Fórum - Zobrazit téma - Nevím co se děje - prosím o Vaše rady a názory - Reikiwebík

Vítej človíčku na Reikiwebík!
  Vítej   Anonyme

     Menu
· Domů
· Archív článků
· Diskuzní fórum
· Hledání
· Ke stažení
· Manuály
· Témata článků
· Top 10
· Kalendář akcí

· Reiki Seznam
· Reiki kluby
· Kalendář Reiki kurzů


· ReikiWeb - starý 1
· ReikiWeb - starý 2

Diskuzní fórum

Reikiwebík :: Zobrazit téma - Nevím co se děje - prosím o Vaše rady a názory
 FAQFAQ   HledatHledat   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   Osobní nastaveníOsobní nastavení   PřihlášeníPřihlášení 

Nevím co se děje - prosím o Vaše rady a názory
Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6  Další
 
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Prosby o pomoc
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Extrasmall
Zkušený uživatel
Zkušený uživatel


Registrace: 26.9. 2008
Příspěvky: 44

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 10:00 am    Předmět: Citovat

Ahoj Šamane,

ne, nadávat Ti nebudu. Každý má právo na svůj názor a jsem ráda, že jsi ho sem napsal, i když ne se vším souhlasím.

Ano to máš pravdu, že je dobré, že řekl, že neví co dál. To si také na něm cením. Nicméně, tak jak to víš Ty, že homepopatika mohou tyto stavy vyvolat to musel vědět i on. Hlavně, když patří k nejlepším tady. Nicméně on mi řekl, že neví co to je, že se s tím nesetkal, a že ať se ozvu, až se ho to bude týkat. Za to co se stalo mu nic nevyčítám, ale za to, že se na mě vykašlal a zbavil se odpovědnosti, tak za to se zlobím hodně. A jak jsem řekla už tady v některém ze svých příspěvků. Po této větě, bych ho pokud bych žila např. v USA dala k soudu. Ne proto co se stalo, protože to nedělal se zlým úmyslem a nemusel předpokládat až takovouto reakci, ale pro to, že se pak na mě vykašlal a dmítl se dál podílet na tom co se mi stalo. A dodnes ho to ani nezajímá. A tak jak já jsem si na internetu našla že nejsem sama s tímto problémem, tak to musí dobře vědet i on, že toto se stává a ne se tvářit, že o tom nic neví a vraťte se až budete normální. Jeho se to týká od začátku. A vracet se k němu po tomto se rozhodně nehodlám. A nebylo mou chybou, že jsem toto o homeopatii nevěděla, ale jeho chybou, že on mi to jako odborník neřekl, a do teď se tváří, že ani neví co se pořádne stalo. To u mně ztratil kredit seriózního člověka a odborníka.

Za to, že jsem se tenkrát kontrolovala jsem pánu Bohu vděčná, protože mi to dokázalo, že i v krizových situacích jsem schopna toto celé zvládnout. I když chápu co si tím chtěl říct, že se tou ztrátou kontroly měly některé věci dostat ven z těla. A taky si myslím, že se dostaly. A kdybych neměla žádný instinkt, tak bych se na to vykašlala, nebo šla k psychiatrovi pro léky (což si taky myslím tak jako Ty, že to není to nejlepší), ale já jsem se rozhodla, že i když je to těžké, tak to budu řešit, ale svou cestou a ne sadistickou, jakou jsem už zažila. Má cesta je určitě pomalejší, ale pro mě si myslím v této chvíli nejlepší.

No lékaři mi řekli, že prostě tady už medicína neví co dál a že si už nejsou jisti, jeslti jsou to jenom ledviny, nebo záchvaty i jiného typu. Je pravda ale, že než mi toto řekli, trvalo to přes 20 let.

Nemyslím si, že by bylo něco nenormálního na tom, že mám ráda svou rodinu. Jsem schopná žít normálně, a tudíž to nevidím ani jako závislost. I když uznávám, že ten vztah tam bude možná silnější než to obyčejně bývá, a to z důvodu že jsem od svých 5 let neustále bývala vlastně až do dnes po nemocniccích. To se potom ten vztah od počátku utváří jinak. Ale vzhledem k tomu, že mě to v mém životě nijak neomezuje, naopak je mi to oporou a dokážu žít normálně, tak v tom nic nenormálního nevidím. Znám fůru lidí, kteří mají ke svým rodičům, nebo i sourozencům stejné vztahy a navzdory tomu mají své rodiny a žijou normálně. Myslím, že spíš nenormální je to, když dítě např. ani nemá zájem kontaktovat své rodiče a sourozence, protože chce mít od nich pokoj a přitom mu nic neudělali. To už jsem taky ve svém okolí viděla.

Máš pravdu v tom, že po tom co se stalo, tak jsem měla výčitky svědomí a necítila jsem ani tak vinu, ale veliké výčitky. A přesně jak mi tenkrát řekla i máma, které se to vlastně týkalo. Nemám je mít proč.

A ještě věta na závěr. Nemám pocit, že bych v sobě měla jak píšeš bestii. Po tom co jsem za svůj život nejenom ohledně mého zdravotního stavu zažila. A mám následky dodnes. Co jsem sem ani nepsala, tak to fůra lidí nezažila za celý svůj život, takže to ani nepochopí, tak po tom si myslím, že v člověku ani bestie být nemůže. I když každý má v sobě určitě i čertíka, ale bestii málokdo. A to jestli jsem objevila samu sebe nemůžeš vědet, protože jaký kdo je neví nikdo, ani on sám. Nikdo se nezná dokonale. A nikdy se ani nepoznáme.

Ano kineziologie, nebo EFT mě už také napadlo, ale momentálně mám skoro ze všech metod strach.

Nicméně ještě jednou děkuju za názor. S něčím souhlasím s něčím ale ne Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Extrasmall
Zkušený uživatel
Zkušený uživatel


Registrace: 26.9. 2008
Příspěvky: 44

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 10:11 am    Předmět: Citovat

Šamane, ještě mě napadla otázka. Píšeš, že Ti připomínám Tebe na začátku Tvé cesty. Chci se zeptat co jsi hledal, a co jsi našel. Jaký je rozdíl mezi situací na začátku Tvé cesty a teď? Máš pocit, že teď je to lepší? V čem? Smile

Extrasmall
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
samanka
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 24.10. 2002
Příspěvky: 1727

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 11:32 am    Předmět: x Citovat

Extrasmall: to, co tu píšeš objasnuje spoustu věcí - vždycky se to, co se třádá dlouho, také dlouho léčí. Co se pomalu hromadí, nemůžeš jen tak rychle odhodit jako papír do koše. Už chápu ten tvůj pocit nenávisti k matce. Ty správné perly, které máš v tomto momentě pochopit přece přicházejí právě v těch hrozných stavech a okamžicích. Máš velkou šanci se nad nimi zamyslet a rozpustit. Ono odpustit neznamená jen si říct, ale hlavně pochopit a odpustit opravdu uvnitř, pustit to. Zní to velmi jednoduše a někdy si člověk myslí, jak to má zmáknuté, ale může trvat velmi dlouho a pomaloučku, než se stane odpuštění a jiné skutečným vnitřním pocitem. Není to vůbec o tom, že bys svoji rodinu neměla ráda.
Tenhle pocit může brzdit možnost se skutečně do těchto bolestí ponořit a vyřešit je - protože přece když miluješ svoji rodinu, nemůžeš mít přece pocity jako nenávist, zloba atd. Jenže to je omyl. Kromě televize nikde nejsou vztahy jen ideální a růžové a teprve uvolnění (nikoliv potlačení) může udělat svoji práci. Když to potlačíš, budeš se dál podvědomě zlobit, ale k ničemu to nebude, protože nebudeš vědět odkud se tvoje nespokojenost a nepříjemné pocity vůči někomu z rodiny berou. A je tu bludný, nikam nevedoucí kruh. Momentálně máš obrovskou šanci na velkou změnu, tak ji využij. Vykašli se na to, co by se mělo a jak by to vypadalo kdyby jsi měla takové nebo onaké pocity, ale popracuj s nima!!!
Dovol si je, procítit a vem jim tím jejich energii. Ta úleva je opravdu obrovská!

K léčbě homeopatické: pokud už jsi na potenci léku, kdy se jde do psychiky, nemá smysl se vracet zpátky k nižší, tělesné, stejného léku.
Změna homeopatika taky není dobrá, pokud ji neposoudí odborník.
Pokud se pořád něco děje, tak není proč lék měnit - vždyt pořád funguje. Další medikaci musí dalším rozhovorem zjistit někdo erudovaný - totiž
- až odezní všechny stavy a přestane se něco dít, popř. se objeví něco jiného natolik výrazného, aby to stálo za změnu léku. Proč měnit něco,
co bylo přesně vybráno a funguje, i když hodně bouřlivě, za něco co fungovat nebude, ale bude klid??? To nedává smysl. Spíš by se mělo pokračovat, ale zase ne hned, vždyt máš tolik práce s tím co ted řešíš, hezky jedno po druhém. Trpělivosti je často třeba.

Vydrž, uvidíš, až se přežene bouřka, jak se ti výrazně uleví. Ale nemám pocit, že to bude tolik rychlé, prostě něco se vyléčí hned, chronické a nastřádané věci trvají dlouho.

šamanka
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
samanka
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 24.10. 2002
Příspěvky: 1727

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 11:54 am    Předmět: x Citovat

Extrasmall: já vím, že cítit pocity, které nejsou v naší klasické společnosti vhodné - např. mít "tzv. špatné pocity" (ale pozor, nic není špatně!!!) a připustit si je, je velmi, velmi těžké a náročné. Ale když se vrátíš do situace malého dítěte, které nechápe, proč je v nemocnici, má pocit opuštění, zrady od svých blízkých, tak jsou tyto pocity pochopitelné. Takhle uvažuje malé dítě, dospělý už uvažuje jinak (i když může mít v různých situacích úplně ty stejné pocity!!!). A samo si s nimi neporadí, nerozumí jim a můžou se uložit v podvědomí, odkud se nějakým podnětem vynoří a dospělý člověk je zmatený - co to znamená? Přece nemůžu vůči svým rodičům mít takové hrozné pocity, copak se to dělá? Co jsem to za hrozného člověka? Vždyt svoji rodinu mám ráda, miluju svoje rodiče, kde se to tam vzalo? Musím s tím něco udělat, třeba si něco takového vůbec nepřipustit, nebo si dávat vinu, že jsem špatná, když mám takové pocity! Jenže copak má každý z nás jen myšlenky a pocity krásné a "vhodné", takové, které jsou přijatelné pro naše okolí a malují naši masku růžovými barvami? I třeba zlost, nenávist, žárlivost atd. jsou naší součástí. Ze se ostatní snaží tvářit, že je nemají, neznamená to, že to je pravda.

Jenže tak to není!!! Nikdo není "špatný", jen má svoje různé stránky osobnosti, jak se říká "světlé i temné". Jsou naší součástí a my je musíme příjmout, pochopitelně se s nimi dá popracovat, ale to ted nechme stranou. Kuličky jen vytáhly pocity malého dítěte, které se hlásí o slovo a vyřešení. Asi tam čekaly už na krajíčku a s nimi další věci k řešení a dobře volený lék jen otevřel bolístku připravenou k léčení....

šamanka
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Extrasmall
Zkušený uživatel
Zkušený uživatel


Registrace: 26.9. 2008
Příspěvky: 44

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 1:18 pm    Předmět: Citovat

Ahoj Šamanko,

v první řadě bych jenom chtěla malinko poupravit jednu věc. K mámě jsem necítila nikdy ani v těch nejtěžších stavech nenávist. Do dneška ale nedokážu identifikovat co to bylo, ani to nějak nazvat. Jedna část byla obrovský strach o ni. Ale nenávist to nebyla jistě. K ní nemám ani jsem nikdy nemněla důvod. Vztek, tak k tomu by určitě důvod občas byl, protože neexistuje v životě nikdo, s kým by se člověk občas nepohádal, ale to je vztek v té chvíli a potom už nic. Možná, ale nevyřešenou křivdu, to bych tam možná našla a máma to ví. Proto jsem se s ní i po tomto všem domluvila, že si o tom promluvíme.

Vím ale i to, že nebýt jí, tak bych tyto stavy zvládala (nebo spíše nezvládala) daleko hůř.

Jinak si opravdu dobrá, protože to co mi píšeš mi řeklo nezávisle na sobě několik psychologů a já sama si to také myslím. Smile A myslím, že máš pravdu. Také vím že odpustit není snadné, a také vím to, že já jsem člověk, kterému když někdo hrozně ublíží, tak odpustit nedokáže. A jsou dokonce lidé, kteří si moje odpuštění vzhledem k tomu co udělali ani nezaslouží. Je pravda, že bych se ale odpusit i ve svém vlastním zájmu a zdraví naučit měla. Netuším ale jak se to dělá, protože přesně jak píšeš, nestačí si to jenom říct, člověk to musí cítit uvnitř.

Pocity které si popsala u malého dítěte v nemocnici, tak si napsala úplně přesně, samota, úzkost, strach, stýskalo se mi hrozně po rodině... v té době se ani návštěvy pořádně neumožnovaly. K rodičům jsem ale nikdy neměla pocit, že by mě tam nechali schválně, nebo něco. Vždy mi vysvětlili proč tam jsem a pokud to bude možné tak si mě vemou co nejdřív domů. Což máma několikrát udělala když viděla že to tam snáším zle, tak mě vzala z nemocnice na reverz a udělala jenom dobře. Takže vždy jsem věděla, pokud mi řekli, že mě tam nenechají zbytečně, tak že pokud by to šlo, že bych byla určitě doma.

Nicméně je pravda, že pocity které jsi popsala mám v sobě hluboko uvnitř, a také pocity ze základní školy, kde se také ke mně děti nechovaly zrovna nejlíp, jelikož jsem většinu času trávila po nemocnicích a tudíž se posmívaly atd. Je jasné že jako dospělá, si z toho dnes už nic nedělám, ale bude to asi tak, že se ozvala ta holčička, že je čas, aby se vyjádřila a abych toto řešila. Jenom vědět jak a jakou cestou.

Své pocity bych velice ráda procítila, protože je pravda,že jenom tak se jich člověk zbaví, a je jasné, že se člověk zalekne a radši to zase schová, aby měl klid. Ale tak se to nevyřeší. Nicméně vzhledem na to co se stalo, se to neodvážím a velice se bojím. Nechci už prociťovat strach, nejistotu, hrůzu, děs a to všechno další. Myslím že jsem procítila strašně rychle věci, které se měly prociťovat postupně. A věřím taky, že na konci je ta úleva, kterou popisuješ a doufám, že se jí také někdy doberu, i když je mi jasné, že to bude dlouhá cesta. A i když se už v tom i díky tomuto diskusnímu fóru a lidem tady pomalinku orientuji, tak ale stále ještě nevím jistě kde začít a co a jak dělat.

Jinak s Tvým názorem co jsi psala souhlasím. Very Happy
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
brahman
Velmi zkušený uživatel
Velmi zkušený uživatel


Registrace: 27.8. 2007
Příspěvky: 69

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 1:36 pm    Předmět: Citovat

Tím, že někomu něco nechceš odpustit, protože si to "nezaslouží" netrestáš jeho, ale hlavně sebe. Protože ty pocity křivdy v sobě stále máš a otravujou ti život. Ty si ty pocity v sobě nevědomě hejčkáš a tím je posiluješ.
Mě to šlo zkraje taky špatně, ale když se o to pokusíš tak zjistíš, že se ti opravdu uleví. Zkus se naučit odpouštět nejdřív na nějakých "nepodstatných" věcech. Uvidíš, že to není zas tak těžké. Stačí se poohlédnout třeba do své muiulosti a určitě se ti vynoří, že ti třeba někdo ve škole něco provedl. A když při té vzpomínce ucítíš vnitřní neklid nebo napětí, je to známka, že tě to trochu "žere" a že je to potřeba pomocí odpuštění vyléčit.
A až zjistíš, že to funguje, tak ti garantuju, že pak budeš odpouštět jak splašená Very Happy .
Měj se.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Extrasmall
Zkušený uživatel
Zkušený uživatel


Registrace: 26.9. 2008
Příspěvky: 44

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 2:09 pm    Předmět: Citovat

Ahoj Brahmane,

no to máš přesně pravdu, že člověk tím hlavně ubližuje sobě a že si to vlastně v sobě takto pěstuje ty pocity a tudíž ho žerou furt a dokola. A rozumově si toto i uvědomuju, ale právě je to velmi těžké odpustit věci, které teda k odpuštění vůbec nejsou. Ale zkusím Tvůj návod, asi to bude pro začátek lepší. Než hned odpouštět těžké věci, když to člověk ještě neumí ani u těch lehčích.

Děkuju za názor Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
samanka
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 24.10. 2002
Příspěvky: 1727

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 2:40 pm    Předmět: x Citovat

Extrasmall: protože jsi velmi otevřená a nevadí ti tady se tak otevřít, napíšu sem ještě něco, co mi došlo: pocity k homeopatovi kopírují zase dávné pocity - něco se stalo a on tě v těžké chvíli opustil, nechal tě v tom samotnou a všechno to ostatní....Už mu nemůžeš věřit atd.
Báječné. Tak bys třeba mohla začít trenovat odpouštění na něm. Udělal to co uměl a jak nejlíp to uměl, od toho se můžeš odrazit.

Ještě k tomu, jak pracovat s pocity. Nemusíš jít do žádných dalších terapií, jsou i jiné možnosti. O meditacích už jsi uvažovala, ale když jsou emoce velmi intenzivní, je lepší je uvolnit přes fyzické tělo. Velkou výhodu mají lidi, kteří umí plakat - výborná terapie. Další možnost je uvolnit takové emoce jako zlost tím, že něco vhodného rozbiješ, vybiješ se náhradním způsobem sportem, fyzickou prací (a máš zahradu porytou tak rychle jako nikdy před tím a ještě si ulevíš!!!).
Jsou i další metody: např. staré známe bouchání do polštáře. Ten snese
všechno a my tam můžeme dát všechny pocity aniž bychom někomu ublížili. Jen to chce tak dlouho dokud nemáš pocit skutečné úlevy, může tam být toho nashromážděno hodně, klidně si dovol zakřičet.
Osobně mám moc ráda metodu "mluvení do zdi". Když jsi sama a nikdo tě nebude rušit, tak si sednout čelem ke zdi a povídat si s ní. Zní to praštěně a chce to trošku představivosti, ale je to jedna z nejlepších technik. Obvykle to jde pomalu, člověk má zábrany a připadá si jako blázen, ale postupně se nestačíš divit. Postup je takový: sedíš, zkusíš se uvolnit a necháš mluvit pusu. Nemluvíš slovy, ale začneš jen slabiky nebo zvuky, jako malé dítě. Kdybys začala používat slova, odváděly by tě od cvičení - např. kdybys do zdi vykládala: Karel mě naštval - tak hlava hned začne plodit myšlenky jakože sice tě naštval, ale... a zastavíš se přemýšlením o tématu. Zatímco když začneš třeba blebleble nebo cokoliv jiného, není to podstatné, tak můžeš bez problémů pokračovat. Třeba ti to bude připadat směšné a rozesměješ se: svěř se zdi s tím, jak je to směšné: blááááágeaaaaaaaaa a můžeš se pohybovat, nechat proudit to,
co ti tělo nabízí. Do zdi můžeš praštit, rozčilovat se, smát, plakat...
Je to velmi intimní a není to nic proti nikomu, jen se prázdní a čistí tvoje vnitřní emoce. Někdy je ze začátku těžké se uvolnit a chce to zkusit cvičení vícekrát než se pocity vyvalí na povrch, ale můžeš být velmi překvapená, jak to zdi natřeš nebo jaká je legrace být zase malé dítě...
Tyto metody mají výhodu, že k tomu nic ani nikoho nepotřebuješ a jsou jemné a bezpečné.

šamanka
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Extrasmall
Zkušený uživatel
Zkušený uživatel


Registrace: 26.9. 2008
Příspěvky: 44

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 3:21 pm    Předmět: Citovat

Šamanko:

Tak, ve skutečnosti jsem dost introvertní člověk, ale tím, že mám již několik let zaměstnaní, kde musím komunikovat s lidmi, tak jsem se naučila chovat se tak, že nikdo nepozná že jsem introvert. To co jsem sem vše napsala neví kromě tady lidí co si to čtou a mé rodiny nikdo z mého okolí.

Vím, že těch lidí je tady hodně. Nicméně tím, že je člověk anonymní tak mu to tak nevadí. Než když by napsal jmenuji se tak a tak, pracuji a bydlím tam a tam. Proto moje okolí ani netuší až na tu rodinu co se mi stalo a ani to na mně nikdo nepoznal. Je jasné, že normálně bych toto vše nepsala. A jsou např. věci, které bych neřekla ani tady. Nicméně napsat otevřeně a pravdu o tom co se mi stalo, je nejlepší cesta k tomu, abych tady slyšela názory lidí na celou věc, ne jenom na část, kterou bych zde řekla. To by bylo k ničemu. Je jasné, že mi to příjemné není, ale na druhou stranu reakce lidí jsou tady pozitivní a i užitečné většinou, takže mi to pomáhá víc, než když bych sem psala jenom polopravdy. Smile

Ano napdalo mě začít homeopatem, ale ještě mám na něj dost vztek, tak nevím jestli by to odpuštění šlo tak lehce. Ale teda když se nad tím zamyslím, tak opravdu z části ta situace s ním odráží i pocity z minulosti.

S tou zdí to zní opravdu legračně, ale věřím, že to může pomoci Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
saman
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 31.12. 2006
Příspěvky: 311

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 5:38 pm    Předmět: Citovat

Ahoj,dobře jsi to šamanko napsala.Odpustit tomu homeopatovi.Ale co.Víš nejdůležitější je si uvědomit,že TY SAMA SI MUSÍŠ ODPUSTIT TO ŽE ZA SVOJE STAVY JSI VINILA DRUHÉ.Ale to půjde těžko.Víš v čom jsme si podobní jak jsi se ptala.Já ze všeho vinil Boha abych nakonec pochopil,že né on mi ubližoval, ale já jemu, že jsem ho opouštělůAle to je jiná diskuze.ODPOVĚ´D PRO TEBE PROČ ODPOUŠTĚT.A´T SE NÁM STANE COKOLIV,MŮŽEME SI ZA TO SAMI.MÁME SE TÍM NĚCO NAUČIT,NĚCO POCHOPIT A VLASTNĚ DOMUTÍME SVÉ OKOLÍ ABY TO UDĚLALO,ABYCHOM SE MI NĚCO NAUČILY.jEJICH PODÍL JE POUZE V TOM,ŽE SOUHLASILY,ŽE TO PRO NÁS UDĚLAJÍ.Tak to tu na světě funguje od pradávna,že před narozením si naplánujeme jak budeme žít abychom se pomalu propracovali k osvícenímMusím končit,tak zase příště.jE VELMI DOBŘE ŽE SE MNOU HESOUHLASÍŠ,TÍM DÁVÁŠ NA SROZUMNĚNOU,ŽE HLEDÁŠ A TO JE DOBŘE.Šaman.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
saman
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 31.12. 2006
Příspěvky: 311

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 8:41 pm    Předmět: Citovat

Extrasmaile já jsem říkal,proč jsi mi to udělal,proč zrovna já,proč jsi mně třeba nevaroval,abych se na to mohl připravit,co jsi mi to udělal.Vidíš v tom jsme si taky podobní.Teď jsem skutečně necitoval tvé výtky,ale bylo to mé obviňování světa,Boha, je už jedno koho. A dnes vím, že vše špatné je jen pro naše dobro,jen mi to né vždy chápeme.
Prosím tě a taky vás ostatní zkuste si se mnou zahrát strašlivou hru teď okamžitě.Představte si,ale doopravdy si to představte až dočtete co chci aby jste si představily.Hra začíná.Někdo vám moc ublížil,záleží na vás so si vyberete,třeba vám před vašima očima ubil psíka,nebo ukradl auto nebo zabil manželku,sami si vyberte a zkuste si to představit i s tím, jak se mu pomstíte,můžete udělat vše,ale nejdříve se vžijte do té situace,až z toho budete brečet.Tak a představujte si to
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
saman
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 31.12. 2006
Příspěvky: 311

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 9:08 pm    Předmět: Citovat

Tak jsme ukončily zdárně hru a kdo hrál poctivě už možná chápe,co jsem myslel tím,že každý máme v sobě bestii.Dokud se to netýká nás,tak se to lehce říká,že né.Ale když si přiznám,že každý z nás má v sobě zakodované vývojem zlo,jdi a zabij,to přece bylo desetitisíce let naše krédo tak za stovky let se ho nezbavíme.A když vím žeje ve mně,tak mám možnost ho hlídat a zpracovávat tu bestii v nás.Posílat ji lásku a milovat ji,vždyt bez ní by jsme byli jen poloviční.
Doporučil bych ti to co šamanka.Nejdříve blábolivou meditaci.Tak 15 minut blábolit nahlas cokoliv,jako dítě,jen to nesmí být žádná slova a nesmí se to opakovat dokola,Prostě jen nesmysly,např. blmopq senkalifo brghi prostě dětský blábol.Vtip je v tom, že mozek funguje v obrazech a vy mu nedáte možnost si něco představit.Tím mu dopřejete meditaci a on bude zmaten a nebude vás otravovat myšlenkami.A pak přijde na řadu polštář.Nemysli na nic,budeš li mít po meditaci vztek,tak řvi a mlť do něj a nepozoruj se.Prostě jen mlať a když tě první napadne maminka,tak mlať dál a vyřvi na ni svojí bezradnost,napadne li tě zen homeopat,vyřvy na něj vše co tě napadne,i to,že tě v první třídě nepustili do kina,za všechno může,chceš li brečet,tak breč a vyřvi do polštáře svůj bol,svoje nepochopení.Prostě dělej jen to,co tě napadne a jdi dál po tom co tě napadá.Nemá to ogiku,ale na konci najednou začneš možná obviňovat za své sklamání někoho jiného o kom jsi si myslela,ýe tě miluje a nebo ti pomáhá.Nevím kam dojdeš,ale prožívéj to na sto procent.Jen svý pocity,vztek,strach,smutek,stesk,že tě opustil v pěti letech křeček.Tak to vyřvy do polštáře.Mněla by jsi to udělat tak důkladně že na konci usneš ubrečená,usmrkaná a vysílená ale uleví se ti.
Víš jsme si podobni i v tom,že trpíme.Co ty víš o bolesti.Ale čí bolest je větší.Co já vím o bolesti.V jednom z minulých životů jsem viděl starou usouženou ženu.Plnou nenávisti k lidem a bohu.Celá vesnice se jí bála protže kdo se k ní přiblížil,tomu aspoň slovem ublížila a proklela.Opustil ji manžel a přišla postupně o všech pět dětí.Ta bolest ve mně zůstala,pamatuji si ji, byl jsem to já. Ale nedokáži si představit tisíce jiných bolestí.Žádná není větší či menší.
Obviňuj celý svět nebo ho miluj,ale děléj něco ať nestojíš na místě a neutápíš se v sebelítosti.Je to to nejednodušší.Ale někdy je to nutné,aby člověk přežil.Aby se nezbláznil,aby třeba nespáchal sebevraždu.Říká se tomu taky deprese,nebo splín,nebo smutek nad ztrátou někoho.Ale indiáni říkají,že smutek,sebelítost by nemněla trvat déle než rok,pak je to nemoc.
Tak už končím.Myslím si,že teď mně za tu hru dost z vás nemusí.Ale to co mne provokuje,nemám já sám ještě zpracovaný.A hádejte kdo za to může.
Někdo mi ublížil,celý svět je v černém.
Někdo mi ublížil a já za to nemohu.
Kdo to kdy slyšel
kopad do nemocného,
kdo to kdy vyděl
rvát ho z postele.
Co to však cítím,venku je světlo
co to tak slyším z té zahrady.
To zpívají pro mne,
to je můj svět.
To je tu pro mně?
Slzy mi kanou
proč umírám v posteli
proč nemoc mám zlou
já umřu rád na poli
při zpěvu ptáků
co na tom
že nikdy je nevidím,
u srdce mně hřejí.
kde je má nemoc,já na ni zapomněl
jen prostě žiju
a že jsem slepý
ale hluchý NÉÉ.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
saman
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 31.12. 2006
Příspěvky: 311

PříspěvekZaslal: pá říjen 17, 2008 9:08 pm    Předmět: Citovat

Tak jsme ukončily zdárně hru a kdo hrál poctivě už možná chápe,co jsem myslel tím,že každý máme v sobě bestii.Dokud se to netýká nás,tak se to lehce říká,že né.Ale když si přiznám,že každý z nás má v sobě zakodované vývojem zlo,jdi a zabij,to přece bylo desetitisíce let naše krédo tak za stovky let se ho nezbavíme.A když vím žeje ve mně,tak mám možnost ho hlídat a zpracovávat tu bestii v nás.Posílat ji lásku a milovat ji,vždyt bez ní by jsme byli jen poloviční.
Doporučil bych ti to co šamanka.Nejdříve blábolivou meditaci.Tak 15 minut blábolit nahlas cokoliv,jako dítě,jen to nesmí být žádná slova a nesmí se to opakovat dokola,Prostě jen nesmysly,např. blmopq senkalifo brghi prostě dětský blábol.Vtip je v tom, že mozek funguje v obrazech a vy mu nedáte možnost si něco představit.Tím mu dopřejete meditaci a on bude zmaten a nebude vás otravovat myšlenkami.A pak přijde na řadu polštář.Nemysli na nic,budeš li mít po meditaci vztek,tak řvi a mlť do něj a nepozoruj se.Prostě jen mlať a když tě první napadne maminka,tak mlať dál a vyřvi na ni svojí bezradnost,napadne li tě zen homeopat,vyřvy na něj vše co tě napadne,i to,že tě v první třídě nepustili do kina,za všechno může,chceš li brečet,tak breč a vyřvi do polštáře svůj bol,svoje nepochopení.Prostě dělej jen to,co tě napadne a jdi dál po tom co tě napadá.Nemá to ogiku,ale na konci najednou začneš možná obviňovat za své sklamání někoho jiného o kom jsi si myslela,ýe tě miluje a nebo ti pomáhá.Nevím kam dojdeš,ale prožívéj to na sto procent.Jen svý pocity,vztek,strach,smutek,stesk,že tě opustil v pěti letech křeček.Tak to vyřvy do polštáře.Mněla by jsi to udělat tak důkladně že na konci usneš ubrečená,usmrkaná a vysílená ale uleví se ti.
Víš jsme si podobni i v tom,že trpíme.Co ty víš o bolesti.Ale čí bolest je větší.Co já vím o bolesti.V jednom z minulých životů jsem viděl starou usouženou ženu.Plnou nenávisti k lidem a bohu.Celá vesnice se jí bála protže kdo se k ní přiblížil,tomu aspoň slovem ublížila a proklela.Opustil ji manžel a přišla postupně o všech pět dětí.Ta bolest ve mně zůstala,pamatuji si ji, byl jsem to já. Ale nedokáži si představit tisíce jiných bolestí.Žádná není větší či menší.
Obviňuj celý svět nebo ho miluj,ale děléj něco ať nestojíš na místě a neutápíš se v sebelítosti.Je to to nejednodušší.Ale někdy je to nutné,aby člověk přežil.Aby se nezbláznil,aby třeba nespáchal sebevraždu.Říká se tomu taky deprese,nebo splín,nebo smutek nad ztrátou někoho.Ale indiáni říkají,že smutek,sebelítost by nemněla trvat déle než rok,pak je to nemoc.
Tak už končím.Myslím si,že teď mně za tu hru dost z vás nemusí.Ale to co mne provokuje,nemám já sám ještě zpracovaný.A hádejte kdo za to může.
Někdo mi ublížil,celý svět je v černém.
Někdo mi ublížil a já za to nemohu.
Kdo to kdy slyšel
kopad do nemocného,
kdo to kdy vyděl
rvát ho z postele.
Co to však cítím,venku je světlo
co to tak slyším z té zahrady.
To zpívají pro mne,
to je můj svět.
To je tu pro mně?
Slzy mi kanou
proč umírám v posteli
proč nemoc mám zlou
já umřu rád na poli
při zpěvu ptáků
co na tom
že nikdy je nevidím,
u srdce mně hřejí.
kde je má nemoc,já na ni zapomněl
jen prostě žiju
a že jsem slepý
ale hluchý NÉÉ.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
blankas
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 27.9. 2002
Příspěvky: 415

PříspěvekZaslal: so říjen 18, 2008 8:32 pm    Předmět: Citovat

Extrasmall napsal:
A rozumově si toto i uvědomuju, ale právě je to velmi těžké odpustit věci, které teda k odpuštění vůbec nejsou.


Extrasmall, já jsem potřebovala skutečnost, že "neodpouštění" ničí mě a právě jenom mě, si nejprve uvědomit a přijmout svým rozumem a logikou. Poté, co jsem si to uvědomila a přijala rozumem, začalo se otevírat i mé srdce.
Protože mám to štěstí a nikdo mi nikoho nezabil, neznásilnil apod. takže jsem ušetřena odpouštění tohoto rázu, protože to je podle mě prubířský kámen.
Pro mě nejtěžší bylo a je skutečně odpustit sama sobě.
A v tom rozumovém přijetí mě nejvíc pomohl M.Ruiz svými knihami, ocituju sem něco z jeho knihy Láska,vztahy,přátelství

"Musíte odpustit všem, kteří vám ubližují, i když vám připadá neodpustitelné, co vám udělali. Neodpouštíte jim proto, že by si to zasloužili, ale proto, abyste netrpěli, kdykoli si vzpomenete na to, co vám udělali.

Odpuštění je aktem sebelásky. To, že jste někomu odpustili, poznáte podle toho, že už nic necítíte, když toho dotyčného příště potkáte. Když slyšíte jeho jméno, nemáte žádné citové reakce. Můžete-li se dotknout své rány, aniž vás bolí, pak víte, že jste odpustili.

Všichni máte své důvody, proč nemůžete odpustit. Nemůžete nikomu odpustit, protože jste se naučili neodpouštět, protože jste se to celý život učili, až jste nakonec dosáhli dokonalosti. Skutečným problémem je pýcha.

Naše pýcha a hrdost nám připomínají, že nemůžeme odpustit. Budeme trpět vším,co dělají lidé kolem nás, i když to s námi nemá nic společného. Ve skutečnosti chceme požádat Boha, aby nám odpustil, ale neřekneme ani slovo, dokud nás nepožádá o odpuštění on.

Zbavte se pocitu vlastní důležitosti a požádejte o odpuštění. Slova a činy, které vám ublížily, byly jen reakcí na démony v myslích druhých lidí.
Odpustit sám sobě je ta nejvyšší forma odpuštění.

Léčení spočívá v pravdě, odpuštění a sebelásce. Až si to lidé uvědomí, celý svět se vyléčí a přestane být jedním velkým blázincem."
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
blankas
Spisovatel na n-tou :-)
Spisovatel na n-tou :-)


Registrace: 27.9. 2002
Příspěvky: 415

PříspěvekZaslal: so říjen 18, 2008 8:42 pm    Předmět: Citovat

saman napsal:
.A když vím žeje ve mně,tak mám možnost ho hlídat a zpracovávat tu bestii v nás.Posílat ji lásku a milovat ji,vždyt bez ní by jsme byli jen poloviční.

Ano, když ji člověk přijme místo toho, aby dělal, že o ní neví, pak má vždy možnost VOLBY: protože ví, že má v sobě bestii a zná ji moc dobře, pak ji také dokáže s láskou ukočírovat, takže neškodí NIKOMU ani druhým ani člověku samotnému.
Nejtěžší na tom je, NEBÁT se poznat svoji bestii(=stíny), aby ji opravdu dobře poznal, a stal se tak celistvějším.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Toto fórum je zamknuto, nemůžete zde psát ani upravovat příspěvky!   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Reikiwebík -> Prosby o pomoc Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6  Další
Strana 5 z 6

 
Přejít na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001-2003 phpBB Group
phpBB port v2.0.7 based on Tom Nitzschner's phpbb2.0.6 upgraded to phpBB 2.0.7 standalone was developed and tested by:
ChatServ, mikem,
and Paul Laudanski (aka Zhen-Xjell).

Version 2.0.7 by Nuke Cops © 2004 http://www.nukecops.com




Web pohání Copyright © Redakční systém UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.16 sekund