Kdy to přijde?

[samanka]

Potkávám se s lidma z reikiwebíku i jiných duchovních či ezoterických směrů a pořád mi cosi vrtá v hlavě.

Každý z nás, kteří nestojí na místě, prodělali všemožné terapie, léčení všeho druhu. Často je nám všem teorie jasná jako křišťál.
Jenže ať koukám, jak koukám, pořád nikde není hotovo. Čekám, kdy budou kolem mě jen samí šťastní a harmoničtí jedinci, ale proud nových zkoušek a problémů jakoby neměl konce.

Co mě hodně dostalo byl nedávný střet názorů s jedním z dlouholetých duchovních učitelů (ne mých). Myslela jsem si, že aspoň ten by mohl mít vymalováno, jasno má ve všem na světě, ale pak ho postihlo to nejhorší: konfrontace s realitou a on to neunesl. Začal kolem sebe kopat, prskat nenávist a zlobu, urazil se.
Koukala jsem na to s otevřenou pusou.
Hmmm pořád má na čem pracovat i když on si to nemyslí.

Napadlo mě, jestli po splnění toho, co si máme v tomto životě splnit, se nepřesouvá něco z toho dalšího, tak nějak do foroty. Abychom tady zatím neusnuli na vavřínech. Dokonce i jedinci, kteří prošli metodami,
o kterých prohlašují, že už opravdu zázračně léčí všechno na co si vzpomenete do 10. kolena, i ti pořád nejsou za vodou.

Tak jak to je, co myslíte?

šamanka

[Dagmary]

Šamanko,ty jsi uhodila hřebíček na hlavičku Tohohle jsem si všimla taky a mám stejné zkušenosti.Zrovna poslední dobou nad tím taky přemýšlím.Moc sem nepíšu,ale ráda čtu názory druhých,už se na ně těším.

[Evik]

[Tazz]

Problém je v tom, že žádná z metod, které se nabízejí jako zázračné, nebo jen léčivé, neřeší příčinu všech problémů. Každý z nás, a nikdo není výjimkou, žije ve svém světě konceptů a schémat. Podle nich pak jednáme. Vedeni hněvem, připoutaností a nevědomostí. Třemi jedy mysli. Ten, kdo si uvědomuje, alespoň částečně, že není něco v pořádku, začne hledat. Byly nám dány nástroje jak ulevit druhým, ale ne je změnit. Každá bytost se musí změnit vědomě sama. I v léčení pomáháš tělu, ale to se musí uzdravit samo. Pokud to dovolí jeho karma.

Co se týče všemožných mistrů (čehokoliv), jsou to taky jen lidé. A pokud u něj převáží pýcha nad vlastními schopnostmi, už to není žádný mistr, protože právě pýcha (a nejenom ta) vytváří negativní karmu. Stará pravda říká, že mistr tě může naučit jen tolik, kolik sám umí. Víc ne. Jediná cesta je přát všem lidem jenom to nejlepší a budovat schopnost aktivního soucitu. Shopnost vědět, jak a kdy pomoci.

Pokud to pomalu nezačneme chápat, budeme v každén dalším životě opakovat ta samá schémata.

[jc]

Jéééééé, tak tohle je krásné téma. Myslím, že se touto myšlenkou zabýváme všichni. A všichni jsem s ni konfrontování v realitě každodenního světa. Když jsem četl tady tu diskusi poprvé, tak jsem se začal opravdu upřímně smát. Vzpomněl jsem si na jednu příhodu, která se stala mě. Již nějakou dobu se zabývám Feng-Shui a hodně mě to baví a věnuji tomu spousty času. Před nedávnem nám do bytu přidělávali kabel. Přišel takový bodrý, asi 60-letý chlapík, všem změřil, natahal dráty, zapojil, zprovoznil. Prostě „fungoval“. Při vyplňování papírů po té, co práci dokončil, se jen tak mezi vyplňováním kolonek ve formuláři zeptal, co dělám. Řekl jsem, že Feng-Shui a hned jsem se jal mu to vysvětlit. Načeš on jen tak zvedl hlavu od toho svého formuláře, podíval se po pokoji, vrátil se k formuláři a jen tak mezi zuby procedil: „…nevypadá to….“. Pokaždé, když si na to vzpomenu, musím se smát.
Pořád něco studujeme, kážeme, radíme, učíme druhé, ale úplně z toho všeho vynecháváme sami sebe. Prostě kovářova kobyla chodí bosa. Ano, jsme obyčejní lidé, kteří se věnují tomu, čemu se věnují. Snažíme se (asi ne všichni, ale snad většina z nás) pomáhat jak umíme. Ale věřte mi, že i zubař chodí k jinému zubaři si nechat „udělat“ zuby, že i chirurg jde k jinému si dát zlomenou nohu do sádry…. No a my prostě někdy musíme jít k někomu jinému z nás, aby nám pomohl s naším problém, protože sami sobě terapii prostě dělat neumíme. Nemůžeme se přeci pozastavit nad tím, že zubaře bolí zub, že chirurg má zlomenou nohu…. Prostě i já, který se snažím všemožně využívat Feng-Shui mám pokoj, který tak vůbec nevypadá.
Nejde přeci dosáhnout absolutní harmonie. Abychom všichni byli totálně šťastní. To by bylo proti všem duchovním zákonům jako takovým a hlavně proti základního principu tvoření a to je, že vše vzniká z protikladů. Prostě nic není jen Jin nebo Jang, každý Jin má v sobě Jang a každý Jang má v sobě Jin. Když převládne Jin, okamžitě nastoupí Jang, aby jeho vládu vyrovnal. Takže i každá harmonie je vyrovnávána chaosem a naopak. Proč hledáme harmonii? Protože žijeme v chaosu. Proč přichází chaos? Protože harmonie nás zbavuje ostražitosti, necháváme věci „být“. Naším úkolem je žít v radosti a pro radost. A když se z tohoto kurzu vychýlíme, tak máme vědět, jak se ke kurzu zase vrátit. Celá energie bytí se točí ve spirále, takže jednou je vlevo, pak nahoře, pak vpravo…. Nic se nepohybuje lineárně. Vše má své vrcholy i propady. My se učíme rozdíl mezi vrcholy a propady zmenšovat, ale eliminovat je úplně nejde. A tak i „my učitelé“ máme svůj propad a potřebujeme pomoct vrátit se k vrcholu……

[smart]

osobně musím říct, že s reiki přišlo do mého života významné zklidnění a takové všudypřítomné štěstí. možná se vezu na nějaké dobré vlně, nebo se ze mě stal flegmatik, nevím. každopádně zažívám hluboký pocit, že se vše děje správně. tímpádem mi odpadlo moje dřívější neustálé usilování o něco. občas mám pocit diváka, který se zaujetím sleduje, co se děje v jeho vlastním životě.
ale kdo ví, třeba se jen šikovně vyhýbám škole života a jen si užívám na úkor práce, nevím... občas si připadám jako životní ztroskotanec, kterýmu se nepovedla základní pointa, ale většinou to dřív nebo později přejde.

myslím, že dokud budu dýchat, budu pořád něco řešit...

[sunnyi]

"...ale pak ho postihlo to nejhorší: konfrontace s realitou a on to neunesl. Začal kolem sebe kopat, prskat nenávist a zlobu, urazil se.
Koukala jsem na to s otevřenou pusou."

Tak mě napadlo šamanko, jestli narážíš na moji nedávnou výměnu názorů tady s Damaem? Napadá mě to proto, že něco podobného, i když kulantní formou, mi tohle podsouvala Džarmí, riki, a zřejmě tomu věří i Damao. A taky proto, že vím, že právě s Damaem jste svým pohledem na svět hodně spřízněni a můžeš být citlivá na jakoukoliv jeho kritiku.

Zajímalo by mě, jak víš, že člověk, který upozorní na něco, co se mu nelíbí na přístupu někoho jiného "kope, prská nenávist a zlobu a uráží se"? Jsem opatrný při používání pojmu "zrcadlo", protože podle mě je tento koncept snadno zneužitelný, v tomto případě mi ale rozhodně připadá zcela namístě.

Můžeš mi to věřit nebo ne, ale tohle se mě opravdu netýká. Nic takového v mých odpovědích Damaovi nebylo, ani jsem se neurazil.

To, že jsem napsal, že se vynasnažím na jeho příspěvky již dále nereagovat je důsledkem toho, že prostě vzdávám jakékoliv další pokusy najít si k sobě navzájem cestu. Alespoň prozatím. To, že si dva lidé nerozumí, že jsou, obrazně řečeno, jako dvě roviny, plující prostorem, které se vždy míjejí, i když v určitém bodě se mohou občas protnout, není nic tak neobvyklého.

S Damaem jsme se setkali přede dvěma lety na jeho semináři. Docela jsem se na setkání těšil, věřil jsem tehdy, že si máme navzájem co předat. Zjistil jsem ale, že to asi nepůjde, že si prostě nerozumíme. A důvod, proč ne, se neustále promítá i tady na fóru. Není to žádné tajemství. Už dříve jsem tady Damaovi napsal, že, podle mne, nechce nebo neumí naslouchat druhým. Mám k tomu důvody a stojím si za tím. Kromě těch, získaných při našem osobním setkání, každý, kdo to vidět chce, to snadno vidět může i z příspěvků tady.

Několikrát jsem se na to snažil upozornit, že si snad něco uvědomí, to se však evidentně nestalo. Tak teď už jsem to prostě vzdal.

Není v tom žádné kopání, žádný vztek, zloba, uražení se apod. Prostě jen pokrčení rameny: "Tak jak chceš."

Máš samozřejmě právo myslet si o tom cokoliv. Snad by ale stálo za zamyšlení, co Tě vede k takovým soudům. Jestli ta Tvoje slova: "...jasno má ve všem na světě..." nepatří spíš Tobě a některým dalším tady na fóru.

Mirek

[Tazz]

[smart]

[samanka]

sunnyi: čelist mi spadla po druhé v krátké době!

Vůbec se můj příspěvek netýkal tebe ani nikoho na tomto fóru, jak se píše ve filmu "podobnost čistě náhodná". Zlobíš se zbytečně. Ani jsem si ničeho mezi tebou a Damaem nevšimla. To, že si tu občas vyměníme bouřlivěji názory, považuju za normální, ba hodně dobré a výživné pro obě strany, protože nás to přivádí k tak zajímavým zamyšlením, které by jinak než konfrontací na povrch nevyplavaly. S tebou mě jen mrzí jeden můj příspěvěk, který se skutečně týkal tebe a já v něm byla zbytečně ostrá a pak mě to dlouho mrzelo. To ale nebylo o Damaovi.

Nevím, jestli máš pocit, že my všichni si tu medíme v tom že "víme všechno na světě"? Já to tak nevnímám.

Podívej, jednalo se o problém rozpadu vztahu, kdy dotyčný odvážně tvrdil, jak "zná a rozumí ženám víc než ony samy", což je od muže zajímavé tvrzení. A útočil na ženy tak jednostranným a nehorázným způsobem, že mi to zajiskřilo s jedním problémem, který jsem právě řešila a měla potřebu se k tomu vyjádřit a jedné konkrétní ženy se zastat. Dotyčný zásadně nepřipouští žádné diskuze ani pod svými články ani na svém blogu, takže se s ním těžko rozmlouvá. Našla jsem si tedy jinou cestu a narazila. Navíc připouští jen příspěvky, které pouze souhlasí nebo chválí autora. Pokud někdo tvrdí, že za všechno na světě - dokonce i světovou krizi a rozpady manželství můžou jen a jen ženy, pak mám potřebu k tomu říct svůj názor. Podle mého je vztah dvou lidí vždy o DVOU lidech (což ho rozzuřilo a urazilo), ne že jeden může za všechno. Nebyla jsem ve svých názorech jediná, bohužel na žádost autora těch článků byly nakonec všechny články (i cizí), včetně diskuzí, smazány. Bylo to hodně bouřlivé a emotivní.

Víš, oblibené zrcadlo mi občas připadá poněkud jednoduché a zavádějící
tvrzení. Člověk se pak jen nimrá v tom, cože mu to má zobrazovat (nejsem zastáncem názoru, že všechno v životě je jen a jen o zrcadlech), ale už se na situaci nepodívá z nadhledu, v dalších souvislostech...

Tolik na vysvětlenou, tohle snad o tobě přece není.

Ale třeba tvoje reakce bude tobě a Damaovi užitečná.

šamanka

[sunnyi]

Jejda, tak to jsem rád, Mílo. Jak snadno dojde k nedorozumění

Dík za vysvětlení.

Mirek

[Evik]

[clovek]

Dobrý den.Stejně jako trvá vesmírný rok naší zemi necelých 26000let a vždy se vrátí na začátek,ale do jiné,vyšší sféry.I my v životě se vracíme na počátek,ale je to ve spirále.Každý začátek je ve stejném bodě,ale o spirálu výš.To co by tě dříve zabilo,nebo by jsi se zbláznil,tak tě teď jen posílí.Proto i u mistra se to děje,akorát, že on ty spirály má o něco výš a učení o něco tvrdší.Urychluje se to,čím víc chápeme a né jak jsme zasvěceni.I mistr tesař se utne a laik dokáže udělat sochu na oltáři,která přežije věky.Jen skutek a né zasvěcení,jen myšlenka a né úmysl.Neplect si radost a boží lásku.Radost vychyluje váhy a pak přijde protiakce.Láska dokáže zastavit i ten největší výkyv do negativity.Když ti umře maminka,na jak dlouho vychílí tvé váhy do prava.Když jí z lásky popřeješ šťastný odchod a tvoje láska jí bude provázet na onen svět,kam se vychýlí jazýček vah?Když budu šířít kolem sebe jen lásku,tak jak na ni někdo může reagovat.Copak když mne někdo miluje boží láskou,tak jediné,co můžu udělat je,že to přijmu.A dodá mi to něco do mé osobnosti...radost,sebedůvěru,sílu...někdy mne napadá,že kolem sebe nevidíme osvícené lidi jen proto,že jsme hluší a slepý.Copak k osvícení nedochází v poslední vteřině života,kdy vše pochopím a pak odejdu.Nemusí to být jen vteřina,ale jako příklad.Copak ten sousedův děda to nezažil při své smrti?Copak to dítě v televizi nova odešlo jen proto,že už skončilo své poslání v tomto životě?A co když to dítě zažilo osvícení.Jen proto,že kolem sebe nevidím šťastné lidi,tak nejsou? Buď jsem slepý,nebo se pohybuji na špatném místě a nebo mezi špatnými lidmi.Ale kdo za to může.Přece jen já sám,já sám můžu vše zmněnit.Trochu mne mrzí vaše napadání.Nebranit se patřilo k prvnímu přikázání ježíše a jeho žáků.

[Annaka]

[Lendulka]

Pro Annaku:
Moc pěkně řečeno - souhlasím s tebou.
Miluju svobodu vyjadřování. A ještě víc miluju, když za slovama cítím smysl.