reiki příběhy

[Zbultran]

Mozna, kdybys tu klavesnici proplachla cistou vodou, ze by se po vysuseni vzpamatovala.

[Violet]

Paráda! Konečně jsme se tady trochu odvázali !!!
Ráda si čtu vaše příspěvky, jen hrňte svoje zážitky z každodenního života, moc mě to zajímááá

... povídejte dál..

[Dzarmi]

Dámy a pánové,
dnes jsem úspěšně složila obávanou zkoušku z angličtiny,při které mi reiki velice pomohla.
Nervozita a strach zmizeli jak pára nad hrncem,ba se skoro ani pořádně neobjevili.Vše klapalo jak po másle a já jsem skoro všemu rozuměla,ačkoli ráno jsem na tom byla s anglickým poslechem velice špatně.Nu a den procvičování a reiki do situace a mam to vesele za sebou.

Papáček Džarmi

[Zbultran]

Dzarmi - kdyz zijes v Irsku a mluvis Anglicky, tak to asi taky melo na tu zkousku vliv, ne

[smart]

Moje posledni zkušnost možná není jen o reiki ale o cestě, na které mi reiki pomáhá.
Vždycky jsem se bála létat letadlem, opravdu mi z toho bylo vnitřně špatně a trpěla jsem i několik dní předem. Příležitostně jsem se s tím pokoušela vyrovnat, míra strachu kolísala ale vždy tam nezanedbatelně byla.
V pondělí jsem letěla na služebku do vzdálenější a méně létané destinace a byla zvědavá, jestli a jak se to s reki změní. Hned při nastupování mě potěšilo, že lidem přede mnou letišní letuška přála "na shledanou" a mě řekla "pěkný let". Asi drobnost, možná náhoda, ale mě fakt potěšila.
Makala jsem na tom, abych si "nedělala starosti". Své běžné pocity strachu jsem opravdu neměla, spíš napětí a očekávání, co bude, trochu nedůvěra. I když jsem se ještě musela soustředit, abych se nevrátila ke starým obavám, poprvé jsem si let užila. Pořád s sebou tahám různé texty, které mám stažené z i-netu a ve volných chvílích to louskám. No a večer jsem narazila na následující:

Bože,
nemodlím se, abys mě chránil před nebezpečím,
ale abych v nebezpečí nepoznal strach.
Nevadí, že neutěšuješ mou mysl ztrápenou myslí,
chci dokázat nad žalem zvítězit.
Nechceš-li mi přijít na pomoc,
dej, at se nezhroutí má vlastní síla,
a dojdu-li ve svete ztráty a budu-li oklamán,
necht má mysl žádnou ztrátu neuzná.
Nemodlím se, abys mě chránil,
nýbrž abych měl sílu přeplout.
Nevadí, že mě neutěšuješ, abys ulehčil mé břímě,
dej, abych je sám unesl.
Ve dnech štěstí se sklopenou havou poznávám tvou tvář,
dej, abych ani za nosí žalu, kdy celá země klame,
o tobě nezapochyboval.
(z www.medo.cz, Jiří Nykl, Uvahy)

Musela jsem to přečíst několikrát, poprvý mě to trochu pobouřilo, rychle jsem to vzala za své a pokusila posunout svou prosbu z "neposílej na mě těžké věci" na "dej mi sílu" a při zpátečním letu jsem měla takový klid v duši, který si sama závidím.

Cítím, že s Reiki mám víc energie, nepříjemný časový posun jsem zvládla hravě a budila jsem se přesně o 2 hodiny dřív, než jsem zvyklá. 3 minuty před budíkem .

[Dzarmi]

No jasně,že jo Zbultrane,v Čechách bych nikdy nic takovýho nesložila ani s desetkrát oreikovanou zkouškou.
Jen že poslech nepatří mezi moje silné stránky,líp mi jde mluvení,tak jsem si myslela,že ani omylem tuhle část zkoušky nedám. A dala...

Džarmí

[Draka]

Taky přidám jednu historku o počasí.

V létě jsme vyrazili celá rodinka na túru po Jizerkách. Ten den měla být jen nějaká "malá" odpočinková. Ráno jsme pocourali po náměstí v Jablonci nad Nisou, pak si popojeli autem na rozhlednu Petřín a otamtud se vydali pěšky na další rozhlednu Černou Studnici, šest kilometrů tam a šest zpátky jinou trasou.
Vycházeli jsme za sluníčka, na obloze se honily mraky, ale nic hrozného, asi v půli cesty to už tak pěkně nevypadalo, museli jsme přidat do kroku a jen jsme v hospodě dosedli na židle, spustila se taková průtrž, že nebylo vidět na pár metrů. V tu ránu byla hospoda narvaná k prasknutí, hostinská si jistě mnula ruce nad tím návalem. To bude lejt celej den, libovala si nahlas. Ani po hodině, to už jsme byli najedení, déšť nepolevoval, provazy deště, k tomu vítr a auto šest kilometrů daleko . Manžel se obětavě nabízel, že pro auto "doběhne" a my ať počkáme v suchu, to jsme odmítli s tím, že nejsme z cukru.
V ten moment jsem si vzpoměla na reiki a i když mám jen R1 a nikdy jsem o nic nežádala, řekla jsem si, že za pokus nic nedám. Ani nevím jak, ale vysílala jsem vroucí přání a prosbu, aby jsme mohli projít lesem bez těch vodopádů deště. Ruce mi žhnuly, vší silou vůle jsem se soustředila na to přání, ochránit svoje děti před nepřízní počasí. Nevím kdo a jak rozhrnul nahoře ty šedivé mraky, ale asi za půl hodinky déšť ustal a my si zmáčeli jen boty od trávy. Pršet znova začalo ještě než jsme dojeli zpátky na chalupu.
Manžel na mně koukal podezřívavě, co jsem to prý v té hospodě čarovala.
A já na to, že jsem jen chránila naše děti před rýmou, i když jak ho znám, ve skutečnosti by to určitě nejvíce odstonal on

Díky za ten dar!!!

[saman]

Pro mne je to normální.Sednu do autobusu a na několik hodin jsemv něm zavřený a najednou vždy zjistím,že celý svět je snad z reikistů.Vždy se tam s Mirkou dáme s někým do řeči a ejhle reikista.Je to vše jen náhoda.
Taky jsem to zkoušel abyla to prča.14 dni jsem jezdil do práce na kole a více méně celou tu dobu pršelo.Ale když jsem jel domů,ani jednou jsem nezmokl.Ženský se mi nejdříve smáli,ale pak mi nadávalí,že šli z práce a byl strašnéj sléjvák.A já se jen smál a říkám,že ten den jsem mněl přesčas, a když jsem šel domů já,tak jsem zase na kole nezmokl.Pak jsem toho nechal.Jo,jo,musíme se učit skromnosti a né poroučet větru dešti.
Já mám raději obyčejný příběhy ze života.Když jsem šel jednou zahrádkáskou kolonií,tak předemnou šli manželé a nesli si úrodu.Už byla tma a za nimi šla jejich asi čtyřletá dcerka a nesla v náručí koženou bundu asi tatíka.Sotva ji nesla,trochu jí brouzdala po zemi a ještě silně klopýtala přez vyježděné koleje od aut.Já ji dohonil a říkám.Déj mi ruku a já tu bundu vezmu.A ona tomu cizímu pánovi svěřila celý svůj svět.A nebo aspoň já to tak cítil.Prostě přijala podávanou ruku úplně samozřejmně.Ale dodnes na tu obyčejnou věc nemůžu zapomenout.Proč už jsme to zapomněli my dospělí.Šaman

[Draka]

Tak, tak....pokory je nám více třeba. Však jsem taky měla trošku provinilý pocit, že se míchám do něčeho, co se nemá. Od té doby jsem si na rosničku už nehrála
Děti jsou úžasné bytosti, tedy než je my dospělí přetvoříme k obrazu svému. Už je slyším, ty škarohlídy a cyniky, jak komentují ruku podanou cizím člověkem malému štvrněti, úchyl by asi bylo to nejněžnější označení .
Přesto by to měla být ta nejpřirozenější věc na světě, bohužel v tom dnešním to tak není . Proto nás podobné zážitky zasáhnou rovnou do srdíčka, pro svou vzácnost a neobvyklost. Proto máme pořád rádi pohádky a vánoce s jejich zázraky a dobrými konci. Kdo má ale srdíčko naplněné láskou a ruku připravenou vždy pomoci, prožívá si svoje zázraky a svoje pohádky. Dávat je mnohem víc než dostávat, třeba jen dobré a hřejivé slovo

[jafik]

Takové „obyčejné“ setkání: Nedávno jsem si byl zaplavat na místním bazénu, přičemž když jsem se chystal odejít, přistoupil ke mně mladý klučina a chvíli jsme spolu s úsměvem prohazovali pár slov. Bylo mi jasné, že se jedná pravděpodobně o autistu a když si uvědomil, že jsem na odchodu postavil se a z celého srdce mi řekl něco ve smyslu:“ Tak vám tedy pane přeji krásný den….“ bylo v tom tolik srdce, že mi vytryskly slzy a celý den jsem byl z tohoto setkání doslova na vlně euforie a v duchu jsem děkoval, že mi bylo ctí, alespoň na chvíli hovořit s tímto člověkem.