"Otázka jednoduchá - realita, přemrštěná fantazie či duševní nemoc?"
Odpověď taky jednoduchá - všechno dohromady. Když se s tím svěříš psychiatrovi, tak Tě dost možná nadopuje nějakou chemií.
Znám lidi, kteří tyto bytosti vidí, i s nimi rozmlouvají. Ony žijí prostě na jiné vibrační úrovni, dalo by se říci, v jiné dimenzi, ale pro vnímavé lidi se ty dimenze propojují. Pohádky jsou založeny na pravdě.
Já třeba mám na zahradě skřítky, kteří se mi starají i o chatu a nelíbí se jim, když tam mám nepořádek. Vzkázali mi, že oni se starají o harmonii v přírodě a vůbec ve svém prostředí a jsou rádi, když to dělají i lidé, v jejichž blízkosti pobývají.
A mám tam i víly, a dříve než jdu sekat trávu, tak je upozorním. Nechávám jim dost velký prostor s lučními květinami.
Dnes se už naštěstí nemusím bát o tom mluvit, aby nezahoukala sanitka a nevystoupil nějaký Chocholoušek se svými zřízenci a svěrací kazajkou.
Četla jsem knížku o andělech a tomu tedy věřím.. jejich existencí se mi ledacos vysvětlilo, to co se mi stávalo dříve a nevěděla jsem, jak to vysvětlit. Prostě tomu věřím a bavímse o tom jen s lidmi, kteří to alespoň trochu pochopí nebo s těmi, kteří mě přijímají takovou jaká jsem,... povědět o tom mým rodičům, ťukají si na čelo...
a když mohou být andělé, proč ne víly...od určité chvíle nezpochybňuji ničí víru... každý má SVOU CESTU a to črmu věří mu pomáhá pochopiít svět a posunovat se dál... a nemám právo nikomu zpochybňovat jeho víru, že tomu nevěřím já, neznamená, že to nemůže existovat.
Zaslal: pá červenec 31, 2009 11:40 am Předmět: Knížka
Velice bych doporučila knížku, kterou momentálně čtu. Cítím se při ní tak příjemně, nevím, jak to vysvětlit, ale jako když jste na cestě kolem světa a vracíte se domů
Ta knížka se jmenuje Říše víl a napsal ji úžasným a krásným stylem Ted Andrews, který vnímá přírodní říši a dokáže to srozumitelně popsat.
Kdysi jsem četla něco od Lorny Toddové, také pěkné, ale neměla jsem takové pocity, jako u Andrewse. Nicméně jsem hltala s velkým zájmem Pamatuji si, že jsem jí měla i na dovolené loni v Jeseníkách. Seděla jsem v Karlově Studánce u kostelíka, čtu, čtu a najednou vidím - téměř u nohy se mi plazí zmije!!! Lekla jsem se strašně, hadů se od malička štítím... ale tohohle jsem se zájem pozorovala - a s obavou, aby se odplazil někam do lesa v pořádku...
v Říši víl jsou tam popsána určitá znamení, která se mi zpětně vybavují. Přírodní říše se snažila o spojení se mnou, ale byla jsem zabedněný žok a nevěděla jsem nic.
Teď už vím, že: gnomové vládnou ZEMI, sylfy VZDUCHU, salamanři OHNI, rusalky VODĚ. A doufám se dozvím mnohem, mnohem víc!
Někdy si říkám, jestli ty víly, andělé a já nevím co ještě nejsme vlastně my sami, třeba naše další jemnohmotná těla a ne nějaké jiné bytosti.
Vycházím i z toho, že v příslušné dostupné literatuře a návodech k použití těchto pomocníků je psáno, že oni jsou přímo nadšeni, když nás mohou tahat i z těch nejhorší průšvihů a vůbec jim nevadí, když si na ně vzpomeneme až když je potřebujeme a jindy se nestavíme ani na kousek řeči.
Když to vezmu podle sebe, tak to nemůže být nic a nikdo jiný než já v jiné formě a podobě, protože i ten nejandělštější a nejtrpělivější anděl by časem požádal o přeložení k jinému útvaru. A to by bylo abych si já sám sobě nepomohl z kdejaké bryndy
Existenci vice svetu soucasne - pokud se nemylim - podporuje i Einsteinova teorie relativity. Na druhou stranu nebyla nahoda, ze jsme se narodili do hmotneho sveta. Asi si tu mame neco odzit.
Pokud mi nekdo dal darem lodku (hmotne telo), abych mohla preplavala reku a ja misto toho jdu cvrnkat kulicky, muze se stat, ze az tu reku budu MUSET preplavat, zapomenu, kde mam svou lodicku (kam patrim). Mnoho lidi kvuli kulickam ztrati svoji lodku.
Rozumej, rigi: skritci/vily/anedele proc by ne ale smyslem naseho zivota podle meho nazoru nejsou
Ahoj.Nevím zda jsou,neviděl jsem je.Já spíš cítím ze stomů,keřů..nějaké bytosti.Vnímám jejich energii.A jsou velmi důležitý.Možná důležitější než my lidé.Byly tu před náma a doufám že budou i po nás.Již staří druidové se učili vnímat energie přírody a znali je.A mněli je v úctě,zasvěcovali jim posvátné háje atd.Když se zastavíte a zaposloucháte se co říkají,tak...pak se možná nebudete divit mému prohlášení,když bych si mněl vybrat mezi čistou nezištnou bytostí,nezkaženou vypočítavostí ale upřímně otevřenou a člověkem,tak hádejte proč chráním přírodu proti lidem.Šaman
CITACE:....Nevím zda jsou,neviděl jsem je.Já spíš cítím ze stomů,keřů..nějaké bytosti.Vnímám jejich energii.A jsou velmi důležitý.Možná důležitější než my lidé.Byly tu před náma a doufám že budou i po nás.Již staří druidové se učili vnímat energie přírody a znali je.A mněli je v úctě,zasvěcovali jim posvátné háje atd. KONEC CITACE....(Nejde mi tu udělat, aby to vypadalo jako citát, tak aspoň takhle)
Tohle je tak hezky napsané, že jsem to musela citovat.
Často jdu přírodou a vnímám oblast, kde je vzduch teplý, mazlivý a příjemný. Jinde je zase velmi chladno a vlhko. Jsou to bytosti, nebo geopatogenní zóny?
Díky Rigi.
Naposledy upravil Rigi dne út srpen 04, 2009 11:41 am, celkově upraveno 1 krát.
To čemu věříš, ovlivňuje to co vidíš, takže to klidně může být všecko dohromady:)
Problém je ve chvíli kdy vidíš neexistující věci a ty věci ti říkají co a jak máš dělat a ty je bezhlavě posloucháš, aneb hlavní vědomí je ve vleku představ.
Nevím sice co existuje, ale určitě se bez ohledu na vlastní představy a duchovní teorie shodneme, že tenhle svět je spletenec různých energetických systémů, více či méně oddělených. Přiroda a objekty v ní mají různá "vědomí", jednoduše "něco" co je jiné než my a vlastní způsoby fungování. Toho si pra pra člověk žijící v přírodě nutně musel všímat, teprve s příchodem jazyka a abstraktního myšlení tomu dal tvary, jména, označení, definované způsoby chování (gnom dělá něco jiného než salamandr, sylfa,..)
Takže, já sama se snažím dávat přednost přímému vnímání, přesně jak Rigi říkáš, nějaké místo působí tak, či onak. Proč tomu hned dávat háv bytosti, co zavání antropomorfizací - připodobňování člověku. Prostě jsou to vlastnosti místa, složené z mnoha drobných vlivů, navíc to vnímání ohromně závisí na tvém stavu - já mám třeba ta chladivá a vlhká místa mnohem raději než příjemný mazlivý teplý vzduch. Krásně to popisuje T. Pratchett v Soudných sestrách (ale i v jiných knihách tu myšlenku rozvíjí)
Citace:
Obyčejný člověk by se asi vydal dolů a pravděpodobně by se vyzbrojil pohrabáčem. Bábi si rukama objala kolena a poslala na výzvědy své vědomí.
Tak v domě to nebylo. Ucítila malé rychlé vědomí šedé myši, huňaté vědomí sánských koz, které ležely v zadýchaném chlívku za domem. Jako dýka jí hlavou projel dotek vědomí lovící sovy, která tiše proletěla nad střechou.
Bábi se soustředila ještě silněji, až se jí vědomí naplnilo cvrkotem hmyzu pod doškovou střechou a přežvykováním červotočů v trámech krovu. Nic zajímavého.
Schoulila se do klubíčka a její duch pomalu vplul do pralesa. Všude bylo ticho přerušované jen tu a tam tichým nárazem sněhu, který se svezl z přetížených větví. I teď, uprostřed zimy, byl prales plný života, který ovšem buď podřimoval v závějích, nebo spal zimním spánkem pod vývraty a v jeskyních.
Všechno jako vždycky. Bábi se přesouvala dál, na vřesoviště a do průseků, kudy se po zmrzlé sněhové kůře tiše hnaly vlčí smečky. Jejich vědomí byla ostrá jako nůž. Ještě výš nebylo nic, jen malé skupinky skvrnostajů.*
Všechno bylo tak,jak má být, s jedinou výjimkou - něco nebylo v pořádku. Bylo tam něco... ano, někde tam venku bylo něco živého, něco mladého a současně prastarého a...
Bábi si v duchu rozebírala svůj pocit. Ano. bylo to něco ztracené, zapomenuté a...
City a pocity nikdy nejsou jednoduché, to Bábi věděla odjakživa. Nadzvedněte je a pod nimi objevíte další a další.
Bábi cítila, že jestli se to něco brzo nepřestane cítit opuštěné a zapomenuté, nebude dlouho trvat a rozzlobí se to.
Stále ještě to nemohla najít. Cítila už dokonce slaboučká vědomí kukel ukrytých pod zmrzlou a sněhem zasypanou vrstvou listí. Vnímala žížaly, které se zaryly do hloubky, kam už zem nepromrzala. Vnímala dokonce i lidi - to bylo nejtěžší, protože v lidských hlavách byla taková spleť myšlenek, že bylo téměř nemožné je sledovat. Bylo to, jako kdybyste se pokoušeli přibít mlhu na stěnu.
Kde nic, tu nic. Pocit ji zaplavoval ze všech strana ona nemohla najít jeho původce. Zašla tak daleko, jak to jen bylo možné, až na úroveň nejmenších stvoření království, a nenašla nic.
Citace:
„Když jsme byly v hladomorně, říkala Bábi něco o tom, že ona by to zkusila s kameny. To mi připadalo jako pěkně tvrdá magie.“
„Víš, Dobrácká to s kameny moc neuměla,“ vysvětlovala jí Stařenka. „Ono to v zásadě ani tak těžké není. Musíš jenom proniknout do jejich paměti a probrat je k vědomí. Vyvolat vzpomínky z jejich prvních dnů, když byly ještě rozžhavené a tekuté.“
Citace:
Podívala se dolů, na to území náhlé smrti a rozeklané krásy, a cítila, zeji krajina pozoruje, asi tak jako podřimující člověk sleduje poletujícího komára. Přemýšlela, jestli si kraj uvědomuje, co ona, Bábi, dělá. Přemýšlela, jestli by zem proto změkčila její pád, ale pak v duchu sama sobě tu slabost vyčetla. Ne, to nebylo zemi podobné. Zem neuzavírala žádné smlouvy typu „něco za něco“. Nerada dávala a ráda si brala. Pes se také vždycky nejhlouběji zakousne do ruky veterináři.
"Proč tomu hned dávat háv bytosti, co zavání antropomorfizací - připodobňování člověku."
A co ve vesmíru není energie? I člověk je v podstatě shlukem energie. Co je divného na tom, že i jiné energie mají podobu bytosti, třeba i podobnou člověku? Pro někoho přímé vnímání znamená vnímat třebas ty rozdíly v teplotě, v pocitech, jiný, vnímavější, vnímá toto všechno a ještě mnohem víc.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2Další
Strana 1 z 2
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Osobní nastavení
Přihlášení
Pamatuji si, že jsem jí měla i na dovolené loni v Jeseníkách. Seděla jsem v Karlově Studánce u kostelíka, čtu, čtu a najednou vidím - téměř u nohy se mi plazí zmije!!! Lekla jsem se strašně, hadů se od malička štítím... ale tohohle jsem se zájem pozorovala - a s obavou, aby se odplazil někam do lesa v pořádku...
