Emoce - "Povedlo", "baví" a "těším

[fdh]

zajímavý článek, který mě zaujal.... nezapomeňte v každodenním shonu na "Povedlo", "baví" a "těším se" ... více v článku ... kdyby na to lidé nezapomínali hned by byl svět veselejší... ale ještě, že máme ty naše starosti..



Plníme úkoly, diagnostikujeme problémy, strategicky plánujeme, hledáme systémové řešení. Logicky argumentujeme. Málokdo si přitom všimne, co při tom cítí. Je to příjemné? Je to nepříjemné? Je to zábavné? Je to otravné? Mám to rád nebo mne to zlobí? Jak mi vlastně je?
Takové otázky mohou znejistit nebo zaskočit. Odpovědi na ně nestačí vymyslet. Netýkají se ani racionální analýzy ani logického uvažování, ale emočního a citového prožívání. Můžeme si „pouze“ všimnout, co se v nás děje. Neobracíme-li svou pozornost ke svému prožívání průběžně, uvědomujeme si až silné emoce. Přicházejí neočekávaně, úplně nebo zčásti nás pohlcují, omezují, paralyzují. Vztek, úzkost, strach, lítost, otrávenost, bezmoc, smutek, rezignace. Když se je snažíme násilím přemoci, mohou nekontrolovaně vyletět někde jinde. Někdy jsou nevysvětlitelné a záhadné. Všichni asi znáte úsloví typu: smál se jako blázen; pěkně to s ním cvičí; vyskakuje jak čertík z krabičky; nevidí - neslyší. Popisují situace, kdy je na nás emocí příliš, kdy od nich nemáme odstup a ony plně ovládají naše jednání.
Zdálo by se, že emoce jsou něco cizorodého v našem prožívání. Vezmou se, nikdo neví odkud a pak se zase ztratí. Ale není to tak. Všímáme si jich hlavně proto, že jsou intenzivní a zaplavují jak naše tělo, tak naši mysl, provokují jednání, které si pak vyčítáme. To, co pociťujeme před takovou erupcí prožívání a po jejím zklidnění, se neprodere k naší pozornosti.
I v každodenních klidnějších situacích se děje něco v našem těle, něco si myslíme, něco si představujeme a nějak jednáme. Nemáme však proč se takovému prožívání věnovat. A stačí tak málo. Ještě než nám emoce přeroste přes hlavu, lze si jí povšimnout. Odhalit její význam. Je to jako ve Werichově pohádce Rumprcimprcampr. V ní skřet, který se chce zmocnit dítěte, ztrácí svou moc, zná-li matka jeho jméno a toto jméno před skřetem vysloví. Podobně jako se skřetem je to i s ohrožujícími emocemi, dokážeme-li dobře zachytit jejich význam, včas je pojmenujeme, ztrácejí svou moc a přestávají nás ovládat.
Doposud se nám nedaří vyváznout z omezujícího pojetí emoce jako něčeho, co je negativní. Jsou tak strašné, že je můžeme personifikovat ve zlé pohádkové démony. I negativní emoce však může být prospěšná. Chrání nás např. před návštěvou nebezpečných míst, protože z nich máme strach. Strach nás chrání před neznámým psem, proto jej nebudeme pro zábavu dráždit. Vyjádřením vzteku dáváme hranice těm, kdo naše hranice nerespektují. Když dáme najevo smutek, přijde podpora od našich nejbližších. Z tohoto pohledu nám negativní emoce pomáhají zvládat nepříjemné situace nebo nás před nimi dokonce chrání. Problém asi nastává, "chrání-li" nás i před situacemi, které bychom měli zvládat běžně, oddalují-li nás od ostatních nebo jestliže nás jakkoliv zatěžují přes únosnou mez. Pak je důležité umět takto neúnosné emoce ovládnout dříve než ovládnou ony nás. Dokázat porozumět svému prožívání v konkrétních situacích, umět místo ohrožujících emocí rozvíjet emoce, které jsou pozitivní.
Dovolme si rozvíjet v sobě radost, lásku a štěstí. Pozitivní emoce mají v sobě nezastupitelnou životní sílu, kterou nemůžeme nahradit pouze tím, že se zbavíme "nevhodných" emocí. Zaměřme se na projevy pozitivních emocí: Usmíváme se, žvaníme nesmysly, je nám do zpěvu, do kroku nebo výskoku. Když se díváme na svůj protějšek, přepadne nás taková něha, jeho pohled zahřeje až u srdce. Je nám krásně, uvolněně a vše na světě je v pořádku. "Tak to má být!", myslíme si a jsme šťastní. Takové výrazné pozitivní pocity dokážeme prožívat všichni. Jen tak do nich padáme, užíváme si je. Zanořujem se do nich jako do vln a když vlny přejdou, chceme další vlny. Jako naschvál je tu klidná hladina. Je klid příjemný? Je, ale jen tehdy, když si ho všimneme a umíme užívat. Jinak se pachtíme za výraznými pozitivními emocemi a přitom trpíme. Umět vychutnávat také mírné stavy štěstí, to je ta pravá dovednost žití.
Jak by tedy mohl vypadat šťastný život? Zaměřit se na zvládání negativních emocí u sebe i u druhých neznamená automaticky dosáhnout štěstí. Pracujeme-li na vymýcení nežádoucího, jsme-li racionálně zaměření na řešení problémů, na pomoc druhým, nemusíme zvládat život ke své spokojenosti. Může to být úplně naopak. Neustálé zabývání se nepříjemným člověka vyčerpává a ubíjí. Když navíc pozitivní emoce, příjemné pocity v každodenním chvatu přeznačkujeme za "normální", důležitost získává jen únava, slabost a beznaděj. To klidné, hezké a milé se stane nepovšimnuté, nevýrazné a bezvýznamné.
V profesních a také v osobních vztazích je důležité dbát na svou "mezilidskou ekonomiku". Dlouhodobá nevyváženost mezi "braním" a "dáváním" se mění v pocity vyčerpání, nezájmu, cynismu, nespokojenosti a citové vyprahlosti. Jestliže v některých vztazích emočně vydáváme, zabýváme se trápením druhých, musíme mít své zdroje, kde si doplňujeme energii. Jsou to především ty chvíle, při nichž pociťujeme uvolněný klid a mír, radost, lásku, vzájemnost, porozumění, spokojenost a štěstí. Mnohdy musíme takové situace aktivně vyhledávat a rozvíjet. Nelze se spoléhat, že přijdou samy.
Energii můžeme získávat v běžných dnech. Nemusíme čekat na výjimečné chvíle jako je dovolená, vánoce apod. Jde o to, abychom si ve svém každodenním životě uvědomovali, co se povedlo, co nás baví a na co se těšíme. Jsou to takové naše tři kontrolky šťastného života. Pokud se z našeho života vytratí, život nám zšedne povinnostmi. Vytrácí se spokojenost, nastupuje rozmrzelost a další nepříjemné stavy. Proto se nejprve aktivně všímejme situací, kdy se "povedlo", "baví" a "těším se" vyskytuje. Takové situace pak aktivně vyhledávejme, zařazujme do svého denního a týdenního plánu.
"Povedlo" je pocit uspokojení z jakékoliv maličkosti. Ráno dostihneme autobus, který už málem ujel. Místo nadávání na sebe, že pozdě vstáváme, promýšlení toho, co by se stalo kdyby ujel, si vychutnejme příjemné "povedlo": Stihnul jsem to a mám radost! Povede se uvařit večere a dokonce ji někdo pochválí. Opět lze rozvést myšlení o nevděčnosti kuchařského umění, jak je pomíjivé. Snědí to a celá práce je pryč. Prožitkově je dovednější si připustit, že se mi jídlo povedlo, mně chutná a ještě ho někdo pochválil. Naučme se umění vytvářet si podmínky ve svém prožívání, abychom vychutnávali, co se povede. Staňme se labužníky života!
"Baví" je konkrétní činnost prováděná samostatně či s někým, při níž se cítíme příjemně. Je důležité si to příjemné uvědomovat a nenechat je zapadnout do šuplíku prožívání nadepsaným "normální". Mohou to být jakékoliv koníčky, které provádíme sami, ale také příjemně strávené chvíle s někým, koho máme rádi. V průběhu "baví" si můžeme příjemnost uvědomovat a tím zesílit. Někdy nás činnost úplně pohltí. Uvědomíme si až skončíme, jak nás aktivita vtáhla. Během ní jsme nemuseli myslet na své povinnosti. Úplně nás přepólovala ze světa problémů a starostí do světa, kde je nám fajn. Každý si musí najít svoje "baví" sám. Pro někoho je to sport, další se zabývá uměním, jiný míří za zábavou a hrami. Dokažme si života užívat!
"Těším se" je stav, kdy předjímám, že se stane něco příjemného. Každý zná ten stav ze svého dětství, kdy se nemohl dočkat až… Je to stav, jenž nabíjí energií. Oči svítí. Srdce dychtí. Ten stav jste intenzivně zažívali, když jste zamilovaní čekali, až přijde On či Ona. Škoda, že "těším se" časem zevšední. Nic nás nepřekvapí, už moc nechceme, spokojíme se s málem. Že by syndrom vyhoření? Nebo strach ze zklamání? Hledejme intenzivně každé ráno, na co se ten den těšit. I maličkosti můžeme dát důležitost. Každý týden alespoň jedno větší "těším se" a ještě větší "těším se" do vzdálenější doby. "Těším se" je motorem našeho žití. Jak celá záležitost, na kterou se těšíme opravdu dopadne, je věc druhá. Třeba se týká "baví" nebo se z ní stane "povedlo". Může přinést i zklamání. Důležité je však naše vnitřní zahřátí při pomyšlení do budoucnosti, že až… Začněme se opět těšit!
V každém životním období hraje výraznější roli jiná kontrolka z naší trojice. Někdy je nejsilnější "těším se", někdy "baví" a jindy zase "povedlo". Důležité je, aby se ani jedno ze života nevytratilo. S ním se vytrácí kvalita života. Samozřejmě, že trojice úzce souvisí s mezilidskými vztahy. Jakými lidmi se obklopujeme, jestli se nám s nimi daří, zda nás s nimi baví svět. A v profesním světě záleží neméně, jakou atmosféru vytváří pracovní tým, jak a kdo jej řídí, je-li dostupná supervize apod. "Povedlo", "baví" a "těším se" nejsou tedy izolovány jen ve volném čase. Neustále bychom je měli hledat a hýčkat také ve své pracovní době.
Absence "povedlo", "baví" a "těším se" nastává v obdobích, kdy nás válcují naše problémy nebo povinnosti. Kontrolky jsou citlivé a umírají již v začátcích duševní krize nebo syndromu vyhoření. Jakmile zjistíme, že se vytrácí, měli bychom udělat vše proto, aby se opět do života vrátily. "Povedlo", "baví" a "těším se" představují naše zdroje, v nichž obnovujeme svou energii potřebnou ke zvládání života. Jsou kontrolkami ukazujícími, že žijeme šťastný život.

[Evik]

Jednou větou řečeno - umět se radovat z maličkostí. A dále - nic není jenom černé nebo jenom bílé. Dvě strany jedné mince. Hledat na všem vždy to hezčí. Záleží pouze na tobě, jak to chceš vidět. A když už v tom to hezké neumíš najít, tak alespoň si z toho pro sebe vzít nějaké poučení.
Ale to už jsme si říkali, viď ?

Ahoj

[mamina]

Moc děkuji za připomenutí. Je to opravdu jako zázrak, že odpovědi na otázky, které člověku život přináší, jsou při troše vnímavosti na dosah ruky, nebo ještě lépe, člověka si samy najdou. Ještě jednou díky. Věra

[Evik]

Ještě k tomu ,,těšit se " :

Těšit se můžeme na všechno. Ale nesmíme být zklamaní a nebo naštvaní z toho, když se naše očekávání nenaplní.

Můžeš se těšit na vánoce, ale nesmíš být zklamaný z toho, že jsi nedostal dárek, který jsi chtěl. Raduj se z atmosféry vánoc, z radosti těch, které jsi obdaroval ty, raduj se z vánočky s čajem, z poprašku sněhu.

Těším se moc a moc na sraz do Brna, protože očekávám, že se setkám s kamarádem, kterého osobně neznám. Ale může se stát, že on nebude moci přijít, že mu do toho přijde něco důležitějšího. Ale já nesmím z toho být frustrovaná, zklamaná, chci být šťastná, že se znovu potkám s Moravou, že se seznámím s Bathory, že mi Hyter a Bea budou vyprávět zážitky z Modré alfy, že si v autobusu budu povídat s Blankas atd. atd.

Všechno je v naší mysli. Každý náš pocit. Mysl je naším nástrojem a záleží na nás, jak se ho naučíme ovládat. Je jasné, že někdy to vyjít nemusí. Ale asi to chce neustálý trénink jako všechno, v čem chceme být
mistři. Tak nějak by to mohlo být....

[Zbultran]