VELKÝ TŘESK v našem životě

[LEORA]

Damao,
Děkuji, za náhled , který měl přijít ....alespoň nejméně do mého vědomí.
Jestli pochopila ta paní, nevím.
Druhý den jsme se rozjely do svých domovů, a já na ni neměla kontakt.

Co se stalo v nitru......tady je otázka, jestli to mělo být v nitru dcery nebo souvztažně mém.


Tehdy mi vrtalo hlavou, proč léčitel pomohl dceři v jiném postižení těla, než o který jsem ho prosila.
Ale byla jsem šťasna i za toto.

.......Po těch letech, pohledu zpět do dneška jsem to pochopila v niterné rovině, než je jen myšlekový pochod.
Leora

[Damao]

To je dobře.
Někdy potřebujeme vidět zázrak, abychom se zastavili ve svém plahočení životem bez Boha a obrátili se k Němu.
Jakmile namísto otázek přežití se stanem centrem naší mysli On, začneme - jakoby najednou a "náhodou" - přemýšlet o těch věcech, které jsou pro náš život a životní příběh skutečně podstatné.

[smart]

hmmm, priznam se, ze bych to asi potrebovala videt. Prijde mi to totiz fakt neuveritelny...

[LEORA]

Damao vidět, zažít zázrak....to jsem tehdy potřebovala, či byl konečně čas otevření.......abych mohla žít.
...Moje vyjádření na papíře.....2003

Dozrála jsem jsko víno,
ocejchovaná znamením poznání,
zpletena do soukolí zodiaku lidského henžení.
Uvězněna ve hmotě s tíhou okovů,
ženoucí se celé byti za přeludem reality chtění.
Však vnitřní touhy po svobodě vzlétnutí,
deroucí se skrze ego,
do nekonečnosti času vteřiny....teď.
nahlížím za oponu v okamžiku odpoutání,
kdy Duše pohlédne na tělo obývané,
ve smrti nepotřebné,
jak kukla ve chvíli, kdy dala zrodu křídlům motýlím.

..................................................................................................
2004
Mámivé bludičky kolem světel obletují,
v naději, že najdou cestu
pradávného bytí nekonečna.
v soucnu megalické současnosti.
Vzhlíží se v odlesku třpytivých střípků zrcadla života,
rozbitého na počátku existence.

Hledají kdo poskládá tajenku vzletu
do celistvosti přesunu nové doby.
Když pojem čas,
je slovo hráz - hmota.
Myšlenka - průlom, pohyb, let,
jiná dimenze, jiný svět.

Stále je to vnímání, smyslů mámení,
i když v jiné rovině,
na počátku svítání o stupínek výš,
který je nemine.

Zas dál do jemnosti dechů,
kde není Chromos,
vládce rodících se věků.
Písečné duny, jeho přesýpaí hodiny,
kdy i on jako vše,
pak v zrození smrti, úderem vteřiny
V Božím Světlem se bytí rozplyne.........

..............................................................
2004
Do bodu Há zablodí naše Duše,
Do úsvitu hledání,
Identity poznání,
koloběhu inferna na pokraji bytí.
A shodí plášť bolesti
Jako nepotřebné zboží.

Odlehčeni zátěží věků,
Vzlétneme lehce, nemaje obalu
Života rasy Zemské tíže,
A budeme k svému pravému Bytí blíže.........

Damao
....A mnoho dalšího podobného z mého nitra vycházelo, a pod rukama se tvořily obrazce, které naplňovali nitro i nejen mého člověka .
To způsobil dotek zázraku té noci v Boskovicích.....otevření.
Tak jako Ty jsi psal, ale bylo i opětovné padání a znovunalézání sebe.
Leora

[LEORA]

smarte,
taky bych váhala uvěřit, kdybych u toho nebyla a na vlastí oči viděla a rukou dotýkající se přejíždění po rovné páteři dcery po mnoho dní ještě potom.
Něco ustála a byl jí dám dar skrze léčitele.
Něco neustála a bylo jí dáno v životě prožít jiný tělesný problém a to dost tvrdě. Byla to lekce, nejen její, ale i jejího okolí.....má, manželova atd. leora

[ester]

Leoro, píšeš opravdu krásné básně.
U mne je zázrakem to, jak se má životní cesta srovnává a uhlazuje, pomalu a jemně se tvaruje dle mých představ a snů. Ester

[LEORA]

ester,
ty básně jsou součástí toho zázraku co se mi dělo, děje.....kdy se má bouřlivá životní cesta taky jako Tobě, srovnávala a zklidňovala a tvaruje.......byly, jsou mou terapeutickou cestu i touto formou ve spojení s univerzem a Akášou.
Když jsem vždy něco takového psala - měla jsem vnímání napojení na horní sféry bytí. A při zpětném čtení mnohokrát.....se mi rozpouštělo něco, co tísnilo mého člověka - vždy mě to neskonale pomohlo.
Ale fungovalo, funguje to i v radostném přijetí. leora

[Wendys]

[Damao]

Wendys, ono je možné všechno. Nejde ani tak o prodloužení kostí, spíše tělo dostane energetický pokyn zaujmout určitou polohu.
Můžeš si na to udělat takový malý nevinný experiment.
Začni tím, že si porovnáš délku svých dlaní a prstů - přilože je k sobě a pečlivě zkontroluj, zda není jedna dlaň a prsty delší než druhá.
Pak si vyber tu dlaň, kterou chceš prodloužit - je to dobré třeba pro hráče na piáno, nebo na strunné nástroje. Tu ruku zvedni do výše nad hlavu, postav se k tomu. Druhá ruka je volně podél těla.
Představ si, že někde těsně nad Tvojí hlavou je jablko, nebo sluníčko, či andílek, co chceš. Natahuj se za ním, ale nevystupuj přitom na špičky. Jen ruku natahuj co nejvíce. Snaž se pomoci si i svým dechem pomoci a představuj si, že je možné ruku nafouknout a tak prodloužit. Vydrž takhle nejméně 1 minutu, raději více, ve stálém napětí, jako bys chtěla se něčeho nad svojí hlavou alespoň dotknout.
Pak vydechni a hned přilož dlaně a prsty k sobě - a uvidíš.
Nemusíš se bát, nezůstane Ti to, po nějaké době se vše vrátí zpět.
Naopak, když bude tohle cvičit například se zkrácenou končetinou, může se Ti podařit také takový zázrak, jak je zde popisováno. Rozdíl je jen v době, ale tomu se dá určitým způsobem pomoci.
Podobně se léčí skolióza u dětí. Děti pochodují do kopce a přitom jsou motivovány, aby zpívaly. Hrudníčky se rozpínají a páteř se rovná.
Existuje i jedno tibetské ozdravné cvičení na uvolnění páteře (i plotének), ale to bych to jen dále a dále rozplizával.
Jde o manipulaci. Bude mít ovšem úspěch tam, kde naučíš například děti nebo mladé lidi držet páteř vzpřímenou. Jinak si léčení vyžaduje práci s klientem, aby pochopil psychosomatické příčiny svých potíží a rozhodl se to změnit.

[Wendys]

[Damao]

To už by bylo spíše na terapii, kde bych Ti mohl odpovědět přesněji a odpovědněji.
Pokud jde o tu úvahu, zda by pomohlo představovat si, tedy hlavně prociťovat, že máš končetinu zdravou - to je základem mentálních cvičení doporučovaných v tibetském léčitelství a v taoistických ozdravných cvicích.
Říká se doslova, že by se šlověk neměl nutit udělat nějaký cvik, na který nestačí, ale že by si ho měl předtavovat, jak jej dělá a nejlépe kdyby to přitom cítil, že jej dělá. Ten pocit, ten je rozhodující.
Samozřejmě, důležitá je psychosomatika - pokud nepochopíš proč toto a proč teď, šance na úplně uzdravení je malá.