Muž, nebo žena? Žena, nebo muž?

[gzam]

A co že je to ten orgasmus.......?

[Connie]

Tím "utvářením myšlenek" myslím používání mysli vědomě (sem řadím i tu modlitbu). Z vědomí směrem ven. Dalším způsobem používání mysli je obrácený postup, čímž chápu impulz z venčí (z těla, nadvědomí, podvědomí, vesmíru, Boha...), který proběhne myslí, abychom ho zaznamenali ve vědomí (sem řadím i tebou citované poznání).
Co je myšlenka? Dobrá otázka. Někdo by řekl, že elektrický zkrat v mozku, následovaný chemickou změnou. Ale co potom jiné entity, nevlastnící fyzické tělo s mozkem...že...
Ano, stojí to za bližší prozkoumání. Už proto, aby se do vědomí lidí dostaly a dál šířily informace o síle tohoto fenoménu.

[Connie]

Gzam, orgazmus bude nakonec taky jen taková chemická změna v těle, zaznamenaná myslí a doprovázená libými pocity

[toora]

Connie,
takže tu máme jakousi interakci mezi jednotlivými informacemi (myšlenkami)? Dobrá....

Když budeš mí chuť Connie, zkus někdy zcela vědomě, v naprostém klidu, koncentrovaně, avšak jakoby zcela nezúčastněně pozorovat obsah té svojí pomyslné nádoby zvané "mysl".
Tedy veškeré myšlenkové pochody, jejich vznik, pohyb a zánik....

[Filio]

Jo tooro, to cvičení co tu popisuješ občas praktikuju, je to chaos, ale když vydržíš tvá mysl se sklidní a už 100% kontroluješ tok svých myšlenek.

[Damao]

[Connie]

Tooro,
stalo se. Vše co jsem zde popsala, nebo čemu kdy začnu věřit, mám prvně vypozorováno, odzkoušeno, ověřeno - přeceděno přes své nejhlubší já.
A na základě těchto svých zkušeností bych určitě nenazvala mysl nádobou. Ani jen pomyslnou, jak píšeš.
Nepatřím k lidem, kteří uvěří jen na základě slyšeného, nebo vyčteného. Akorát se neřadím zrovna mezi spisovatele, takže se mi to, co vnímám, těžko popisuje slovy...

Damano,
zkušenost mi opravdu nechybí
Záleží jenom na úhlu pohledu...
Co se týká duchovních aspektů sexulality, řekla bych, že to vnímáš z pozice muže - tam je asi k tomuto duchovnímu prožitku orgazmus naprosto nezbytný
Já, jako žena to vnímám tak, že i když je orgazmus opravdu velice důležitý, pro hlubší duchovní prožitek je pro mě nezbytné současně spojení na nejhlubší duchovní úrovni, naprosté souznění s partnerem. Znám ženy, pro které je toto oboustranné a všestranné souznění pro duchovní prožitek a uvědomění důležitější než samotný orgazmus. Naopak také znám muže, které nikdy po orgasmu nenapadlo, že by šlo o něco více než, jak píšeš, výměnu energií a tělesných šťáv. Rozhodně orgazmus nepovažuji za startovací "čáru" k uvědomění.

[Damao]

Jak to čtu, co jsi napsala, tak mám pocit, že se na to díváme dost podobně.
Právě to souznění jsem měl na mysli jako startovní čáru k prožitku duchovní hodnoty sexuality.
Pochopitelně, že sexualitu mohou ženy vnímat trochu jinak než muži, ale myslím si, že ten rozdíl nebude zas až tak velký. Orgasmus není jedinou, avšak troufám si tvrdit, že důležitou podmínkou pro vnímání právě těch duchovních hodnot. Rozpouští se v něm - a to naprosto bezezbytku - naše ego. Vnímám, že máš za to, že u mužů ten prožitek není až tak hluboký. Nemyslím si to. Povrchnost vnímám spíše v tom, že není doprovázen souzněním s partnerem. To ano. To je ale u mužů stejné jako u žen.
Je to tak, že než se zcela odevzdáme Bohu, musíme se dokázat odevzdat beze zbytku svému partnerovi (partnerce).

[Connie]

Damao, taky myslím, že se naše názory zase až tak neliší. Jen to umět správně vyjádřit slovy...
Co se ale týká duchovní úrovně, tak bych orgazmus samotný moc nepřeceňovala. Vnímají ho stejně i zvířátka, je součástí sexuálního pudu. Protože kdyby to rozmnožování nebylo tak příjemné, tak by život na této planetě poměrně rychle zanikl...
O rozpouštění ega při orgazmu taky trochu pochybuji. Právě u mužů, neříkám, že u všech (všechny ani neznám... ) vnímám v momentě orgazmu, v tom jednom jediném okamžiku záblesku, pocit síly a určité nadřazenosti. Souvisí to jistě celkovým vývojem života na zemi a postavením samčího rodu, jako dobyvatelů (chlapi neberte to prosím osobně, teď mluvím i o zvířátkách). Ale stejně tak to beru jako projev ega. Damao, myslím to všeobecně, podle toho co píšeš, tvůj případ to už asi nebude. Právě proto, že jsi již duchovně dál, na vyšší úrovni.

[Damao]

Nevím, je-li to tím.
Vždycky bude dobývající a dobývaná - nebo naopak. Je to podstatou toho duchovního principu, myslím. Dobývat i být dobýván. Ten duchovní princip právě nás odděluje od těch zvířátek. Pokud to neprožíváme, jako duchovní akt, jsme jen a jen zvířátky.

[Connie]

Damao, souhlasím. A tiše doufám, že na vyšších duchovních úrovních (směrem ke světlu) už vnitřní potřeba dobývat a být dobýván neexistuje.

[toora]

[Connie]

Tooro, souhlasím s tebou, že zde suverénně hovořím. O něčem, co mám prožité a co je tím pádem pro mě existující. Já říkám, že každý žijeme ve své iluzi. Myslím, že nejsou dva lidi na tomto světě, kteří by vše vnímali naprosto, na 100%, stejně. Každý má svou pravdu a má na ni právo. Takže i já zde sděluji jen tu svoji pravdu. A samozřejmě se mnou souhlasit nemusíš. Vůbec nemám v úmyslu ti tu moji pravdu vnucovat. Pokud to tak vyznělo, tak se omlouvám.
To, že se mi zde moje pravda formuluje těžce, bude asi také tím, že přístup na internet mám jen v práci, která spočívá v práci s lidmi, kteří pořád po mě něco chtějí do toho zvoní telefony a to se velice těžko udržuje nit myšlenek. Přesto myslím, že způsob mého pochopení práce mysli jsem zde celkem popsala, ale dává to smysl jen, pokud se to nevytrhává z kontextu.

[toora]

Connie,

není zač se omlouvat.

Tím, co jsem napsala jsem chtěla povědět , že běžně užíváme v „duchovňáckém“ slovníku zabydlená slova a tím jakoby dáváme tomu, co napíšeme kulaté razítko. Čím víc se tahle „razítka“ používají, tím méně se koukáme na to, co je pod ním skryto.
Jako bychom si to už jednou zaškatulkovali, a tak co tím dál ztrácet čas. A tohle je velký nešvar (ego), brzda jako hrom, protože vše má mnoho vrstev o kterých se nám ještě ani nezdá. A my buď můžeme být těmi suverény, kteří přece „vědí“, nebo polehoučku, pomaloučku a tichounce pronikat do těch jemnějších a ještě jemnějších vrstev tajemství Duše.

Pak máme Connie možnost s pokorou přicházet na to, že Pravda je jen jedna, i když vlastně nesdělitelná.
Čím blíže Středu, tím jasněji vidíme všechny ty naše tzv. pravdy, tuhle míru zkreslení (vlastní interpretace) , kterým jsme se dívali a díváme. Čím víc se obracíme dovnitř, tím lépe poznáme sami sebe (čím nejsme) a tím jasněji vystupují kontury pochopení z mlhy nevědomí.

[Damao]