Křesťanství a reiki

[mamka]

Śamane,
dovolím si s tvými názory nesouhlasit. Není to proto, že bych si myslela, že jsem lepší . Jen si myslím, že je to často naopak, než jak píšeš.
Diskuze vzniká především proto, že se liší naše názory, že se každý snaží obhájit svou pravdu. Výsledkem úspěšné diskuze, si myslím, je najít alespoň něco, co je průnikem a sjednocením rozdílných pohledů na věc.
To znamená, že i ty, ačkoli říkáš, že nesouhlasení s jiným názorem, je povyšování, tak sám prezentuješ své názory, často dost odlišné od druhých. I ty jsi přesvědčen, že tvůj názor, tvá pravda, je ta správná.
Ano. Je. Ale především pro tebe. A ty se snažíš, aniž si to možná uvědomuješ, přitáhnout jiné, aby tě v tvé pravdě podpořili.
To, že s tebou nemusíme souhlasit, ještě neznamená, že svou pravdu povyšujeme nad tvou. Je jen jiná a třeba výrazně odlišná.
Jenže..co je pravda? Ta absolutní? Existuje vůbec? Kdo to ví? Myslím, že nikdo a že vlastně veškeré naše snažení o tzv. duchovní růst není nic jiného, než pokus o nalezení té absolutní a konečné pravdy. Nějak mi začíná docházet, že tenhle výsledek je mimo lidské schopnosti. Přesto...i když asi marné, tohle snažení mne pořád baví .
A pokud se vrátím k tvé větě "V okamžiku, když něco odmítám( tak je to negativní) a něco povyšuji nad to první, je to vlastně povyšování se a jsme na začátku", tak s tím se moje pojetí pravdy taky zrovna neslučuje.
Odmítání ještě neznamená povyšování. Jestliže odmítám něco, s čím mám špatnou zkušenost, nebo např. konání, jehož výsledkem je utrpení někoho jiného, pak to nemohu považovat za povyšování. To bys nemohl uznávat rozlišení mezi dobrem (Láskou) a zlem, které existuje, ačkoli spousta lidí tvrdí, že nikoli. Teď mne napadá tvůj boj proti radaru. Doufám, že jeho odmítání dnes nepovažuješ za nějaké povyšování se nad militantní chování některých skupin? A co takové povinné očipování obyvatelstva? To je přece taky něčí názor.

Já nemám právo něčí názor odmítnout.Já mu musím vyjádřit stejný obdiv jako svému názoru
Tak musím přiznat, že s tímhle se taky nedokážu vnitřně srovnat. Jsem přesvědčena, že nopak mám právo, pokud beru odmítnutí jako neztotožnění se s názorem. Můžu hledat, jestli mne něco z toho názoru může obohatit, ale pokud ne, pak ho mám právo odmítnout. To je ta moje, tvoje, jeho pravda. Avšak z pohledu absolutní pravdy, je každé takové rozhodování naprostou zbytečností . Takže mi z toho vychází, že chytit na začátku cesty životem jednu pravdu a za ní si celý život stát, je naopak pořádná brzda. Život je změna, změna je vývoj. Buď směrem dopředu nebo zpátky. Jediné, co mohu brát jako stabilní, jsou základní pravidla, která si nastavím a přes která nejede vlak. Takové malé osobní desatero, které může vycházat z toho velkého.

Milý šamane Jožko, možná to vypadá, že s tebou nesouhlasím víc, než hodně, ale tak to není . Je to způsobeno jen tím, že podobná diskuse prostřednictvím klávesnice postrádá osobní kontak, ten pohled do očí, který řekne často víc, než tisíc slov .
Jinak ti přeju hodně štěstí v nové etapě, kterou jsi teď zřejmě nastartoval.
A hlavně Mirce přeji ze srdce, aby tvůj svět příliš neboural ten její a nechal jí prostor pro hluboké nadechnutí.
mamka Dáša

[rendyy]

Džarmi: Myslím, že tohohle neznáš. Nebyl to žádný cikán, byl vyšší a svalnatý. Tibeťané mají takové ty typické rysy tváře, pár lidí z okolí je má a on taky. Jenom jsem si to uvědomila, až když mi ukázal ten tibetský amulet.

[samanka]

cituji:
[Já nemám právo něčí názor odmítnout.Já mu musím vyjádřit stejný obdiv jako svému názoru.Ani jeden není lepší nebo horší.Ale nikdy nesmím žít podle cizích názorů.Pouze musím žít svůj život.Já musím přijmout cizí názor a hledat v něm střípky pravdy, které spouzní s mým životem.V okamžiku, když něco odmítám( tak je to negativní) a něco povyšuji nad to první, je to vlastně povyšování se a jsme na začátku.

reakce:
Občas jsem z tvoji filozofie trochu zmatená, jakoby si některé prohlášení protiřečili. Asi to myslíš dobře - respektovat cizí názor, ale napsat "nemám právo něčí názor odmítnout" nebo "já musím přijmout cizí názor" je dost zavádějící. "Musím žít vlastní život" tomu trochu odporuje.
"v okamžiku když něco odmítám a něco povyšuji nad to první,...atd."
Myslím že když něco odmítnu, tak na to mám právo, pokud skutečně žiju svůj život bez snahy se zavděčit nebo působit jako bezpodmínečný pozitivista, což, přiznejme si, nejsme asi nikdo. Být sám sebou ještě neznamená povyšování. Pohlížet na cizí názor s odstupem, tedy nemuset ho přijmout mi nepřipadá jako nic zlého.
Souhlasím s Dzarmi: být v něčem lepší může být pouhé konstatování skutečnosti, nikoliv povyšování. Záleží na jemných nuancích o co jde.
Ty jsi pravděpodobně myslel spíš duchovní stránku věci...

šamanka

[rendyy]

Tak si představte, co se mi zase stalo.

Včera u nás byla ta veliká bouřka a telefonoval mi pán ze sboru, zajímal se, jak mi je. Řekla jsem mu, že dobře, že od té doby, co jsem se osvobodila od vlivu společenství je mi velice dobře. Říkal, ať si nedělám hlavu, že není všem dnům konec, že se třeba nechám pokřtít za půl roku, za rok...
Řekla jsem mu, že se cítím být pokřtěná, ale neměla jsem sílu mu říct, jak k tomu došlo, i když se ptal. Jen jsem se jaksi zakuckala a řekla jsem, že to kamarád... Říkal, že křest, to není jen tak, že to má formality a musí se zapsat do nějaké knihy. Řekla jsem mu, že ať to proběhlo jakkoliv, je to věc mezi mnou a Bohem, že si nepřeji, aby do toho někdo zasahoval formalitami. Ptal se mě, jaký kamarád to byl... Řekla jsem: V první řadě Bůh, samozřejmě... A dál jsem nevěděla. Asi Pán Bůh zakročil a v důsledku bouřky nám totálně vypadlo spojení a pak už to nešlo. Asi to bylo jasné znamení, oddělení, že máme každý svůj svět.

Potom jsem byla vždycky, i když jako křesťanka, tak napůl křížená s haré krišna filozofií. Milovala jsem způsob vaření, kdy se jídlo nabízí Bohu. Často jsme doma dělali takové hostiny... Nedávno jsem dostala nápad, že pro Pána udělám takovou kuchařku, kde budou fotografie z těch hostin, v neděli jsem vyfotila první a už jsem dostala odměnu. Život mi jaksi seslal knihu, kde byly pro změnu nafoceny fotografie sochy Buddhy Gautamy. Konkrétně, jednalo se se o výkladové karty se sútramy z Dhammapady, s komentáři od Osha. Totálně me mě to rozmetlo na kousky a konečně jsem pochopila.
Zároveň mi to dalo možnost prožít znovu jednu hlubokou emoci, jednu z nejintenzivnějších, jakou jsem kdy zažila. Zažila jsem ji znovu, když jsem se odhodlala opustit fixaci na křesťanství a Ježíše Krista, na Krišnu a na všechno, co se říká v jejich svatých knihách. Byla to prázdnota a strach, tenkrát jsem se moc bála. Teď jsem za tím objevila radost a lásku, je to nádhera. Je to jako když se před člověkem otevírá celý svět... a vítr svobody mu vlaje ve vlasech. Nebo jako najít konečně klíč ke svému srdci...

Možná, když jsem se rozhodla, že budu dělat to, co opravdu chci, když si dám šanci a zkusím léčit... tak Pán nechtěl, abych byla nějaký pomatenec, ale měla v sobě aspoň trochu jasno.

Jinak jsem si všimla, že tenhle příspěvek má číslo 108. Jsem opravdu dojatá...

http://www.videomix.cz/video/0YEq3St7CGs/

[Zbultran]

[rendyy]

Zbultran: http://www.videomix.cz/video/Yv8bHRHYyvM/

[Zbultran]

Rendee - hezky

[Dzarmi]

Nu Rendy,já jen doufám,že to není ten samej týpek.Ten,kterého jsem potkala já,mi sprostředkoval velice nepříjemnou zkušenost,hmm do života samozřejmě výbornou.Trošku mě vyléčil z mé naivity o takových lidech.
Nemohu si stále pomoct,ale u tvého popisu setkání s ním a jeho ve mě hrklo,protože to ve mě vyvolalo vzpomínku na mnou zmiňovaného muže.
Potkala jsem ho před sedmi lety a zapomněla jsem na něj a teď jsi mi ho vyvolala.Zvláštní je,že odpovídá věk,zvláštní rysy,jeho vhledy do tvých tužeb a přání,vzhledem k tomu,že jsi prcek o proti mě,tak asi teda bude vyšší a svalnatější.....Nu velice zvláštní.Zažila jsem si s tím člověkem poměrně dosti a byla bych nerada,kdyby někdo další mu skočil na špíček.Je to zvláštní exemplář. Já mu třeba věřila,že pochází z Peru a bla bla bla..
Měla jsem pocit,že mi vidí do hlavy.Říkal co jsem chtěla slyšet,vše vycházelo z mých představ o něm a o světě (zajímavé) a samozřejmě to vyvažoval něčím,co bych slyšela velice nerada.(viz tvoje braní energie)No pěkný divadýlka.Jako třeba ten amulet.Jestli má teda dvojníka,tak potěš Pánbůh.
Snažila jsem se na netu najít jeho fotografii.J.X. Doležal ho odhalil a napsal o něm pár článků do Reflexu,kde byl i vyfocen (ve věcech na sobě,který mi ukradl ).Nakonec byl i zadržen policií,ale někdy prostě dokázat kulišárny jako zlodějství se prokázat nedaj.Takže si běhá po světě a obírá lidi (nejen o materialy jako oblečení,telefony a foťáky..)ale i mnohem hodnotnější a osobnější věci.
Hmm ten nos si vybavuju měl nějakej jako tibeťan...

papáček Džarmi

[miwa]

Ahoj.Jsem rád že jsem provokativní.Je to ale jen filozofie mého nitra.Proto ještě musím hodně dlouho mlčet, abych dokázal vyjádřit jednou větou vše.Když absolutně zapomenu na ego, tak co zbude.Nic vyčteného, nic naučeného jen poznaná moudrost.Moudrost se nedá naučit.Je jen moje a to platí i o pravdě.Neodmítat, nehodnotit, neodsuzovat jen stát v klidu a nechat plynout Boží vůli.Utrpení je projev Boží vůle a mne nepřísluší ji kritizovat.Není to fanatismus, je to otevření se.Já jdu třeba dnes s rodinou na nákup a poštu a vidím v hustém křoví slunéčko sedmitečné.A to proto, že jdu a myslím jen na to že jdu ale vůbec nemyslím kam jdu.Jednou jsem se rozhodl, že jdu s rodinou nakupovat, tak už na to nemyslím.A proto můžu sílu okamžiku využít a vidět věci takové jaké jsou.Já už je nehodnotím a proto je vidím bez emocí.Nemusím přemýšlet ve strachu, jestli mne třeba kousne do ruky.To ještě nenastalo, tak proč se tím zabývat.Jednou jsem se rozhodl vzít tu berušku do ruky a už jsem rozhodnutý a neubírá mi to energii váháním.Takhle jsem to myslel.V tomto postoji je nádherné, že když se zmýlíš, tak si to plně uvědomuješ a příště se tomu vyhneš.Já si myslím, že tohle je ta moudrost.Nikdo mi nemuže nic vysvětlit, aniž bych mněl v srdci pochybnosti.Ale když sám něco poznám, nevyčtu ale poznám, tak je to životní moudrost.A z toho pramení má jistota.Vím, že ať udělám cokoliv, vše se mnělo stát a je to pro mé dobro.Když to bylo špatné, aspoň se můžu poučit a vím, že příště se můžu na sebe spolehnout, že to nezopakuji.Když mne někdo udělá něco zlého, tak se ohradím, ale bez vlastních emocí.I on tím že mně ublížil, je to pro moje dobro, a já to tak beru a poděkuji mu.Ale já to tak dělám běžně.V práci mne zprdne můj šéf a já mu poděkuji.On jen chce, aby to lépe fungovalo, nebo se jen potřeboval vybít.Znáte to, on po vás kamenem a vy po něm chlebem.Já říkávám láskou místo chleba. Nejsem dokonalý, ale vím,že mé nedostatky, mé provokativní prohlášení tady na vebu, jsou to, co mnělo zrovna zaznít.A přesně tohle udělala jestli se nepletu i rendy nebo wendy s tím křestem.To že ho zrovna teď a tady odmítla tak sama cítí, že udělala to nejlepší.Ale nesmí , musí se naučit nepochybovat ale věřit, zapochybovat, jednou se rozhodne a už o tom nemíní diskutovat.Ale to jí dává absolutní svobodu kdykoluv až nastane čas a bude mít z toho dobrý pocit, udělat další rozhodnutí a nezapochabovat o něm a křest přijme.Já to skutečně myslím tak, že když jsem si absolutně jistý, tak to ale neznemená, že jsem slepý a hluchý.Kdybych nemněl jistotu, nevěřil bych, tak bych třeba ještě dva dny přemýšlel a tom, zda jsem se rozhodl správně.To se ale nikdy nedozvíme.Tak je jednoduší se rozhodnout a tím to pro mne končí a já mám volnou hlavu bez myšlenek a proto můžu vidět berušku, slyším spívat skřivana na Barandově,jdu po chodníku a nezapomenu přivonět ke květům které míjím.To jen proto, že mám absolutní důvěru ve své schopnosti.Jsem nedokonalý přesně tak, jak to potřebuje svět kolem mne abych ho něco učil svojí nedokonalostí.Tak proč je ještě pitvat a užírat se jimy.Já si je zvolil na začátku před narozením a jednou jsem se rozhodl, tak proč se k tomu vracet.Zkuste někdy nekritizovat nebo nedívat se na svět přez růžový brýle.Jen tak bez emocí pozorovat svět.Když bude někdo vedle vás mít radost, tak se smát z jeho radosti, když bude mít bolest, tak plakat z jeho bolesti ale bez emocí.Mamko, to není protiřečení.Bůh se s námi smněje, s námi pláče ale zůstává v klidu.Protože k tomu nezaujímá vlastní stanovisko.Jako dítě.Smněje se a neví proč,prostě má radost.To se ale nedá nějak pořádně vysvětlit.A tak je to i s pravdou.Tu nemůžeme odsoudit.Prostě nezaujmout k tomu vlastní stanovisko, nehodnotit a teprve pak mohu slyšet, co ten druhý říká. Ale samozřejmně že ji můžu odsoudit, to je právo svobudné vůle.Tak že i když se někdy do vás navážím, je to jen polemika bez emocí a odsuzování.Vždy nejdříve přemýšlím o tom, co mi říká nepřítel.Většinou má totiž pravdu.A to je moje poznaná pravda.Šaman

[rendyy]

Ještě mám malý detail k léčení... Je úplně v pořádku někomu říct, že mu chcete pomoct a pomůžete mu udělat ten první krok, ale dál už musí sám? Jakože si uvědomujete, že to je něco, na co nestačíte, nebo se tím prostě nechcete hlouběji zabývat. Zkrátka si určit vlastní hranice, kam až jsem ochotná v léčení zajít a toho se držet, nebo je takový postoj právě něco, co pak může něco blokovat? Neumím to přesně vyjádřit, ale snad jste pochopili, co tím chtěl básník říci...

Jinak prosím, ať už se mě nikdo ani v dobré víře nesnaží spojovat s křesťanstvím. Necítím se být někým, kdo si za nějaký čas něco uvědomí a vrátí se...

[mamka]

Šamane, tak ten poslední příspěvek chápu naprosto jasně a cítím to podobně . Občas to dá dost práce pochopit, co chtěl druhý říci...aspoň mně ano

[Zbultran]

Samane - tak jestli to chapu dobre. Tak jsi myslel nepochybovat o minulych rozhodnutich, tedy jako zbytecne o tom nespekulovat - co by byvylo bylo kdyby nebo co by byvalo bylo kdyby ne - a nechat minulost byt. Nevenovat ji priliz mnoho zbytecne energie, nezit tou minulosti

[Zbultran]

Rendee - tak tomu leceni. Ja uvedu jeden priklad:

- kamaradka cellistka ma zanet slach na leve ruce. Nabizel jsem ji reiki a nechtela. Asi po roce, mozna vic nas pozvala na koncert a o prestavce jsem se na tu ruku zeptal, porad to bolelo. Tedy jsem ji vzal za loket a ruku a nejake to reiki ji poskytl . Rikala, ze to je uzasny, ze to citi a ze ji to pomaha a ze to ode mne tenkrat nechtela, ze mi neverila, ze to muze fungovat. No a pak jsem se s ni bavil, co ji rikal doktor a ten po ni chtel aby tu ruku nosila v orteze a to ona nedela, protoze ma male dite a je takova strasne aktivni, ze musi porad neco delat. Takze to dite nosi porad n leve ruce, aby tu pravou mela volnou na praci a pomalu ho neodlozi. Tak jsem ji rekl, ze i ja jsem delaval dzapu (to je takove to pocitani koralku v latkovem pytliku pri zpivani mantry) tak, ze jsem mel pytlik na leve ruce, abych mel pravou volnou na ruzne cinnosti. Pak mne nekdo upozornil na to, ze to tak neni spravne, ale ja si myslel, ze to je jen predsudek a delal jsem to porad stejne protoze ta leva volna ruka by nezvladla tolik co prava. No nakonec jsem prehodil pytlik do prave a casem jsem zjistil, ze ta leva ruka taky lecos umi. Proc jsem ji to rikal, aby nosila to dite, kdyz uz musi porad v druhe ruce a dala te leve nemocne odpocinout. Ona si to uvedomila a ted je to na ni. To je myslim to na co ses ptala, kdy toho pacienta nechat byt. Tedy davat reiki, kdykoliv si rekne, ale na ni je, jestli se chce opravdu vylecit a neco ze sve aktivity docasne slevit.

A jeste k tomu krestanstvi, nevylevej dite i s vanickou, nerikej, nikdy uz o tom nechci slyset, nikdo mne s tim nespojujte. Vzdyt je to soucast tveho zivota a zazila jsi pri tom urcite i spoustu hezkeho! Chce to jen cas a ten cas ty hrany otupi a umozni ti pohled z trochu jine strany nez te zabehle ovladane nyni kvalitou vasne.

[rendyy]

Zbultran: Tohle bylo myšleno spíš tak, jako že vnímám, že bych mohla udělat něco víc a ta osoba by to třeba i chtěla, ale já nechci. Zkrátka jako když se rozhodneš plavat spíš na povrchu, i když víš, že můžeš zkusit se potopit, ale nechceš. Konkrétní cíl: spíš podpořit v tom, aby ta osoba vykročila na své cestě k uzdravení, aby se u ní nastartoval ten proces a udělala sama další krok...

Jinak s tím křesťanstvím je to tak, že nemám nic proti tomu. Ale našla jsem svojí cestu, svůj klid, jen jsem se v tom ještě neustálila. A když bych o tom měla s někým mluvit, tak většina lidí neví nic o mě, o tom co jsem prožívala vnitřně, vidí jenom povrch. A ten povrch je opuštění křesťanství před křtem. Většina lidí mě bude přesvědčovat o tom, že je to v pořádku, že se vrátím, že to chce čas. Ale tím mi jenom dávají najevo, že mě nerespektují a pro mě to zatím je, jako kdyby ti přímo do srdce někdo píchl při každé zmínce na tohle téma... Přitom to bylo celou dobu tak, že jsem byla jako pampeliška mezi sedmikráskama a bylo mi divné, že mi pořád něco nesedí. Asi každý potřebujeme jinou půdu, jinou míru sluníčka a tak...

[Zbultran]

Rendee - jasne, kdyz bys mohla udelat neco navic a mas pocit, ze nechces, tak to nedelej . Mozna to je tvoje intuice, nebo strazny andel a kdybys to udelala, zadelala by sis na .... (vsak ty vis)