strachy , strášky a strášečky

[Alwen]

Tak tento "systém zkoušek od Universa" taky dobře znám Stačí abych někomu něco poradila, případně řekla svou zkušenost a jak jsem se z ní poučila, jak jsem reagovala v situacích dřív a jak reaguju teď a hned můžu očekávat, že v nejbližší době ta daná situace nastane a můžu si svoje rady prakticky vyzkoušet Mě to pak už připadá, že ke mě nechodí lidi pro radu pro sebe, ale aby mi dali otázku a já odpovědí na ni poradila sama sobě předem Mám pocit, že spolu s Universem hrajem takovou hru - já poradím a Universum na mě "Tak schválně - ukaž se "

[toora]

Alwen,
je to tak. Když o něčem kážeme, jsme z toho prověřováni.
A je to boží dar, že je to tahkhle zařízené. Už staré dobré přísloví
říká: "Neříkej hop..." všechno se mění, nic není neměnné.
Tím, že žádou zkušenost nezakonzervujeme v to "já už vím"
na ničem neustrneme, můžeme nenáslilně plynout se všemi změnami.
Vždy bude proměňováno - i my, máme volbu, zda bolestně,
nebo radostně.
Je to na nás.

[kamo]

No já nevím naryo,
ale já bych ten strach od úzkosti až tak neodděloval, protože i ta úzkost má svou konkrétní příčinu, jen je třeba ji najít.
Taky tím stavem občas trpím, ale zatím vždy jsem dokázal sám v sobě vystopovat jeho pramen a jakmile ho máš "na dlani", pak se s tím dá pracovat a ve velké míře zmírnit. Jen je někdy těžké si tu příčinu přiznat sám sobě, každý jsme nějak ješitný, ale jde to. Jen to chce být skutečně upřímný sám před sebou - což zdaleka není tak snadné, jak to vypadá.
Ale zpracovávat tyto stavy tak, že si je vědomě vyvolám a pak je analyzuji...nevím nevím, někomu to třeba může pomoct, ale já bych do toho takhle nešel.


Kámo

[Krabas]

souhlasím.
Ten stav má smysl jenom v ten konkrétní okamžik, něco zpětně vyvolávat abych se tomu věnoval podle mě nemá smysl. Řešit se to má když je to zrovna aktuální.

Být upřímný sám k sobě dokáže jen velmi velmi malý počet lidí.

[toora]

[mamka]

Já jednou četla velice moudrou a tím pádem jednoduchou definici strachu a docela mi pomohla v řešení svých strachů a strášků.
A když se nějaký vynoří, rychle si na ni vzpomenu.

Nebojíme se minulosti - ta je za námi,
nebojíme se přítomnosti - v té jsme, a víceméně ji zvládáme
To, čeho se bojíme, se nachází v naší fantazii a v budoucnosti. Nemůžeme přesně vědět, jak bude budoucnost probíhat, ale strachy a obavy do ní vkládáme svou představivostí sami. Takže to, čeho se bojíme je jen naše negativní myšlenka a fantazie.
A nakonec - když jsme zvládli život plný úskalí až sem do přítomnosti, tak proč bychom nezvládli i budoucnost?
O síle a energii myšlenky tu asi nemusím psát .

Asi to nebylo napsané těmito slovy, ale obsah byl tentýž.

[toora]

Jinými slovy,
minulost nemůžeme změnit,
budoucnost nelze naplánovat.

Tím, že se zaobíráme jedním nebo druhým
(myšleno jako ustrnutí nebo rozvíjení těchto myšlenek)
vznikají z této virtuální reality emoce,
ty však prožíváme jako skutečné.

Tím přicházíme o to jediné co existuje - přítomný okamžik.

[blankas]

Vida kolik zajímavých příspěvků/zkušeností se objevilo na téma strach

Ráda bych k tomu maličko přidala. Samozřejmě dílem z mé zkušenosti + ze sdílení zkušeností druhých. Připomnělo se mi to při čtení příspěvku od Naryi. Bude to však zacíleno ne na strach nebo úzkost nedefinovatelnou, nýbrž spíše na "obyčejné" starosti, které se někdy mohou u někoho opravdu ukázkově nahromadit a dělat tak až fyzicky zle.
V kruhu lidí, kde jsme si vyměňovali různé názory, návody?, zkušenosti na všelicos, bylo řečeno:
Stane se, že někdo neví starostmi kudy kam. Cítí se starostmi zahlcený, má pocit že nestíhá a že se vše jenom na něj valí, že neustále něco řeší a přitom se nic nehýbe z místa. Naopak se kupí další problémy navíc a vzniká úzkost, deprese..
V tom případě si vezmi diář a rovnou do diáře si naplánuj: NAPŘ.
-každý den vyjma neděle se od 19,00 do 19,30 budu zabývat problémem č.1 (např. jak zaplatit nesplacené úvěry, když někdo přišel o práci )
-každý druhý den si do diáře napíšeš problém č.2, že od 18,00 do 18,20 se zabýváš např. vztahy v rodině (s dětmi, rodiči)
-každou středu od 18,20 do 19,00 se budeš zabývat plánem na další týden, jaké kroky podnikneš ve shánění nové práce
-každý pátek od 19,30 do 20,00 se budeš zabývat svými starostmi ohledně rozvodu/nějakého soudního sporu/atd atd.

DŮLEŽITÉ je vést si DENÍK čili zapisovat si stručně starosti, obavy, návrhy k řešení atd. aby při dalším koncentrovaném "starání se" v naplánovanoém čase bylo z čeho vycházet.
Tím, že si přesně vymezíš v diáři čas, kdy se těmi problémy a starostmi zabývat budeš, tak v mezičase na problémy tím pádem máš povinnost "zapomenout", prostě nezabývat se s tím (pokud zrovna člověk nemá rozvodové stání nebo dítě na útěku ), tak tím začnou starosti opticky "ubývat" a začneš se volně nadechovat.
A písemný záznam/Deník je nezbytná podmínka, protože zaznamenává vývoj "starostí/problémů/stresů" a vidíš pokrok.

Já jsem tuhle formu plánování starostí nedělala/neměla potřebu/, ale nepochybuju, že v případě akumulace více konkrétních starostí/problémů s pocitem permanentního nestíhání funguje.
Protože já si vedu svůj deník kvůli tomu, abych po čase zjistila, jaká jsem. Vždy se divím . A nepíšu litanie, jenom co zažiji nebo co cítím, někdy 2 věty někdy 4 stránky. A je očistné si po roce přečíst, že nějaká paní "Starost" která kralovala u mě před rokem, skončila a vše vlastně dobře dopadlo. Samozřejmě se objeví něco jiného, to každý zná sám u sebe. Tak vám přeju, abyste podobné plánování ve svých diářích nikdy neměli, ale ten deník je řekla bych prospěšné si vést, protože když zalistuju zpět a vidím kolik obav, starostí a strachů jsem již vyřešila, tak ten nový problém, to je prostě další výzva, s kterou zamávám

[kamo]

Blankasi,

to s tím plánováním starostí myslíš vážně? Myslíš to dobře, chceš do toho z nějakého důvodu vnést řád, ale co když zrovna v neděli v 19.00 budu mít dobrou náladu, mám si ji dle diáře zkazit plánovaným "starostováním"?


Kámo

[zeto]

Nemůžu mluvit za blannkas, ale mylsim že jo:) jen do toho zanes pořádek:)

[kamo]

Klidně mluv za sebe

Já si stejně myslím, že nějak si plánovat, že od-do se budu zabývat svými starostmi a problémy je trochu ujeté. To si pak můžu začít plánovat i to, že od-do se budu radovat, od-do budu myslet na chudé v celém světě, od-do budu nevím co a jsme u Orwela...
Ještě bych tam přidal nějakou půlhodinu, kdy se budu stresovat tím, že jsem to ve stanovené době nestihl.
Je to trošku znásilňování své vlastní mysli, nebo ne?

[zeto]

mě to teda přijde naprosto geniální:)

mě vživotě nenapadlo naplánovat si smutek:) a přitom to dělám každej den, jen ,,poloplánovaně,, respektive nevědomě.

Mám dojem že když to vyzkoušim konečně zjistim pomíjivost všeho, hlavně že smutek i radost mají svůj původ jenom v nás......

[kamo]

No a mě to nijak geniální nepřipadá,
já věci řeším tak jak přijdou a tak jak jsou, jistě, že leccos posunu na lepší čas a dobu, ale abych si to plánoval to tedy ne, bo jak bych pak něsplnil plan, tak by mě soudruzi za to pokarali před celym kolektivem a to nima nic přijemneho - byť drbany po ušach aji před tymi mladymi.

Kdybysme byli všichni stejní, byla by to nuda.
Takže: plánovat - proč ne, jen mě to trochu udivilo, toť vše.

[Mirek]

Je to asi měsíc, dva co jsme měli v práci dost velkou honičku. Asi jediná cesta byla v tom napsat si na každý den co j etřeba udělat a splněné body odškrtávat. Neměl jsem to rozepsaný po hodinách, ale po dnech. A je fakt, že hned na začátku přišlo uklidnění v tom, že existuje cesta jak to stíhat. Druhý efekt bylo takové pohlazení při každém odškrtnutém úkolu .
Není to asi přesně to, co psala Blanka, ale funguje to. Blanko, tvůj postup mi přijde ideální třeba pro to jak se pokusit dokopat k tomu učit se anglicky, ale určitě má i jiné cílové skupiny
M.

[kamo]

Tak vidím, že jsem sám, komu tento způsob přijde malinko zcestný, ale už do toho nebudu vrtat, aby to nakonec nevypadalo, že jsem nějak zaujat vůči Blankas. Nejsem, ani náhodou a ani trochu, jen jsem vyjevil jak to na mě zapůsobilo.


Kámo