola este dalsie slzy, ale uz to budu slzy nadeje...slzy poznania, ze "mozes"...

Sme stvoreni na obraz Bozi, teda mame aj stvoritelsku moc...ako povedala Annaka, mozes zmenit svoju mysel a svoj stav...

Skus nepodliehat panike a pocitu bezmocnosti, predstav si sam seba ako male vystrasene dieta a objimi ho, utes ho...si dospely a vies uz mnohe...aj to, ze po burke vyjde slniecko...potrebujes lasku k svojmu vnutornemu dietatu...

Ja viem, krasne sa radi, ked je mi teraz fajn, ale nebolo to tak vzdy a viem, ze krizy este mozu prist...keby sme uz mali vsetko naucene, naco by sme tu boli? Mame svoje poslanie, a prave v takychto chvilach nam Boh ukazuje nasu silu..."koho Boh miluje, toho krizom navstevuje" - take prislovie...je to o tom, ze Boh nam na plecia nenalozi nikdy viac, nez sme schopni uniest...cim viac problemov a trapeni, tym viac nam veri, ze to zvladneme...posilnuje nam dusu...je to ako skusanie, ako lekcia a ako vravi Annaka, chce z nas urobit cire zlato...

Drzim palce a verim, ze najdes svetelny lucik...papa
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Lendulka
Excelentní uživatel
Excelentní uživatel


Registrace: 6.2. 2009
Příspěvky: 235

PříspěvekZaslal: ne březen 01, 2009 11:43 pm    Předmět: Vydrž Citovat

Martine, sám vidíš, že ti tady odpovědělo hodně lidí, kteří ví, o čem mluvíš. Spousta lidí si v životě projde bahnem.
Já sama jsem byla v situaci, kdy jsem si říkala, že mě život nesrazil na kolena, ale poslal mě rypákem (PROMIŇTE) do hoven. A ještě mi tam držel hlavu, abych se nemohla nadechnout.
Každý z nás má něco, kvůli čemu stojí za to žít. Někdo děti, někdo partnera, někdo rodiče.

Ale i kdybys zůstal úplně sám, ten hlavní, kvůli kterému stojí za to žít JSI TY!!!!

Každá situace se dá řešit. I když se zdá, že pomoc a řešení je v nedohlednu. Člověk má v sobě tolik síly, že o ní ani neví. Jen jí vylov. Máš jí tam. Určitě. Myslím na tebe, i když tě neznám. Nevzdávej to.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
samanka
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 24.10. 2002
Příspěvky: 1727

PříspěvekZaslal: po březen 02, 2009 7:33 am    Předmět: x Citovat

ahojky,
myslím, že momentálně je nejdůležitější se rozhodnout a změnit postoj, zkusit požádat o pomoc. Protože tohle základní a nejdůležitější rozhodnutí za tebe nikdo neudělá, tvůj život můžeš zase změnit jen ty.
Víš, že ti držím všechny palce

šamanka
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
smart
Doslova spisovatel
Doslova spisovatel


Registrace: 17.5. 2008
Příspěvky: 288

PříspěvekZaslal: po březen 02, 2009 7:59 am    Předmět: Citovat

slunce sviti kazdy den, jen my ho obcas nevidime
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
LEORA
Zkušený uživatel
Zkušený uživatel


Registrace: 10.7. 2008
Příspěvky: 37

PříspěvekZaslal: po březen 02, 2009 10:38 am    Předmět: Citovat

Martine.....v stavu podobnému, který tu podáváš jsem před mnoha lety sedla a napsala na papír.....tomu na Hoře.
------------------------------------------------------------------------------------

Prosba do naděje žít…..

Sedím na rozcestí a netečně hledím na cesty přede mnou.
Jdeš kolem poutníku po nekonečnosti času.
Zvedám k Tobě oči, Já bytost tápající v hlubinách vlastního nitra, hledaje v tento moment relativního času svou identitu na této zemi, v tomto životě.
S pocitem snad zrozeného již v lůně matky, předem nenaplněného života, že mé konání během dosavadní produkce stop zanechané na cestě jdoucího robota kráčejícího po pěšině chtění, zatracení lásky ze strachu přežít.
Dohání mně střípky nynějšího poznání, otevírajících se informací, kdy část mého Já mlhavě nazírá proč. Proč z dřívějšího pohledu rány osudu mě stíhající.
Strašák ega snažící se omluvit konání skutků nevědomostí. Je ale nevědomost ? A dá se omluvit?
Ptám se Tě poutníku . Znáš snad odpověď na otázky mé skomírající duše ,promítající se do bolesti šedivého seskupení hmoty, beroucí mému unavenému tělu klid dní i nocí.
Přílivy slz nestačí spláchnout hlubokou beznaděj nitra, duše tápající jak ruka tonoucího po kruhu záchrany kdy hledám víru v sebe, v Boha ztraceného někde v dětství.
Hledám a nemám sil už ani doufat. Nežiji , jen přežívám. Střípky radosti všedních dní sklouzávají po mé mysli, těle, jak kapky deště po vyprahlé zemi, která potřebuje vláhu ale nemá sil ji absorbovat.
Bráním se, a zase upadám do skepse zoufalství přidané bolesti matky k dcerám.
Prosím,nechci nechat zátěž tohoto břemene do další karmy příležitosti.
Opět se Tě táži poutníku , je ještě čas, smysl, vstát a jít dál, kdy došla jsem až do těchto dní, této chvíle, kdy nemohouc dál , spočívám na křižovatce mého života této vteřiny a toužím znaveně po doušku životadárné energie bytí. Po okamžiku svého pochopení, nakopnutí, je li možnost návratu dní prožívání.
Mé oči zdvihlé k nebi hledají hvězdu naděje. Svítí ještě pro mne poutníku Země, Vesmíru, Života a Smrti.
Je možné znovuzrození žijících ?
Chci snad mnoho ?
Snad .
Snad žádám víc než Titán podpírající nebeskou báň v touze úlevy zátěže ?
Je to víc než vměstnání všech moří a oceánů do jediné kapky slzy?
Kde jsou však hranice přání , možnosti touhy, naplnění nevysloveného, meze nepojmenovatelného ?
Mé oči rozprostřené v nekonečno,………mysl vyprázdněná bolem………. a duše………?
Sedím a nic už nežádám , neprosím, sedím…………………………………………………………vstávám a jdu dál .

-------------------------------------------------------------------------------------

pomoc přišla tak, jak bych to nikdy nečekala...ale u každého jedince je to jiné a přesto tak stejné...to prvotní semínko, myšlenka, prosba, vyjít od TEBE.

-------------------------------------------------------------------------------------
jednou mi známá napsala nádhernou větu.......

TAK JAKO SEMÍNKO VZKLÍČÍ Z TEMNOTY PŮDY, A JAKO DÍTĚ SE ZRODÍ Z TEMNOTY LŮNA MATKY, TAK KAŽDÁ DUŠE MUSÍ PROJÍT TEMNOTOU NOCI, ABY DOSÁHLA SVÍTÁNÍ....

Přeji Ti Nádherné svítání do naděje svítání slunečních hřejivých paprsků.....do prožívání ŽIVOTA. Leora
Razz
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Edy
Excelentní uživatel
Excelentní uživatel


Registrace: 4.1. 2009
Příspěvky: 167

PříspěvekZaslal: po březen 02, 2009 1:12 pm    Předmět: Citovat

Ahoj Martine. Kdysi jsem si v podobné situaci vedla denník. Psala jsem si do něj pocity, ne činnosti. Byli to nejniternější pocity a také dialog sama se sebou a s Bohem.



Tohle jsem našla na internetu na str.:
http://www.volny.cz/siriakresba/index.htm . Neznám tvůj příběh, ale snad ti to pomůže. Snad pochopíš (jako já), že tu na to nejsi sám.

O volbách a rozhodnutích.

V dobách dobrých si často říkáme, kéž by to nikdy neskončilo, stejně tak jako v dobách zlých, kdy už tomu bude konec. V obou případech bychom si měli uvědomit, že nic netrvá věčně, že život se odvíjí v cyklech a mění se. Je to jako s ročními obdobími, něco začíná a rozkvétá jako na jaře, rozvíjí se jako v létě, pak nastává doba zrání jako na podzim a něco pomalu končí a odumírá jako v zimě. Po zimě ale zase přichází jaro, každý rok znovu a znovu. Něco zemřelo a něco nového se rodí.
Tyto životní cykly platí neúprosně pro obě období, pro období těžkostí i pro období rozkoše. A pravidlo „…A i to jednou pomine“…nám v obou obdobích může pomoci.
Pomůže nám ocenit krásné časy, časy hojnosti, kdy si užíváme krásen života, úspěchů, lásek, prvních dětských krůčků, slovíček,…Ani v tomto období bychom se ale neměli soustřeďovat pouze na jednu oblast života, byť je sebekrásnější nebo sebeúspěšnější. Neměli bychom věšet život pouze na jeden hřebíček, jak se říká. Častokrát se totiž stává, že nám osud-život vezme právě to, co máme nejraději, to, na čem jsme stavěli svůj život, to, na čem jsme tak lpěli. A může to být cokoliv, můžeme přijít o kariéru, sportovní úspěchy, majetek, zdraví, lásku, ale i o své nejbližší.

Všichni činíme v životě každý den mnoho rozhodnutí, někdy jednoduchá, jindy závažná, někdy i ta nejzávažnější. Rozhodnutí, která jsme udělali v minulosti dnes tvoří naší přítomnost. A to, jak se nyní rozhodneme, tak se bude odvíjet náš život v budoucnosti. Nesčíslněkrát jsme si položili otázku, zda naše volba byla či je ta nejlepší, zda opačné rozhodnutí by nebylo pro náš život lepší, jednodušší, méně obtížné. Každá volba, každé rozhodnutí vede k moudrosti, má svoje pro i proti. A nikdy se nedozvíme, kam by nás zavedla ta druhá cesta našeho rozhodnutí, kde bychom byli dnes, kdybychom se tenkrát rozhodli jinak.
Nelitujme dřívějších rozhodnutí, nikdy nevíme, jestli bychom nebyli dopadli ještě hůře. Některá naše rozhodnutí by jistě byla správnější, některá ale zase naopak horší. Žijeme dneska tady a teď. Jsme tu proto, abychom se učili, ne abychom dělali bezchybná rozhodnutí. A někdy není jednodušší řešení tou správnou cestou. V každém případě, z každého našeho rozhodnutí pro nás plyne nějaká moudrost, poučení a vývoj dál. Není tedy špatných rozhodnutí.
A je dobré naslouchat našemu vnitřnímu hlasu, který nás provede úskalími, který ví, co je pro nás nejlepší. Častokrát ho ale neslyšíme, spíše nechceme slyšet, sami ho překřičíme vlastním přáním, pohledem přes růžové brýle, protože se nám nelíbí, co nám našeptává. Teprve až si několikrát natlučeme, pochopíme, že je to náš nejlepší rádce.


Zkuste se někdy zastavit v kolotoči dnešního uspěchaného života. Až půjdete někdy kolem staříčka či stařenky, zkuste zpomalit a podívat se do jejich tváře. Do KRÁSNÉ tváře plné vrásek. Zkuste se letmo podívat jednou a ještě podruhé pozorněji. Kdo se bude DOBŘE dívat, uvidí v jejich vrásčitých tvářích všechno. V těch vráskách je zapsán celý jejich život, všechny krásné i hořké chvíle. Všechny jejich radosti i starosti se obtiskly do těch drobných i hlubších vrásek. Uvidíte tam všechny úžasné chvíle, které strávili před mnoha a mnoha lety se svými malými dětmi na pískovišti, na výletech, uvidíte tam, jak jim foukali jejich drobné bolístky, když spadli a rozbili si kolena. Uvidíte tam pýchu, kterou cítili, když jejich děti maturovali a promovali. Uvidíte tam radost z prvního vnoučete. Uvidíte tam ale třeba i zklamání, kdy marně čekali na děti a vnoučata během návštěvních hodin v domovech důchodců či léčebnách.
I oni svého času byli mladí, krásní, rychlí a úspěšní, jako stovky těch lidí, které dnes a denně potkáváme kolem sebe. Kdo se dobře podívá do vrásčité tváře, hodně o životě pochopí. Najednou ty starší, pomalejší, zapomětlivé stařečky a stařenky uvidíte úplně jinak. A hlavně si jich všimnete, chodí kolem nás, ale my je nějak v tom uspěchaném životě nevidíme či přehlížíme. Dívejte se jim do tváří, protože…

.…I oni svého času byli jako my, i my jednou budeme jako oni….

Bylo krásné letní prosluněné poledne ve velkém městě. Stará ohnutá paní trhala obyčejné luční kvítí na malém kousku přerostlého trávníku mezi silnicí a chodníkem. Pečlivě vybírala barevné kvítky, dokud neměla krásnou pestrobarevnou kytici. Denně kolem procházejí desítky lidí, jdou a očima bloudí po chodníku před sebou nebo se dívají nepřítomně před sebe. Něco mi donutilo se zastavit a tu starou paní nenápadně pozorovat. V tu chvíli se mi do hlavy vloudila myšlenka: „tak tohle je to štěstí“. Ano, to jsou ty drobné každodenní radosti, které nás potkávají a my je můžeme buď vidět a prožít nebo bez povšimnutí kráčet dál. Ano, kráčet dál a čekat na svoje štěstí, které přijde až….až dcera odmaturuje, až bude dovolená, až našetřím na nové auto, až… Někdy se stačí jen lépe rozhlédnout kolem sebe, sundat si brýle každodenního stereotypního života, vidět jinak, srdcem….

Váš život se podobá zpola naplněné sklenici. Záleží pak jen na Vás, jakým pohledem se na ní budete dívat. Můžete být spokojení a šťastní a děkovat za to, co ve sklenici je. Nebo můžete být po zbytek života nešťastní a nespokojení s tím, že je naplněná jen z poloviny a můžete se celý život trápit tím, jaké by to bylo, kdyby…. sklenice byla plná…Záleží opravdu jen na Vašem úhlu pohledu na život.

Nejsi na to sám. Zájem a vzkazy od ostatních tě v tom mohou jen utvrdit. A protože slova jsou jen slova, bez ohledu na můj předešlý text Ti posílám Lásku človíčku a halím Tě do ní jako do uzlíčku. Je jen na Tobě, zda ji přijmeš. Snad se ke mě někdo přidá.
S LÁSKOU EDY.
Wink Wink Wink
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat e-mail
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Prosby o pomoc Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Přejít na stránku 1, 2  Další
Strana 1 z 2

 
Přejít na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001-2003 phpBB Group
phpBB port v2.0.7 based on Tom Nitzschner's phpbb2.0.6 upgraded to phpBB 2.0.7 standalone was developed and tested by:
ChatServ, mikem,
and Paul Laudanski (aka Zhen-Xjell).

Version 2.0.7 by Nuke Cops © 2004 http://www.nukecops.com




Web pohání Copyright © Redakční systém UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.15 sekund