co dělají reikisti, když nereikují?

[ilumauir]

občas mě napadá, co dělají všichni ti lidé, kteří se zabývají duchovnem, když se duchovnem nezabývají. Co dělají učitelé, když neučí, co léčitelé, když neléčí, co organizátoři, když neorganizují, co cvičitelé, když necvičí. A co dělají ti lidé z druhé strany? Kam mizí všichni ti účastníci kurzů a seminářů, když akce skončí? Co se stane s pacienty, když opustí léčitele? Jedna kamarádka cvičí tai-či, vždycky nadšeně vypráví, jak jí nějaký ten kurs nebo seminář energeticky nabil. "A co děláš s tou energií potom?" zeptal jsem se jí jednou. Nedokázala mě odpovědět. Týden po semináři byla zase down, vyčerpaná z hádek s manželem, starostmi, problémy.

Všude je takových esoterických kursů a seminářů, tak proč to ksakru není vidět na lidech, když jdu po ulici? Třeba ta nevrlá prodavačka byla minulý týden taky na nějakém báječném kursu, ale už to nadšení z ní vyprchalo, když se střetla z "realitou", nebo ten úředník nebo soused. Třeba jsme tam už byli všichni a akorát to o sobě navzájem nevíme a tak se furt na sebe šklebíme a ksichtíme, místo toho abychom se smáli.

drazí přátelé kolem reiki, co děláte s tou energií, když neléčíte? nebo když neučíte někoho léčit? nebo co byste dělali, kdyby všichni lidi na Zemi už byli zdraví, všichni už to reiki uměli, všichni by už byli moudří? reikiwebík by bylo možno zrušit, co pak? co byste dělali?

A co bych dělal já? radoval bych se, slavil od rána do večera, tancoval bych a zpíval... a tak si říkám, proč čekat až se všichni uzdraví a umoudří?

Hledám místo, které není ordinací ani školou, kde prostě jsem, jaký jsem, kde není koho léčit a není koho učit, kde jen sdílím radost a lásku s druhými lidmi a oni sdílejí to své se mnou...

[samanka]

Zvláštní otázka. Pokud je člověk "on the road" pak žádný kurz nebo cokoliv dalšího není oddělená část života, ale krok na cestě.

Když neposílám někomu (což nedělám v jednom kuse, občas), pracuju sama se sebou ať už posílání do situací, otlapkáváním potřebných míst nebo dalšími aktivitami. Mimoto chodím normálně do práce, sportuju, chodím na pivko, do čajovny, čtu, koukám na TV, studuju, randím, miluju se...Prostě to samé co všichni ostatní. Jen mi znalosti alternativních metod(díky mé děravé hlavě chabé) pomáhají každý den se zlepšováním psychiky nebo života. Nejsem ovšem léčitel, jen taková malá brněnská šamanka.

Ale časem jsem se posunula do pozice (a mezi lidmi se kterými se potkávám nebo přátelím to normální je, zaměstnání u počítače se netýká), kdy považuju za normální věci mezi nebem a zemí, na které většina běžné populace hledí jako na ujeté (v těch umírněnějších termínech). Vůbec mi to v normální konverzaci nedochází, když se na mě divně koukají a neví o čem mluvím.

Pokud jedu na nějakou akci, pak určitě následky nekončí tím, že dojedu domů a zavřu za tím dveře. Obvykle se mi dostane tolik inspirace a námětů k přemýšlení na dlouho.

Jak využívám energii poté? Záleží na co jedu a v jaké situaci jedu.
Když mi bylo mizerně po jednom mizerném vztahu a chybělo mi doplnit hezkou mužskou energii jela jsem na tantru a tam se mi dostalo všeho čeho jsem potřebovala. I ověření dlouholeté zkušenosti, že když někdo o něčem mluví od rána do večera a tváří se jako největší odborník, nemusí tomu tak být v praxi. Naopak se může ukázat jako diletant největšího kalibru, ale to je jiné téma. A bylo mi líp, po těch energiích.
Na ženské skupině jsem načerpala krásnou ženskou energii pospolitosti, vzájemné podpory a krásy, kterou si dokážu vyvolat dodnes, byla to síla.
Jo a na šamanech jsem se potkala s divokou i tajemnou energií, bomba která mě fakt hodně fyzicky utahala, ale ten pocit "žen co tančily s vlky" se neztrácí...
Konstelace mi daly nový vítr do rodinných vztahů i když to nebyl žádný zázrak, ale spíš pochopení, odpouštění.
A tak dál...

Ale jako vždycky - všechno je individuální. Je hodně obrážečů akcí, kteří se honí za kvantitou a trumfují se kdo kde byl a kam vyrazit příště.
Každý se může rozhodnout jestli chce něco spíš prožívat nebo se účastnit.
Mám své tři největší koníčky a čím déle je dělám, tím mám větší pocit, že se propojují.
Nakonec všechno je jedna energie je v jiných formách

šamanka
PS: jaký máte recept na posilování paměti?

PS: Teď mě došlo, že tam stejně všechny tyhle formy energie (pro moji individualitu vlastní) jsou, jen podle situace míň nebo víc rezonují.

[toora]

[toora]

[Alwen]

Dobrá otázka k zamyšlení

Asi bych to u sebe rozdělila chvíle aktivní práce s Reiki a chvíle pasivní. Protože mám pocit, že poslední měsíce jsem tak nějak v Reiki pořád .. neaktivuju, nezastavuju, spíš si to v některých chvílích uvědomím, když energetické projevy jsou silnější. Ovšem po tom, co jsem četla příspěvky ohledně tekoucí energie moc nevím, zda to nazývat chvíle v Reiki .. protože to jsou spíš chvíle, kdy jsem v harmonii a klidu a nemusím ani Reiki vědomě aktivovat.

Ve chvílích, kdy na sobě ani s nikým jiným nepracuju, ale žiju "normální všední život" užívám výsledků své předešlé práce. V případě, že si to z nějakých důvodů neužívám, řeším proč se to děje, takže zase přecházím do aktivní práce

Co se týče kurzů, pokaždé si odnesu něco, co jsem potřebovala a za čím jsem intuitivně šla. Vydrží mi to ještě dlouhou dobu. Občas se mi stává, že se na nějakou takovou akci těším tak hodně, že to prožívám už týdny dopředu, prociťuju chvíle, které mě na kurzu čekají a vůbec .. mám takové zvláštní pocity.

[samanka]

Chci jen doplnit k tomu co psala Alwen:
Taky se mi často dějí věci než na tu akci dorazím - už "dopředu".

Energie z akce se nikam neztrácí, ale zaleží na každém co si z ní odnese
a jak to aplikuje v praxi!!!
Ta dodatečná únava bývá normální - první dny je člověk nabitý zážitky a nezvykle intenzivním děním a pak ta intenzita potřebuje opak - odpočinek, zažití a vstřebání toho co kdo potřebuje.
Taky nefunguje, že jedu na jeden víkend a od pondělka jsem jiný člověk, mizí problémy a nastává ráj na zemi. Znovu a znovu PRÁCE NA DLOUHO!

šamanka

[Srdce]

No když nereikuju sebe nebo jiné....tak řeším otázku čištění sebe...a to nejen fyzicky, ale spíš skrze poznání sebe a toho co mě všechno ještě "visí"....ráda bych totiž nejprve vyčistila - "očistila " sebe a pak čistá pracovala dál pro jiné...
....a jinak nemám to tak, že bych to kouskovala na život když reikuju a když né...je to takový proces...souvislý...plynulý

...a jestli potkáváš takové mrzouty lidi a nebo tě tohle nějak se dotýká....tak říká můj mistr není to jejich problém, že jsou takoví..oni mají svou cestu, ale je to "problém" tvůj - protože tobě to cinklo na něco, že sis toho všiml, že tě to oslovilo..takže ty zjistit co to má pro Tebe znamenat

[Alwen]

Šamanko, taky to tak mám.
Z kurzu jezdím spokojená, protože tam vždycky najdu něco, co jsem potřebovala k pořešení nějakého svého problému, s kterým jsem do té doby nějak moc nepohnula. To mě naladí do stavu nadšení

U mě příklad co psal Ilumanuir taktéž nefunguje. Většinou třeba z konstelací přijedu v náladě a pocitech, které jsou nadšení na hony daleko. Ale taky s pocitem, že vím o čem a že se můžu pohnout zase o kus dál.

Naposled jsem byla na kurzu v březnu a nadšení mě ještě neopustilo, naučila jsem se hromadu fajn věcí. Na druhou stranu taky umím být mrzoutská, vystresovaná, unavená a nevrlá. Já myslím, že jeden kurz nestačí k tomu, aby se člověk změnil najednou o 180st. Myslím, že i mistři Reiki nažívají takové chvíle.

[ilumauir]

máte zajímavé životy, doufám, že se brzy potkáme...že to nebude žádný kurs nebo terapie, ale ŽIVOT...

[mamka]

Také přidám něco k tomuto tématu.
Nejdřív jsem nevěděla, co k tomu říci, připadalo mi to celkem zbytečné. Nakonec ale přišlo zjištění, že i mě se téma dotklo. Možná trošku jinak, ale přesto.
Takže jak to mám já... jednak bych se tě, Ilume, chtěla zeptat, co konkrétně jsi měl na mysli tím reikováním? Pouze přikládání rukou, vědomé napojování na reiki?
Já to vnímám trochu jinak. Od prvního zasvěcení nerozlišuji mezi "normálním životem" a reikováním. Reiki mě poznamenalo asi tak, jako někoho třeba tetování . Je se mnou neustále, ať na to myslím nebo ne. Zpočátku to bylo permanentní myšlení na to, že "mám reiki" a pořád jsem všechno musela řešit. S úsměvem jsem si na to období vzpomněla, když jsem se teď setkala s paní, která je pár měsíců po kurzu. Říkala jsem si, proč že všechno neustále řeší a probírá? Skoro jsem zapomněla, že jsem to měla taky tak. A až časem se reiki stala mou součástí. Něco jako sžít se s novou barvou vlasů .
Přikládání rukou nebo posílání reiki už nevnímám jako činnost nějak oddělenou od mého "civilního" života. Jen je s tím spojen určitý pocit zesílené radosti.

Taky jsem se zamyslela nad tím, proč tak ráda chodím sem na RW...
Zřídka to je kvůli konkrétnímu dotazu a potřeby konzultace. Většinou sem chodím proto, že si chodím "cucnout" vědomého spojení s reiki. Pro mne to je skoro totéž, jako atmosféra na kurzu. Vnímám a cítím tu nádhernou energii. Tou, kterou je nabitý vzduch, když spolu pracuje více reikistů. A to mi dělá mooc dobře

[okenko]

Mamko, to jsi tak krásně napsala, podepisuji se pod tím nádherným textem.
Ilu, kdy si uděláš R1???
Objímá M.

[ilumauir]

Potřebuju R1, když nejsem léčitel? Potřebuju R1, když mám R17?
Okénko, co kdybys mě tedy zasvětila ty a třeba hned tento víkend...

[grasshopper]

[okenko]

Milý Ilu,
děkuji za důvěru, nezasvěcuji.
Je mnoho cest, které mne vedly, mnoho kursů, technik, mnoho knih. Cítím, že reiki je pro mne základ, učí mě vděčnosti, bezpodmínečné lásce a soucitu. Prolíná se do všeho, co činím a jsem vděčná, že jsem s reiki už tolik let.
Namaste, M.

[DuhovyMystik]

Poslední dobou zjiš´tuji, že reikuju čím dál více... ať sebe, rostlinky, zvířátka, tak lidi co to chtějí, potřebují... už si i o reiki říkají... úžasné...

Jen, abych neulít...